Hledání

22 296 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

amiche
Hodně fotek vypadá podobně, ale fakt jsou to průzkumy různých autobusů....
více  Zavřít popis alba 
  • včera
  • 11 zobrazení
  • 0
monikash
Budoucnost dorazila na Divoký Západ
O víkendu 21. a 22. 9. 2019 se koná 2. Elektrowesternový sraz majitelů elektromobilů, který ve spolupráci s majiteli Westernového městečka Boskovice pořádá Mala-elektromobilita. Na sraz dorazilo přes 30 elektromobilů či hybridů různých značek. Pořadatelé připravili pro přijevší soutěže ve střelbě z luku, hodu tomahavkem, těžbu lithia, šlapání na kolech před šibenicí a zdolávání lanové dráhy. Mimo to mohli návštěvníci shlédnout všechna představení Westernového městečka, povodit si kozu či svézt se v Tesle Boskovicemi. Na závěr proběhlo vyhodnocení soutěže a country bál s kapelou PRAK. Pokud jste to v sobotu nestihli, tak se na elektromobily můžete zajít podívat ještě v neděli. Pořadatelé nezapomněli připomenout, že 3. ročník se uskuteční 19.9.2020.
Kategorie: autalidéudálosti
více  Zavřít popis alba 
  • včera
  • 21 zobrazení
  • 0
kafur
Letošní léto se obešlo bez znamení velké akce a fotky tak tvoří spíš takové střípky z různých krátkodobých akcí a výletů, u kterých jsem byl ochotný vzít a případně i použít foťák. Každopádně nějaké fotky se z paměťovky vydolovat podařilo, takže teď je přede mnou další výzva, a to splašit někde fotky i na podzim.
více  Zavřít popis alba 
  • v pátek
  • 32 zobrazení
  • 0
riguna
V úterý dne 17.9.2019 jsme obdrželi smutnou zprávu.Skonal náš zakládající člen KVT Havířov Honza Marek v 83 létech.Nachodil s námi jako vedoucí stovky kilometrů.Znali jsme ho jako veselého a pohodového člověka.Protáhl nás všemi okolními lesy i vzdálenějšími místy.Prostě v zimě nebo v letě dokázal vymyslet různé trasy aby rozchodil naše unavené těla.Sám měl zdravotní problémy a tak zhruba od svých 80 let předal vedení nástupcům.Sám odešel do domova důchodců a my jej občas navštěvovali a sdělovali nové věci.Letošní rok jej provázely stále zdravotní komplikace.Přesto pokud to dovolilo zdraví aspoň trochu tak při návštěvách vždy pookřál.V úterý však odešel na věčnost.Prosím zavzpomínejte na Honzu u těchto fotografii.HONZO NEZAPOMENEME!!! J.
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • ve čtvrtek
  • 35 zobrazení
  • 0
radovanelektro
5. ročník Art & Science 2019 se konal v areálu kampusu VŠB-Technické univerzity Ostrava ve čtvrtek 5. září 2019. Dopolende 9-13 Teens, tendy pro školy, odpoledne 13-22 hodin pro veřejnost. Tedy odpolední skončil oficiálně v 19 hodin ohňostrojem, ale následoval koncert kapely Monkey business.
Vzhledem k tomu, že letošní rok je pro univerzitu velmi významný, byl čas na oslavu krásného výročí 170 let od vzniku univerzity. Návštěvníky čekala nejen spousta zajímavých aktivit spojených s uměním a vědou od studentů, akademiků a zaměstnanců VŠB-TUO, ale také narozeninové překvapení.
ASEP a příznivci elektromobility podporují přítomností svou a svých elektrovozidel spojení vědy a umění. Vždyť co je krásnějšího, než ladný tichý pohyb elektrovozidel bez hluku, vibrací a jedů, přičemž i samotná vozidla jsou často vrcholy užitného designu. Ukázky techniky proběhly na parkovišti a okruhu v areálu VŠB-TUO vedle budovy CPIT u nabíjecí stanice VŠB-TUO. Ve spolupráci Fakulty elektrotechniky VŠB-TUO a Asociace elektromobilového průmyslu - ASEP.
Objemný a programem bohatý byl nejen stánek ASEP a FEI VŠB-TUO v rámci akce Art&Science. Ve vjezdu do labortoří CPIT stál modrý bateriový elektrický Kaipan, který sloužil jako podstavec k promítané prezentaci Historie elektromobilu. Otevřený kufr dlouhého čumáku lákal ke zhlédnutí jeho útrob s bateriemi a motorem.
Hned vedle se na pomalém nabíjecím stojanu nabíjel černý Nissan Leaf, naproti stály elektrická Tatra Beta a elektrický Peugeot Partner. Vedle nich měřící dodávka VŠB-TUO a vodíkový elektromobil Hyundai.
Celá část sousedící vozovky hostila dráhu pro hoverboardy a elektrokáry, tuto jednoduchou elektromobilitu využily stovky dětí jak dopoledne, kdy na ně školy pořádaly doslova nájezdy, tak odpoledně v doprovodu rodičů, kdy se rovněž tvořily fronty. Výdrž jednoho stoje na nabití je cca 2 hodiny, po 4 hodinách od počátku akce už 4 stoje z 5 horečnatě nabíjely na odpolední zátěž.
Součástí stánku ASEP byla video prezentace testů elektromobilů a různých zajímavostí na krátkých videích, výstava nabíjecích kabelů, výběr letáků.
Navazující stánek FEI hostil stavebnici malého bílého elektrického Kaipanu pro střední školy a hned vedle se lidé nonstop fotili u a v Renaultu Twizy, který demonstroval nabíjení elektromobilu z chytré pouliční lampy.
Prezentace skončily se setměním po 19 hodině, kdy nastoupila kultura a na pódiu za rohem vystřídala poklidného pana Uhlíře s dětskými a pohádkovými songy kapela Monkey Busieness, uvedená dlouhým ohňostrojem.
více  Zavřít popis alba 
  • ve čtvrtek
  • 7 zobrazení
  • 0
bronist
Naše 1. zastávka byla ve Flemmichově vile, kterou nyní provozuje Městské muzeum a instaluje zde různé výstavy. Pak jsme absolvovali komentovanou prohlídku kostela sv. Ducha se špitálem a vyslechli si reprodukovaná díla varhanního koncertu. Na prostranství před Koncertní síní svatého Ducha se nachází plastika Olbrama Zoubka "Radost ze života". Dále jsme navštívili Krnovskou synagogu jako jedinou přístupnou synagogu v Moravskoslezském kraji, má dvě věže a je postavena v maurském slohu.
Poslední bod našeho programu byla Radnice - novobarokně-secesní stavba s věží z let 1901 až 1903 . Spolu s přiléhající spořitelnou tvoří dominantu krnovského Hlavního náměstí. Zde nelze opomenout architekta Leopolda Bauera, významného krnovského rodáka, autora známých staveb (např. OD Breda v Opavě).
Na konci jsou přidána FOTA z kostela sv. Martina a ze Cvilína, kam naše jedna šikovná členka ve volném čase stihla zajít.
více  Zavřít popis alba 
  • ve čtvrtek
  • 27 zobrazení
  • 0
jol
  • ve čtvrtek
  • 3 zobrazení
  • 0
bikerbob
Ve čtvrtek ráno vyjíždíme s Evičkou na další ročník orientačního závodu Vesnice na 4 písmena Východočeského chapteru SCRC, tento rok pod názvem Indiánské léto. Okreskami se dostáváme až k brnu, které projíždíme po dálnici abychom u Rosic zase sjeli na normální silnici. V Rapoticích zastavujeme na oběd, abych nás po zaplacení náhodou objevil Broman s Helčou, kteří se zde taky stavili na oběd. Pokračujeme dál společně, aby se Broman oddělil v Telči na návštěvu zámku a my s Evičkou pokračujeme do Staňkova, kam se celý den Evička těšila na rybu. Po večeři se vracíme asi 30 kilometrů zpěrt do Malého Ratmírova, kde se v rekreačním zařízení U kapličky akce koná. Tady už na nás bledé tváře čeká pravé indiánské přivítání ... a pak do půlnoci skvělá zábava s dlouholetými přáteli. pochopitelně až po Bakyho školení k zítřejšímu orientačnímu závodu.
V pátek ráno po snídani vyjíždíme postupně po deseti minutách do terénu ve skupinách po třech motocyklech. Postupně se střídají čtyři itineráře s různými typy orientačních map, které se už dlouhá léta používají při závodech veteránů. Jak bývá u Bakyho zvykem, občas se pěkně zapotíme díky chytákům, která nás učí číst "návody" až do konce a nedomýšlet si nevyřčené ... tedy v tomto případě nenapsané. Kolem šesté večer je všech sedm soutěžících skupin zpět v Ratmírově. Opět probíhá čilá zábava až do půlnoci. Není třeba žádného organizovaného programu, když je dobrá parta.
V sobotu ráno někteří odjíždějí domů za povinnostmi. Zbytek nás vyráží na vyjížďku vedenou Kuzmou. Zastavujeme na prohlídku hradu Landštejn a na slavonickém náměstí děláme přestávku na kafe, zákusky nebo zmrzku. Další zastávkou je muzeum britského královského letectva RAF. Bohužel mimo prázdniny je zavřeno a průvodce se nedá oblomit ani po telefonu. Pokračujeme tedy dál na pozdní oběd do Zájezdního hostince v Českém Rudolci. I přes velice početnou skupinu je jídlo rychle na stole. Po návratu do Kapličky probíhá vyhodnocení soutěže a opět se bavíme až do půlnoci ... no, v naší chatce to Evča s Helčou rozproudily u zbytku Božkova a tak jdeme spát až o půl druhé :-)
V neděli ráno odjíždíme k domovu. Já s Evičkou se u Jihlavy potkáváme s kamarádem Jirkou a Ditou. Jirka tam byl na třídní slezině a už předem jsme se domluvili na společné cestě domů. Příčinu podezřelého proklouzávání mého zadního kola v zatáčkách vysočanských okreskech jsem objevil v Boskovicích. Z neznámých příčin se mně povolil po několika tisících kilometzrech filtr motorového oleje a začalo mně lehce ukapávat pod motocykl. Nemaje žádného prostředku na utažení filtru jsem si naštestí vypomohl řemenem na přivázání batožiny na brašny a v klidu jsme dojeli až domů.
Klobouk dolů před pořadateli a především Bakymu, který s pomocí své Janičky věnoval tak obrovské množství času, aby pro nás připravil tolik zábavy.
více  Zavřít popis alba 
  • ve středu
  • 21 zobrazení
  • 0
jackal001
Utrecht je čtvrté největší město v Nizozemsku, ležící ve stejnojmenné provincii. Je sídlem největší univerzity v zemi a střediskem církevní správy. Ve středověku se jednalo o nejvýznamnější město v oblasti dnešního Nizozemska.
Historie:
Město založili roku 48 n. l. Římané, kteří vybudovali na řece Rýn pevnost s názvem Traiectum, vztahujícím se k poloze u říčního brodu. Ta byla součástí řady pevností chránících severní hranici říše, a to zejména proti Germánům. Centrum města podle archeologických nálezů leželo na dnešním Dómském náměstí (Domplein). Ve 2. století byly dřevěné hradby pevnosti nahrazeny kamennými. Kolem roku 275 nemohli Římané severní hranici kvůli pravidelným germánským nájezdům udržet a pevnosti včetně Utrechtu opustili.
Ve středověku bylo město v mapách označováno latinsky jako Ultra Traiectum. Později se mu začalo říkat dnešním názvem Utrecht.
První zmínky od odchodu Římanů se o městě objevují až v 7. století, kdy na místě nechal Dagobert I. postavit kostel sv. Martina, který byl ale následně zničen. Koncem 7. století se stal anglosaský misionář svatý Willibrord arcibiskupem. Od 11. století bylo toto biskupství státem začleněným do Svaté říše římské.
Utrecht se již kolem roku 1000 stal střediskem dálkového obchodu s Anglií a Skandinávií, jedním z nejvýznamnějších měst v oblasti dnešního Nizozemí. Během 11.–15. století bylo ve městě a okolí postaveno několik kostelů a klášterů. Od roku 1254 se stavěla gotická katedrála sv. Martina z Tours, od roku 1320 její (nyní samostatně stojící) monumentální věž Domtoren.
Tehdejší význam města ilustruje i to, že v roce 1522 byl utrechtský rodák, teolog Adriaan Florenszoon Boeyens, zvolen do papežského úřadu, který zastával pod jménem Hadrián VI. necelý jeden rok.
V roce 1579 podepsalo sedm severních provincií zakládací listinu Utrechtské unie, která spojila jejich síly v boji proti Španělsku a stala se základem Republiky spojených nizozemských provincií. V této republice měli většinu protestanté. Roku 1580 byla v nizozemských provinciích zrušena biskupství včetně utrechtského, které bylo předtím roku 1559 povýšeno na arcibiskupství. Zvýšil se přímý vliv republiky (v níž hrála hlavní roli provincie Holandsko) na správu města, což znamenalo, že rozvoj Utrechtu jako města s početným zastoupením katolíků dlouhodobě stagnoval.
Roku 1843 spojila železnice Utrecht s Amsterdamem, poté se Utrecht stal postupně hlavním železničním uzlem v Nizozemsku.
V roce 1853 byla povolena obnova biskupství a Utrecht se znovu stal centrem nizozemské římskokatolické církve.
Od roku 1920 do roku 1930 byla v Utrechtu vybudována nová obytná pásma nazvaná Tuindorp a Oog in Al.
Během druhé světové války byl Utrecht v držení nacistického Německa. 7. května 1945 osvobodily město kanadské vojenské jednotky.

Pamětihodnosti a muzea:
Utrecht je významný jako městská památková rezervace s pozoruhodným urbanistickým uspořádáním, viditelným z věže. Kolem dómu založil biskup Bernold v 11. století na půdorysu ramen kříže čtyři chrámy: sv. Jana, sv. Petra, sv. Pavla a Panny Marie. Během 12. až 15. století přibyly další chrámy (sv. Jakuba, sv. Mikuláše, sv. Gertrudy, Panny Marie zvaný "Buurkerk") a kláštery (sv. Kateřiny). Město je známé také desítkami staveb gotického až barokního původu ve třech čtvrtích – kolem katedrály, Rybího trhu (Vismarkt) a východně od železničního nádraží.
- Proslulá věž dómu Domtoren je vysoká 112 metrů, přísluší k bývalé katedrále svatého Martina z Tours, jejíž hlavní (podélná) loď byla zničena větrnou smrští v srpnu roku 1674. Je to nejvyšší kostelní věž v Nizozemsku, byla postavena v letech 1320–1382, je v ní 14 zvonů a zvonkohra, hrající po čtvrthodinách. Je přístupná s průvodcem, stoupá se po 465 schodech do výšky 102 metrů. V průjezdu věže je zajímavá síťová klenba.
-Katedrála sv. Martina, označovaná Domkerk, se začala stavět v roce 1254 a nebyla nikdy dokončena. V roce 1580 byla předána protestantům. Roku 1674 zničená hlavní loď byla zbudována nejpozději a kvůli nedostatku financí bez vnějšího opěrného systému. Současná katedrála je pouze někdejší příčnou lodí s vysokým chórem (o výšce 32 metrů). Na jižní straně ke katedrále přiléhá gotická křížová chodba s rajskou zahradou, přístupná denně zdarma. Věž je oddělena Dómským náměstím Domplein.
-Katedrála je stavebně spojena s renesanční budovou univerzity, původně zvanou Akademie (Academiegebouw). Univerzitu založil roku 1636 hrabě Jan Nasavský, jehož socha stojí jihozápadně od chrámu. Uvnitř je Univerzitní muzeum.
-Chrám sv. Petra (Pieterskerk) je stavebně nejstarší z utrechtských kostelů. Založil ho v 11. století biskup Bernold jako románskou baziliku se dvěma věžemi v západním průčelí. V románské kryptě se dochoval kamenný sarkofág, v němž byl pohřben uprostřed chrámu. Dvojici věží zničila roku 1674 větrná smršť. Uvnitř chrámu je expozice archeologických nálezů z doby římské.
-Nizozemský metropolitní chrám – katedrála svaté Kateřiny je gotické síňové trojlodí, které bylo dokončeno v polovině 16. století. Mezi léty 1580 a 1815 chrám patřil protestantům, poté byl navrácen římskokatolické církvi. V roce 1853 po obnovení utrechtské arcidiecéze se stal metropolitním chrámem. V relikviáři pod hlavním oltářem je umístěna část ostatků svatého Vilibrorda.
-Muzeum Catharijneconvent je nejstarší zdejší muzeum náboženského umění, založené v přilehlých budovách bývalého konventu ženského kláštera sv. Kateřiny. Obsahuje bohaté sbírky chrámového sochařství a malířství od doby románské přes gotické oltářní archy, památky renesanční a barokní, dále světské portréty, krajinomalbu a zátiší, z nichž mnohé malby jsou díly Utrechtské školy malířů Zlaté éry. Suterénní prostory zaujímá chrámová klenotnice s desítkami zlatnických a textilních památek liturgie a kultu. Nejstarší a nejvzácnější je Kodex Ansfrida z Utrechtu ze 2. poloviny 10. století se stříbrnou zlacenou vazbou posázenou drahokamy. Další část expozice je věnována počátkům nizozemské kartografie.
-Národní muzeum hudebních nástrojů (Museum Van Speelklok tot Pierement) vystavuje různé mechanické strojky, hrací hodiny, zvonkohry a další hudební nástroje typické pro Nizozemí.
-Ústřední muzeum (Centraalmuseum) je typické národní muzeum, založené roku 1838 jako první světská veřejná sbírka starého umění a historie, dnes největší utrechtské muzeum, doplněné o sbírky nového umění až do současnosti.
-Středem města prochází vodní kanál Oudegracht (v překladu Starý kanál).
-Moderní dominantou západní části města je věž 105 metrů vysoká, součást komplexu výškových budov obchodního a průmyslového zaměření mezi železničním nádražím a stadionem, patří k nim Kantoortoren Galghenwert vysoká 85,5 metrů a Apollo residence s výškou 64,5 metrů.
- Dům Rietvelda a Schröderové – jedna z nejvýznamnějších stavbeb umělecké a designové skupiny De Stijl, která působila v Nizozemsku ve dvacátých letech 20. století. Unikátnost domu spočívá v prostorové variabilitě jeho interiéru, originálním nábytku a dalších designových kvalitách. Od roku 2000 figuruje na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
více  Zavřít popis alba 
  • ve středu
  • 15 zobrazení
  • 0
leilakva
Vyberte si z bohaté nabídky podzimní a zimní kolekce kožených kabelek už dnes. Různé vzory a provedení, které vás dostanou.

https://www.emotys.cz/kozene-kabelky/
více  Zavřít popis alba 
  • ve středu
  • 3 zobrazení
  • 0
saueriska
  • v úterý
  • 31 zobrazení
  • 0
biblos
Na dovolené i zapršelo, po ránu bylo občas mlhavo, bylo kouzelné pozorovat, jak se hory ztrácí a vynořují z oblak, jak se mění barva vody za klidu nebo deště.
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
  • v úterý
  • 11 zobrazení
  • 3
monikash
Každý rok se koná začátkem září v italském Bibione Septemberfest, kdy teče víno proudem a k tomu hraje nějaká ta místní kapela. Letos to vyšlo na 11. a 12.9. Sjedou se i místní trhovci a "blešáci" a nabízejí své zboží. V areálu na parkovišti Zenit se můžete občerstvit nejen vínem z místní produkce, ale i ochutnat speciality na grilu, různé pizzy a bulky z bílé mouky, sýry nebo značkové víno. Kdo nemá rád víno, může si koupit pivo nebo míchané nápoje či nějaké to nealko. Oblíbený tu byl Aperol spritz. Vstup je zdarma a pozvánka je slosovatelná, takže můžete vyhrát třeba tašku na pláž, zástěru, disk (na házení), nějakého toho plyšáka nebo ručník. Vstup jepřísně hlídán, takže pokud sem pojedete příští rok, tak si s sebou neberte pití v petce (příjdete o vršek) nebo parfémy ve skle či kleštičky na nehty a jiné ostré věci. Druhý večer pak byl po 23. hodině zakončen velkolepým ohňostrojem, který překonal i některé ty naše silvestrovské.
více  Zavřít popis alba 
  • v úterý
  • 76 zobrazení
  • 0
rangercc
různé
více  Zavřít popis alba 
  • v úterý
  • 37 zobrazení
  • 0
petrhlavaty
  • v úterý
  • 10 zobrazení
  • 0
toh
Tak jsme po delší době vyrazili do Krušných hor, které již nejsou krušné, možná kdysi, dneska už ne....U Surovce na zahradě nás čekal oslavenec Jouza a plno dalších kamarádů. Po velkých gratulací se hrálo, jedlo a pilo do pozdních nočních hodin. Spát jsme šli v různý čas a někteří i velmi brzy. Během večera dostala nová osada HAVRANÍ HNÍZDO domovenky a Aleš šerifskou hvězdu. Ahoj.
více  Zavřít popis alba 
  • v úterý
  • 50 zobrazení
  • 1
handysto
Betlémy a betlémáři v Třešti. Poezie, hudba, výtvarné umění – to vše bylo a je navždy poznamenáno příběhy dob dávno minulých. Biblický příběh o narození chudého dítěte v opuštěném chlévě, o solidaritě chudých, spěchajících se svými dary ve snaze pomoci tomu potřebnějšímu ,než jsou oni sami,byl vždy přístupný lidským citům a srdcím, vedl od svého vzniku řadu umělců ke ztvárnění. Také lidoví umělci inspirovaní církevním uměním přijali zvěstování o narození dítěte za vlastní pro jeho obsahovou blízkost, krásu a kouzlo. To je jeden z důvodů vzniku betlémů, jejichž lidovost spočívá právě ve vyjádření představ a názorů lidových umělců. Ve 2. polovině 19. století se začínají objevovat betlémy dřevěné, které po roce 1860 postupně zatlačovaly betlémy papírové. První dřevěné figurky se dostaly do Třeště z jiných oblastí (tyrolského typu, z Králík a pod.) a byly také pořizovány od řezbářů v Jihlavě a okolních městečkách, nejvíce od Františka Klause ze Stonařova a od rodiny Boudných z Brtnice. Prvním pravděpodobným třešťským autorem – řezbářem byl truhlář Matěj Suchý (1820 – 1909). Obdobně jako mezi průkopníky papírových betlémů se řadili soukeníci, mezi první tvůrce dřevěných figurek se řadili truhláři. Rozvoj nábytkové výroby a hlavně výroba vyřezávaného nábytku a hodinových skříní vytvořila podmínky pro vznik lidového řezbářského umění.
Truhláři, tesaři, ale nakonec i ševci a krejčí – prostě lidé s výtvarným nadáním a šikovnýma rukama se učí jeden od druhého, zpočátku se i napodobují, ale osobitou řezbou a vlastními tvůrčími nápady se začínají odlišovat, takže zkušený betlémář – znalec dnes snadno pozná autora figurek.
A tak po prvním třešťském tvůrci Suchém se objevuje celá plejáda lidových řezbářů. Významnou byla řezbářská rodina Brázdů, František Janák a jejich další pokračovatelé, jako lidový všeuměl Josef Liška, Jan Brožek, František Vrátil a další. Mezi tvůrce betlémů nutno započítat i tvůrce pastoušek, salaší, zbořenišť, stromů a měst.
Zvláštní místo mezi třešťskými betlémy zaujímal pohyblivý betlém Adolfa Bumbálka, který nejen sám vyřezal celý betlém, ale zhotovil i pohyblivý mechanismus. Betlém se od smrti tvůrce (1953) nestaví.
Základními komponenty třešťských betlémů je většinou středově umístěné zbořeniště (místo narození), město a volná krajina se stromy, drobnými stavbami selských usedlostí a salaší vytvořená podle fantazie betlémáře z pařezů a mechu. Pařezy budí dojem holých, rozeklaných romantických skal a mech zdání zelených lučin a pastvin pro pasoucí se stáda oveček. Třešťské betlémy jsou vytvářeny jako dioráma, kde se krajina pozvolna zvedá k horizontu až přejde nepozorovaně v malovanou krajinu zvanou “lončoft”. Mezi nejznámější autory malovaných krajin patří ze starší generace tvůrců Jiří Šiftař, František Růžička. Nyní některé betlémy mají až 500 figurek a mnohá díla dosahují délky až 7 metrů. Při podrobném pohledu na betlémy pozorný a vnímavý návštěvník pozná, že nejsou jen inscenací biblického příběhu, ale i obrazem života, oblečení a tužeb prostého lidu. Jsou tedy odrazem názorů jeho tvůrců, a proto kulturně historický význam betlémů je nesporný. A osud třešťských betlémů?
V 60. – 70. létech se v Třešti stavělo 30 až 35 betlémů. V sezóně 1988/89 jich bylo postaveno 23. V roce 1990 se počet betlémů znovu začal zvyšovat, takže v sezóně 1992/93 stálo v bytech obyvatel Třeště už opět více jak 30 betlémů. Některé se svojí velikostí neřadily k největším, ale všechny pocházely z třešťské, a co je podstatné, většinou i ze současné dílny třešťských autorů – lidových řezbářů. Betlémářství jako součást lidové tvořivosti je ve své podstatě kolektivní záležitostí a jen ve společenství jednotlivých tvůrců má záruku přežití. I když každý betlémář a tvůrce figurek a staveb tvoří samostatně, potřebuje porovnávat i soutěžit, zdokonalovat a učit se v kolektivní spolupráci a tím růst ve vlastní tvorbě. A ta je v třešťském případě stále zastoupena ještě dost velkým počtem betlémářů a tvořících autorů.
Lze právem tvrdit, že Třešť je ojedinělou a celostátně významnou lokalitou betlémářství v České republice a bylo by neodpustitelnou chybou chodit nevšímavě kolem a nevytěžit potřebné poznatky po kulturně historické stránce i po stránce odborného výzkumu z její vyjímečnosti. Podporovat tento úsek lidové umělecké tvořivosti a nedat mu zaniknout by mělo být povinností všech, do jejichž sféry činnosti betlémářství spadá.
Životaschopnost této krásné a ušlechtilé tradice zaručuje do budoucích let skutečnost, že v Třešti tvoří v současné době 8 – 10 lidových řezbářů – amatérů z různých profesí, jako je Josef Bílý, Jan Bukvaj, Ondřej Rešl, Alois Roháček, manželé Metoděj a Marie Roháčkovi a další. Lze tedy říci, že tradice lidového betlémářství v Třešti má ze strany betlémářů zatím všechny předpoklady a podmínky, aby nezanikla.
Každoročně po celou vánoční dobu (od 26. prosince do 2. února) jsou betlémy místních betlémářů přístupny nejširší veřejnosti. Návštěvníci města tak mohou každoročně navštívit na 20 betlémů jak v třešťských domácnostech přímo u jejich tvůrců, tak i v místní pobočce Muzea Vysočiny na náměstí v Schumpeterově domě. Všichni betlémáři rádi uvítají každého návštěvníka, využijte proto i Vy této příležitosti a prohlédněte si třešťské betlémy podrobněji.
Poměrně novou tradicí je Dřevořezání, které přesáhlo hranice nejenom města, ale i republiky. Každým rokem na začátku července se na náměstí pod největšími slunečními hodinami schází řezbáři z celé republiky i ze zahraničí a vyřezávají figurky. Každoročně tak přibývá do společného betléma více jak 20 postaviček ve velikosti 10-14 cm. Každý návštěvník má možnost si vyzkoušet vyřezávání do špalíků dřeva zapůjčenými nástroji. Setkání je doplněno kulturním programem. Tento společný betlém je vystaven v expozici Spolku přátel betlémů. V průběhu několika ročníků Dřevořezání vznikla Svatá Rodina v nadživotní velikosti, která je umístěna u Třešťského potoka v ul. Na Hrázi. Vánoce v Třešti jsou po celý rok.
více  Zavřít popis alba 
14 komentářů
  • v úterý
  • 17 zobrazení
  • 4
92martulka92
  • v pondělí
  • 36 zobrazení
  • 0
92martulka92
Muzea a různé akce
více  Zavřít popis alba 
  • v pondělí
  • 80 zobrazení
  • 0
vichovskakaple
Splň si svůj sen
Kaplička ve Víchové nad Jizerou
O stavbě kaple jsem přemýšlel už dlouho. Před deseti lety jsem přivezl pražce a postavil z nich opěrnou zeď na východní straně nad potokem. Požádal jsem sousedy, kteří připravovali základy pro stavbu garáže, o zeminu. Rádi mi ji přivezli a Honzík Jonů mi ji bagrem rozhrnul a vytvořil tak rovnou plochu. Další roky jsem nechal zeminu uležet. O první stavební povolení jsem požádal stavební odbor v Jilemnici před osmi lety. Musel jsem doložit souhlas s provedením stavby od provozovatelů sítí, tj. plynařů, telekomunikace a ČEZu. Správy KRNAP a obce. Pracovnice stavebního úřadu mi však povolení nemohla vystavit, neboť církevní stavba nebyla uvedena ve stavebním zákonu ani v bodu „Ostatní“, kde byl uveden včelín, altán atd.

Čekání a příprava návrhů
Tak jsem se rozhodl, že počkám, až půjdu do důchodu a budu mít dostatek času na přípravu a promyšlení celé stavby. První návrh mi dělal kamarád Jirka Pleva na počítači pro stavební řízení. Další velice zajímavý kontakt jsem dostal od naší šéfredaktorky na ak. malíře Martina Findejse z Havlíčkova Brodu, který se věnuje opravám kaplí na Vysočině. Naše první setkání se uskutečnilo na podzim roku 2014. Prohlédl jsem si jeho realizované kaple v okolí Havlíčkova Brodu. Martin mě však upozornil, že na mou stavbu bude mít čas, až dokončí rozpracované projekty. Uběhl další rok a já jsem mu zavolal, zda se bude moci věnovat přípravě projektu na moji kapli. Stále jsem byl v pořadí, na nic jsem nespěchal, neboť do důchodu jsem měl ještě dva roky. Nechal jsem Martinovi volnou ruku. Na jaře roku 2016 mi Martin zaslal své první návrhy, které vycházely z jeho realizací na Vysočině. Během celého roku jsme návrhy upravovali, až jsme se dobrali k tomu konečnému.
V květnu 2017 jsem ukončil práci v médiích a odstěhoval jsem se na chalupu do Krkonoš. V tomto roce jsem se začal též více věnovat svému koníčku, a to vyřezávání. Od dlátkování jsem přešel k vyřezávání motorovou pilou: první motorovou pilu jsem si zakoupil na podzim 2017 po absolvování kurzu řezby motorovou pilou, který vedl vynikající a dnes nejlepší řezbář Radek Smejkal. Pro motorovou pilu jsem se přímo nadchl. Podařilo se mi postupně sehnat i kvalitní dřevo, a tak jsem mohl začít tvořit. O mé drobné výtvory byl nečekaný zájem. S některými jsem se nestihl ani „pomazlit“, a byly pryč.

Kamení na stavbu
Počátkem roku 2018 jsem začal shánět kámen na stavbu kaple. V okolí byly různé skládky kamení, které naši předkové vysbírali na polích a nyní tvořily hranice mezi jednotlivými poli nebo vyplňovaly různé příkopy, staré cesty a rokle. Ptal jsem se jejich majitelů, ale kdepak…! I když mám, nedám ani neprodám, přestože je nebudu na nic potřebovat. Jednu takovou rokli plnou kamení zarostlou křovím jsem objevil i za vrcholem kopce Chlum. Od pana starosty jsem zjistil vlastníky. Vydal jsem se za nimi a požádal je, zda by mi kamení neprodali. Nejdříve nechápali, proč na stavbu kaple, potom mi řekli, že peněz mají dost, ale kamení nedají ani neprodají. Když jsem jim řekl, ať stanoví cenu, nakonec mě odbyli slovy: Vys…te se na stavbu kaple a najděte si radši ženskou!
Další naděje přišla za měsíc. Soused mi řekl: „Mám v Kruhu hromadu kamení, kterou jsme nakonec nepoužili na stavbu domu, jeď se tam podívat.“ Vyrovnaná kupa břidlice, která tam ležela minimálně dvacet let. Výborně.
„Tak co za ni budeš chtít a kdy si ji budu moci odvézt?“
„Nic za to nechci, stejně to tady potřebujeme uklidit.“
Než jsem stačil objednat odvoz, zastavil se u mě se slovy: „Musím tě zklamat. Tu hromadu mám napůl se švagrem a ten, když se to dověděl, tak řekl, že ji bude potřebovat.“

Základy
Kde byla pravda, nevím. To už jsem ale s kamarádem začal vyměřovat. A kdo vykope základy a udělá základovou desku? Zkusil jsem místní stavební firmu, která byla ochotna zemní práce včetně základové desky zrealizovat. Požádal jsem je o rozpočet. Při pohledu na kalkulaci se mi podlomila kolena: cena 41 600 Kč + 20 % DPH. Počítal jsem tak maximálně s polovičkou! Když vykolíkovaný prostor uviděl soused Eda, povídá: „Co to tady je za opičárnu? Takhle to nejde!“
Přijel, zapálil si cigaretu a začal vyměřovat správnou polohu a velikost. Natloukl obvodní kolíky a lavičky. Na další lať popsal výšky. Nastal nový problém, a sice sehnat bagr. Ptal jsem se různě, ale nikdo neměl čas. Po třech týdnech zasáhl Eda a bagr sehnal. Za hodinu byla díra hotova. Vykopal jsem rýhu pro drenáž a položil husí krk. Druhý den mi přivezli makadam, kterým jsem zasypal díru do výše třiceti centimetrů. Další vrstvu tvořila drť, která se uválcovala, položili jsme kari sítě a zalili dvaceticentimetrovou vrstvou betonu. Základová deska byla hotova a mohla tvrdnout. Odjel jsem na cyklopouť do rakouského Mariazellu a po návratu jsem začal shánět kámen na stavbu. Podařilo se mi jej nakonec získat z vybagrovaného potoku Cedron. Přivezli mi dvě desetitunové tatry kamene. Když to uviděl kameník Pepa Kuba, nevěděl, co má říci. Čekal krásné rovné placáky, ze kterých byl zvyklý stavět zídky. Ale i tak se pustil do práce. Každý den postavil asi dvacet centimetrů výšky v délce dvou metrů. Tak jsem uvažoval, zda to do zimy postavíme. Panovala velká vedra, přes třicet stupňů, a odpolední slunce nám dávalo zabrat. Vybíral jsem Pepovi z hromady vhodné kameny, čistil je vapkou, míchal beton a byl mu k ruce. Po skončení každodenní práce jsem ještě jezdil pro vodu, neboť studánka byla vyschlá. Navečer jsem ještě jezdil pro písek a čistil kramlí spáry. Kdo to nezažil, neuvěří. Utahaní jsme s Pepou byli jako koně…
S přibývající výškou zdí bylo potřeba dalších pomocníků. Kamarádů mám hodně, ale jak se jedná o práci, tak většinou nemají čas. Přesto mi přijel nezištně pomoci na tři dny kamarád Martin z Prahy a později i kamarád Přemek ze Znojma, neboť bylo potřeba připravit a obsluhovat kladkostroj, kterým se vytahovaly kbelíky s kamením a beton. Tak jak docházelo vhodné kamení, jezdil jsem vybírat kameny na skládku do Vrchlabí. Musím poděkovat kamarádovi Pavlu Tzyznovi, který, jak mohl, přistavil vozík a kameny dovezl. Když bylo třeba, vozil jsem je i sám v plastové bedně v autě, aby měl Pepa z čeho stavět. Přemýšleli jsme, jak postavit klenby nad okny. Udělali jsme vnější a vnitřní šablonu s obloukem z polystyrenu, překryli ji kari sítí a tvrdým kartonem a uprostřed podepřeli. První oblouk vydržel a tak jsme postavili i další klenby. Martin se přijel na stavbu podívat a řešili jsme za pochodu další detaily. I když jsme měli někdy odlišné názory na provedení, vždy se nám podařilo nalézt nejlepší řešení.

Kdo udělá vazbu?
Nakonec mě začalo bolet zápěstí a doktor mi předepsal ortézu. Práci jsme na týden přerušili, Pepa vzal manželku do lázní a já jsem mezitím volal panu Pacholíkovi, tesaři, který mi slíbil udělat vazbu. „Kdepak, pane Milický, my máme tolik práce ve Špindlu, že to do Vánoc nestihneme.“ Sliby chyby. A tak jsem zase obvolával tesaře, všichni mě odkazovali na příští rok. A já jsem potřeboval kapli zastřešit, aby do ní nepršelo a nesněžilo. A zase zasáhl ten můj kamarád tam nahoře. V sobotu odpoledne, když jsem vypil kávu, vzal kramli do ruky a šel čistit spáry v klenbách, seděl před kaplí pán na skútru a telefonoval. Když domluvil, povídá, co že to bude. Kaple, odpověděl jsem mu a nabídl panáčka slivovice z placatky. Velice mu chutnala, a jak by ne, vždyť je to naše víchovská. Po druhém panáčku povídá:
„A nemohli bychom si tykat, vždyť jsme skoro stejně staří. Já jsem Vláďa.“
„A já Míra.“
Po třetím panáčku slivovice mě napadla myšlenka, zeptat se ho, jestli nezná nějakého tesaře:
„Vláďo, kdybys znal nějakého tesaře, tak si před něho kleknu a budu ho prosit, aby mi udělal vazbu a zastřešení ještě letos.“
Dal mi ruku na rameno a povídá: „Míro, nepros, já ti tu vazbu udělám. A zadarmo.“
To jsem nečekal. Hned v pondělí po práci jsem zajel nahoru ke Skálom na pilu. A tak majiteli pily, kterého znám ještě z létání a tykáme si, povídám: „Láďo, potřebuji na kapli dvě pozednice, dlouhé 45 centimetrů a pět krovů.“
„Míro, já mám tolik práce, že nevím co dřív. Nech to na jaro.“
Byl jsem neodbytný, a nakonec získal příslib, že mi to do čtrnácti dní nařeže. S Pepou jsme zabetonovali věnec a nechali jej zatvrdnout. Střecha se směrem k oltáři snižuje o půl metru a rozšiřuje o půl metru tak, že bude vypadat trochu jako kýl lodi. Přivezené pozednice Láďa ohobloval, vyzdvihli jsme je na věnec a Láďa si zaměřil jednu výšku na jednom kraji, druhou výšku na druhém kraji, jednu výšku na začátku a druhou výšku na konci a povídá, že si ty trámy odveze k sobě na louku a krovy nařeže. Mezitím jsme s Pepou dozdili čelní stěnu s elipsovitým otvorem pro zvon. V sobotu odpoledne mi volal Láďa, ať mu přijedu pomoct řezat krovy, že mu to jde pomalu. Sedl jsem do auta a v kraťasech a v triku jedu na Roudnici k Láďovi. Tam foukal vítr a bylo podstatně chladněji než u nás dole. Do večera se nám podařilo krovy nařezat, spasovat, očíslovat a rozložit. V neděli jsem chtěl jet do kostela, když mi zavolal Láďa: „Míro, za chvíli s Pavlíkem přivezeme krovy a hned vazbu postavíme.“ Skutečně, za hodinu byly krovy postaveny a všechno pasovalo na milimetr. Prkna jsem měl přislíbena od Romana Fishera z jeho firmy ve Vrchlabí, kde s Pavlem vyřezáváme. V pondělí Láďa přijel s přívěsem a dojeli jsme pro prkna. Vašek od Akátů je z jedné strany ohobloval a vyřízl pero a drážku. Po večerech jsem je natíral. Počasí se začalo kabonit a v pondělí Láďa s Pavlíkem pokryli střechu prkny a navrch přicvakali plachtu. V úterý dopoledne jsem nasadil provizorní žlaby a za hodinu začalo do měsíci opět vydatně pršet. Zase jsem říkal, že to bylo vše načasované na minuty. Ale ty nervy… Kdo to nezažil, neuvěří.
více  Zavřít popis alba 
  • v pondělí
  • 7 zobrazení
  • 0
chalvac
Včera jsme s Viktorkou a Robertem byli v Muzeu na demarkační linii v Rokycanech a bylo to parádní. Byl jsem tam kdysi hned po vzniku této expozice, od té doby dost techniky přibylo, je to tam pěkně udělané, vnitřní expozice je moc hezké, ale hodně za sklem, takže samé odrazy a lomy světla, fotky nic moc. Téměř všechny externí exponáty jsou „funkční“, což dokazuje bahno na pásech a s touto technikou jsou pořádány různé předváděcí akce a hlavně populární „bahna“.
více  Zavřít popis alba 
  • v pondělí
  • 19 zobrazení
  • 1
trempoviny
Druhý zářijový víkend 2019 se uskutečnil na Bonanze tradiční „Oheň dřevorubců“ pořádaný T.O. Trappers Praha. Pod pojmem „traper“ si znalec představí sběrače kožešin z pastí, ale osadníci T.O. Trappers jsou známí coby dřevorubci, tesaři a truhláři, protože dokonale pracují se dřevem. Dřevostavby v jejich campu Bonanza na Vysočině jsou ukázkou „zlaté“ trampské architektury. Také mohutná příprava dřeva na možnou krutou zimu padne návštěvníkovi do očí. A především připravený oheň pro setkání s trampy z různých koutů vlasti i zahraničí. Dle mého odhadu dorazila cca stovka kamarádek a kamarádů, ale především mnoho vynikajících hudebníků. Vzpomínalo se na dávné vandry a sleziny, na staré kamarády, ale především se hrálo a zpívalo. Setkávání na Bonanze považuji za nejlepší trampské akce, které znám. Tak přeji nadále T.O. Trappers mnoho elánu a sil na pořádání dalších akcí.
více  Zavřít popis alba 
  • v pondělí
  • 230 zobrazení
  • 3
reklama