Právě přidaná alba se štítkem – #architektura.

"Sobotní výlet po stopách Urbexu na Vysočině a jedna pěkná rozhledna. Foceno opět já a brácha"

V sobotu jsme doinstalovali výstavu, rozdělali oheň na náměstí, navařili guláš, chystali pohoštění, prošli se Vidnavou, odpoledne pak vypukla vernisáž, na které zahráli Haleluja sound systém a Car s Kecalkou. V neděli cestou zpět jsme prozkoumali překrásný zatopený lom Rokliny.

"Dnešní odpolední výjezdní vycházka po nejbližším okolí. Foceno opět dvakrát, já a brácha"

V době mezi 16-17 zářím jsme si užívali krátkého pobytu v mariánsko lázeňském hotelu Sun. Zaměření tohoto alba jsou především snímky z kolonády a blízkého okolí, včetně večerních snímků. Navíc jsem přidal 1. video ze Zpívající fontány, nasnímané večer.

Hrad Valdštejn, zámek Sychrov, zřícenina Zásadka, zámek Mnichovo Hradiště, Mimoň, Česká Lípa, Vísecká rychta (Kravaře), Bobří soutěska, Česká Kamenice, Panská skála, Kytlice, Nový Bor, Sloup v Čechách - lesní divadlo, zámek Zákupy, Ralsko - Juliina vyhlídka, průrva Ploučnice, Hamr na jezeře, zřícenina Děvín.

Motorka.

Tradiční gastroslezina, stavění iglú a sněhuláků, hudební recitál v Plší boudě.

Výlet na Teplickou hvězdárnu za nádherného slunečného dne.
Počasí: -2°C, skoro jasno, slunečno.
I na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/T.O.Rosomak/

ALB 1386
Když jsme se dívali od kostela Svatého kříže - Jvari - ze skalnatého vrcholku hory Sagurámi na soutok řeky Argavi do řeky Kura (gruz. Mtkvari), měli jsme jako na dlani jedno z nejstarších a nejvíce pobožných měst Gruzie, město Mccheta (na starých mapách je psáno Mtskheta, gruz. vyslov Skejta). Pozůstatky města v tomto místě jsou starší než 1000 let př.n.l. Dobré číslo. Kdysi bývala také hlavním městem Kavkazské Yberie státu Kartli, městem také prochází tzv.Gruzínská vojenská cesta dlouhá 213 km – prakticky širší chodník spojující město Tbilisi s městem Vladikavkaz v ruské Severní Osetii sloužící od nepaměti obchodníkům a vojsku. Také jsme se později po něm prošli
Nejznámější je zde ale katedrála Sveticchoveli, v překladu Katedrála životodárných sloupů, postavená v letech 1010 – 1029 gruzínským stavitelem Arsakidze za vlády krále Baghrata III. Místo samotné bylo velmi významné už mnohem dřív, na místě katedrály stával ve 4.stol dřevěný kostel postavený za krále Miriana III., a na konci 5.stol byl postaven kamenný. Fragmenty těchto staveb se zachovaly dodnes. Během doby zdy probíhaly další úpravy, současný vzhled je ze 17.stol. Areál byl koncipován jako pevnostní a v 18.stol byly kolem postaveny obranné zdi

Katedrála je po celou dobu nejdůležitější sakrální stavbou Gruzie a v současnosti slouží jako sídlo arcibiskupa mtskhetského a tbiliského, který je současně patriarchou celé Gruzie. Je druhou největší stavbou svého druhu v Gruzii hned po katedrále Nejsvětější Trojice v Tbilisi. Gruzie je mimořádně bohatá na legendy a katedrála je známá také jako pohřební místo Kristova roucha.
Podle záznamů gruzínský žid jmenem Eliáš byl v době ukřižování Krista na Golgotě a od římských vojáků koupil toto roucho. V interieru je mohyla, která je jebo schránou. Je několik dalších mist, kde se údajně toto roucho nebo jeho část nachází, např. Trier. V 15.stol byla v interieru chrámu take postavena malá kupolovitá stavba představující symbolickou kopii chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě.

Katedrála Sveticchoveli pochází z 11. století a její jméno znamená živoucí pilíř. To osvětluje legenda, která vypráví, že gruzínský Žid Eliáš byl v době ukřižování Ježíše v Jeruzalémě a koupil od vojáka na Golgotě Ježíšovo roucho, které potom s sebou přivezl do Gruzie. Po návratu se setkal se svojí sestrou Sidonií, která poté, co se roucha dotkla, zemřela silou prožitku náboženského vytržení. Roucho nemohlo být vyjmuto z jejího sevření, proto byla pohřbena i s rouchem. Na místě pak vyrostl obrovský cedr, jenž svatá Nino nařídila setnout a na jeho místě postavit chrám a dřevo použít na pilíře. Jeden ze sedmi pilířů ale nešel usadit do země a vznášel se nad zemí. Ustal až po celonočních modlitbách sv. Nino. Podle jiné verze legendy vydával tento pilíř svaté světlo, které léčilo. Tuto legendu zobrazuje ikona umístěná v chrámě a hojně reprodukovaná ve všech chrámech v Gruzii. Ukazuje anděla se svatou Sidonií vynášející pilíř do oblak, po stranách stojí král Mirian se svojí ženou královnou Nanou, v popředí potom svatá Nino.

Během rekonstrukcí ve 20. století byly odkryty základy baziliky z pátého století postavené na místě původního chrámu králem Vachtangem Gorgasalim. Chrám je obehnaný obrannou zdí z 19. století.
¨
V chrámu jsou mohyly vládců, nejznámější je asi král Wachtang I. Gorgassali, každý z nás si pro osvěžení určitě vzpomene na jeho otce Mihrdata V. a matku Sagdukht . Král Iberie je vnímán jako bojovník, opravdový král a státník, zakladatel Tbilisi jako hlavního města.. Svoji moc zvyšoval i úspěšnou sňatkovou politikou a zasahoval i do personálních záležitostí církve prosazováním biskupa z Mtskheta , do hodnosti Catholicos, To byl nejvyšší představitel pravoslavné církve. Nyní je Catholikos jen v Armenii, Gruzie má patriarchu. V době mé návštěvy to byl Ilja II – viz http://bele.rajce.idnes.cz/GRUZIE_2_-_Cminda_Sameba_s_patriarchou/
Wachtang byl v boji proti íránské invazní armádě zabit zradou svého otroka, který ho zranil otvorem na jeho brnění. Král zranění nepřežil s byl pohřben v Swetizchoweli katedrále v Mtskhetě.
Do katedrály jsme došli po nádherně opravené Gamsachurdiově ulici lemované výstavními domy místních boháčů. Byla domluvena komentovaná prohlídka v ruštině opravdovou znalkyní místa, Asi nejvíce na mne zapůsobil obraz Michaila Sabinina Glorifikace Iberie se sv.Ninou

Přežili jsme televizní kulturu svátečního večera Štědrého dne. Kost nám nezaskočila, stromek nezahořel, i Ježíšek se zastavil, jen toho jídla bylo o poznání více, ale zhřešení se nikdo nevyhne. Vánoce bez rozzářených očí dětí nejsou zrovna to pravé, ale stále lepší než být v osamocení. Samota je zlá, a o Vánocích obzvlášť. Na Boží hod, první svátek vánoční, jsme se rozhodli zajet do Prahy a vstřebat atmosféru přecházejících Vánoc. Po pravdě: očekávali jsme ji volnější, ale množství cizinců prožívající svátky v Praze nás docela zaskočil

Procházka setmělou Trnavou pořed první adventní nedělí - právě byly zahájeny fánoční trhy. Historické centrum vypadlo pohádkově. Jen škoda že ten páteční večer pršelo.

Ač velké shluky lidí nevyhledávám, nechal jsem se pozvat na výlet do Drážďan a nasát zde předvánoční atmosféru na zdejších trzích. Samozřejmě jsme si prošli i centrum jako takové se svými bohatými památkami. Strávili jsme zde necelých šest hodin: na trhy by to zdaleka stačilo, ale na zdejší památky to je prach málo času a tak je jen zběžně obcházíme. Překvapilo mne, jak hodně se v centru Drážďan opravuje a staví, a pořídit záběr bez stojícího jeřábu je docela obtíž. Počasí nám vyšlo náramně: bylo polojasně a teplota se pohybovala kolem 10-ti °C

Mariánská Týnice s poutním kostelem Zvěstování Panny Marie je bývalé proboštství cisterciáckého kláštera v Plasích v Mariánském Týnci u Kralovic, dnes sloužící jako Muzeum a galerie severního Plzeňska. Od roku 1964 je chráněno jako kulturní památka a v roce 2018 bylo prohlášeno národní kulturní památkou České republiky.
Pokud jste se tam ještě nebyli podívat, mohu jen doporučit. Ceny vstupného jsou mírné, prohlídka bez průvodce, tedy dle Vašeho tempa a délky uvážení, jak dlouho tu setrváte. Uspořádání národopoisné části muzea nápadité.