Název

12.7.1024 - Stezka Českem 20

Popis

Přijela jsem do Nového Hrádku a vzpomněla si, že nemám žádnou kaši na snídani. Naštěstí tam měli otevřený krámek, kde jsem si kaše dokoupila i zmrzlinu. Odtud mě čekalo první stoupání k rozhledně Šibeník, která má 183 schodů, na něž jsem samozřejmě vystoupala. V infocentru jsem si uvědomila, že mi chybí i plecháček na kávu, proto jsem si zakoupila pěkný hrneček s rozhlednou. Prošla jsem kolem křížové cesty, pivovaru a vešla do Olešnice v Orlických horách. Na konci Olešnice jsem maličko zabloudila, ale zase jsem se vrátila na trasu a stoupala vzhůru do kopce až na Vrchmezí, kde je rozhledna, ale spustil se silný déšť a já rychle nasadila pláštěnku. Pokračovala jsem dál horami až na Šerlich. Tam jsem se zastavila v Masarykově chatě. Uvnitř byla partička chlapů, co taky jdou Stezku. Já se ale nepřidala k nim a v klidu jsem si vychutnala borůvkovou palačinku a pokračovala dál. Přestalo pršet, tak bez pláštěnky. Minula jsem srub na Velké Deštné a došla na rozhlednu. Na rozhledně seděli tři Poláci a vedli dlouhou diskuzi, proto jsem udělala pár fotek a pokračovala dál. Cestou jsem zobala lesní jahody a borůvky. Bylo to jako bych se vrátila do dětství. Pod Homolí jsem neodolala zajít ke Kačenčinu šenku. Je to samoobslužné občerstvení v lese, kde jsou limonády nebo pivko v basách uprostřed místního potoka. Platí se do kasičky. Další cesta byla hodně náročná řádně podmáčeným terénem. Na Pěticestí byl v boudě ubytovaný starší Stezkař, tudíž nemělo smysl zůstávat. Hezky jsme se pozdravili a já pokračovala dál. U Mezivrší začalo pršet. Zastavila mi slečna s autem, jestli nechci svézt. Odmítla jsem, že to dojdu, ale brzy jsem litovala. Spustila se strašná bouřka a nebylo kam utéct. Jen jsem počítala hromy a blesky. Opravdu jsem se bála. Naštěstí jsem v pořádku došla až do Neratova, kde je u kostela louka pro stany. Unavená jsem usnula ve stanu. Bouřka už odešla a jen trochu pršelo.

Nastavení