Hledání

613 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

mariemarcela
Nejhlubší bod sklepení je v 16 metrech, prohlídka tak hluboko není, jen 12 metrů. Pokud se rozhodnete tam jít, děsně to klouže. Téměř nikde žádné zábradlí a slabá světla tomu dodává tu správnou atmosféru. Provázel nás mladý kluk a bohužel, naše skupina byla hodně početná - kolem 40 lidí, takže nám toho moc neřekl. Pro mě to nejdůležitější bylo konstatování, že tam dole, v té zimě, žily často se zvířaty ženy s dětmi, které neměly střechu nad hlavou. Hrůza. Ač to bylo dávno, mrazí z toho i teď...
Kategorie: architekturaměsta
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 13.7.2019
  • 18 zobrazení
  • 2
seriftofp
Mělo se natírat zábradlí u rybníka , ale zapršelo a dřevo bylo mokré tak jsme čistili kanály a jedli připravené občerstvení u Pavla ve sklípku a večer malé posezení.
Kategorie: lidéprácevesnice
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 14.7.2019
  • 14 zobrazení
  • 2
polepy
  • letos v červenci
  • 37 zobrazení
  • 0
blanka13
Nedělní ráno bylo slunečné, ale rychle se zatáhlo a zataženo zůstalo celý den. Teplota byla příjemná, akorát na turistiku a ani nekáplo. Tentokrát jsme se vydali do méně známých končin. Bylo tam moc hezky a nikde nikdo. Začali jsme výstupem na Buchtův kopec a pokračovali přes Daňkovice a pak malebnou zvlněnou krajinou přes Jimramovské Paseky a Javorek ke skále Prosíčka. Je to skalnatý hřbet, přístup je usnadněn lanovým zábradlím, na vrcholu je dřevěný kříž. A výhled byl docela pěkný. Naším dalším cílem byla zřícenina skalního hradu Štarkov. Hrad je celkem rozlehlý a pěkně jsme si v něm zašplhali po skalách. Trasu jsme zakončili v obci Sněžné. Ušli jsme 20 km moc pěkným krajem - lesem, nádherně kvetoucí loukami, kolem malebných chalup...
více  Zavřít popis alba 
  • 16.6.2019
  • 17 zobrazení
  • 0
12honzade12
Vsechny cedule (jak informacni, tak i chraneneho uzemi) byly v poradku, u nekterych z nich jsem ruzne ostrihal, aby na ne bylo videt, asi nevetsi to bylo na Albrechtove vrchu, ktery je hned na zacatku, aby bylo videt situaci pred a po.
U stezky/vystupu na Foglarovu skalu je uhnile zabradli.
Je mile, ze u Stydle vody je porad hnecek.. To celkem je v protikladu s opakovane poskozenymi cedulemi v okoli Vapenky, dalsi album.
více  Zavřít popis alba 
  • 22.5.2019
  • 14 zobrazení
  • 0
svazturistuzusti
VYHLÍDKU BELVEDÉR- nechal postavit František Karel Clary-Aldringen.Nejdříve sloužila jako místo pro koncerty,kde se bavila šlechta a její hosté,kteří sem přijížděli kočárovou cestou alejí z Býnovce,kde bylo panství a zámek.
RŮŽOVÁ VYHLÍDKA- (432 m n. m.) se nachází v Růžovém hřebeni nedaleko Děčína nad údolím Labe a poskytuje pohled na Růžový hřeben, Děčínský Sněžník a Velký Zschirstein.
VYHLÍDKA LABSKÁ STRÁŽ.V letech 1890 - 1902 vybudoval v okolí vrchu městský park s promenádními cestami, altánky, Vyhlídkami a výletní pavilon Bohemia. Ten je na skalnatém útesu přímo nad pravým břehem Labe. Čtvercový otevřený obloukový pavilon s kamennými lavičkami a sochou Bohemie na vrcholu. Poblíž pavilonu stojí zbytky vyhořelého starokatolického kostelíka
SNĚŽNICKÁ VYHLÍDKA-V severozápadním svahu Stoličné hory, na pravém břehu kaňonu Labe, byla obnovena Sněžnická vyhlídka.Vrchl pískovcového bloku byl ohraničen zábradlím a byl zde postaven stůl a lavice. Také byly vykáceny stromy, které bránily výhledu a tak se opět otevřel hezký výhled na Děčínský Sněžník a protilehlé vrchy.
VYHLÍDKA KVADEBERK-Jedna z nejoblíbenějších Děčínských vyhlídek, to je Stoličná hora neboli Kvádrberk. Ideální výchozí místo na Růžový hřeben a výlety s pohledem na Labský kaňon.
Trasa-Labská Stráň Bus-Děčínské vyhlídky-Děčin žst.
Stoup. 325m - Klesání 510m- 17km
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 5.5.2019
  • 108 zobrazení
  • 1
nevevera
Historie budovy je spjata s cukrářem Josefem Sedláčkem, který provozoval od 20. listopadu 1906 cukrárnu na adrese Josefská 2 v budově Huga Ftáčníka, a dodával cukrovinky také do kavárny Alcron v Hotelu Padowetz.

V interiéru cukrárny jsou dochovány některé původní prvky jako mramorová dlažba, prodejní pulty, svítidla, chromované zábradlí, obklady a schodiště z onyxového mramoru, sloupy z umělého kamene, šatna v mezipatře, jídelní výtah a obklady včetně posuvných dveří a několika kusů nábytku pokrytých červenou dýhou.
více  Zavřít popis alba 
  • 28.4.2019
  • 11 zobrazení
  • 0
dasmo
Pouze jedenkrát v roce jede kolem Keukenhofu spousta vozů ozdobených květinami zvaná Bloemencorso (Květinové korzo). Vystáli jsme 2 hodinovou frontu u zábradlí, asi 4x sprchlo, 2x padaly sněhokroupy a vymrzli jsme na kost, ale všechno jsme viděli a zaznamenali.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 13.4.2019
  • 13 zobrazení
  • 1
pavel2015
Původní myšlenku bledule v Pekle zhatila informace, že od 25.2.2019 do odvolání je stezka uzavřena kvůli sesuvu půdy.
https://www.kudyznudy.cz/aktivity-a-akce/aktivity/do-pekla-za-koberci-bleduli-jarnich.aspx

Pak byla ve hře varianta bledule na Vysočině. Z tama jsem přijel a furt docela frišno maje obavu bych tam na ně nejel moc brzo. Říkajíce si v duchu bledule a sněženky, dokola a dokola, vyhrály pro letošek jemnější sněženky. Hledajíce všude možně nakonec vybrán tip od Toma, kterému tímto děkuji. Prohlížejíce mapu jsem našel dvě oblasti s označením PR Úpor-Černínovsko. Tož jsem si udělal vlastní plán trasy se zvědavostí, co bude v tom zadním, velkém výběžku. Bude bílo i tam? Zvědavý jak baba.
https://mapy.cz/s/3pDtR

Mám i záznam trasy, ale kdo by se chlubil blouděním v mlze, dvojím překročení 50-té rovnoběžky a návštěvou Petrohradské ermitáže. První odbočka moc brzo, druhá moc pozdě. Jsem si říkal co ty dvě kočky mazaly zpět ... njn, slepé rameno. Buď přeplavat nebo zpět po vlastních stopách. Nakonec to bylo 17 km na necelých 5 hodin.

Když už jsem u těch lidí. Nejdříve je mám před nosem. Dvakrát. Ještě, že se jde s foťáke otočit k řece ... jsem zde kvůli sněženkám a ne dát řeč s pocestným. Pak mi náhoda přihrála další dvojku upovídaných, ženských stvoření. Jsa dva kroky od řeky bylo lehké pustit je k vodě. Kochajíce bílou krásou, šuměním lesa občas bouřícím a šplouchající vodou jsem zmerčil smutně krásný, široký strom. Včul jsem zalitoval sólo výletu pokračujíce s myšlenkou, že někdo by se na fotku šikl. Po pár metrech mi náhoda/osud přihrál zpět stejnou, dámskou dvojku. Někde přede mnou udělaly obrat a vracely se zpět. Vyhověly mé prosby a tak vznikla fotka před stromem.

Prodírajíce se vpřed divočinou jsem plán změnil na dojití až k soutoku. Zrak padnuvši na kostel sv. Petra a Pavla mi hlavou probleskly portrétovky u zábradlí. Tehdy Květa naplánovala Máchovu cestu 1. část. Lucku a věnovanou trpělivost při focení jsem již zmiňoval. Tehdy mě zaujal i výběžek do soutoku Vraňansko-hořínského plavebního kanálu s Labem. V duchu jsem si říkal, tak se tam někdy projít. A vida, do roka a do dne se mi to splnilo. Neplánovaně, náhodou, neuvěřitelné.
https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2018_03_31_Machova_cesta_1_cast_PANASONIC_bez_CPL/#2018_03_31_Macha_1_p_008.jpg

Tůdlevá vlevo břeh Labe kudy jsem si to špacíroval:
https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2018_03_31_Machova_cesta_1_cast_SONY_s_CPL/#2018_03_31_Macha_1_s_009.jpg

U výběžku jsem potkal další dvojku a došlo i na pokec s pocestnými. Děkuji 2x. Prvně za fotku, podruhé mi ušetřili zkoumání druhého břehu u kanálu. Díky neprostupnému terénu jim pár metrů trvalo hoďku. A ještě kousek od nich spadl strom. Mazal jsem tedy zpět stejnou trasu a v jedné třetině jsem se oddělil od řeky směrem do polí. Hnědá a zelená, jen stromy teprve nasazují. To je hezčí řeka majíce možnost ještě užít sněženky.

První část PR je moře sněženek. Druhá pak oceán. Jaký je rozdíl? Asi takový jako mezi Středozemním mořem a Tichým oceánem. Kdo na základce v zeměpisu aspoň jednou kuknul na globus nebo nástěnnou mapu světa, trklo ho to do očí - malej a velkej.

Takže kdo si chce užít moře a hafol lidí dle zaparkovaných aut všude možně, popojde eném kósek. Kdo je pro oceán, přidá pár kiláků a potká lidí méně. Jsou tací, co si "zaplavali v obou oblastech". Odměnou bude usínání s řekou a bílou krásou kam oko dohlédlo.

I v mém mladém věku může být něco poprvé, zatímco v moři jsem to nepotřeboval, oceán si to zasloužil - udělal jsem panorama sněženkové nekonečné krásy ...
https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2019_03_09_PR_Upor_Cerninovsko_snezenky#2019_03_09_Upor_57.jpg

A tyto dvě fotky naznačují i hloubku. Stejný směr, zoom na max a vzááádu daleko stále bílo. To se musí zažít.
https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2019_03_09_PR_Upor_Cerninovsko_snezenky#2019_03_09_Upor_59.jpg
https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2019_03_09_PR_Upor_Cerninovsko_snezenky#2019_03_09_Upor_58.jpg

Zpáteční cesta byla bez zásob. Spočítaný to bylo dobře, falírovalo v tom akorát to násobení. Krát 2 to mělo být. Ještě, že jsem měl housera a hřálo mě peří. Nemaje psů ani Frištenského, nevěděl bych koho utratit či nechat zmrznout.

Když už jsem u jídla. Na první fotce je mazanec. Ale není to jen tak obyčejný mazanec. Je domácí, něžnou, ženskou ručkou dělaný s ingrediencí pouhým zrakem neviditelným a nechápu co dělá na mém talíři. Od spolubydlící není a ještě před týdnem bych na něj nově zakoupenou Nutellou namaloval krásně ladné tvary (při vzpomínce co lze vykouzlit s mandarinkou). Teď bych mohl též, ale nevěděl bych co s tím. Pokud to nedává někomu smysl, mě také ne. Za poslední dva roky jsem se ale naučil, že když nerozumím věcem, které se mi dějí, chce to čas. Tož uvidíme, kdy probíhající události zalije svit pochopení. A hlavou mi rezonuje písnička od Chinaski - Potkal jsem tě po letech.
https://www.youtube.com/watch?v=NC2KmqwR9b4

Během zlomku vteřiny,
celej svět byl naruby a mně
hlavou proletěly peřiny
a já v tu chvíli ztratil budoucnost i paměť.
Stejně mi to hlava nebere,
není mi jasný, kam jsem tenkrát srdce dal.
Stejská se mi po těch večerech, nocích a ránech, kdy jsem tě pomiloval.

Někdy se to prostě povede,
stačí vteřina a je jasný co bude dál.
Zabiješ mě jedním pohledem
a já nikdy nezapomínám.

Co se týká počasí. Autem z Prahy tam déšť. Silnější až hustý. Než jsem v teple autí na místě dosvačil, bylo po dešti. Po cestě mraky, sluníčko, mraky a zataženo. Autem zpět do Prahy opět déšť. Náhoda? Štěstí?
více  Zavřít popis alba 
  • 10.3.2019
  • 33 zobrazení
  • 0
radimturista
Lužické hory .Malebná osada Polesí a skalní vyhlídka Havran.Havran je asi 20 m vysoký pískovcový skalní ostroh nad jižním okrajem osady Polesí. Skalní útvar vyčnívá nad údolí ze zalesněného návrší, kterému se dříve říkalo Hüttichův kopec (438 m). Z vrcholku ostrohu, přístupného po betonových schodech se zábradlím, je krásný výhled na malebnou osadu v údolí, obklopenou zalesněnými kopci (Černý a Loupežnický vrch ).Dohlédnout lze až na Klíč nebo Ortel.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 25.2.2019
  • 24 zobrazení
  • 1
mois
https://youtu.be/vnUolq-nATQ

Jiří Suchý ( nar. 1.10. 1931) je český divadelník, hudebník, textař, básník, skladatel, spisovatel, filmař, grafik, výtvarník, divadelní režisér a sběratel. Spoluzakladatel Divadla Na zábradlí a Semaforu, bratr Ondřeje Suchého. Spolupracoval s Miroslavem Horníčkem, Ivanem Vyskočilem, později vytvořil autorskou dvojici s Jiřím Šlitrem. Wikipedie
více  Zavřít popis alba 
60 komentářů
  • 29.10.2018
  • 64 zobrazení
  • 18
jevisovak
Tak jsem si konečně našel čas a zašel se podívat na dokončené a také zprovozněné dílo. Pochvala patří nejen projektantům, ale hlavně pracovníkům, kteří toto dílo v nelehkých klimatických podmínkách prováděli. Všiměte si všech detailů (třeba jen namátkou povrch chodníků, zábradlí a jeho dilatačních spár i povrchové úpravy. Nový taras je zakotven do skalnatého podloží mnoha desítkami ocelových pilot, které byly zality betonovou směsí. Kolik zde padlo oceli, betonu si ani netrouvám odhadnout a již vůbec né kolik tato rekonstrukce tarasu stála. Byly to jistě účelně vynaložené miliony. Všem, kteří jste se na tomto díle podíleli patří poděkování. O to víc mě mrzí kvalita prací na opravě Předzámčí. Když se nyní projdete uličkou kolem Tunovýc ke křížku, jistě si všimnete opadané nové omítky ze zámecké zdi. Nová omítka nepřežila ani první zimu!
více  Zavřít popis alba 
  • 9.10.2018
  • 150 zobrazení
  • 0
jefftt
Žhavé novinky MTB zobrazem z Lipska(až na vlečňák vše k prodeji a teda čmelda jen nulka) - k čmeláku - kovový(slitina) těžký rám, odolné zábradlí - jestli přesně sedí rozměry nechám na nýtoměřičích. Až se dostanu k HO čmeláku - tak poměřím foťákem. Foto origo stroje zde: http://www.strojvedouciplzen.cz/index.php…
Na obrázku může být: venku
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2018
  • 2 067 zobrazení
  • 2
trempoviny
Chalupaření = chalupa + paření ( v útulných Jáchymovských hospodách). Obojí jsem o prodlouženém zářijovém víkendu 2018 uskutečnil. Nevyrazil jsem tentokrát na horské ani podhorské túry, ale provedl další drobné práce a podzimní úklid v mojí krušnohorské chalupě a zahradě. Obklad dveří a malování v chodbě, úprava části nábytku, první zapálení a uvaření v zahradním krbu, nařezání dřeva, stavba bytelného zábradlí nad dvorkem, vysazení jehličnatých stromků a umytí všech podlah. Nenávidím mytí oken, to jsem odložil na jaro. Ještě se musím příště vypravit na další své nemovitosti, tentokrát v Českém krasu... Mezi trampskými akcemi se snad nějaké další volno najde :-)
Kategorie: doma
více  Zavřít popis alba 
  • září 2018
  • 373 zobrazení
  • 1
prchlik
Kategorie: práce
více  Zavřít popis alba 
  • 28.8.2018
  • 12 zobrazení
  • 0
gunzel
  • 27.8.2018
  • 9 zobrazení
  • 0
axiomreal
obroušení a nový nátěr zábradlí
více  Zavřít popis alba 
  • srpen až říjen 2018
  • 12 zobrazení
  • 0
radimderolezec
Po aklimatizaci v Saas Grundu a na okolních kopcích bez odpočinkového dne narychlo večer balíme a v úterý ráno přejíždíme do Itálie, do městečka Breuil-Cervini ve výšce kolem 2050 m n.m. pod slavnou horou Matterhorn, italsky Cervino.
Proč? Předpověď slibuje dva tři dny dobrého počasí, než příjde další studená fronta. Takže rychle využít situaci.
Dnešní plán - dostat se do chaty Carrel (3835 m n.m.). Auto necháváme na posledním volném místě parkoviště a po zbalení se zkoušíme připojit ke dvěma Rumunům, kteří mají objednaný horský taxík k hotelu Abruzzi (ušetří to 2 hodiny výšlapu a 800 výškových metrů). Postupně příchází další alpinisti, taxi je zarezervované celé a případný čas další otočky dolů je velkou italskou neznámou. Proto se rozhodujeme vyrazit po svých nahoru. Slunce se opírá do zátylků, prodíráme se zástupy turistů. Po Matterhornu se převaluje mrak, ze kterého se začíná snášet déšť. Nandaváme bundy a po hodině a čtyřiceti minutách jsme u hotelu. Za zády trčí hora jak zub, pod náma městečko Cervinia. Je vidět i parkoviště a naše auto...
Drobná svačina a již dupeme pod kopec Testa del Leone (Lví Hlava). První kuloár a škrábeme se po hromadách suti, ohlazech a skalkách. Míjíme Carrelův kříž a již traverzujeme pod stěnou k Lvímu sedlu, kde nastoupíme již na samotný hřeben Maťáku. Předcházíme skupinky alpinistů, včetně oněch dvou Rumunů, co jeli taxíkem. Tušili jsme, že to bude masová akce, ale asi úplně jsme si to neuměli představit. A to nejhorší nás teprv čekalo... Bohužel se pár minut před naším příchodem k sedlu v suťovisku zřítil jeden alpinista, padal cca 200 metrů. Smutně a mlčky jsme přihlíželi k vyprostění těla záchranářským vrtulníkem...
Nastupujeme na Liongrat, míjíme skupiny alpinistů, kterým dělají problém krátké výšvihy a přechody přes skalní stupně pomocí fixních lan. Do toho všeho se opět po jižní stěně Maťáku k nám skulil mrak, ze kterého na férovku začalo chumelit. Pospícháme, abychom ještě našli místo na spaní v chatě Carrel. Po třech a půl hodinách od hotelu Abruzzi jsme na Carrlovi. Vstoupím a málem to se mnou šlehne o zem. Smrad, dusno, hic. V chatě s 50 místy k ležení a 20 k sezení je asi tak 70 - 80 horolezců. Všude bágly, lana, cepíny, boty. Postele jsou beznadějně plné. Inu na zítřek je ideální předpověď. Pomalu se aklimatizujeme na tuto společnost, podaří se mi získat místo na lavici a posléze i další dvě pro Evu a Davida. Rozpouštíme sníh, vaříme si na svém vařiči, erární je v neustálé permanenci, stojí se na něj dlouhá fronta. WC je v přístrešku u chaty, je to pouze díra ven s tureckou mísou... Venku chumelí, sníh částečně taje, jinde na skále či zábradlí namrzá. Ze spodu po hřebenu stále přicházejí další alpinisté, jen stále o poznání mokřejší, zmrzlejší a vyčerpanější.
Už jsme se pozdravili s kolegy u stolu, jsou tu Bulhaři, Rumuni, Italové, Angláni, Francouzi, německy mluvící (Němci, Švýcaři či Rakušáci, netuším), Češi - my tři a jeden pár, který dorazil těsně po nás. Venku tma, pár lidí z lavic šlo spát na postele, takže se mi daří urvat pro sebe jednu úzkou lavici, na kterou si dokažu i lehnout a rozporem noh o stůl a zeď se na ní v leže udržet. I místo pro bágl a boty pod lavicí jsem získal. V deset večer chalupa utichá, jen smrad a těžce vydýcháno stále dotírá na smysly. V půl jedenácté se rozrazí dveře a nějaký sněhulák pokřikuje, že dole pod chatou je v nouzi několik lidí, kteří se nadokážou dostat nahoru. Sbírá se asi pět chlapů a jdou jim pomoct. My v přední části chaty připravujeme horký čaj a tavíme další vodu ze sněhu. V půl dvanácté těch pět chlapů přivádí slušně zmrzlé čtyři Slováky a pět Ukrajinců. Dostávají čaj a chalupa opět pomalu ulehá. Nově příchozí už jen na zem pod stoly a dva zůstávají stát, neb už nikde není místo ani na zadek. Šli si pak ve tři ráno sednout na moje místo, když my odcházeli na výstup...
Po probdělé noci budíček ve dvě přijímám jako vysvobození z této lidské ZOO. V půl třetí již dýcháme řídký, ale čerstvý vzduch na terase chaty. Vaříme snídani, doupravujeme vystroj a výzbroj. Z chalupy pomalu vylézají další dvojice alpinistů. Taktizujeme, nechceme jít jako první a produpávat stopu. Nyní je jasno, svítí hvězdy, lehce mrzne, sníh skoro slezl, ale zůstává místy ledová krusta. První dvojce, dokonce jsou to Češi, vyráží vzhůru. Ani jsme si nenandali mačky a už jsou zpět. Že prý lano je namrzlé a klouže...
Jsou tři ráno a my vyrážíme. Ano, první lano a řetěz, který vede přes asi 5 metrů vysokou stěnu s převisem, je namrzlý, řetěz má krásnou ledovou glazuru. Stačí s ním ale trošku zatřepat, pochroupe to, do obličeje napadá trošku ledu...a ono to po něm jde. První výšvih za náma!
Abych uvedl na pravou míru náš postup. Jdem ve třech, kombinujeme sólo výstup (David) s dobíráním Evy a ta mne. Tam, kde to bylo více v pohodě, jsme šli na průběžné jištění. Tak či tak jsme byli pomalejší, než jsme čekali. Cestou nás předešli dva guidi s klienty...
Stoupáme dál po jižní straně hřebene. Další lano, další traverz nad firnem. Jsme ve stěně a nemůžeme najít cestu. Občas nalezem do nějaké spáry či komínu, ale je to těžké, tudy cesta nemůže vést. Minuty utíkají a my se točíme na místě jak holub na báni. Po skoro hodině se nám podaří najít správný směr a další řetěz již na samotný hřeben! Zde, na severním úbočí pěkně fouká a je sníh. Firn se dá tušit asi pod 10 centimerty nového čerstvého sněhu. Stoupáme na Tydallův vrchol v 4241 m n. m. Během výstupu po firnu nás zastihne východ slunce.
Přecházíme hřeben, zde skoro vodorovný a čeká nás lahůdka výstupu, část hřebene/sedlo Enjambée. Je to několik kolmých stupňů nahoru i dolů na neskutečně úzkém hřebínku. Na každou stranu upadají stěny o sklonu 50° ve firnu, na skéle ještě prudší. Hlava maká, kdyby to bylo metr nad rovnou podlahou, smál bych se tomu přelezu, takhle bez jištění jsem po... až za ušima. Překonáváme tento úsek a jsme v Col Félicité. Nad námi trčí hlava Maťáku, na vrchol necelých 200 výškových metrů a pověstný žebřík. Hlava i tělo se začíná vzpírat, únava z předešlých dnů a předešlé noci se sčítá. Tragická včerejší nehoda také klidu nepřidá. Sedím na kamenech, koukám na městečko Cervinia a na místo, kde tuším parkoviště a auto... Uvnitř hlavy hledám motivaci se sebrat a lézt dál nahoru. Nic tam nenacházím. Ale v báglu ve vaku s jídlem nacházím čokoládu. Drtím zubama oříšky a každým polknutím se hora za mnou zmenšuje. Jdem, ať už to je vyřízený!
Byly to tři délky a přichází vrchol. Po osmy a půl hodinách jsme nahoře. Maťák má vrcholy dva - italský a švýcarský. A v sedélku mezi nima je kříž. Proto fotky kříže jsou jakoby focené z kopce. Rychlé rozhlédnutí, je dvanáct přesně, takže času není nazbyt! Krom jedné dvojky, co přišla ze švýcarské strany, jsme tu sami. Jen se ale podíváme zpět na Liongrat, tak ten je obsypaný lezci. To bude něco, slézat přes ně. Hned nad prvním slaněním potkáváme dvě sympatické slečny, které byly včera na Carrlovi. A pak ještě asi pět lidi o dvě délky níže. Využíváme maximálně dvou 60ti metrových lan, slaňujeme přes dva štandy pro urychlení sestupu. Přichází hřebínek Enjambée, dojišťujeme tato nepříjemná místa. Přebíháme Tyndallův vrcholek a už jsme na sněhovém úpatí. Míjíme desítky alpinistů, kteří jdou nahoru. Vždyť jsou tři odpoledne, to nemůžou stihnout! Do toho termika na jižní osluněné stěně Maťáku vytahuje masy vlhkého vzduchu z údolí, kol hory se vytváří typický mrak, který co chvíli zahaluje hřeben do bílé tmy. Stačí trošku a začně z něho padat to bílé peklo.
Makáme dolů, co nám síly a pud sebezáchovy umožňují. Pociťujeme dehydrataci, svaly jsou kyselé, rty popraskaly vlivem sucha v ústech, slunce a mrazu. Přistihuji se, že jsem letargický. Nutím se do zpěvu, do polopatického postupování při zakládání jistítka, při slaňování. Jsme v místech, kde jsme ráno bloudili. No takhle to je úplně jesné, tak příště... Bude opravdu nějaké příště?, tady? Snad radši ani ne...
Je sedm a my slaňujeme převis nad samotnou chatou Carrel. Z terasy nás pozoruje skupinka alpinistů. V chatě je pár i těch, co tu byli včera. Na otázku potvrzujeme, že jsme byli nahoře... Lze dopočíst, že na vrcholu Maťáku dnes bylo asi tak 20 lidí, valná většina asi ráno odešla rovnou dolů a asi třicet jsme jich potkali cestou dolů, ti nemají reálnou šanci za světla dojít na vrchol, natož sejít do chaty. Buď budou sestupovat s čelovkama nebo bivakovat...
Nezdržujeme se a valíme dolů do sedla. Zde traverz kol místa pádu nešťastníka. Scházíme po nekonečném suťovisku ke kříži. Kuloárem na morénu a kol plesa k hotelu Abruzzi. Je tma. Pěšinka v pastvinách se občas ztratí, ale městečko v hloubce pod náma se pomaloučku přibližuje. Nohy vypovídají službu, záda se kroutí pod báglem. Silnička se rovná mezi domy. Pár ulic a jsme na parkovišti u auta. Je půl dvanácté večer. Na Maťáku je vidět několik světélek sestupujících horolezců. Nezávidím jim, jsem rád, že jsem dole. Něco nacpat do hlavy, lehnout a spáát...
Ráno přejíždíme do kempu pod městečkem Valtournenche, myjeme se, odpočíváme, jíme... Večer jdem na pizzu do místní restaurace. Ráno zbalit a sednou na 10 hodin do auta a domů.
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2018
  • 82 zobrazení
  • 0
kaaj
Olomouc byla rozpálená, přesycená horkým ostrým a silným světlem. Za jeden den - nemožné uvidět a nafotit vše.....líbilo se mi v tom městě. Líbila se mi Šantovka, sady i chrám sv.Michaela. Líbilo se mi na zahrádce kavárny. Líbilo se mi ve starém domě s vysoými stropy a krásným zábradlím...Ať se líbí aspoň něco i vám :-) ...
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • červenec 2018 až květen 2019
  • 46 zobrazení
  • 2
rafikamirka
V pátek nechal Baron na parkovišti a na přijezdové cestě posekat až 3m vysoké bodláky a hustou trávu. Tomáš vyrobil a za pomoci přítomných kamarádů také postavil 2 luxusní 00budky. Večer u ohně se sešlo 18 lidí. Zpívalo se, hrálo a vyprávělo. V sobotu Baron posekal potlachoviště strunovkou a my ostatní, kteří jsme nepracovali s Tomášovou partou, jsme hrabali ten všehobordel na hromady - Bohouš je odnášel... Libor se ujal opravy zábradlí za lavičkou u ohniště, toho nebezpečného, kvůli kterému se v potoce vykoupalo už hodně kamarádů. S Martou jsme zašly upravit místo u křížku. Odpoledne se dost dlouho sedělo u bramborového guláše vařeného v kotlíku... Baronům i Drábíkům děkuji za odvoz. Kamarádi zůstali ještě na potlachovišti.
více  Zavřít popis alba 
  • 21.7.2018
  • 83 zobrazení
  • 0
reklama