Hledání

1 515 vyhledaných výsledků

35% sleva na vše!
-35 % s kódem

Vytvořte fotoknihy, pexesa, plakáty... do neděle se slevou.
Kód: NakupyOnaDnes

35% sleva na vše!
vanza
  • 24.7.2012
  • 29 zobrazení
  • 0
d-hfoto
Letos již II.ročníkem pokračovala silácká soutěž Úmonínský Strongman Parody,kde se sešlo čtrnáct odvážných mužů k tomu aby porovnali své síly ve stejných disciplínách jako opravdoví Strongmani jen s nižšími váhami. Ale aby jste si nemysleli, tak žádný šlágr to opravdu nebyl. Na buben nepřišly ani přihlížející pro které byly připravené divácké soutěže za které byli náležitě odměněni.Ten kdo v tento slunečný den zavítal do Úmonína u Kutné Hory vskutku nelitoval. A že bylo nač koukat Vám dokážou snímky které jsem pořídil.

Borci se nám umístily v tomto pořadí :

1. Vláďa Vacík 67 b
2. Tomáš Vlasák 57 b
3. Míra Trojan 46.5 b
4. Lukáš Bláha 44.5 b
5. Standa Bularga 42 b
6. Radek Beneš 37.5 b
7. Roman Vlasák 36 b
8. Milan Světlík 28 b
9. Dušan Bláha 25 b
10. Lukáš Doležal 24 b
11. Vojta Kozel 23.5 b
12. Michal Komárek 14 b
13. Dominik Bárta 6 b
14. Lubomír Foldýna 5 b
více  Zavřít popis alba 
  • 10.8.2013
  • 223 zobrazení
  • 0
klt
V 10. století vzniká český stát. Přemyslovci postupně likviduji odpor konkurenčních knížat a centralizují moc. Budují hradskou soustavu – síť opěrných královských hradů a hradišť na území celého státu. Tak je kolem roku 950 založen i přemyslovský kastelánský hrad v Litoměřicích. Ten můžeme lokalizovat na dnešní Dómský vrch, ačkoli dnes už žádné viditelné stopy po hradu v těchto místech nenalezneme. Uvnitř hradu stál pravděpodobně i nejstarší kostel v Litoměřicích – kostel sv. Jiří, zbořený v r. 1876 (sloužil asi jako oratoř pro panovníka či kastelána, větší bohoslužby se konaly v bazilice sv. Štěpána). Soudí se, že litoměřický hrad zaujímal plochu cca 5 – 6 hektarů, což byla rozloha nedalekého Žatce! Vystavěním hradu začíná vzrůstat význam Litoměřic coby nového centra tzv. litoměřického kraje (kraj byl rozlohou podobný dnešnímu okresu, nepatřila do něj však biskupská Roudnice).
Na konci 10. st. se Litoměřice poprvé objevují v písemných pramenech – v tzv. břevnovských listinách papeže Jana XV. a knížete Boleslava z r.993. Zde jsou uvedeny jako důležitá celnice na Labi povinovaná odváděním desetiny výnosu z cel břevnovskému klášteru.
Zajímavé je sledovat, jak přišly Litoměřice ke svému jménu. Většina současných odborníků se kloní k výkladu, že základem pro jméno města bylo jméno osobní znějící Ljutomír (příp. Litomír apod.), což značí asi „velmi prudký, divoký. Stará domněnka, se kterou přichází např. Pavel Stránský v 17. st., o žalostném výkřiku mlynáře „Jestiť mi líto té měřice“ je tedy asi z říše fantazie (viz Příloha k této kapitole).
V polovině 11.st. došlo k významnému zakladatelskému aktu. Kníže Spytihněv II. založil roku 1057 v kapitulu. Jejím centrem se stává nově postavená bazilika sv.Štěpána, stojící na místě dnešní katedrály. Při ní nepochybně existovala i první škola v Litoměřicích. Pro dějiny českého jazyka má velký význam zakládací listina litoměřické kapituly, neboť na jinak latinsky psané listině najdeme malý dvouvětý přípis z počátku 13.st. – nejstarší české věty! ("Pavel dal jest Ploškovicích zemu Vlach dal jest Dolas zemu Bohu i svatému Ščepánu se dvěma dušníkoma, Bogučejú a Sedlatú.")
Ve 12.st. tak v Litoměřicích existuje královský hrad s velkým dvorem, kapitula s velkým dvorem a majetkem a doložen je i třetí velký dvůr – majetek bl. Hroznaty Tepelského (ležel asi jižně od kostela Všech svatých). Každý z těchto „feudálních pánů“ měl v okolí Litoměřic ve vlastnictví několik vsí. Kromě hradu a dvorů existovala na území dnešních Litoměřic řada řemeslnicko-zemědělských osad vytvářejících dohromady poměrně rozsáhlou a koncentrovanou aglomeraci (soudí se asi 20 osad na území o poloměru 1,5 km, je doloženo např. 16 pohřebišť, asi 8 kostelů, odhaduje se asi 2000 obyvatel na konci 12.st.). Doložené jsou např. osady Zásada, Dubina, Rybáře, Újezd. Litoměřice tedy od počátku plnily úlohu správního centra kraje, ale i centra obchodního. Poloha na vodní labské cestě i na tzv. chlumecké cestě (obě směřovaly na naše severní hranice a do Saska) učinila z Litoměřic významné obchodní, tržní a celní středisko.
nadané od panovníka výsadami městských práv. Přesné datum nelze již dnes přesně určit, a tak klademe vznik města Litoměřic do období mezi dvěma významnými listinami 1219 – 1228. (První z listin, papeže Honoria III. z r.1219, obsahující ochranné privilegium pro klášter v Teplé, zmiňuje jako majetek kláštera i osadu nepochybně totožnou s Litoměřicemi; druhá z r.1228 je od Přemysla Otakara I. a Václava I., rovněž určující majetek kláštera v Teplé, již udává Litoměřice termínem město.)
Nejstarší doložená pečeť k roku 1251 s hradbami. I to snad sehrálo úlohu v době vzpoury Přemysla Otakara (II.) proti otci Václavovi I. v letech 1247 – 1249. Pro krále Václava se Litoměřice staly jedním z klíčových opěrných bodů (shromaždoval zde své vojsko) pro pozdější úspěšné potlačení synovy rebelie.
Václav I. také podnikl první pokus o rozšíření města (po r.1253), ale ten nebyl úspěšný. Jádro města tehdy tvořilo cca dvouhektarové náměstí a zastavěno bylo asi 6 – 7 hektarů. Nejstarší pás hradeb obepínal prostor mezi kostelem Všech svatých, minoritským kostelem sv. Jakuba a dominikánským kostelem sv. Michala (dnes již nestojí, nacházel se přibližně na místě dnešního archivu). Samostatným opevněným sídlištěm byla Hora sv. Štěpána, prostor dnešního Dómského náměstí. Z období gotiky je v Litoměřicích několik velmi cenných památek – např. věž farního kostela Všech svatých, tzv. gotické Dvojče (Jezuitská ul. 4-5, ve dvoře), dům Diecézní galerie (Mírové nám. 24). K úspěšnému rozšíření města došlo až za vlády Karla IV. Hradby tehdy dosáhly až na závěr Dlouhé ulice (je to také nejstarší jménem známý název ulice) a město se rozrostlo asi na 18 hektarů, čítajících 250 – 270 domů. S předměstími se odhaduje asi 43 ha, 600 domů, 4000 obyvatel. Nejvýznamnější stavbou města byl královský hrad kastelového typu (palác s kaplí), budovaný již před r. 1300. Jsou doloženy i tři pobyty Karla IV. v něm – 1355, 1359 a 1369. Obyvatelstvo města tvořili zvláště kupci, hlavně němečtí. Zdrojem příjmů pak byly trhy, zejména výroční – jarmarky, které se původně konaly na sv. Jakuba (25.7.), později na Všech svatých (1.11.). Předmětem obchodu byly hlavně sůl, obilí, kůže. Obchodní stezky mířily z Litoměřic hlavně na Prahu, Sasko a Lužici. Vedle práva tržního disponovaly Litoměřice i dalšími městskými právy – skladu, mílovým a soudním. Tzv. magdeburské právo potvrdil městu Přemysl Otakar II. r. 1262. K městu pak patřily i pole a vinice (doloženy od 11.st.) a také poddanské vsi, od kterých byly vybírány daně (na sv. Jakuba platily Rybáře, Dubina, Újezd; na sv. Martina Želetice, Mlékojedy, Prosmyky, Pokratice, Keblice, Bohušovice a Kopisty). V čele města stál králův úředník – rychtář. Od 13.st. je však doložena i městská rada konšelů v čele s purkmistrem. Radnice je pak poprvé zmiňována až r. 1397. Nejstarší městská kniha je dochována k r. 1341. Z církevních institucí stojí za zmínku založení kapitulního děkanství Karlem IV. v r. 1349, při kterém vzniká i škola. Farním kostelem je od středověku až do dnešní doby kostel Všech svatých. I když to z předcházejících řádků nemusí být tak zřetelné, patřily Litoměřice po Praze a Kutné Hoře do nejvýznamnější skupiny českých měst (vedle Chebu, Hradce Králové, Plzně a Českých Budějovic)! Byly správním i ekonomickým centrem širokého okolí. Jejich význam byl zvýšen i řadou církevních institucí ve městě (uvnitř hradeb bylo neuvěřitelných 12 kostelů a tři kláštery!).

zdroj: https://www.gjj.cz/obsah/04-litomerice-ve-13-14-stoleti
více  Zavřít popis alba 
131 komentářů
  • 1.6.2009
  • 133 zobrazení
  • 21
chalvac
I když dnes dnes již Istanbul není hlavním městem Turecka, stále je bezpochyby jeho nejdůležitějším a nejznámějším městem. Místem, kudy vedou důležité obchodní cesty a kde je centrum tureckého kulturního života. První osada stávala na místě dnešního Istanbulu již 1000 let př.nl., světového věhlasu však město dosáhlo po rozdělení Římské říše, kdy se tehdejší Konstantinopol stala na dlouhá staletí hlavním městem jeho východní části, pojmenované Byzantská říše. V roce 1453 padla Konstantinopol pod útokem osmanských Turků a následně byla přejmenována na Istanbul, nové hlavní město Osmanské říše.
Velký bazar je místem kde seženete všemožné zboží, na které si jen vzpomenete. V objektu tržnice původem z 15. Století se dnes nachází více jak 4.500 obchůdků, restaurací, mešit a malých zapadlých kavárniček. Jestliže si hodláte z Istanbulu přivézt nějaký pěkný suvenýr Velká bazar je pravým místem, kde nakoupit. Nenechte se odradit otravnými prodavači cetek v okrajových částech bazaru, ale zkuste zabrousit do jeho nitra, kde jsou tradičnější obchůdky a vyhlášená zlatnictví a klenotnictví. Během nakupovaní na Velkém bazaru je potřeba dodržovat stejná pravidla jako na jiných tržištích v Turecku. Vždy smlouvejte, a pokud nemáte o zboží zájem, dejte to jasně najevo. Jelikož je zde velká koncentrace lidí, stahují se sem kapsáři, takže je dobré si dávat zvýšený pozor na svoje cennosti
Modrá mešita (Mešita Sultan Ahmed) byla postavena hned naproti známější Hagia Sofia v roce 1616 a dodnes je jednou z nejkrásnějších ukázek islámské architektury. Již z dálky je dobře vidět, že tato mešita má šest minaretů, což byl v době výstavby mešity velice troufalý čin. Šesti minarety se do té doby mohla pyšnit pouze mešita v Mekce. Aby sultán uklidnil nahněvané duchovní, nechal v Mekce přistavět ještě jeden minaret. Od té doby má mešita v Mekce sedm minaretů a tento počet nesmí být u žádné jiné mešity na světě překročen. Istanbulská mešita sultána Ahmeda je zevnitř obložená převážně modrými kachlíky – proto MODRÁ MEŠITA
Suleymanova mešita v Istanbulu - Ve výčtu nejvýznamnějších istanbulských mešit nesmí chybět Süleymanova mešita, která se vypíná nad zátokou Zlatý roh, na pozemcích starého paláce Eski Saray. Svou krásou vzdává hold nejen svému zakladateli Süleymanovi I. Nádhernému, ale také staviteli, slavnému Sinanovi.
Sultán Süleyman zvaný Nádherný byl snad nejctižádostivější a největší osmanský panovník. Období jeho vlády v letech 1520 – 1566 je považováno za tzv. Zlatý věk neboli období největšího rozkvětu celé Osmanské říše. Byl nejen zákonodárcem, ale také básníkem a mecenášem umění. Podařilo se mu reformovat státní správu a jeho zákoníkem se říše řídila až do 20. století. Osmanská říše se během jeho vlády stala největší světovou velmocí, jejíž hranice se rozkládaly od Maďarska a Maroka až po Kavkaz, Írán a Jemen. Pod vedením sultána Süleymana I. bylo podniknuto celkem 12 vítězných tureckých tažení, během toho třináctého však sultán zemřel a jeho smrt byla po 43 dní držena v tajnosti.
Stavba této překrásné mešity vznikala v letech 1550 – 1557 a byla financována výnosy z dobytých maďarských území. Sultán si jako architekta vybral původně vojenského inženýra Koca Mima Sinana. Sinan pocházel z Anatolie, kde byl během každoročního výběru nejnadanějších mladých křesťanů tzv. „devşirme“ vybrán a následně dopraven do Istanbulu, kde vystudoval jednu z elitních palácových škol. Sinanovi se následně podařilo vytvořit doslova mistrovská díla, která ukazují jeho vládce ve světle nejobdivovanějšího monarchy. Během svého 97 let dlouhého života postavil 131 mešit a 200 dalších budov. Ze všech tureckých architektů se právě Sinan nejvíce přiblížil k evropskému renesančnímu slohu. Získal dokonce přezdívku „kníže islámské architektury“. Podobně jako ostatní sultánovy mešity ve městě nebyla ani ta Süleymanova jen modlitebním stánkem, ale také dobročinnou institucí zvanou „külliye“. V jejím okolí se nachází několik budov, najdete zde dřívější nemocnici, veřejnou vývařovnu, školu, karavanseráj a lázně. Celý tento komplex byl útočištěm nejen pro muslimy, ale také pro křesťany a Židy. Každý den zde byla poskytována sociální péče chudým lidem a najedlo se zde přes 1000 lidí. Ve vývařovně se připravovalo jídlo nejen pro chudé obyvatelstvo, ale také pro vysoké hodnostáře a jejich rodiny. Mešitu zdobí čtyři nestejně vysoké minarety s celkem deseti balkony, které mají symbolizovat, že sultán Süleyman byl desátým osmanským sultánem a čtvrtým pádišáhem – nejvyšším představitelem výkonné moci od dobytí města. Krása Süleymanovy mešity spočívá v její velkoleposti, obrovskou kupoli podpírají čtyři pilíře a celá stavba má geometricky přesné rozměry. Kupole je přesně dvakrát vyšší než její průměr 26 metrů. Kupoli zdobí Sinanův oblíbený verš z koránu: "Bůh je světlo nebes i země, světlo světa. Bůh vede ke svému světlu toho, koho chce." Při vstupu do mešity vás ohromí obrovský prostor a klid.
Mešita má dokonalou statiku, díky 6 až 7 metrů hlubokým základům přestála všechna zemětřesení, která Istanbul v minulosti postihla. Vyznačuje se také vynikající akustikou, Sinan zde totiž použil tzv. římskou techniku, která zajišťovala, že se zvuk rozléhal po mešitě zcela neobvyklým způsobem. Do stěn nechal umístit kameninové nádoby, jejichž hrdla byla otočena do prostoru. Cirkulace vzduchu pak mezi nádobami a prostorami mešity vytvářela neobvyklý a v té době naprosto jedinečný zvuk. Mešita tak získala unikátní akustické vlastnosti. Během četných rekonstrukcí, kterými mešita prošla se však někomu „podařilo“ otvory ve zdech zazdít a překrýt vrstvou malty. V současnosti se však pracuje na jejich postupném odkrývání.
V hlavní modlitebně mešity jsou 4 červené, devět metrů vysoké sloupy z granitu, které symbolizují první 4 chalífy islámu. Do kruhu jsou zavěšeny olejové lampy, nad nimiž visí vařená pštrosí vejce, jejichž zápach má odpuzovat pavouky. Větrání je zajištěno malým okýnkem nad vstupním portálem. Vnitřní prostor osvětluje 136 oken. Kolem nádvoří mešity je situováno 24 antických sloupů - 10 z bílého mramoru, 12 z růžové žuly a 2 z porfyru. Všechny údajně pocházejí z „kathismy“, byzantské císařské lóže na hipodromu. Uprostřed nádvoří stojí fontána tvarem připomínající posvátnou Kaabu. Součástí hlavní vstupní brány Muvakkithane byly v minulosti místnosti astronoma, který mešitě určoval dobu modliteb. Součástí mešity je i Süleymanova hrobka - mauzoleum, které je vyzdobeno keramickými hvězdami osázenými křišťály a smaragdy. Hned vedle se nachází také Roxelanina hrobka, která je místem posledního odpočinku Süleymanovy milované manželky. Stěny jejího náhrobku jsou zdobeny dlaždicemi z Izniku.
pozn. Informace čerpány z internetu

No a mezi tím nebo spíš spolu jsou umístěné fotky především pracovního rázu jako 3 navštívené elektrárny, hospodářská komora v Burse a veletrh ICCI.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • duben 2013
  • 196 zobrazení
  • 1
klt
Pardubice leží ve středu východních Čech na soutoku Labe a Chrudimky. Nejstarší dochovaná písemná zmínka o jejich existenci pochází z konce 13. století, městem se staly někdy kolem roku 1340. Tehdy náležely rodu pánů z Pardubic, jehož nejvýznamnější postavou byl Arnošt z Pardubic, první pražský arcibiskup, rádce a přítel císaře Karla IV.
O středověký rozkvět Pardubic se zasloužil rod pánů z Pernštejna. Vilém, který město s okolním panstvím koupil koncem 15. století, přestavěl zdejší vodní hrad na pozdně gotickou rezidenci a jeho synové Vojtěch a Jan pak pokračovali v přebudovávání již v renesančním duchu. Dnes představuje pardubický zámecký komplex s opevněním jeden z mála unikátních přechodů mezi hradem a zámkem, které se na světě dochovaly. Vilém z Pernštejna rovněž rozhodl o půdorysu a jednotném stylu města, který se zachoval do současnosti. Na historickém pardubickém náměstí se dosud nacházejí pozdně gotické a renesanční domy, které organicky doplňují stavby z pozdějších období.

zdroje: http://www.ipardubice.cz/historie/

http://www.pardubice.eu/o-pardubicich/turisticke-informace/pamatky-a-jina-zajimava-mista/historicke-jadro-mesta/

http://www.atlasceska.cz/pardubicky-kraj/kostel-sv-jana-krtitele-pardubice/

Nejstarší stopy pobytu člověka zde můžeme sledovat od mladšího paleolitu tedy již od 40.000 př. n. l.. V době tzv. stěhování národů byl zdejší kraj liduprázdný. Poté přišli Slované, kteří zdejší kraj začali obydlovat od 8. a 9. století. Osídlení se rozvíjelo zejména od 2. poloviny 12. století v době vrcholící středověké kolonizace. Blízkost hradišť v Hradci Králové a Chrudimi rozvoji osídlení velmi pomáhala.
První historická zmínka o Pardubicích dokazuje existenci kláštera cyriaků. Ten byl založen po roce 1255. V listině papeže Bonifáce VIII. z 15. prosince 1295 se dokládá existence kláštera. Ve 13. století se zde nacházela vodní tvrz. Držitelem území tehdy byl Kojata z Mostu.
Jako nejstarší držitel tvrze a snad i zakladatel je na přelomu 13. a 14. století uváděn Půta z Dubé. Jeho synové vyměnili v polovině 20. let 14. století Pardubice za hrad Vízmburk s Arnoštem z Hostýně. Ten byl prvním známým předkem pánů z Pardubic. V letech 1332 – 1340 přeměnil Pardubice na město. Páni z Pardubic ovlivnili rozvoj městečka, které od nich převzalo do znaku i jejich erb. Díky němu a jeho synovi také roku 1340 povýšil Jan Lucemburský Pardubice na město. Páni z Pardubic ztratili Pardubice roku 1391 ve sporu s králem Václavem IV. Majitelem se stal Hanuš z Milheimu.
Po smrti Hanuše z Milheimu roku 1405 se stali majiteli Pardubic páni z Kunštátu a Poděbrad. Na počátku husitských válek tu často pobýval Viktorin Boček z Kunštátu, otec krále Jiřího z Poděbrad. Po Viktorinově smrti roku 1427 se Pardubic zmocnil moravský šlechtic Hynek Hlaváč z Mitrova. Od něj je koncem husitských válek koupil Diviš Bořek z Miletínka. Zabral rozsáhlý majetek a na Kunětické hoře začal stavět hrad. Pardubice spojil s majetkem klášterů. Jeho potomci toto panství neudrželi. Vlastníkem kunětickohorského panství se stali synové krále Jiřího z Poděbrad. Nakonec panství roku 1491 prodali Vilémovi z Pernštejna. Ten koupil i panství pardubické od Divišových dědiců. 8. září 1498 dal král Vladislava II. městu 1. privilegium – na jarmark.
Zásluhou Viléma z Pernštejna byl vybudován rybniční systém Pardubicka. Po jeho smrti roku 1521 zdědil majetek v Čechách mladší syn Vojtěch. Po smrti Vojtěcha roku 1534 ho získal jeho starší bratr Jan z Pernštejna. Na sklonku svého života se dostal do finančních potíží, způsobených neuváženou úvěrovou politikou. Při dělení majetku připadly Pardubice nejstaršímu Janovu synu Jaroslavovi. Ten je však musel z důvodů zadlužení roku 1560 prodat panovníkovi. Součástí komorního majetku zůstaly až do sklonku feudalismu. Od konce 15. století probíhala přestavba. Město a zámek byly koncipovány jako jeden celek, propojený obranným systémem. Dochovalo se opevnění zámku – čtyřúhelníkový sypaný val s rohovými rondely, obklopený vodními příkopy.
Z pozdně gotické architektury představují unikátní památku evropského významu malované niky domovních štítů. Pocházejí z doby obnovy města po obrovském požáru z roku 1507. Ve městě se renesance prosadila až při rekonstrukci po dalším požáru z roku 1538. Byl stejně ničivý, jako předchozí – z města zbylo jen 7 domů. Především bylo použito zdobené terakotové okenní ostění a portály. Pozdně gotická jádra měšťanských domů byla zvýšena o druhé patro. Podoba Pardubic v roce 1602 je zachycena na kresbě J. Willenberga.
Roku 1710 byl založen kostelíček Sedmibolestné Panny Marie na Výstrkově. V roce 1760 byla vystavěna první radnice.
Pardubicko pocítilo potřebu dopravních spojů. Zásadní význam měla stavba železniční trati Olomouc – Praha, která byla zahájena roku 1843. První vlak projel Pardubicemi 20. srpna 1845. Po vystavění dalších tratí se staly Pardubice železniční křižovatkou. 4. srpna 1849 se Pardubice staly krajským městem a v letech 1850 – 1855 byly sídlem jedné z krajských vlád. Na Pardubicku vznikaly četné podniky. Slibný rozvoj regionu byl v 70. letech ochromen následky hospodářské krize. V posledních desetiletích 19. století byly položeny základy sportovní tradice Pardubic. 5. listopadu 1874 se jel 1. ročník Velké pardubické steeplechase. V posledních dvou desetiletích 19. století se zde úspěšně rozvíjela průmyslová výroba. Roku 1892 byla postavena nová radnice.
Na počátku 20. století byly Pardubice průmyslovým městem. Město se měnilo, protože hospodářský rozvoj ovlivnil jeho výstavbu. Vznikaly nové obytné čtvrtě a veřejné budovy. S Pardubicemi jsou spojeny i počátky letectví – v dubnu 1910 zde vzlétl Ing. Jan Kašpar. Válečný konflikt roku 1914 přerostl v 1. světovou válku a rozvrátil hospodářství celé monarchie. V Pardubicích byla roku 1915 postavena největší vojenská záložní nemocnice Rakousko-Uherska na ploše 800.000 m2, tzv. karanténa. V ní se léčilo na jeden milión raněných a nemocných vojáků. Demonstrace dostávaly od roku 1917 politický charakter. V Pardubicích 7. června 1918 maďarská hlídka zastřelila tři občany. Další události následovaly 14. října. Byla vyhlášena generální stávka, při které byla i v Pardubicích proklamována samostatná republika. Vznik československého státu přivítali pardubičtí občané v odpoledních hodinách 28. října 1918. Poté upevnily Pardubice své postavení východočeského centra. K tradiční výrobě mlýnských strojů, kávovinových náhražek, rafinérie minerálních olejů i k rodící se tradici výroby perníku, přibývala další odvětví, která získávala významné postavení. Vznikla elektrárna, rozšířila se síť bankovních služeb a Pardubice se staly sídlem poštovního a telegrafního ředitelství pro východní Čechy. Město zůstalo „sídlem“ velké vojenské posádky a důležitým železničním uzlem. Pardubice se staly jedním ze správních center německé okupační správy i jedním z významných ohnisek odboje. Od roku 1941 zde operovala z Anglie vysazená parašutistická skupina připravující atentát na R. Heydricha. Po vyzrazení postříleli fašisté na popravišti zřízeném „Na zámečku“ obyvatele Ležáků, kde byla ukryta vysílačka „Libuše“, spolupracovníky parašutistů a další. Roku 1944 se staly Pardubice cílem tří náletů anglo-amerického letectva - 21. července, 24. srpna a 28. prosince. Měly vyřadit místní rafinérii minerálních olejů a letiště. Počátkem května 1945 se na Pardubicko rozšířila vlna povstání. 8. května předal velitel německé posádky zprávu Pardubic do rukou národního výboru, 10. května sem vstoupily oddíly sovětské armády a partyzánů.
Náměstí má obdélníkový tvar, domy jsou vystavěny v renesančním stylu. Výjimku tvoří jen budova radnice. Nejstarší radnice stávala na severozápadním rohu Pernštýnského náměstí. Dalším objektem, který sloužil jako městská radnice, byl dům na rohu náměstí a Pernštýnské ulice. Roku 1759 město zakoupilo dům, který stával v místech dnešní radnice. Ten byl nejprve přestavěn. Na konci 19. století přestala prostorově vyhovovat, proto se hledalo nové místo pro radnici. Nakonec však byla radnice roku 1892 rozebrána kámen po kameni a spolu s ní zbourány i 3 okolní domy. Od roku 1895 zde stojí nová radnice tak, jak ji známe dnes.
Náměstí vévodí Zelená brána, která je dominantou Pardubic. Mistr Paul, stavitel pana Vieléma z Pernštejna, ji nechal postavit roku 1507 asi v poloviční výšce. Po požáru roku 1538 byla dříve nazývaná „Brána ku Praze jdoucí“ mistrem Jiříkem z Olomouce vystavěna až do výšky 59 metrů. Nad gotickou branou, která vede do Bartolomějské uličky jsou dnes vidět tři výjevy pozdní gotiky. Znázorňují panoše, šaška a šlechtičnu. Jsou ze 16. století a v době baroka byly zazděny a objeveny až při rekonstrukci roku 1909. Další dominantou náměstí je Morový sloup. Roku 1680 Pardubice zachvátil. Jen zde tehdy zemřelo 5.000 lidí. Roku 1695 byl tedy postaven morový sloup. Je 6 metrů vysoký. Na jeho vrcholu se nachází Panna Marie stojící na srpku měsíce. Od roku 1777 doplňuje sloup rokoková balustráda se čtyřmi světci a korunními znaky.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/pardubice/
Kategorie: architekturaměsta
více  Zavřít popis alba 
292 komentářů
  • říjen 2014
  • 250 zobrazení
  • 20
vanza
  • 15.8.2012
  • 47 zobrazení
  • 0
skotsko2018
  • červen 2017 až květen 2018
  • 31 zobrazení
  • 0
casper222
  • červenec 2012 až březen 2013
  • 2 773 zobrazení
  • 0
ivamedkova
  • 1.1.2013
  • 41 zobrazení
  • 0
elinka-ellen
  • srpen 2011
  • 144 zobrazení
  • 0
jeanetta
  • 11.1.2012
  • 43 zobrazení
  • 0
zuzamica
  • 6.12.2009
  • 44 zobrazení
  • 0
hospudkauveverky
  • 7.3.2011
  • 93 zobrazení
  • 0
cavarka
  • 1.8.2009
  • 258 zobrazení
  • 0
pavelkoutny
  • leden 1980 až srpen 2009
  • 174 zobrazení
  • 0
vanza
  • 10.8.2012
  • 23 zobrazení
  • 0
vanza
  • 1.8.2012
  • 31 zobrazení
  • 0
vanza
  • 24.8.2014
  • 31 zobrazení
  • 0
jhlavsa
  • září až říjen 2018
  • 162 zobrazení
  • 0
maledivy-srilanka2015
  • 6.12.2015
  • 28 zobrazení
  • 0
casper222
  • srpen 2011 až březen 2013
  • 2 031 zobrazení
  • 0
vladimirho
  • 7.9.2013
  • 98 zobrazení
  • 0
petrcieluch
  • 16.2.2013
  • 67 zobrazení
  • 0
petrskoda
  • 6.5.2012
  • 44 zobrazení
  • 0
reklama