Název

2023.09.27. - Zaniklá sídla v pastvinách a mokřinách (okolí Bučiny)

Popis

Svinná Lada/Chalupská slať - Borová Lada - Knížecí Pláně - Chaloupky - Bučina - Kufnerova pila - Borová Lada (22 km)

Výlet do oblasti Šumavy, kde jsem sice byla už mnohokrát, nicméně tentokrát jsem se dostala na dvě místa, která jsem viděla poprvé, a obě mě velmi zaujala. V místech, kde kdysi stávala osada Chaloupky (Hüttel), bývají pastviny. Teď na podzim tam už ale nebyl ohradník, čehož jsme využily k průzkumu. Kufnerovu pilu jsem před léty zkoušela hledat už jednou (tehdy jsem ještě pořádně nevěděla, co tam je) a skončila jsem někde na okraji močálu s vodou v botách. Díky letošnímu abnormálnímu suchu to tam tentokrát bylo jen "hodně mokré".

Historie bývalé šumavské obce Bučina začíná ve 2. polovině 18. století. Území obce zahrnovalo mimo vlastní obec i osady Mühlreuterhäuser, lidově nazývanou Froschau (dnes Na Mlýnské Mýtině) a ještě jižněji osadu Hüttel (Chaloupky). První osídlenci klučili les až k hraničnímu potoku Čertova voda. Hořel les, mizely pařezy, vznikaly louky a pastviny a skromná políčka. Lidé vybírali z půdy kamení a vytvářeli z něj kamenné snosy. Stavěli domy ze dřeva, ale s kamennou podezdívkou. Prvními osadníky Bučiny bylo 7 rodin, dalších 5 rodin založilo osadu Chaloupky. Jednalo se o dominikální obce na panství Velký Zdíkov, které zde sousedilo se schwarzenberským panstvím, do něhož spadala sousední dřevařská obec Knížecí Pláně. Obyvatelé Bučiny i obou k ní příslušejících osad pěstovali hlavně ozimé žito a oves, zčásti i ječmen. Později brambory, hodně také zelí a tuřín. Chovali dobytek. K výrobě textilií nenáročný len. Obživu ovšem poskytoval i vše obklopující les. Několik zdejších pil zpracovávalo dřevo na trámy ke stavbě domů, šindelů na střechy, ze dřeva byl vyráběn nábytek, dřeváky, dřevěným potrubím tekla voda. Hořely milíře na dřevěné uhlí, dřevo na potaš k výrobě skla, stromy poskytovaly smolu, vyráběla se kolomaz. Kvalitní smrky byly vybírány na rezonanční dřevo pro hudební nástroje.
Bučina i okolní osady byly srovnány se zemí v roce 1956. Němci, kteří tvořili naprosto převažující část obyvatelstva, byla vyhnáni už předtím. Vzniklo hraniční pásmo. Dráty.
V r. 1992 byl na Bučině otevřen hraniční přechod pro pěší a cyklisty. Později byla obnovena kaplička. Na Knížecích Pláních, kde byli pohřbíváni i obyvatelé těchto osad, byl aspoň obnoven hřbitov (kostel odstřelen v r. 1956). Kaplička i hřbitov z iniciativy německých rodáků či jejich potomků. Po škole, která stála na půl cestě mezi Bučinou a Chaloupkami, není pokud vím ani památky. A v místech, kde kdysi žili lidé, stály mlýny, pily, hostince, se dnes jen pase hovězí dobytek. Z některých starých cest se staly turistické, po nichž se i přes zákaz někdy prohánějí řvoucí cyklisté. Ne vždy jen němečtí. Působivá historie je nezajímá, natož krásná okolní příroda v okolí těchto pěšin. Na místech starých osad zůstaly rozvaliny starých domů, železné nářadí z jejich usedlostí, jehož "lepší kusy" během let zřejmě ubývají ...
Takže tentokrát bez podrobné mapy. Koho to doopravdy zajímá, cestu si najde.

Nastavení