Název

2023_06_16 KUNŽAK

Popis

Kunžak dovolená
Tak jsme se se opět vypravili na kýženou dovolenou. Dali jsme přednost jistotě a tedy zakotvili opět na stejném mástě. Vyšlo nám i počasí. Navíc, J. už má výbavu pro převoz kol a tak jsme se těšili na dovolenou na éčkách. Letos jsme moc spolu nepojezdili, ale i tak mám dobrý pocit z absolvování jízdy na Hrádek, resp. terénem až domů. Cube je nadšen a J. zajisté také :/)

První den jsme se napřed zastavili na Landštejně, kde jsme se naobědvali a na krátko i pojezdili na bizoní farmu. Pak už do Kunžaku, který byl obrazně na dohled. Tím jsem měl splněno, navíc k večeru sprchlo a tak přišel vhod bazén.

Druhý den byl naplánován na Ďáblovu prdel. Cestu již důvěrně známe, ale problém byla vyhlídka U Jakuba, což jsme po čase také trefili. J. se ještě nechtělo domů, tak jsme si vyhlídli pokračování do Č. Rudolce, jehož zámeckou věž je, při pořádném zazoomování, z rozhledny vidět. Malou Hlubokou už znám, ale mne zajímalo, jak pokračuje po pěti letech oprava. Nezklamali - nijak. Přitom tahle bohem zapomenutá osada by měla co nabídnout. Tam jsme otočili, leč dosud neověřenou trasou. Zakrátko se objevily mraky a zahřmělo, což nás přinutilo zvýšit úsilí. Měli jsme před sebou Matějovec, kde jsme za prvních kapek zaparkovali v čekárně. A pak to spustilo. Nicméně, jak to přišlo, tak i odešlo a za půl hodiny jsme pokračovali. Směr byl dobrý, měla přijít odbočka, která nebyla značená. Následně šipka ukazovala do Kaprounu, ale my jme chtěli víc na sever a tak jsem se vydal neprobádanou kamenitou cestou kdoví kam. Různě se to klikatilo do kopce, než jsem si přiznal, že bloudím. Samozřejmě jsem nic neřekl, abych nepřidával paniku. Problém to nebyl, měli jsme na bloudění omezený prostor a přitom čas a energii, ale problém byla cesta, která byla "čoraz" horší. Konec byl ale příjemný, záhy jsme vyjeli nad Kaprounem, což jsem tak nějak očekával. Po hlavní jsme se pak dostali domů. Tedy výlet se povedl, J. byla spokojená. Večer bylo grilování ryby..

Třetí den jsme měli za cíl Kaproun, "Cimrmanovo" nádraží. Nějak jsme nemohli trefit po zelené a průzkum jiných cest také nevedl k výsledku. Nakonec jsme dojeli do N. Bystřice. Tam se pokoukali a hlavně si dali oběd. Jedli jsme opět u Toma, jídlo bylo perfektní a i v příjemné ceně. Zpátky jsme se pokoušeli opět dobít Cimrmana; povedlo se, ale cesta byla pro kolo téměř nesjízdná. Není divu, byla to zelená turistická. Ale jiná cesta tam nevede. Pak už pár km "domů", čímž už měla J. odježděno. Docela ji to zlomilo a (s odstupem času) vím, že letos s ježděním skončila. Já jsem ještě vyrazil do Zvůle, obhlédnout kemp a rybník a ještě jednou k Novému Světu, čímž jsem vyčerpal kapacitu.

Poslední den už byl balící a nikde jsme se nezastavovali. Užili jsme si krátkou dovolenou a navštívili jsme další pěkná místa na e-kole. J. ujela cirka 85 km, já o 30 vic. Jo, dnes ještě na Žluťákovi, přecijen to byla vcelku pohodová akce.

Nastavení