Hledání: stenata-velka

Pro dotaz stenata-velka jsme našli 117 výsledků.
AKCE -35 % s kódem
Využijte slevu
na fotoknihy

Akce platí do 28. 9.
Kód: KnihaLeto20
Sleva 35 % na knihy
treky
Tradiční akcička, tradiční termín, tradiční sestava a ... nádherná slovenská pohoří!

Dolný Kubín, Malatiná, Veľké Borové, Kvačianská a Prosiecká dolina, Veľký Choč, Valaská Dubová, Párnica, Veľký Rozsutec, Stoh, Steny, Velký a Malý Kriváň, Suchý, Krasňany, Stará Bystrica, Velká Rača, Oščadnica, Olomouc
více  Zavřít popis alba 
  • 21.2.2015
  • 128 zobrazení
vanza
  • 12.11.2013
  • 59 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
fanous12
20.07. - Krkonose, chata Jasna - sipokova s pokladem, koupacka v bazenu, farma Hucul - hriste, vyroba tricek, grupen foto
21.07. - vylet do Harrachova - Mumlavsky vodopad, zabi hnizdecko lasky, obed, lezecka stena a velka nafukovaci trampolina
více  Zavřít popis alba 
  • 13.9.2020
  • 146 zobrazení
lenjessie
Tak sme teda vycestovali... Za hranice všedných dní, i za tie naše - slovenské. Až do nádhernej zeleno-zelenej krajiny - do Slovinska a neskôr na naše - priam posvätné miesto, do chránenej krajinnej oblasti na samom cípe Istrie - na divokrásny Kamenjak. Našich osem nôh putovalo na prekrásne miesta, naše oči zhliadli neskutočnú nádheru a dych berúce pohľady a naše srdcia ostali opäť naplnené fantastickými zážitkami...
V Slovinsku to bolo nielen krásne jazero Lake Jasna, ale aj najvyšší vodopád tejto krajiny - 106 metrov vysoký a 30 metrov široký vodopád Boka, ktorý bol v tomto období majestátny. Od neho sme prešli k vodopádu Virje, ktorý má dve ramená a ktorý sa halil do tajomného závoja oparu. Ponad nádhernú tyrkysovú rieku Soča sme sa všetci traja prešli po hojdajúcom sa lanovom moste a už na sklonku dňa sme smerovali do nášho hotela Alpina v Kranjskej Gore. Tým pádom Gora nielen bola v Gore, ale i jedla v Gore, i spala v Gore... i kadečo iné... :-D ;-)
Na ďalší deň nás čakal výlet do svetového lyžiarskeho strediska Planica Nordic Centre so skokanskými mostíkmi, kde sa nachádza aj jeden z dvoch najvyšších mostíkov na svete a kde sme si pozreli v priamom prenose skoky na lyžiach bez snehu. ;-) Odtiaľ sme už smerovali na priesmyk Vršič, ktorý je vlastne najvyššou cestou v Slovinsku a v celých Julských Alpách. Z tohto sedla sa môžete vybrať rôznymi smermi a my sme si tentokrát vybrali výstup na vrch zvaný Slemenova Špica (1911 m n. m.). Cesta naň bola čarokrásna, rozprávková, občas strmá, občas nebezpečná, a hlavne pod vrcholom zelená, zelenšia a najzelenšia. :-) Mnohé pohľady cestou i zo samotného vrcholu sú veľmi fotogenické, či už sú to vysoké strmé steny Mojstrovky, či pohľad na Jalovec - prezývaný aj slovinský Matterhorn, ale najfotogenickejšia bola opäť moja Gora. ;-)
V tejto krásnej krajine nás však čakalo ešte jedno nádherné miesto, s ešte krajším názvom - Mesečev zaliv alebo Moon bay - čiže Mesačný záliv. Nachádza sa v Národnom parku Strunjan a musíte si k nemu z mestečka Piran najskôr vyjsť a potom zísť a naspäť to isté. :-) Magické, pokojné miesto...
Pred nami bola ešte hodina cesty, ktorou sme smerovali k šíremu a ešte priezračnejšiemu moru než obvykle - k moru Kamenjaku. Tu sme zažili tri nádherné západy slnka, ktoré tam končilo svoju púť až krátko pred deviatou hodinou večernou, keďže dni boli práve najdlhšie. Gorka sa mohla na mori popýšiť svojím novým veľkým člnom, ktorý mi blahosklonne dvakrát požičala. :-) V modrých papučkách na labkách, v člne, na pláži, či plávajúc v mori vyčarila úsmev nejednému človeku. :-)
More Kamenjaku bolo nádherne priezračné a i ďaleko od brehu sme dovideli do jeho hlbín. Bolo pokojné a jeho náruč sme si všetci dosýta užili.
Ale to nebolo všetko! ;-) Z Istrie sme sa opäť vracali do Slovinska, aby sme zhliadli najnižší bod Triglavského národného parku - roklinu s názvom Tolminska korita. Cesta vedie strmými úsekmi a schodmi v divokých korytách riek Tolminka a Zadlaščica, ktoré sa spájajú do jedného sútoku. Najkrajšie miesta v rokline majú názvy Medvedia hlava, Diablov most (vysoký 60 metrov), jaskyňa Zadlaška, ktorá má svoje druhé meno podľa básnika Dante Alighieriho a nachádza sa tu aj termálny prameň s vodou teplou 18 - 20 stupňov Celzia. V tiesňave bolo príjemne, ale i teplo a dusno.
Ešte predtým, ako sa spustil dážď, sme sa stihli prejsť k nádhernému sútoku riek Tolminka a Soča. Každoročne sa tu koná metalový festival Metaldays, ktorý bol však tento rok zrušený. Všade bolo krásne a tajomné ticho a Gorka prešťastná, že opäť cíti sladkú vodu, ktorá sa dá piť, sa tu dostatočne vyjašila. :-) Už za sprievodu dažďových kvapiek sme prišli k autu a čakala nás dlhá cesta domov, avšak to by sme neboli my, keby sme sa ešte niekde nestavili. :-D A tým miestom bolo opäť Lake Jasna z úvodu výletu, kde sa nám nádherne ukázalo slniečko. Keď odbila polnoc, práve sme prichádzali domov a za nami vyše 2050 kilometrov. S mocnými zážitkami, pri ktorých sa ešte veľakrát zasnívame a s vyše 1200 fotografiami ktoré som - ani neviem ako - zrobila. :-P Tak poďte si pozrieť aspoň zopár z nich... ;-)
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 6.7.2020
  • 122 zobrazení
kstttstn
Podskalský Roháč
Na Slovensku sa nachádza hneď niekoľko vrchov a horských celkov s názvom Roháč/Roháče. Jeden z nich sa týči i nad obcou Podskalie v okrese Považská Bystrica. Tento tzv. Podskalský Roháč alebo len Roháč (720 m n. m) tvorí spoločne so susedným vrcholom Veľké skaly (628 m n. m.) dlhý skalnatý hrebeň s mimoriadne členitým reliéfom a množstvom zaujímavých skalných útvarov. Možno tu obdivovať mohutné skalné veže, štíhle ihly evokujúce dobytčie rohy, široké a temer kolmé skalné steny i menšie skalné okná. Lokalita trochu pripomína známe Súľovské skaly, ibaže v menšom a bez zástupov turistov. Z vrcholových partií hrebeňa sa návštevníkom otvárajú pekné výhľady na Strážovské vrchy, Malú Fatru, Biele Karpaty i mesto Považská Bystrica. Oblasť je bohatá na vzácnu vápnomilnú kvetenu, čo spoločne s jej už spomínanou vysokou geomorfologickou hodnotou prispelo k vyhláseniu dvojvršia za národnú prírodnú rezerváciu (NPR Podskalský Roháč) s najvyšším 5. stupňom ochrany. Východiskom výletov do oblasti je kaplnka sv. Heleny nachádzajúca sa za obcou Podskalie (GPS: 49.041588,18.465839). Od tejto kaplnky vedie na dvojvršie oficiálny vyhradený chodník ustanovený Krajským úradom životného prostredia v Trenčíne, ktorý je však bez klasického turistického značenia. Výstup je miestami náročnejší, na trase sa nachádza niekoľko exponovaných úsekov, pri prechode ktorých treba zavše použiť i ruky.

15 turistov, ženy vo väčšine , sa vydali s pevnými dúškami už nie tváre skryté pod rúškami / len v dopravných prostriedkoch / na plánovanú túru, ktorá viedla z Dolného Lieskova-Trstie do Podskalia cez Podskalský Roháč do Horného Moštenca. Počasie nám prialo, vychutnávali sme si výhľady na okolité pohoria a chodník, ktorý lemovali skaly rôzných tvarov, milo prekvapil hlavne tých , ktrorí ním išli prvý krát.
Text a foto : Daniela
více  Zavřít popis alba 
  • 27.6.2020
  • 158 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
veka1
Fotoserial ,dokumentujici postup jak se dopracovat k pouzitelne pruhledne kabine , pokud je k dispozici puvodni vylisek.

Zakladem uspechu je znasilnit nejakeho dobrodince (napr. Bubenika, Svece...a pod), aby zapujcil puvodni hnusnou kabinu s prislibem,ze oplatkou ziska novy ciry kryt. Nasleduje zjisteni, ze kabina je oriznuta zcela mimonsky a moc nesedi na zakladne.
Po olepeni zakladny i krytu paskou, lze kyanoakrylatem dily vzajemne fixovat ( lepidlo naneseno mezi pasky) a polotovar pro odlaminovani kopytka je na svete. Staci dotmelit a obrousit okrajiove nerovnosti a muzu separovat.
Z police uzmuty voskovy separator Oscar budiz nanesen na povrch v 3-5 vrstvach. Vrstvy nanasim v intervalu cca 1-2h,pri pokojove teplote a nasledne lehce prelestim bavlnenym hadrem. Netlacim, aby nedoslo k setreni vosku,ale taky dbam, aby nezustali nerozlestene useky .Pokud neresim povrch, nasleduje separace polyvinylalkoholem. Ten pri spravne aplikaci vytvori na povrchu mechanickou membranu,ktera chrani povrch formy nebo kopyta a predevsim nedovoli naruseni vosku vlivem tepla a tekavych latek z tuzidla, barvy ...
Pozn. pri tlustsim filmu se PVA da sloupnout z vyrobku jako strecova folie, zbytky lze bezproblemove umyt vodou.
Pokud nemam jistotu, ze PVA separator zakryl rovnomerne cely povrch, nevaham a po dukladnem vysuseni prvni vrstvy nanesu dalsi.Dbam, abych se opakovane nevracel na jiz osetrena mista a neporusil puvodni vrstvu.
Po proschnuti druhe vrstvy PVA separatoru, namicham zahustenou laminacni pryskyrici ( L285 +aerosil) cca v konzistenci maojnezy a vznikly maglajz nanesu na kopyto. Tim mam zarucene, ze prvni vrstva ( nylonova strhavaci tkanina ) na povrchu drzi, ale lze s ni dle potreby posouvat. Na takto pripraveny podklad umistim 5 vrstev tkanin gramáže cca 160 g/m2 a cca 3-5vrstev - 50g/m2 (nejtenčí tkaniny polozim jako posledni) .
Laminuji jiz nezahustenou pryskyrici L 285 +T 286 a vetsinu tkanin pokladam s vlakny pod 45 st.Kazdou treti polozim pod 90st . Pro tento ucel vyhovuji spise keprove tkanimy. S platnem to nekdy nemusi byt jednoduche, pokud je vyrobek hodne 3D tvarovan. Posledni jsou , nejtensi tkaniny ….vytvori rozumny povrch pod vrstvu tmelu a uzavíracích finálních tkanin.
Takovou strukturou minimalizuji riziko, ze se pri tahani Vivaku , nite (rovingy) vlivem zahrati pryskyrice, prorysuji pres povrchovou upravu az do materialu kabiny.
Vytvrzeny polotovar po sejmuti z kopyta tvarove zhruba upravim ( nuzky na plech , … stena je relativne tenka) a orovnam na brusne desce . Po sejmuti strhavaci tkaniny z vnitrniho povrchu je vse pripraveno k dolaminovani polotovaru na tlousku steny cca 4-5mm.Vrstvy skla pokaladam dovnitr polotovaru.
Na dalších fotkach je videt krome zpusobu nadzvednuti (spickou noze ) a sejmuti strhavacky i strukturu povrchu ( mikroporezitu), ktera strzenim vznikne . To, co se jevi jako strecova folie , jsou ty dve vyse zmiňované vrstvy PVA separatoru, ktere byli nanesene na kopyto.
Na oriznuty polotovar budouciho kopyta jsem prilepil technologicke nozicky a dolamimoval ho skelnou tkaninou na tloustku cca 4-5mm.
Po vytvrzeni jsem podle puvodniho pruhleneho prekrytu orysoval obvod, orizl na cisto a prilepil na drevenou zakladnu.
Tloustka zakladny ( 16mm) definuje vysku technologickeho pridavku na vytazene bubline kabiny. Po zesikmeni predniho a zadniho cela, jsem otvory uzavrel preklizkou tl. 6mm , celek oborusil a vytmelil odlehcenym sterkovym dvousložkovým polyesterovym tmelem. Pro velky uspech jsem tmeleni jeste jednou s nelibosti opakoval .
Po druhem prebrouseni je kopyto pripravene pro zaverecne olaminovani povrchu 3x50g/m2 sklem. Bude to finalni povrch ( jemna struktura) pod konecnou povrchovou upravu, který taky prekryje spoje dreva a skla. Minimalizuji tak moznost vzniku prasklin v povrchove uprave vlivem teplotniho zatizeni v prubehu tahani kabin.
K dřevotriskove zakladne kopyta jsem docasne vrutem upevnil pomocny technologicky spalek. Ten slouzi k uchyceni do manipulačního sveraku a jako distancni podlozka při pokladani kopyta na stul, nebo rost strikaciho boxu.
Po natreni povrchu natuzenou ,ale nezahustenou pryskyrici , polozim první vrstvu tkaniny. Protože jemne tkaniny mívají obvykle platennou vazbu, hadr pokladam tak, aby vlakna svirali s osou vyrobku 45st.
Tkaninu je dobře nechat chvili lezet , aby probehla difuze lepidla do vlaken. Nesmi však nastat tzv.najeti pryskyrice … znemoznilo by to posouvani tkaniny po povrchu dilu v prubehu tvarovani stetcem ( valeckem).
Takovym postupem lze i pomerne nepoddajnou tkaninu v kuse a bez nervu usadit na relativne komplikovanem 3D tvaru kabiny, trupu lodicky a pod . Ale není to vselek na vsechno, aby nedoslo k nedorozumeni.
Dulezite při pokladce je, vcas tkaninu ostrihat s primerenym přesahem. Nevytvari pak faldy a lepe se prizpusobi povrchu. K uhlazeni a vytvarovani tkaniny pouzivam v acetonu vymyty, do sucha vytreny plochy stetec. Pokud je na nem pryskyřice , ma tendenci tahnout ještě neprilnutou tkaninu za sebou, coz nemusi byt zadouci.
Po polozeni a upraveni všech vrstev skla, dukladne dosytim cely povrch. U kopyta to chce vetsi množství pryskyřice , nez tkanina bezne pojme. Potrebuji jistotu , ze po zahrati se lepidlo nepropadne mezi vlakna ( nechci rastr ).
Prebytecne lepidlo muzu odsat pomoci zbytku skelnych tkanin , nebo přes papirove ubrousky, viz fotky.
Vytvrzeny povrch lehce přebrousím za sucha do matova , brusnym papirem zrnitosti 120, omytim zbavim prachu a po ususeni provedu nastrik dvousložkovým strikacim polyesterovym tmelem.
Po vytvrzeni v peci ,při cca 80-90 st C (cca 15h) tmeleny povrch upravim za mokra brusnym papirem zrnitosti 240. Jemnejsi zrnitost nez 400 nedoporucuji . Hrubsi povrch eliminuje nezadouci lepeni folie na kopyto v prubehu tahani.
Pokud je vybrouseny povrch bez chyb , mam kopyto pripraveno k tahani kabin, v opacnem pripade nastrik zopakuji, celek opet za mokra vybrousim… a je hotovo.

Zpracoval ing. Peter Kapuscinsky , VEKAmodel
více  Zavřít popis alba 
  • 1.12.2019
  • 314 zobrazení
otascz
Výstup naší oosady na Velký Kriváň, ze Šútova přes chatu pod Chlebom a zpět.
Celkem 23km
V části Šútova zvané Rieka (460 m) jsme se před místní prodejnou posilnili jedním lahváčem a pokecali s místními žíznivci, kteří popíjeli před prodejnou. Asi po půl hodince jsme se vydali vstříc Šútovské dolině. Na konci vesnice jsme minuli placené parkoviště, u kterého stojí chata Šútovská Fatranka. Kávička z vlastních zdrojů a samozřejmě panáček též nechyběl. Po této krátké zastávce jsme pokračovali s potokem po pravé straně po cestě, která je stále ještě asfaltová. Asfalt se z cesty ztratí u chaty Vodopád a dál je cesta již kamenitá. Po hodině a půl chůze z Rieky jsme došli k odbočce k Šútovskému vodopádu (765 m), jehož vody padají z výšky 38 metrů.
Tady začíná strmé stoupání ze dna údolí nad vodopád, kde jsme překročili potok a dál jsme nabírali výškové metry. Za lesem na okraj louky, jsme došli k Mojžíšovým pramenům (1 140 m), kde potok doslova vytéká ze skalky. Od pramenů nastalo prudké kruté stoupání po horských loukách, než jsme vystoupili do sedla pod jižním vrcholem Sten. Dál již pěšina téměř rovně traverzuje svah pod vrcholy Hromové a Chleb až na chatu pod Chlebom (1 446 m), za kterou už uvidíte Velký Kriváň. Po krátkém večírku jsme na chatě přenocovali pod střechou s vlastním spacákem.
Druhý den jsme se po snídani vydali po zeleně značené široké cestě do Snilovského sedla (1 524 m). Pod sedlo vede lanovka z Vrátné doliny na opačné straně hřebene. V sedle jsme odbočili na červeně značenou cestu vlevo a vystoupili zbývajících asi 200 výškových metrů na vrchol Velkého Kriváně (1 709 m).
Pokud je dobrá viditelnost tak shora jsou dobře vidět ostatní vrcholy Malý Kriváň, Chleb, Stoh nebo Malý a Velký Rozsutec, v dálce můžete vidět osaměle stojící Babí horu a Pilsko. Z okolních pohoří je skvěle vidět sousední Velká Fatra, ale i vzdálenější Nízké Tatry a Západní Tatry. My jsme ale díky mlze to štěstí neměli.
Sestoupili jsme stejnou cestou na chatu pod Chlebom a pokračovali dál po zelené. Ta hned za chatou začne klesat po staré sjezdovce, na jejímž konci jsme objevili posezení, kde jsme doplnili poloprázdné bříška. Dál cesta pokračuje lesem a z něho jsme vyšli na vykácenou plochu pod rozcestím Čiertaž a dále až k rozcestí Zajacová (720 m), kde začíná asfalt.
více  Zavřít popis alba 
  • 14.10.2019
  • 75 zobrazení
mario1954
Po ubytování v Terchové jsem zašel na rozhlednu Terchovské Srdce a vystoupil na nedaleký Mravenečník. Následující den na centrální část Malé Fatry: Malý a Velký Kriváň - Chleb - Hromové - Steny - Poludňový Grúň. Druhý den pro nepřízeň počasí pouze Horné diery.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 25.9.2019
  • 54 zobrazení
jindroval
Dnes stoupáme z chaty na Grúni na Poluďňový Grúň, pokračujeme na Steny, Hromové, Chleb, Snilovské sedlo a nejvyšší vrchol Malé Fatry Veľký Kriváň, zpět na Snilovské sedlo a na chatu pod Chlebom
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
11 komentářů
  • 18.9.2019
  • 52 zobrazení
iva-63
Další album focené z nouze rezervním foťákem - a tady mi to zvlášť hodně vadilo.

Tiské stěny v CHKO Labské pískovce jsou součástí rozsáhlé pískovcové tabule, která vznikla asi před 90 milióny let v křídovém období druhohor. Poté co ustoupilo moře, které se tu v té době rozkládalo, zde zůstaly vrstvy usazených zpevněných pískovců. V třetihorách došlo k tektonickému vyzdvižení těchto sedimentů a ve čtvrtohorách k postupnému zvětrávání a erozi. To způsobilo vznik bohatě členěné krajiny, mimo jiné se svislými stěnami různých tvarů.
Pískovcový masiv Tiských stěn, dosahující nadmořské výšky okolo 600 m n.m., spadá k jihu téměř jednolitou svislou hradbou, na severní straně byl erozivními denudačními procesy rozrušen do četných sloupů, věží, stěn, roklí, soutěsek, převisů, jeskyň, náměstí a skalních hřibů. Tiské stěny jsou dnes chráněny v kategorii přírodní památka, vede jimi naučná stezka, a což je pro ČR dost nezvyklé, platí se do nich vstupné (dospělí 30 Kč). Ovšem chápu, že návštěvníků je tolik, že udržování stezky a ochrana těchto jedinečných přírodních útvarů stojí nějaké peníze. Naučná stezka má 2 části - Velké a Malé Tiské stěny. Nadměrný počet návštěvníků bohužel vyvolává nadměrnou erozi a urychluje postupný rozpad těchto nádherných skal, které myslím u nás nemají obdoby.

Více o poškozování Tiských stěn vysokou návštěvností viz např. http://www.casopis.ochranaprirody.cz/zamereno-na-verejnost/eroze-vyvolana-nadmernou-navstevnosti-piskovcovych-skalnich-mest-pp-tiske-steny/ nebo
https://teplicky.denik.cz/z-regionu/lidi-v-tiskych-stenach-je-moc-nici-skaly-20180402.html

„Větší škody než horolezci nebo organizovaná turistika dělají rodiče s malými dětmi. Nechodí po vymezených cestách, lezou po skalách, rodiče je různě vysazují nebo je fotí, jak vykukují ze skalních děr ... Návštěvníci obohacují jinak poměrně chudé sedimenty o živiny, například na podrážkách bot, ze zbytků jídla nebo drobného odpadu ..."
O to smutněji působí, když jakýsi průvodce "S dětmi v báglu" doporučuje, abyste si nezapomněli přibalit lopatičku a vzít si svačinu s sebou a na fotkách vyloženě navádí k tomu, kam všude lze děti na skály posadit ... (webový odkaz na tohle neuvádím, kdo chce, ten si najde)

Délka obou okruhů dohromady, včetně cesty od autobusu a zpět je asi 5 km, ale je to tu tolik zajímavé, že to čas opravdu zabere. Skály Tiských stěn jsou očíslovány a zřejmě k nim existuje plánek s názvy skalních útvarů - ten nám ale při zaplacení vstupného nikdo nenabídl a my jsme o něm nevěděly. Jakási náhrada viz zde: http://www.tisa.cz/tiske-steny/ds-8245

Mapa: https://mapy.cz/s/fasozetoke
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
129 komentářů
  • 14.9.2019
  • 121 zobrazení
laco12
Chata Vrátná, Snilovské sedlo, Velký Kriváň, sestup zpět, do Snilovského sedla, Chleb, Hromové, Steny-južný vrchol, Steny- severný vrchol, Poludňový Gruň, chata na Gruni, hluboce pod vrcholem a zpět chata Vrátná. Mapa https://mapy.cz/s/3wIXt
více  Zavřít popis alba 
  • 30.7.2019
  • 248 zobrazení
jirkaul
Nádherná týdenní letní dovolená na horách u našich sousedů.Den1.Zastavení na rozhledně Sůkenická a krásným panoramatem Beskyd,pohledy z rozhledny Terchovské srdce na Malou Fatru.Den2.Výstup ze Štefanové,Horné Diery,sedlo Medzirozsutce,na symbol NP.Malá Fatra Velký Rozsutec,zpět přes sedlo Medziholie do Štefanové.Den3.Výstup z Oravské Polhory na Královnu Beskyd Babiu horuDen4.Přechod hlavního hřebene Malé Fatry,Starý Dvor,Chata na Grúni,Poludňový Grúň,Steny,Hromové,Chleb,Snilovské sedlo,Velký Kriváň,Pekelník,Malý Kriváň,sedlo Bublen,Vrátna dolina,Starý Dvor.Nádherná tůra s dalekými výhledy..Den5.Návštěva hradu Strečno,odpolední výstup na Tiesňavy.Den6.Bouřky na Snilovském sedle,Velkém Kriváni,Chata pod Chlebom,podvečerní Rozsutce.Den7.Západní Tatry,Roháče.Roháčský vodopád,Roháčské plesa,letní sněhulák,výstup přes Smutné sedlo na předvrchol Tri Kopy,za nádherným panoramatem Západních Tater a čerstvě zasněžených štítů Tater Vysokých,sestup zpět do Spálené doliny.Parádní týden na horách se vším,co k nim patří..-:)
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • 13.7.2019
  • 320 zobrazení
blanka13
Po noční vichřici ráno jenom trochu foukalo a nad horami se vyvalovaly mraky. Oblačné a na turistiku příjemné počasí vydrželo celý den. Vyrazily jsme opět na hřeben. Šly jsme přes Steny severný a južný vrchol, Poludňový grúň a po hraně Stohu do sedla Medziholie. Pak nás čekal zlatý hřeb programu, výstup na jednu z nejkrásnějších slovenských hor Velký Rozsutec. Bylo to docela náročné v exponovaném terénu, ale nádherné, kopec je to parádní. Sešly jsme do sedla Medzirozsutce a pak celkem náročným a prudkým sestupem došly do Petrové u Zázrivé. Ušly jsme 15 km, byla to krásná túra a výhledy opět parádní... A my jsme se rozloučily s nádhernou Malou Fatrou...
více  Zavřít popis alba 
  • 5.7.2019
  • 56 zobrazení
kokrspanelakyna
Původní plán byl zdolat pouze Velký Rozsutec, ale jelikož jsme později zjistili, že je v těchle měsících zavřený, tak se musel vymyslet náhradní plán. A tak se z toho stalo putování Malou Fatrou od začátku až do konce. Náš příběh začal v Trenčíně, kde jsme nechali auto a kde nám ujel vlak (dopravní zácpa a protože Květuška neumí najít správné parkování) :) Dlouhé čekání na další vlak zkrátila procházka Trenčínem. No a protože jsme to my, tak další vlak, na který jsme měli přesadat měl 150 min zpoždění. Takže na naše nocoviště pod širákem a pod hradem Strečno jsme dorazili skoro před půlnocí. Ráno sotva jsme se zbalili, nám začalo pršet a táhlo se to celý den. Přes hřebeny Fatry jsme pokračovali až na Velký Kriváň, ten se prostě musí zdolat, i když nešlo nic vidět. A poté jsme pokračovali na chatu pod Chlebom, kde jsme přečkali druhou noc (a zjistili, že naše spacáky opravdu nejsou do chaty, hihi). V sobotu v 7 ráno mě obudila moje mamka s tím, že je venku fakt krásně, takže honem pobalit a vyrazit na cestu. A fakt že jo. V ten den se nám tohle kouzelné místo ukázalo v celé své kráse. Vyrazili jsme dále po červené na hřeben Stoh, což byl pro mě jednoznačně nejnáročnější výstup a poté k rozcestníku pod Velkým Rozsutcem, kde jsem se na něj alespoň pokochala a slíbila si, že ho zdolám na podzim :) No a z tama už honem do Párnice (nekonečná cesta) a vlakem zase domů.
Musím říct, že pro mě to byly krásné dva dny a děkuji mojí mámě, že mi dělala doprovod : )
Celkem nachozeno za 2 dny necelých 40km.
Naše trasa: Nezbudská Lúčka Strečno- zřícenina hradu Strečno- zřícenina Starý hrad- Plešel (981)- chata pod Suchým- Javorina- Suchý (1468)-Biele skaly (1448)- Stratenec (1513)- Priehyb (1462)- Malý Kriváň (1671)- Pekelník (1609)- Velký Kriváň (1709)- chata pod Chlebom- Steny južný vrchol (1628)- Steny severný vrchol (1535)- Poludňový grúň (1460)- Stoh (1608)- Medziholie- Osnica (1363)- Párnica
více  Zavřít popis alba 
  • 9.5.2019
  • 47 zobrazení
lenjessie
Sú to už tri roky, kedy sme prvýkrát začali naše putovanie za hranicami Slovenska. Zastávam názor, že najskôr rodný kraj a až potom svet. ;-) Bolo to začiatkom jesene roku 2015, kedy sme zavítali do rakúskej dedinky Ramsau am Dachstein, kde sa začalo naše nádherné dobrodružstvo...
Prešli tri roky a do tohto malebného kraja sme sa opäť vrátili a prežili nové, krásne a neopakovateľné zážitky.
Dachstein - najvyššie pohorie Štajerska a jeho "Sky Walk" - plošina zo skla vo výške 2700 metrov; najvyššie položený visutý most Rakúska - 81 metrov dlhý, spájajúci dve skalné steny alebo tiež "Most pre odvážnych". "Schody do prázdna" so 400-metrovou hĺbkou pod vami; či krásna panoramatická reštaurácia s tými najvyberanejšími dobrotami. :-) Prešli sme sa aj mystickým svetom ľadu 6 metrov hlboko vo vnútri ľadovca Dachstein - svetom ľadového paláca "Ice Palace".
Nebol by to výlet bez turistiky a tak sme pokračovali ďalej na vrchol s krkolomným názvom "Kleiner Gjaidstein" a po návrate a chvíľkovom oddychu sme cestou pomedzi obrovské ľadovcové trhliny stúpali popod najvyšší vrchol pohoria Dachstein - "Hoher Dachstein" - k takmer 90-ročnej horskej chate "Seethalerhütte" a jej novučičkej nástupkyni pár metrov od nej (2740 m). Ukážkové počasie, aké nám prialo počas celého roka na našich výletoch, opäť nesklamalo a my sme sa mohli zas a znova dívať do diaľav bez jediného mráčika!
Na záver dňa sme zašli do zábavného parku "Rittisberg" - keďže sme mali so sebou aj jedného člena z ríše detí - a tá si vyskúšala úžasný "Flyline" pomedzi stromy a po tom, ako som sa ja obetovala, sme preleteli aj 1300 metrov dlhú dráhu "Rittisberg Coaster". :-P
Na ďalší deň - v deň odchodu - to v našom rozhodovaní "kam?" vyhrala jedna z desiatich najkrajších dediniek sveta - "Hallstatt", s rovnomenným nádherným veľkým jazerom. Hneď po príchode sme zbadali unikátnu horskú železničku "Salzbergbahn" a ani sekundu sme neváhali. Bola úchvatná! Stromy v jesennom šate boli prekrásne a slnečné lúče ešte viac túto nádheru umocňovali! A na vrchole tohto celého nám vyrazila dych vyhliadková plošina "World Heritage View", 360 metrov nad strechami presláveného svetového dedičstva. Prešli sme taktiež uličkami Hallstattu, obdivovali krásne obchodíky, nádherné panorámy, výhľady, úžasnú atmosféru tohto miesta a Rastíček s bytosťou z ríše detí zašli i do kostnice plnej pomaľovaných ľudských lebiek... Jej história siaha až do 16. storočia. Posledné pohľady, zastavenie na strane jazera, ktorá bola vyhradená pre psov a odkiaľ bol krásny pohľad na Hallstatt z iného uhla.
Dlhá cesta domov a v nás opäť pribudli nové pocity a vnemy z tohto "návratu do minulosti", "návratu do začiatkov" a pritom pokračovania našich výletov a putovaní...
více  Zavřít popis alba 
  • 27.10.2018
  • 106 zobrazení
achnaton08
Opět lanovkou z Vrátné nahoru na hřeben. Ze Snilovského sedla pak opačným směrem než předchozí den, tj. na Chleb, Hromové, Steny, Poludňový Grúň, potom "zkratkou" pod Stohem do sedla Medziholie. Jako třešnička na dortu ještě záveřečný výstup na Velký Rozsutec apak už jen hupky dupky zpět dolů a do dědinky Štefanová, kde čekal autobus.
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • 14.10.2018
  • 103 zobrazení
kstttstn
Prvú letnú septembrovú sobotu sme využili na poznávanie Kysúc, konkrétne rozhľadne Tábor nad Kysuckým Novým Mestom a vyšli sme až do výšky nad 800 m.n.m. na hrebeň Kysuckej magistrály. Tešili sme sa výhľadom na kopce Malej Fatry, videli sme Rozsutce, Stoh, Kriváne a Kysucké pohoria, napr. Ľadonhoru , Steny, Vreteň , Veľkú Raču a dokonca aj Lysú horu. Z Petránok sme sa vrátili cez Šindelnú na horný koniec Nesluše, odkiaľ nás autobus doviezol do Kys. N.M. na stanicu. Prešli sme asi 16 km, túra aj s veľkou prestávkou trvala 6 hod., Marián s Dankou prešli o 3 km viac ako my, išli dlho po hrebeni. Našu malú skupinu omladili dve mladé dievčatá, na moje prekvapenie už matky spolu piatich deti, dúfam, že s nami ešte niekedy pôjdu, boli spokojné. Dáždniky sme vytiahli až takmer v cieli a skoro zbytočne, lebo ako začalo pršať, tak aj o chvíľu prestalo. V daždi sme išli až z autobusu v Tn. Tešíme sa na ďalšie pekné soboty spojené s hodnotnými túrami. A ešte poteším hubárov, hríby začínajú rásť, ja som našla na lúke pečiarky poľné, bolo ich tam veľké množstvo, pár som vzala a uvarila som si polievku, ktorú budem dnes obedovať, či prežijem, sa hádam dozviete.
Text : Daniela
Foto : Daniela, Ferko
více  Zavřít popis alba 
  • 2.9.2018
  • 195 zobrazení
lunovot77
Malá Fatra (1343m)-Velký Rozsutec (1610m)-Stoh (1608m)-Poludňový grúň (1460m)-Steny, severný vrchol (1535m)-Steny, južný vrchol (1572m)-Hromové (1636m)-Chleb (1647m)-Snilovské sedlo
více  Zavřít popis alba 
  • 14.8.2018
  • 40 zobrazení
lietava
Lietavská stavebná sezóna je rozbehnutá na plné obrátky. Vo veľkom sa dokončoval exteriér Kinižiho paláca na jeho západnej strane, kde sme vyrobili dve veľké záklenky a stavebnú preluku medzi nimi. V tejto sezóne nás čaká zásah na severnej stene Kinižiovky. 13. mája sme mali na hrade športové podujatie Bikepoint a otvorenie Hmatovej expozície, ktorú podporila Nadácia ČSOB. Pri otvorení nám asistoval Historický spolok sv. Šebastiána, ktorého členovia nám poskytli výborný komparz a dokonca aj živú streľbu z dela. Výskumy pod kaplnkou odkryli portál i kavernu a neskôr i kamenné schody.
Hrad bol poctený návštevou z Levoče, zo školy pre slabozrakých a nevidiacich. Hmatovú expozíciu si užili plnými dúškami a tento výlet podporila tiež Nadácia ČSOB. V dolnom hrade sme vybudovali menší chlievik pre hradné kozy. Stavebné práce pokračovali na kaplnke, kde sme zakladali základ severného múru kaplnky. Horolezci vytvorili špeciálne lešenie s lanovkou na transport materiálu cez Podkovovú vežu. Skupina znalcov riešila odtrhnutý skalný blok na južnej stene kaplnky a pripravujú nám možné riešenia.
Na konci vidíme fotografie z dronu, zachytávajúce stav vybraných častí hradu.
více  Zavřít popis alba 
  • 30.6.2018
  • 585 zobrazení
lenjessie
Gorka stredoázijského ovčiaka Targusa spoznala krátko po tom, ako som sa spoznala s jeho majiteľom, mojím fantastickým priateľom Rasťom. Sympatie na Targusovej strane boli zjavné a veľké, Gorka z obrovského psa bola mierne zaskočená, ale veľmi ho neriešila. Dala mu najavo odkiaľ pokiaľ a on ju rešpektoval. A Gora sa stala jeho najlepšia štvornohá kamarátka v jeho živote. Tá pobláznená baba zo psej ríše, s ktorou sa začali jeho úžasné výlety, vychádzky do prírody, do blízkych lesov a na kopce, všetky tie krásne zážitky a chvíle radosti. I keď asi zo začiatku nechápal, prečo je Gora tak často v "číhacej" póze v tráve, či pri kopčekoch hliny s nastraženými ušami a potom hrabaním niečo v zemi hľadá, neriešil to. Ale nenápadne odpozeral, ako sa to robí a zopárkrát si túto činnosť vyskúšal. Neohrabane, ale bavilo ho to a tváril sa pri tom veľmi dôležito - a unavene. :-) Gorka to, samozrejme, vždy po ňom skontrolovala, či svoju prácu odviedol dobre, a ak nebola spokojná, dorobila drobné úpravy, či prekutrala miesto dôkladnejšie. :-D
Targus s nami na naše ďaleké cesty a náročné putovania nechodil. Môjmu priateľovi však bolo ľúto, že ani nevie, aké nádherné veľhory máme na Slovensku a že my ich máme celé prejdené a Targus nič. A tak som Gorku poprosila, aby Targusa aspoň na jeden deň našimi krásnymi veľhorami sprevádzala. Súhlasila a tak sme sa po návrate z Adršpachu vybrali na druhý deň do Vysokých Tatier, ukázať Targusovi Popradské pleso. Vybrali sme si pondelok, keďže bola väčšia pravdepodobnosť menšieho počtu turistov a tým aj menšia pravdepodobnosť, že by Targus ako správny stredoaziat riešil "ochranu svojho územia a nás". A i tak bolo. V pokoji sme si vykračovali tatranskou prírodou zaliatou slnečným jasom, snehu naokolo - napriek príchodu jari - ešte dostatok, takže v tienistých miestach po ceste bol príjemný chládok. Na naše všeobecné prekvapenie Targus celú túru zvládol ľavou zadnou a bolo z neho cítiť, že sa mu v Tatrách páči. Na slnečnej terase chaty na Popradskom plese k nám docupital známy tatranský pes - nemecký ovčiak Roy a tešiac sa z Gorky, decentne a opatrne ju chvíľku oňuchával. Presné takú chvíľku, akú to Gorka ešte znesie. Targus pri tom kontroloval situáciu a bol pripravený Goru brániť. Priateľ ho musel pevne a nakrátko držať a keď Roy od Gory odchádzal, stačilo, že iba pozrel na Targusa a s odvráteným zrakom a mierne stiahnutými uškami sa pobral kade ľahšie. :-) V známom citáte sa píše: "Strasti bojov ma podnietili vypočuť si váš žiaľ, utíšiť vám bolesti. Som ochranca spravodlivých. Rovnosť je jediný môj priateľ. Zbabelosť mi pohľad nikdy nezakalí, nespúta nikdy dušu. Život bez cti je život márny. Ja som aziat!" A Targus je zosobnenie tohto citátu.
Na terase sme si dlhšie oddýchli, najedli sa, prešli sme sa v rámci snehových podmienok okolo zasneženého plesa, porobili "pamätné" fotografie a vydali sa na cestu naspäť. Targusovi bol prirodzenejší poklus a tak sme všetci klusali spolu s ním. :-) Tak rýchlo sme neboli pri aute na parkovisku, ani keď sme sa raz vracali z Kôprovského štítu potme a les naokolo bol vtedy naozaj mierne hlučný a strašidelný. :-P
Vraví sa, že ak navštívite vyššiu nadmorskú výšku, akú naše Tatry určite majú, po návrate do nižších polôh vám ešte v organizme koluje úžasná energia. A na Targusovi to po návrate domov bolo badať znateľne. Stalo sa z neho v jeho ôsmych rokoch razom veľké šteňa s kopou nádhernej energie. :-) Prekvapil. Naozaj prekvapil. Typický predstaviteľ plemena. Vytrvalý, bojovný... Vytrval a zabojoval s trasou. :-)
A tak - i keď sme v podstate nevedeli, ako náš spoločný výlet do Tatier dopadne a či Targus bude vládať - už teraz som Gorke oznámila, že Targusa bude po Tatrách musieť sprevádzať ešte minimálne raz. Pozrela sa na mňa a po chvíľke rozmýšľania to s blahosklonnosťou sebe vlastnou prijala. Veď kto lepší a veci znalejší by po našich veľhorách mohol lepšie sprevádzať, ako Gorka, ktorá ich pozná ako svoje labky. ;-)
více  Zavřít popis alba 
  • 27.4.2018
  • 134 zobrazení
lenjessie
Sněžka - najvyšší vrch v Krkonošiach a zároveň v celej Českej republike (1603 m n. m.) bola iba úvodom nášho prenádherného trojdňového putovania...
Adršpašsko-teplické skály sú najväčším a najdivokejším skalným mestom v Strednej Európe rozprestierajúcim sa na severovýchode Čiech. Celé dlhé storočia ľudia o skalných mestách v okolí Adršpachu a Teplic nad Metují mnoho nevedeli. Miestni obyvatelia sa tam odvážili iba vtedy, keď sa cítili vo svojich domovoch ohrození. Až okolo roku 1700 začali do skál cestovať priekopníci turistiky. V roku 1824 niekoľkotýždňový obrovský požiar zničil okolitú bujnú vegetáciu a odkryl túto nádheru. Veľa skalných útvarov má práve od tohto obdobia svoj názov a často veľmi príznačný. Najznámejší sú "Milenci" - najvyššie a najkrajšie súsošie; "Homole cukru"; mne osobne sa najviac páčili "Starosta" a "Starostová", "Sova" a "Slon" a nemôžem nespomenúť tajuplnú a magickú tiesňavu "Myší díra", ktorou neprejdete, pokiaľ ste širší ako 50 cm. :-)
Málokto absolvuje v jeden deň celú trasu Adršpašsko-teplických skal. My sme sa však na to dali a poviem vám - stálo to za to! Bolo to fascinujúce, tajomné, úžasné, monumentálne, neskutočné, úchvatné, dychberúce, ale i náročné. Nikdy v živote som nič také nevidela a nezažila! Hlava dohora, ústa otvorené.
V deň príchodu (po návrate zo Sněžky) sme si krátko pred západom slnka obišli najkrajšie skalné jazero "Pískovna" s tyrkysovo modrou vodou a nádhernými scenériami po celom okruhu. Toto jazero sa objavilo v nejednej českej rozprávke.
Adršpašský okruh sme absolvovali hneď od rána nasledujúceho dňa, takže na trase sme nikoho nestretli. Všade ticho a úchvatnosť. Neskutočná nádhera, ktorá sa nedá len tak opísať slovami. Následne sme museli ešte raz absolvovať prvú časť týchto skál, aby sme sa dostali do spojnice medzi Adršpašsko-teplickými skalami - s názvom "Vlčí rokle", ktorá je dlhá a úchvatná, pralesovitá, zelená, tajomná, nádherná... ale tiež strmá, s náročnými výstupmi a zostupmi po schodoch a strmých rebríkoch. Fascinujúce zákutia, divoká príroda... Na rázcestí "Pod sedmi schody" sme sa vybrali práve tou "sedmischodovou" časťou s veľkým prevýšením. Dostali sme sa do Teplických skal, ktoré sú úžasným, tajomným územím, s do neba siahajúcimi skalami, súvislými skalnými stenami, ktorých výška v niektorých miestach dosahuje viac ako 70 metrov! Štíhle skalné veže, previsy, obtiažnejšie výstupy, tajomné jaskyne, úzke údolia zovreté medzi skalami, "Chrámové stěny" a opäť divoká príroda. A tiež oblasť s názvom "Sibiř" - temná, mrazivá, tajuplná...
Keď už sme si mysleli, že 1500 metrov do cieľa bude pohodička, objavila sa pred nami znenazdajky ďalšia výzva. 300 strmých schodov na zrúcaninu dávneho hradu "Střmen". Gorka zvládla väčšinu schodov, ale na tie, ktoré viedli priamo hore na konečnú vyhliadku, som ju už nebrala. Prišlo mi to zbytočné a pre ňu aj nebezpečné. A tak sme šli na striedačku a dole sme opatrne zišli ako poslední, pretože máme radi pokoj. Prví sme šli hore, poslední dolu. :-)
A tretí príbeh (tretí deň) nášho putovania je o tom, "ako líška Gora ľadového medveďa Targusa do Tatier vzala." :-) Ale o tom až nabudúce... ;-)
OBDIVUJEM moju Goru! Skláňam sa pred ňou a snímam z hlavy ten najväčší klobúk sveta. Je neskutočná! Úžasná a skvelá! Je mojou pýchou a radosťou. Zvláda všetko tak statočne! Mohla by byť unavená, ale s radosťou prijíma všetko, čo jej do života prinesiem. Všetky výzvy, túry, putovania, cesty... Túži byť pri mne a ja túžim byť neustále pri nej. Naveky a navždy... Kiežby...
více  Zavřít popis alba 
  • 24.4.2018
  • 207 zobrazení
hiro-dan
Velký vandr Bulharsko Stará Planina Evropská dálková cesta E3 3.-16. srpna 2017
Trasa: vlaková zastávka Krastets, chata Balgarka, Bedek, monument Buzludža, památník Shipka, Uzana, Korita, chata Mazalat, chata Mandrata, Pramen Marinka, vrchol Botev 2376 m.nm., vrchol Kupelna, chata Dobrila, vrchol Gerdektepe, chata Dermenka, chata Orlí Hnízdo, Lepeniat, monument Archa Svobody, Troyanski Prohod, Kozya Stena, Starata Bichkiya, vesnice a vlaková zastávka Rozino. Celkem se ušlo 142,5 Km nastoupalo se 7970 metrů a naklesalo se 8254 metrů.
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • 3.9.2017
  • 194 zobrazení
lietava
Pracovný mesiac júl roku 2017 priniesol hradu množstvo vykonanej práce na viacerých miestach zásahov.
Opravovali sme Perényho okno v severnej strednej hradbe, ktoré bolo v havarijnom stave a napriek tomu ako magnet priťahovalo návštevníkov pre dobrú vyhliadku na mesto Žilina. Pracovalo sa aj na atike západnej steny Thurzovho paláca, kde sa dokončil aj posledný úsek tejto atiky, i veľké okná v úrovni tretieho poschodia a následne sa pristavalo lešenie na severnú stranu Donjonu - zo strany od paláca. Tým sa teda započali práce na oprave ďalšej steny Donjonu, nielen z exteriéru ale aj interiéru.
V pozdĺžnej bašte sa dokončilo zaklenutie jej dolného podlažia ranogotickou valenou klenbou. V prejazde prvej brány sa opravovala priečka prejazdu, nad ňou sme vykonávali archeologický a architektonický výskum. Objavila sa tu zamurovaná(?) pôvodná strieľňa, keď brána figurovala ešte ako kulisová, pred stavbou budovy prvej brány. Polygonálny bastión dostal tiež svoje kubíky muriva, avšak na dokončenie bude musieť počkať na mesiac august.
Koncom mesiaca sa konal horolezecký workshop, podporený nadáciou Slovak Telekom, počas ktorého sa čistilo bralo pod kaplnkou, zisťoval sa základ severného múru kaplnky a metodicky sa určoval ďalší postup, ako budeme postupovať na tomto úseku v septembri a čistila sa aj studňa. Počas workshopu sa orezávali stromy na hradbách paláca, varil sa guláš, a večer sa premietali filmy s horolezeckou tematikou. Všetkým účastníkom júlových prác ďakujeme!
více  Zavřít popis alba 
  • 26.8.2017
  • 719 zobrazení
Reklama