Název

7.5.2025 - Stezka Českem 9

Popis

Ráno nás čekala výborná snídaně, kterou jsme ani nemohly sníst. Jana se nechtěla dál tahat s přebytečnou karimatkou, tak jí nechala na pokoji. Vyrazily jsme se svými batohy Tondou a Růženkou na další cestu směr Pohansko. Cesta vedla přes lužní lesy. Narazily jsme na bunkr - Jana mne opravila, že to je řopík. Nakonec jsme došly k zámečku Pohansko. Venku seděla dost velká skupina mládeže. Šly jsme se zeptat na prohlídku a milý kastelán nás vzal přednostně dál. Na tomto místě bylo o něco menší hradiště, jako v Mikulčicích, tak ta prohlídka navazovala na tu včerejší. Moc jsme si to užily. Od zámečku vedla Stezka stromů podle Pána prstenů, která nás taky zaujala. Uvítala nás Břeclav. Opět celkem hlučné město. Cestou přes něj jsme dostaly chuť na zmrzlinu. I zastavily jsme v cukrárně a koupily si každá dva kopečky. Než jsme došly k zámku, zmrzlina byla v nás. Minuly jsme pivovar a opět jsme vstoupily do lužních lesů. Udělalo se hezky a probudili se komáři. Jana mi nabízela spray z Decathlonu, ale já nevěřila, že na ně něco funguje. Přišly jsme k Janovu hradu, před kterým bylo občerstvení. Přešly jsme lávku k hradu a prohlídly si ho zblízka. Nechtěly jsme čekat na prohlídku, kterou jsme minuly o 5 minut a vrátily se k občerstvení. Daly jsme si výbornou polévku a kofolu. Já konečně použila spray na komáry a byla jsem překvapená, protože vážně funfoval. Pokračovaly jsme dál k zámku Lednice. Ve vodě se krásně odrážel Janův hrad. Došly jsme k přístavišti lodí, které jezdí po zdejších kanálech. Měla jsem chuť na kávu, tak jsme si daly kávu a chvilku poseděly. Moc dlouho jsme se nezdržely, protože tu hrála popová hudba, která jako by sem nepatřila a slečna, co nás obsluhovala byla dost otravená. Zamířily jsme k minaretu kolem groty a aquaduktu. Cestou jsme pozorovaly kachny, čápy, labutě i racky. Narazily jsme na dvě milé dámy s pejskem. Povídaly, že pejsek vystupuje na představení s dravci jako trhač z Konga, ale byl to drsnosrstý jezevčík. Janu jako dceru myslivce zajímaly všechny botanické informace, a tak četla informační tabule. Konečně jsme došly k minaretu. Poprosily jednu paní o společné foto, nechaly si batohy na kase a vydaly se na prohlídku nejdříve sálů v patře a následně i do věže minaretu. Jana nemá ráda výšky, proto nešla až nahoru. Já se pokochala krásnými výhledy a seběhla za Janou, která už vyzvedla Tondu i Růženku od kasy. Druhou cestou jsme se vrátily k zámku. Ještě, než jsme opustily Lednici, zastavily jsme se na večeři v hotelu Galant. Sice jsme si tu s našimi batohy připadaly trochu nepatřičně, ale obsluha byla milá. Jana si dala tvarůžkovou pizzu a já opět steak. Oboje bylo vynikající, protože mi Jana dala kus pizzy ochutnat. Následovala cesta do Bulhar na ubytování. Jana byla plná síly a i díky delším nohám se držela v čele. Moje nohy už ale nebolely a cestu jsem si užívala. Cestou jsme viděly nutrii, volavky, racky a zaujal nás rybí přechod. Na ubytování jsme dostaly panáka nějakého likéru na uvítanou. Pán nám dal prý úplně nový pokoj, abychom se vešly s batohy. Koupelnu mu prý udělal kamarád. No pokoj byl pěkný, ale u linky chyběl dřez na umytí nádobí a ve sprše byly kluzké dlaždice bez podložky. No na jednu noc to stačilo. Samozřejmě jsme si užily manželskou postel z lednice si daly víno. Bez něj by to nebyla Morava.

Nastavení