Hledání

4 835 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

mksportfoto
  • 9.2.2017
  • 19 zobrazení
  • 0
rebeccarawr
10. 2. 2012 Jsem měla možnost poprvé fotit svatbu, trochu mi pomohl táta.. Skvělá zkušenost :)
více  Zavřít popis alba 
9 komentářů
  • 10.2.2012
  • 370 zobrazení
  • 0
kristynkapenickova
Máma s tátou se zbláznili a rozhodli se vymalovat. Jako první šel obývák. Celý pátek se stěhovaly krámy z jednoho pokoje do druhého. Pak se vytíralo, malovalo, brnkalo, schlo, zase malovalo, zase brnkalo.... v neděli kolem 11 večer úklid a další víkend to samé jen jiný pokoj. Hrůza. Teda hrůza pro mamču a tátu. Pro mě pohodička... Já jsem si matlala barvičky na zeď a velmi jsem se bavila. Hlavně když při prvním malování mamka ráno vstala, udělala mi snídani a pak zas usnula u televize a po probuzení zjistila, že pokračuju v malování, ale přemalovávám tmavou barvou to, co bylo vymalováno světlou... to byla sranda... A jak se bavil táta Vám nemusím snad ani popisovat. No prostě víkendová rodinná pohodička. Moje naivní rodinka si myslela, že takto vymaluje celý dům... No zvládli jen 2 místnosti... Můj pokoj je asi odložen na dobu neurčitou :)))
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2012
  • 228 zobrazení
  • 0
filajan
Podmínky na soutěžní létání byly pouze v pátek, kdy se na JZ vítr o síle 2 až 6 m/s létalo na svahu nad Bečovem a jak se ukázalo, byla to znamenitá volba.Pro létání na Rané byl totiž tento směr větru naprosto nevhodný.Odlétalo se bez přestávky 8 kol, což je při 22 soutěžících od pořadatelů velmi slušný výkon! V sobotu to už soutěžně nefoukalo. Ale bylo tam velice hezky a zalétali jsme si se vším možným, co kdo měl v kufru auta, k dispozici byl i gumicuk, na kterém někteří neúnavně létali až do večera,kdy jsme se všichi přesunuli do Skleníku na pořadateli zajištěný gulášek a pivečka alko či nealko. Ňam! V neděli se už jenom rozdělovaly medaile a další pozornosti od pořadatele těm, co utrpěli vítězství. A opět to byly známé firmy - jako první to byl Radek Plch (Pike Precision), druhý Mirek Trsek (Stinger) a příjemným překvapením bylo třetí místo Honzy Plcha, rovněž s Pike Precisionem.Rovněž junioři , jak vidíte z obrázků a výsledkovky, si nevedli špatně.
A nějaké zajímavosti? Třeba let Radka Plcha, myslím, že to bylo čtvrté kolo,měřený čas 52 sec, což především tátu Plcha silně rozrušilo,neboť on naměřil na svých stopkách skutečných 42 sec! Co měli pořadatelé dělat? Letěla se oprava, ve které Radek zaletěl "poctivých" 51,5 sec, takže si trochu polepšil.Ale stejně nám to nakonec všem nandal!
A ještě nějaké pomluvy: nepřijel Vašek Vojtíšek, protože jak se někdy stává, jako výrobci mu nezbylo žádné éro na soutěžení. Ale v rodině mají ještě Ascota, kterého vlastní jeho dcera Jana, ale ta prý by ho tátovi,představte si, nepůjčila!(?)
Ještě bych chtěl dodat, už se stává pomalu pravidlem,kdy alespoň jeden den z těch plánovaných třech bývá letový, i když 3 dny je dosti dlouhá doba a některé svahaře, ale jenom některé, to odradí od účasti, nebo nedostanou z domova na 3 dny opušťák.
Tak Mostečáci, díky,díky,díky...bylo to fajn!
více  Zavřít popis alba 
  • září 2012
  • 600 zobrazení
  • 0
mmblack
V Itálii je přes den živo a vnoci ještě živěji. Na ulicích se nekladou důrazy na směry, a tak na silnici potkáte v jeden okamžik motorku, Lexuse (značka auta), tzv. rykšu, kolo, chodce a v týdnu, kdy jsme tam byli i gymnastku. Řekli byste, že v Pesaru ( čtěte: Pezaru ) místní policie vyšetřuje autohavárii za autohavárií, ale, kupodivu, to není pravda. Netuším, jak to dělají, ale motorkář vidí chodce před sebou a zároveň ho předjíždí osobák. Po chvíli, kdy vám z výhledu zmizí další 3 auta, motorka i auto jsou vcelku a chodec ŽIJE. Já to prostě nechápu. U nás, v ČR, se srazí dvě auta na rovině, a to jen kvůli tomu, že si řidiči nedrželi stanovené odstupy a v Itálii, nic!
Pojďme na pláž! Den co den po pláži chodí prodejci nám dlouho známí. Jsou to většinou černoši, ale jsou velmi zdvořilí a milí. Někteří až moc. Prodávají různé věci a služby. Od šperků z pravých indických „diamantů“, přes látkové létající draky, kabelky, osušky, šátky, sluneční brýle, až po zmrzlinu nebo např. kokos. Chodí tam černoška, která zaplétá copánky po celé hlavě, nebo pán, který umí perfektně masáží zbavit od bolesti. Můj táta rok co rok, vyčkává na dvě osoby, které tam viděl, když jsem byla ještě malá holka. Byl to pan Cocco Cocco a černoška.

ČERNOŠKA
Je to obdivuhodná žena, která nosí na hlavě koš s hedvábnými šátky. Ale doslova KOŠ. Jde po písečné pláži, s košem šátků na hlavě, propadá se do písku, ale koš jí nikdy nespadne, ani když ho nepřidržuje rukama! Umí bravurně držet rovnováhu. Obdivuji ji, ale fotit se nechat nechce. Naštěstí existují dlouhá skla a my si umíme zahrát tak trochu na paparazi. Tak čekáme dál.

COCCO COCCO
Tak říkáme pánovi, který chodí každodenně po pláži směrem z Fana do Pesara a zpět pěšky a před sebou tlačí chladicí stříbrný vozík, ve kterém jsou kokosy, a vytrvale
vyvolává: ,, Cocco cocco, alo cocco “. Občas si u něj někdo kokos koupí, ale za letošní rok jsem nikoho neviděla. Každodenně chodí 11,5 km tam a zpět. I s tím pojízdným vozíkem.
Dříve tuto vzdálenost chodil jen s mísou plnou nalámaného kokosového ořechu, ve druhé ruce měl koš s kokosovými listy a samotnými celými ořechy a ještě kbelík s vodou, ve které kousky kokosu ovlažoval před samotným prodejem zájemci. Pohledem do jeho tváře jenom odhadujeme jeho věk mezi šedesáti a sedmdesáti lety a o to víc ho musí obdivovat každý, který ho takto vídá pročesávat kilometry místních pláží den co den, týdny, měsíce a roky. Jenom my ho takto s pravidelností vídáme už více jak deset roků.

Na italských plážích bývá rušno od brzkého rána. Teplý písek ztichne až okolo 12:00 hodiny, kdy všichni odcházejí nebo odjíždějí domů na bohatý oběd a poobědovou siestu. K 15:00 už je pod deštníky opět plno.
Nejkrásnější pohled na pláž je z balkonku, natočeného k moři, kde vidíme široké panorama plné barev. Spektrum postupně přechází z jemně fialových slunečníků do zelenobílých, pak do zelenožlutých, dále do žlutooranžových, schováme se i pod bílomodré a vedle nich i pod krémovo-hnědé slunečníky. U každého jsou 2 lehátka v barvě slunečníků. Jednotlivé pláže mají i vlastní bar či malou restauraci.
Jedna taková útulná se nachází asi 3km po pláži směrem na Fano. Již z dálky Vás zaujme figurína oblečená do jasně žlutého trička s číslem 46 a potácející se ve vánku nad střechou restaurace a půjdete-li blíže také pestrobarevný prapor vztyčený u ní. Příznivci motoristického sportu hned poznají, že se jedná o symboly a světově proslulé nápisy „THE DOCTOR“. Ano, jde o plážovou restauraci, která je celá „zasvěcená“ Valentinu Rossimu, s bohatou výzdobou různých fotografií, novinových a jiných výstřižků z doby jeho začátků, ale i ze současnosti. Totiž nedaleko odsud, ve vzdálenosti asi 20km leží historické městečko Urbino, které je rodištěm tohoto motocyklového velikána.
A tak večer co večer se vydáváme na korzo podél pláží, na chvíli a na zmrzlinu se zastavíme „u koule“, což je náměstíčko, kde to začíná žít se soumrakem a usíná hluboko po půlnoci.
Na některá místa se můžete nyní podívat i Vy…
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2012
  • 759 zobrazení
  • 0
sdhhalenkov
V pátek 27.12.2012 se celkem 15 hasičů z jednotek SDH Halenkov , Nový Hrozenkov a Karolinka zúčastnilo prožeřázávání hřebenovky Javorníků v cca 7 km úseku Portáš (960 m) - Ztracenec (1055 m).

Bohatý sněhový příděl nevydržely desítky stromů, které poté popadaly na turisticky velmi frekventovanou část hřebene Javorníků, Kasárna - Kohútka. Protože tyto stromy více než týden znemožňovaly strojní úpravu bežecké trati v tomto úseku, byli jsme požádáni Sport centrem Kohútka o pomoc při zprůjezdnění hřebenovky.

Hasiči ve svém osobním volnu započali práci na likvidaci polomů v 8 hodin ráno v oblasti Portáše a skončila kolem 15:00 na Ztracenci. Na tomto úseku jsme se museli postupně proklestit cca 30 místy, kde stromy a větve překážely průjezdu sněžné rolby. Práci komplikovaly i vysoké závěje, v některých úsecích byla vrstva navátého sněhu cca 2 - 4 metry.

K dopravě hasičů po hřebeni sloužila technika pořízerná v projektu "Javorníky - ochrana a bezpečí bez hranic", a to terénní čtyřkolka Polaris Sportsman 800 na šněžných pásech Tatou 4S s připojenými svozovými saněmi zn. Favero a sněžný skútr Lynx Yeti V-800 Pro. Při likvidaci polomů také asistovala sněžná rolba ze Sport centra Kohútka.
více  Zavřít popis alba 
  • 27.1.2012
  • 275 zobrazení
  • 0
chpetr
Ukecal jsem tátu /trvalo to asi 30 vteřin/,aby si dal parádní dárek k 70.narozeninám.A tak jsme spolu vyrazili na olympiádu a nemělo to chybu
Program:1.den - přílet,ubytování,večerní prohlídka Londýna.2.den - vodní slalom /a medaile Vávry Hradílka/,potom ochutnávka Guinesse a prohlídka Londýna
3.den - Wimbledon,mekka všech tenistů.4.den - návštěva stadionu Chelsea,český olympijský dům a večer atletika na Olympijském stadionu.5.den - odlet
Jo a držel jsem v ruce stříbrnou medaili!!
Video z této akce je zde
https://www.youtube.com/watch?v=0snNP5WgQ2g&list=PLBtayxqD4Ms973RZl-c-fUnA-sJhrQzGa&feature=plcp
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2012
  • 462 zobrazení
  • 0
mysticsmile
Výstavní prostory Galerie Otakara Kubína na horním konci Masarykova náměstí v Boskovicích ožily v toto sváteční úterý hlasy mnoha příchozích návštěvníků. Milovníci výtvarného umění si zde dali dostaveníčko u příležitosti vernisáže nové výstavy. Byl sváteční den 8. května, kdy si připomínáme výročí konce druhé světové války, nepracovalo se a tak byla galerie před šestnáctou hodinou zcela zaplněná.
„Vážení hosté, dámy a pánové. Vítám Vás na vernisáži obrazů pana Ing. Dušana Chaloupky,“ pozdravil všechny též i autora vystavených děl majitel galerie pan Josef Bařinka. „Úvodní slovo pronese starosta města Ing. Jaroslav Dohnálek. Ještě před tím zazní melodie amerického skladatele George Gershwina v podání Ludmily Dohnálkové za klavírního doprovodu multiinstrumentalisty Mgr. Tomáše Pléhy. Po nádherném hudebním prožitku z první skladby se ujal slova starosta Boskovic Ing. Jaroslav Dohnálek: „Vážené dámy, vážení pánové. Krásné slavnostní májové odpoledne. Ve svém životě jsem už dělal hodně věcí, ale ještě jsem nikdy nezahajoval vernisáž výstavy. Přiznám se, že když mě Ing. Dušan Chaloupka oslovil, jestli bych zde řekl nějaké úvodní slovo, neváhal jsem ani na okamžik. Přijal jsem to rád. Osudy mého jména a Dušana Chaloupky se v jednom místě střetávají. To místo je dokonce uvedeno na obraze s číslem jedna a dílo se jmenuje Životopis. To místo je obklopeno zelení. Je to chata a v brožuře k výstavě je o ní zmínka. Středobod našeho potkávání jsou Lipníky, do nichž je chata situovaná. Je to krásná oblast asi dva kilometry za Boskovicemi, kde je malebné údolí. Tam je několik chat. A když mi bylo asi deset roků, rodiče též na místě pořídili domeček. A tam jsme se potkávali a já poslouchal. Oni tam s mým tátou vedli dlouhé zajímavé rozhovory. Tam se probíralo vše od politiky přes životní zkušenosti až po zážitky z různých zemí, jichž mnoho Ing. Dušan Chaloupka navštívil. Jeho otec byl prvním poválečným starostou Boskovic. I o tom jsme hovořili. Když byl můj otec Josef Dohnálek též starostou města, tak jsem bedlivě naslouchal jejich rozhovorům na toto téma. Jméno Chaloupka k Boskovicím neodmyslitelně patří. Snad každý zná legendární prodejnu Rádio Chaloupka, jež kdysi stávala na náměstí u kostela. Nyní se mi dostalo té cti, že mohu uvádět vernisáž Ing. Dušana Chaloupky, člověka pracovitého, vzdělaného, přátelského. Prodchnutého člověčenstvím a ryzostí. Chtěl bych mu popřát ještě dlouhá tvůrčí léta, aby jeho umění oslovilo široké spektrum diváků. Nad jeho obrazy je potřeba trochu přemýšlet. Z každého plátna je možné si něco vybrat. Chtěl bych poděkovat i majiteli galerie za uspořádání výstavy. Vám všem hodně zdraví, úspěchů. Ať nás podobné akce a takové umění neustále povznáší a posunuje. I v tom člověčenství, abychom si byli jako lidé vždy aspoň o trochu blíž. Já Vám děkuji.“
Po emotivním projevu pana starosty se ujal slova autor vystavených děl Ing. Dušan Chaloupka: „Děkuji panu starostovi za vřelá slova. Rád bych využil našeho shromáždění, abych věnoval Boskovicím právě tento obraz číslo jedna a též práva na využití reprodukcí děl s motivy Husích slavností při propagaci města.“ Pan starosta poděkoval: „Velký dík a chci ujistit, že nic z toho nezůstane zaprášené někde ve skříni.“
Do ticha v sále se ze zvukového záznamu rozezněla doprovodná hudba. Ludmila Dohnálková nádherně a procítěně přednesla píseň z šedesátých let francouzské šansoniérky Edith Piaff, při níž se všem tajil dech a mrazilo v zádech. Umění mladé talentované zpěvačky bylo odměněno bouřlivým potleskem.
„Nyní považuji výstavu za zahájenou,“ oslovil přítomné majitel galerie pan Josef Bařinka. „Přeji hodnotný kulturní zážitek.“
„Malovat jsem začal asi před třemi lety takovým jednoduchým obrazem barevné utopie, zde na výstavě má číslo 22,“ popisuje svou tvorbu Ing. Dušan Chaloupka. „Pověsil jsem ho doma. Známí jej obdivovali a povzbudili mě do další práce. Pak jsem vytvořil Životopis, zde číslo 1, pak stvoření Světa 2 a Poslední večeře Páně 3. Ve svých dílech se snažím, aby obrazy měly nějakou myšlenku, ducha, v každém obraze je skrytý nějaký námět. Vždy jsem chtěl mít jako místní rodák v Boskovicích výstavu. Stále jsem přemýšlel, co typické sem patří. Volba padla na Husí slavnosti. Na tyto motivy jsem namaloval letos obrazy 10 a 11. Pro zdejší výstavu jsem vybral 24 děl. Dlouhý čas jsem strávil v Egyptě, Iránu a dalších arabských zemích jako projektant rafinerií. I tyto zkušenosti z dalekých krajů ovlivnily mé výtvarné práce, například obraz 1. Jak jsem již řekl, narodil jsem se v Boskovicích, studoval VUT, pak pracoval na zahraničních projektech v Cheposu Brno. Protože zařízení se u nás nevyráběla, dostal jsem se za minulého režimu často do západních států, mám procestovanou celou Evropu. Nyní žiji a tvořím v Brně. Využívám techniku akrylových barev na plátno, sololit. Dobře se s nimi pracuje, dobře se překrývají, rychle schnou a jsou trvanlivé. Ještě upozorním na obraz 4 Sedící mnich. Z něj vyvěrá klid a pohoda. Chci, aby moje tvorba vyzařovala vždy optimismus a byla srozumitelná všem. Mám svůj styl a kopírovat někoho jiného nechci. Ani mi to nejde. Ještě se zastavím u obrazu 17. Jde o splynutí mysli. Partneři jsou zahleděni do sebe. Ona by jej chtěla do svých sítí a on ji dát do své zlaté klece.“
Výstava v Galerii Otakara Kubína potrvá do 27. května. Opravdu stojí za zhlédnutí. Obrazy nejsou určeny jen k pasivnímu sledování. Vždy je třeba se u každého zastavit, přemýšlet a porozumět mu. Teprve potom lze ocenit nápaditost, šikovnost, životní zkušenosti a moudrost autora Ing. Dušana Chaloupky.
Více: http://spiritsoulizm.rajce.idnes.cz
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • jaro 2012
  • 457 zobrazení
  • 0
92nikinenka92
  • 1.1.2009
  • 38 zobrazení
  • 0
pavelvo
  • 20.7.2013
  • 21 zobrazení
  • 0
ivabedrich
  • srpen až říjen 2012
  • 412 zobrazení
  • 0
bibib
  • 27.2.2009
  • 35 zobrazení
  • 0
ann78
Tat
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2016 až červenec 2018
  • 31 zobrazení
  • 0
novy65
  • 17.12.2016
  • 10 zobrazení
  • 0
mircaf
  • srpen až listopad 2015
  • 27 zobrazení
  • 0
mksportfoto
  • 9.2.2017
  • 16 zobrazení
  • 0
mksportfoto
  • 9.2.2017
  • 19 zobrazení
  • 0
mksportfoto
  • 9.2.2017
  • 24 zobrazení
  • 0
mksportfoto
  • 9.2.2017
  • 46 zobrazení
  • 0
mksportfoto
  • 9.2.2017
  • 94 zobrazení
  • 0
davidekmtb
  • 21.10.2015
  • 14 zobrazení
  • 0
davidekmtb
  • říjen 2015
  • 20 zobrazení
  • 0
davidekmtb
  • 7.10.2015
  • 13 zobrazení
  • 0
cajdosso
  • 1.3.2014
  • 22 zobrazení
  • 0
reklama