Název

10.5.2025 - Stezka Českem 12

Popis

Ráno jsem se vyhrabala ze stanu. Byla docela zima. Teplá káva a kaše mne postavily na nohy. Spala jsem vedle vinic a už v 6 30h dorazil vinař na svou vinici. Složila jsem stan, hodila Tondu na záda a vyrazila na další cestu. Když jsem procházela kolem vinných domků, spatřila jsem u jednoho v mříži chyceného srnečka. Nejdříve jsem myslela, že je to umělé zvíře, ale on se chudák hýbal. Bála jsem se na něj sáhnout, abych mu neublížila. Začala jsem procházet kolem domků a hledala někoho z místních lidí, ale bylo brzy ráno. Nakonec jsem z druhé strany jednoho domku objevila místní slečnu. Řekla jsem jí, co se stalo. Slíbila, že to bude řešit, tak jsem se vydala dál na Stezku. Na polích poskakovali zajíci. Byl další krásný den. Proti šel pán se psem, který se marně snažil zajíce chytit. Najednou se mi otevřel krásný pohled na město Znojmo. Prošla jsem kolem letiště, kde zrovna startovalo malé letadlo. A už jsem byla na předměstí Znojma. U Louckého kláštera se mi vybavila vzpomínka na naší prohlídku s degustací. Od té doby máme skleničky na víno Znovín. Od kempu jsem šla dál pod hradem podle Dyje do vodáckého centra, kde zrovna startoval turistický pochod. Potřebovala jsem doplnit vodu, proto jsem si objednala limonádu a poprosila o doplnění vody do lahve. Opustila jsem turisty a přešla most na žlutou značku. Už na začátku trasy bylo upozornění, že cesta bude fyzicky náročná. A opravdu to tak bylo. Šla jsem kousek nad vodou nahoru a dolů. Občas jsem musela přelézat kameny a kořeny. Bála jsem se uklouznutí s těžkým Tondou na zádech. Když jsem docházela ke konci, narazila jsem na krásné vyhlídky. Po nich následoval sešup dolů, který bych nerada šlapala opačně. Dole u vody stojí zbytky mlýna a u něj jsou tabule o mlynářství. Došla jsem k provazové lávce přes řeku. Bylo náročné jí přejít a míjet se s cyklisty. Kousek od lávky je vinice Šobes. U ní sedělo hodně lidí a pili víno. Já odolala a šlapala dál do kopce. Cestou se ke mě připojil bezva Stezkař z Jindřichova Hradce. Chvilku jsme si povídali. Potom se ale odpojit na odbočce k nějaké hospodě. Já začala mít krizi. U odbočky ke zřícenině hradu Nový hrádek, jsem se rozhodla, že zvolním. Do Vranova to bylo ještě daleko a já jsem zjistila, že stejný autobus jede přes nedalekou ves Lukov. Došla jsem 1,5 km na zříceninu, prošla si jí. Byl odtud krásný pohled na zatočenou řeku. Po prohlídce jsem se zastavila na lavičce před hradem a zbytkem mátového gelu promazala své bolavé nohy. Při návratu jsem potkala spokojeného Stezkaře. Hospůdka prý byla super. Popřáli jsme si šťastnou cestu a já šla do Lukova. Tam bylo otevřeno bistro, kde sedělo venku docela dost lidí. Uvnitř bylo víc volno. Poprosila jsem o pivo a něco k jídlu. Dala jsem si výbornou kulajdu. Potom jsem se přesunula na autobus do Brna. Odtud mi jel vlak domů. Ale jak to bude možné, vrátím se do Lukova a půjdu dál.

Nastavení