Hledání

Charlotte President z Merboltic - třída dorostu VN1

Možná už ten příběh dávno znáte. Možná budete překvapení jako já, že Kamil Lhoták není jen autor desítek obrazů žlutých balónů, cyklistů a aeroplánů. Vždycky když někde zaznělo jeho jméno, tak jsem viděla ten protáhlý obličej: „Jo, myslíš ty jeho nostalgické obrázky? Taková ta idylka?“ Jenže ono je to zase trošku složitější. Kamila Lhotáka kromě verneovek inspirovalo také něco úplně jiného: v dětství prodělal obrnu a celý život kulhal. Fascinovaly ho ženy, které měly podobné postižení jako on nebo byly jinak handicapované. A taková byla i Hertha, kterou si vzal v roce 1938. Pravděpodobnost, že by jakožto Židovka a navíc tělesně postižená přežila válku byla velmi malá, ale nějakým zázrakem se to podařilo díky tomu, že se skrývali u příbuzných mimo Prahu. Válečný čas běží a v obrazech Kamila Lhotáka se zdánlivě nic neděje. Stále se vrací kamsi na přelom století, kdy ještě nebyl na světě, ale znal tu dobu z historických fotografií: slečny s paraplíčky, muži sledují let balónu a děti způsobně sedí v parku na lavičce. Stále dokola stejné motivy, ale něco se v nich vždy trochu mění. Červený bod. Jednou je to nafukovací míč, jindy tečka na trupu letadla a pak zase obří terč s červeným středem. Drobná, ale nikdy nezacelená rána. Je to vzpomínka na Kamilova otce, který jaksi nikdy nebyl přítomen. A pak je rok 1945, všechno je najednou v pohybu. Lhoták pravidelně dochází do Jedličkova ústavu a pozoruje tamní pacientky. Hledá další inspiraci a objeví jednu patnáctiletou. Jmenuje se Manka a místo ruky má pahýl. Maluje 24 portrétů této dívky. A není to jen tak ledajaká, říká jí Dívka velkoměsta. Z toho města na periferii, které zkoumal s kamarády ze Skupiny 42. Městská krajina končí za poslední silnicí, poslední benzínovou pumpou, poslední dřevěnou boudou. V roce 1947 Lhoták vrátil stranickou legitimaci a za pár měsíců další smršť. Rázem byl na černé listině, stejně jako jeho kamarád, Jiří Kolář. V roce 1953 další rozvířené vody: Kolář byl ve vězení za rukopis Prométheova játra, kterým prý "pobuřoval proti republice". Jeho přátelé museli k výslechu. Kdoví co by se stalo, kdyby policie objevila v lhotákovském ateliéru 400 grafik, které malíř nazval Amerika. Sice nikdy neviděl světla mrakodrapů, ani taxíky na rušných ulicích New Yorku, ale přesto jsou v jeho obrazech tak živé. Zajeďte se podívat na velkolepou poctu Lhotákovi do Alšovy jihočeské galerie na zámku Hluboká nad Vltavou, která je otevřena do 6. října. Kurátor Libor Šteffek, který se tomuto autorovi věnuje dvacet let a zorganizoval zápůjčky z celého světa, představuje na výstavě 400 obrazů a grafik. Jsem si jistá, že uvidíte mnohem víc, než „jen“ obyčejné balóny. Stačí se dívat trochu jinak, než obvykle.

dnes se naše nejmladší účastnila své první krajské výstavy v Martiněvsi.
Byla naprosto úžasná, bez tréninku jak profík, krásně stála v postoji , i v něm držela stát, supr běhala u nohy i zuby pěkně ukázala. Na první akci bez tréninku mě velmi mile překvapila.
Byla hodnocena velmi nadějná 2 a její posudek je - 5m fenka, velmi nadějná, lehce užší v lebeční části, pěkné ucho, pěkný krk, více zvýrazněná nadočnice, pěkně postavené hrudní končetiny, výborná záď a hřbet. správný hrudník, pěkný pohyb.

Ukázka výcviku psů - poslušnost a obrana, pes na výstavu, práce s jestřábem - moc pěkné dopoledne na našem táboře, děkujeme Vám všem!

vy Jarka Čečrdlová

Z retrospektivní výstavy AG ( 1901-1966 ) ve Veletržním paláci v Praze.