Hledání

60 004 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

takjo
Trasa: Klíše- Hvězda - Střížovická - Střížovická studánka - modrý okruh - červený okruh - rybník - Střížovice - Všebořice - Slunná - Štursova - Lesní cesta - Gočárova - Střížovická - Klíše-Hvězda
Délka výletu: 10 - 13 km
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 31.1.2018
  • 146 zobrazení
pomerance
malý okruh Zdouň-Tedražice-Zbynice-Kašovice-Hrádek (zámecká restaurace, mňam!)- Zdouň. Asi 13 km.
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2012
  • 44 zobrazení
kapsik
1. den: Luhačovice - modrý lázeňský okruh 3,7 km
2. den: Luhačovice - červený lázeňský okruh cca 13 km
3. den: Vizovice-Všemina-Liptál 23 km
Něco o nedokončené Baťově železnici Vizovice-Valašská Polanka: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDelezni%C4%8Dn%C3%AD_tra%C5%A5_Vizovice_%E2%80%93_Vala%C5%A1sk%C3%A1_Polanka
Něco o kapli a studánce Papradná: http://www.estudanky.eu/1355-studanka-papradna-u-kaple
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
6 komentářů
  • říjen 2012
  • 223 zobrazení
mlha-roman
13.-15. ČERVNA 2008 se konal na brněnském okruhu závod cestovních vozů FIA WTCC. Také se jeli závody Formula Masters, Porshe Cayman Cap a Česká pojištovna- Škoda Octavia Cup. Fotky jsou z 15. 6.,tedy neděle, kdy se jel hlavní závod.
Kategorie: auta
více  Zavřít popis alba 
  • 15.6.2008
  • 99 zobrazení
1m-m
Vodní hrad Lipý byl založen ve 13. století, do současnosti se z něho dochovala pouze část hradní zdi a dvě gotické brány. V 16. století byl hrad přestavěn na renesanční zámek, později byl využíván jako cukrovar. Hrad byl, až na zbytky kleneb přízemí, zničen odstřelením v 50. letech.
Během 90. let 20. století proběhla rekonstrukce pozůstatků hradu, od června roku 2003 je hrad přístupný veřejnosti, pro kterou je připraven prohlídkový okruh v prostorách východní brány s expozicí seznamující návštěvníky s podobou hradu a životem na tomto sídle od 18. do 20. století.(zdroj internet)
více  Zavřít popis alba 
105 komentářů
  • 14.9.2013
  • 87 zobrazení
fjw
Ve čtvrtek 13. 4. 2017 jsme se cestou do Broumova za Policí nad Metují zastavili v Pěkova, odkud jsme podnikli 5 km dlouhý výšlapový okruh přes skalní města Dolní a Horní Labyrint na vrchol Ostaše (700 m). V sobotu 15. 4. 2017 jsme podnikli hřebenou túru Broumovskými stěnami. Nejprve jsme busem vyjeli na Honské sedlo a vydáli se odtud po modré značce na Honský Špičák (652 m) a pokračovali k jednomu z nejkrásnějších skalních útvarů Kačenka a na blízkou Strážní horu (689 m). Po hřebeni Broumovských stěn jsme došli až na Hvězdu, kde je kaple sv. Panny Marie Sněžné a turistická chata. Dále po hřebeni pokračujeme po červené na Supí hnízdo (707 m), Pánovu věž a kolem Zaječí rokle na parkoviště ve Slavném, kde na nás čekal autobus.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • duben 2017
  • 259 zobrazení
bedacermak
Vrchní rozhodčí: Nováková Jana
Časoměřič: Novák Viktor
Pořadatel: Běžec Vysočiny Ostatní rozhodčí: Ryba Karel, Benáček Oldřich,
Rybová Alena, Kalina Lukáš, Patzelt Zdeněk
Vrchník mládeže: Nováková Libuše
Ředitel závodu: Novák Bohumil Vrchník tratě: Hotař Pavel
Výsledky: Novák Bohumil
Tratě: Muži, junioři 6,7 km - 2x červený, pěvně značený, okruh 3100 m po nezpevněných cestách a pěšinách lesoparku.
Ženy, dorost 4,5 km - 2x modrý okruh 2000 m v počáteční a závěrečné části vedený po červeném okruhu.
Starší žáci, žákyně 3,6 km - 1x červený okruh
Mladší žáci, žákyně 2,5 km - 1x modrý okruh
Nejml. žáci, žákyně a předškolní - okruh 350 m v areálu letního kina
Počasí: skoro zataženo, teplota 12 st. C
Počet startujících: 125 - muži 64, ženy 20, junior 0, dorost 1, žáci a žákyně 40
20. závod soutěže - Běžec Vysočiny 2013
Stejně jak v minulém ročníku zaznamenal poslední závod sezóny svoji rekordní účast a pěkné počasí. Překonal tak počet 113 prezentovaných v roce 2005.
Závod byl založen jako přípravný lyžařů běžců s intervalovými starty. V posledních třinácti ročnících je klasickým během kondičních sportovců. Součástí Běžec Vysočiny je od jejího druhého ročníku, tedy 37 let. V roce 1986 se uskutečnil dokonce dvakrát - na jaře a na podzim. Letošním padesátým ročníkem konání se může pochlubit málokterý běžecký závod v ČR. Na památku tohoto výročí obdržel každý pamětní plaketku.
Tento jubilejní ročník byl zároveň 1. ročníkem memoriálu Jiřího Šmrhy. Je jedním ze zakladatelů soutěže a patřil mezi její hlavní organizátory. Od ustanovení Běžce v roce 2002 jako občanské sdružení nebylo jiného kandidáta na jeho předsedu. Tento závod byl jednou se součástí jeho života. Od prvního konání v roce 1964 jako člen pořádajícího lyžařského oddílu a později jako jeho předseda. Bohužel osud mu nedopřál dožít se toho jubilea a naordinoval mu nečekaný odchod do říše vzpomínek jeho blízkých a přátel. Chvilkou ticha byla všemi před startem uctěna jeho památka.
Čtvrtým rokem se vrátil na tradiční místo, když po stavebních úpravách v amfiteátru se ke startu využívá komunikace kolem potoka za plátnem. Mládež do devíti let využívá komunikací uvnitř areálu. Další změnou je, že závodníci do druhého kola neprobíhají kolem plátna. Díky přízni statutárního města Jihlavy, konkrétně jeho organizaci Technické služby města Jihlavy, poskytují pěkné zázemí šatny pro účinkující v Letním kině.
Až na absenci Jiřího Brychty, soupeře Vladimíra Srba o celkové vítězství, se nestalo nic neočekávaného. Vladimír neměl se získáním desátého vítězství sezóny nejmenší problém a po zásluze po deváté získává titul Běžec Vysočiny. Mezi ženami Martině Kaňkovské ani třetí vítězství za sebou nad Alenou Srbovou nestačilo na celkové prvenství. Možnost absolvování všech 20 závodů si nenechal ujít ani jediný ze šesti těch, kteří zatím nevynechali ani jednou. Na slavnostním vyhlášení je za to čeká mimořádná odměna. Šest dalších si připsalo desátý výsledek a přidají se tak k 52 dalším, kteří budou mít evidovánu v historické tabulce plnou sezónu. Vedle nich se tímto může v pochlubit dalších 13 účastníků z řad mládeže. V neoficiální bilanci je do dalších 11 dětí do 9 let. Nejvíce může být se ziskem v desátém startu spokojem Pavel Procházka, který tím poskočil v kat. mužů 40 - 49 let na bronzovou celkovou příčku.
Jedinou mimořádností je tak klasifikace starších žáků a žákyň ve dvou závodech. Chybou pořadatelů byli někteří zavedeni na kratší trať. Rozhodnutí o tomto řešení nemá žádný vliv na pořadí v soutěži.
Kategorie: sport
více  Zavřít popis alba 
  • 18.10.2013
  • 311 zobrazení
kaos
9. 8. 2010 - 13. 8. 2010
Den 1 - Štrbské pleso, Popradské pleso, RYSY (2499 m. n. m.) a zpět.
Den 2 - Starý Smokovec, Hrebienok, Sliezsky dom, POLSKÝ HREBEŇ (2200 m. n. m.), SEDLO PRIELOM (2298 m. n. m.), Zbojnická chata, Velká Studená dolina, Hrebienok, Starý Smokovec.
Den 3 - Belianska jaskyňa, koupání a saunování Poprad.
Den 4 - Starý Smokovec, SLAVKOVSKÝ ŠTÍT (2452 m. n. m.) a zpět.
Den 5 - Štrbské pleso, PREDNÉ SOLISKO (2117 m. n. m.) a zpět okruhem po žluté a červené.
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2010
  • 345 zobrazení
white-sally
Čtvrtý den vyrážíme sami do "hrobkového kaňonu" Pantalica, kde se nachází více než 5.000 skalních hrobů z období 13. - 7. století př.n.l. Bylo to něco úžasného, v kaňonu se nachází tři okruhy, my však prošli jen jeden a spěchali do "Sicilského Grand kaňonu" Cavagrande. Zde nás čekalo obrovské zklamání, protože kaňon byl uzavřen pro obrovský požár, který vznikl 25. června 2014, a o kterém jsme (nejenom my) nevěděli. Obnova ekosystému bude trvat několik let, a proto jsou všechny přístupové cesty do kaňonu uzavřeny. No a tak po neúspěšném hledání náhradního vstupu to vzdáváme a jedeme na pozdní oběd do Sirakus.
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2014
  • 123 zobrazení
kockoslon
Sice začalo lehce sněžit a zima asi teprve začíná, ale místo lyží jsme zabalili plavky a jelo se do lázní na wellness víkend. První zmínka o výskytu minerální vody na území dnešních Konstantinových Lázní je ze začátku 16. století. Svoje jméno jim dal majitel okolního panství kníže Konstantin z Löwensteinu, který lázně roku 1837 zakoupil.
Sobotní ráno začínáme vycházkou na nedaleký gotický hrad Gudštejn. Na to, že tu pustne od roku 1566, to s ním ještě nevypadá tak nejhůř. Hrad vznikl na přelomu 13. a 14. století, zakladatelům patřil po celou dobu, nedobyli ho ani roku 1422 husité. Stal se kulisou k pohádkám i k romantickým výletům. Od hradu šlapeme po červené turistické značce stále podél potoka Habovka a podél tratě až ke Studánce lásky. Ochutnáme železitou vodu, trochu smrděla a hrneček měl díry. Po naučné stezce se vracíme zpět do Konstatntinových Lázní. Krásný 13 km okruh a den zakončujeme ve wellness centru, dopřejeme si masáž, vyhříváme se v sauně i v bazénu.
V blízkosti Konstantinových Lázní, se rozprostírá druhé největší hradiště v západních Čechách. Jeho stáří sahá do pozdní doby bronzové, což dokládají rozsáhlé nálezy. Stáří hradiska je kladeno do pozdní doby bronzové, kterou lze na našem území datovat do 9. století před n.l. V prostoru fortifikace se sporadicky vyskytují archeologické artefakty z doby kamenné stejně jako nálezy z doby hradištní. Od roku 1998 je zde zpřístupněna naučná stezka Hradišťský vrch.

Bohužel hradiště dost poznamenal lom a hlavně těžba kamene, která v něm byla započata už v roce 1881, kdy zaměstnával lom 100 dělníků. V roce 1909 nastal rychlý rozvoj těžby a výroby. Lom spojovala se železniční zastávkou v Břetislavi lanovka, která za dobu své existence přepravila do vagónů tisíce tun hradišťského čediče. V roce 1997 byla těžba v lomu zastavena. V současné době se v létě dá v lomu koupat, je zde stánek s občerstvením a platí se symbolické vstupné 30 Kč. Opět po naučné stezce scházíme zpět do lázní, ještě zastávka u Panenky Marie ve skále a víkend končí.
více  Zavřít popis alba 
6 komentářů
  • 25.1.2014
  • 120 zobrazení
dosekt
Prestižní závody cestovních vozů FIA WTCC, které se konaly 18. - 19. června 2011, přilákaly na brněnský okruh v nedělním programu závodů celkem 24 tisíc diváků.
Start prvního závodu WTCC patřil suverénním umístěním Chevroletů. Vítěze kvalifikace Yvana Mullera hned v průběhu prvního kola předjel jeho týmový kolega Robert Huff a oba jezdci každým kolem zvyšovali náskok na ostatní piloty startovního pole. Třetí místo držel až do druhé půlky závodu Tom Coronel na BMW, než ho předjel jezdec Chevroletu Alan Menu, který si nakonec třetí místo do konce závodu udržel.

Závody série AutoGP byly hned po startu zajímavější, když bylo během prvního kola celkem šest monopostů mimo dráhu. Po obkroužení pár kol za safety carem se znovu všichni rozjeli. Jezdci se při velmi dobrých nedělních podmínkách pokoušeli o překonání traťového rekordu Masarykova okruhu, který drží z loňského roku jezdec Luca Filippi. Nakonec k jeho překonání však chybělo čtvrt sekundy.

Mistrovství světa cestovních vozů WTCC Brno:
1. závod (10 kol):
1. Robert Huff (Chevrolet Cruze 1.6T)
2. Yvan Muller (Chevrolet Cruze 1.6T)
3. Alain Menu (Chevrolet Cruze 1.6T)

2. závod (10 kol):
1. Yvan Muller (Chevrolet Cruze 1.6T)
2. Tom Coronel (BMW 320 TC)
3. Alain Menu (Chevrolet Cruze 1.6T)

Seriál monopostů Auto GP Brno:
1. závod (17 kol):
1. Luca Filippi (Supernova Racing)
2. Fabrizio Crestani (Lazarus)
3. Kevin Ceccon (Ombra Racing)

2. závod (13 kol):
1. Samuele Buttarelli (TP Formula)
2. Rio Haryanto (Dams)
3. Luca Filippi (Supernova Racing)
více  Zavřít popis alba 
  • 19.6.2011
  • 89 zobrazení
klt
Území Litoměřic na soutoku Labe a Ohře bylo trvale osídleno již od mladší doby kamenné v době asi 4.500 – 3.600 let před naším letopočtem. Ve 4. – 1. století před naším letopočtem se zde usídlili Keltové, kteří byli vytlačováni Germány. V 6. století území začali obývat Slované, první osady na Litoměřicku se objevily asi až v 8. století. V průběhu 9. a 10. století byl na dnešním Dómském vrchu postaven středověký hrad. Dne 31. května 993 je písemně doložena provincie litoměřická. V severozápadní části hradiště stával kostel sv. Jiří. Roku 1057 byla knížetem Spytihněvem II. založena kapitula s kostelem sv. Štěpána, který se nacházel v areálu hradu.
Na počátku 13. století se hradiště začalo přeměňovat v město. První zmínka o Litoměřicích pochází z roku 1228. Roku 1233 se v Litoměřicích usadil řád františkánů a o šest let později také dominikáni. K roku 1257 jsou navíc připomínáni křížovníci s červenou hvězdou. Ve 2. polovině 13. století již byly stavěny kamenné gotické domy. V roce 1298 byla při farním kostele zřízena škola. Litoměřice v tomto století získaly řadu výsad a privilegií, jakými se pyšnila pouze Praha.
Roku 1325 bylo potvrzeno mílové právo, které zajišťovalo monopol na řemeslnou výrobu v okruhu jedné české míle. Dne 7. května 1359 český král Karel IV. daroval měšťanům vrch Radobýl s okolními pozemky za účelem zřízení vinohradů. Každý desátý sud přitom musel být odevzdán králi.
Na vánoce roku 1419 bylo ve městě zatčeno mnoho přívrženců kalicha, kteří byli uvězněni ve věži u Michalské brány a 30. května následujícího roku byli utopeni v Labi. V roce 1421 obléhal město Jan Žižka z Trocnova a kvůli této hrozbě se 29. května 1421 Litoměřice připojily k pražskému svazu husitských měst. Žižka si pak nad Třebušínem postavil hrad Kalich. Roku 1427 se Litoměřice odklonily od Prahy a připojily se k radikálnímu městskému svazu Lounsko-žateckému. Odpor tohoto svazu byl zlomen až roku 1435. Na konci 15. století se objevily snahy o snížení vlivu a moci královských měst.
V letech 1502 – 1503 proběhly kvůli válečným hrozbám rozsáhlé opravy a modernizace opevnění. Staré gotické hradby byly doplněny o vnější parkánovou zeď se zaoblenými dělovými baštami. V letech 1508 – 1509 byla opevněna také některá předměstí. K dalším úpravám opevnění došlo roku 1513. Roku 1537 město postihl požár, který dal městu novou radnici. V roce 1549 byla se souhlasem panovníka založena latinská kolej. Roku 1577 se v Litoměřicích konala první známá pitva v českých zemích.
Po defenestraci habsburských místodržících 24. května 1618 se město připojilo k odboji a připravovalo se na válku. Po bitvě na Bílé hoře však muselo město opustit přes 200 nekatolických rodin. Za třicetileté války vojska využívala město jako zdroj proviantu a po válce zůstalo z původních 494 domů obyvatelných pouze 194. Ve 2. polovině 17. století se zdejší obyvatelstvo začalo poněmčovat. Barokní rozvoj města přinesl také zřízení biskupství na Dómském vrchu. Zdejší katedrála byla vysvěcena roku 1681.
Války o dědictví, které sváděla císařovna Marie Terezie, přiváděly do města vojska a učinily konec rozvoji města. Poté se město začalo měnit ve stylu klasicismu.
Rozmáhající se město se nemohlo vejít do středověkých hradeb, proto byla roku 1831 zbořena Mostecká městská brána a roku 1839 Michalská a Nová. Došlo také k bourání částí hradeb. V letech 1852 – 1853 byla opravena Stará radnice, ve které začal sídlit krajský soud. V letech 1858 – 1859 byl přestavěn most přes Labe. V roce 1863 byla zbořena městská brána nazvaná Dlouhá. I přes rozvoj města byl v Litoměřicích roku 1868 zrušen krajský úřad. V roce 1872 bylo zřízeno plynové osvětlení ulic a rok 1874 přivedl do Litoměřic železnici. V témže roce bylo zřízeno Muzeum průmyslového spolu. Roku 1897 byla zahájena stavba Severočeské transverzální dráhy a mezi novým nádražím a historickým městským jádrem byly postaveny nové vilové čtvrti.
Roku 1908 začala v Litoměřicích působit dvě vojenská velitelství, která ovládala sever a východ Čech a 1. světová válka přinesla do města také národnostní útlak. Po jejím skončení došlo k výstavbě nových domů, rozvoji školství a zřízení nových úřadů. Mnichovský diktát z 29. září 1938 přinutil města ke kapitulaci. Ve dnech 1. – 9. října téhož roku město opustilo přes 5.000 obyvatel české národnosti a v pondělí 10. října město obsadily nacistické jednotky. Dne 8. května 1945 se s velitelem nacistické posádky pokusili čeští odbojáři vyjednat kapitulaci. Došlo však k přestřelce. Přesto krátce po půlnoci z 8. na 9. května nacisté město opustili a 10. května ráno vstoupily do města sovětské jednotky. Již o necelý měsíc později byly přejmenovány ulice a konal se zápis dětí do českých škol. Dne 11. června 1945 byl vypraven první transport k odsunu Němců, který skončil až 29. října následujícího roku.
K nejcennějším památkám města patří hradby, které se dochovaly v délce asi 1,8 kilometru a také dvě bašty. V té, která slouží jako sídlo CHKO České Stře-dohoří bývalo vězení a mučírna a ve druhé, kde se dnes nachází restaurace Bašta, se nacházela vězeňská kaple. Na Mírovém náměstí stojí četné domy z doby renesance – například radnice, dům Kalich nebo Černý orel, a barokní dům U Pěti panen. Na Dómském pahorku se dochoval areál barokní katedrály sv. Štěpána. K dalším církevním památkám patří původně gotický kostel Všech svatých v rohu náměstí v jehož sousedství stojí gotická městská věž, barokní kostel Zvěstování Panny Marie nebo minoritský kostel sv. Jakuba. Dalším svatostánkem je kostel sv. Ludmily nebo na předměstí Zásada stojící kostel sv. Vojtěcha.

zdroj: https://www.cz-milka.net/pamatky/04-mesta-a-obce/litomerice/
Kategorie: města
více  Zavřít popis alba 
42 komentářů
  • červen 2004 až prosinec 2016
  • 317 zobrazení
baobaab
Tento den jsme vyrazili na rozhlednu Doubecko. Z Příšovic cca 17 km. Telekomunikační věž s rozhlednou vysokou 50m byla otevřena v roce 2002. Z plošiny ve výšce 33 metrů. Nahoru vede 176 schodů.
Dle počasí, klíček od rozhledny vydá pan Lejsek (150 m od rozhledny). Od auta k rozhledně max 500 m. Vstupné dospělí 20 Kč a děti 10 Kč.

Poté jsme se autem přesunuli z Dubecka na kopec Kozákov (8 km), kde jsme pozorovali padáčkáře při startu a pak navštívili rozhlednu.
Rozhledna Kozákov – tato železná věž byla veřejnosti zpřístupněna v roce 1995. Věž je vysoká 48 metrů a vyhlídka je ve výšce 24 meterů. Po vystoupání 124 schodů na vyhlídkový ochoz je vyhlídka.
Vstupné dospělí 20 Kč a děti 10 Kč.

Následně jsme přejeli k Bozkovským jeskyním 15 km. Zde jsme a parkovišti zanechali vozidlo a vydali se pěšky 700 metrů k jeskyním. Zde jsme byli něco málo po 13 hodině a vstup do jeskyní nám paní prodala na 14:15 hodin. Počkali jsme v nedalekém občerstvení a pak šli na 40 minutovou procházku do jeskyní, které nejsou nijak moc bohatě krápníkově vyzdobeny, trošku mě to zklamalo, ale zase byl celkem poutavý výklad i pro děti.

Bozkovské dolomitové jeskyně patří mezi jediné zpřístupněné jeskyně na severu Čech. Prohlídka jeskyní není fyzicky náročná a bez problémů ji zvládnou i menší děti. Celková délka návštěvního okruhu je přibližně 350 metrů a shlédneme na něm všechna atraktivní místa jeskyně. Zbylých přes 700 m chodeb je zatím veřejnosti nepřístupno. Ihned po vstupu do jeskyní (ve výšce 452 m n.m.) klesneme několik metrů pod úroveň povrchu. Současně se sestupem klesá také teplota vzduchu. Průměrná teplota v jeskyních se během roku příliš nemění a kolísá kolem 7,3 stupňů Celsia. Doporučuje se proto teple se obléknout – nenechejte se zmást horkým počasím v letních měsících.
Převýšení na trase činí 40 metrů. Prohlídka s průvodcem trvá přibližně 40 minut, což je dostatečná doba k pořádnému vymrznutí (pokud se na prohlídku dostatečně nevybavíte). Během prohlídky navštívíme takzvanou Starou i Novou jeskyni. Obě podzemní prostory jsou uměle propojeny padesátimetrovým tunelem.
Vstup do jeskyní dospělý 100 kč a dítě 60 Kč.

Pak jsem se přesunuli autem na Cimrmanovu nejnižší rozhlednu na světě, do Nouzova. Super byl „Vydrž pionýre“, to děti nadchlo.

Následoval autem přesun pod Spálov, kde je Riegrova stezka. Na to, jakou na to mají reklamu, tak mě to zklamalo. turistická, červeně značená trasa, kterou založil a slavnostně otevřel 20. října 1909 Klub českých turistů a která vede ze Semil do Železného Brodu. Stezka vede podél řeky Jizery a její délka je necelých 5 km. Stezka nese jméno po významném politikovi a rodákovi ze Semil Františka Ladislava Riegera, Původní stezka se ale nedochovala v té podobě, jak ji můžete projít dnes. Mezi lety 1922-1926 byla totiž v místě vybudována vodní elektrárna Spálov a ta je až do dnešních dní funkční. Jedná se navíc o technickou raritu. Poblíž ní byla v roce 1929 vybudována i Crhova turistická chata - která se dnes jmenuje Hotel Pod Spálovem. Cestou po Riegrově stezce potkáme 2 elektrárny, tunel pro pěší, pramen Antala Staška a také několik vyhlídek, z nichž nejkrásnější je Böhmova vyhlídka. Nejkrásnější panoráma stezky se ale nachází nedaleko Semil, kde se nachází visutá galerie, dlouhá 77 metrů a vybudovaná 5,5 metru nad původní hladinou řeky - je uměle vytvořena, je vlastně takovou vstupní a výstupní branou na Riegrovu a z Riegrovy stezky. Zajímavostí tohoto místa je, že bylo v původních projektech o mnoho užší, ale při povodních se tu hromadilo dřevo. A tak dal továrník Smitt soutěsku rozšířit na dnešních 15-20 metrů.

My ji šli naopak, od "podspálova" do Semil, a to pouze v délce 1,5 km, k tunelu a kousek k Böhmově vyhlídce a pak zpět. To nejhezčí, tj. visutou lávku jsme z časových důvodů nezvládli,
Kategorie: cestováníděti
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 31.7.2015
  • 141 zobrazení
klt
Na nároží Husovy a Karlovy ulice, důležitých komunikací Starého Města, najdou návštěvníci správní a výstavní centrum Českého muzea výtvarných umění v Praze (dříve Středočeské galerie). Je umístěno ve třech rekonstruovaných měšťanských domech, které patří ke stavebně nejpozoruhodnějším na Královské cestě. Jejich původ sahá až do raného středověku.
Prostřední dům čp. 156/I zvaný U Klíčů, později U Černého hada, poněkud předstupuje z uliční čáry a upoutává pozornost dvěma vysokými štíty. Galerie v něm má hlavní výstavní prostory. Je z celé skupiny nejstarší. Jeho jádrem byl kamenný románský dvorec, postavený už na sklonku 12. století při staré obchodní cestě vedoucí z Pražského hradu k brodu přes Vltavu a na Vyšehrad. Dodnes se z něho zachovala přízemní obytná část. Byla to rozlehlá čtvercová místnost sklenutá čtyřmi poli křížové klenby a pasy na střední sloupek. Pasy dosedají na římsové konzolky. Osvětlovala ji z jihu úzká obdélná okénka s široce rozevřenou špaletou.
Vcházelo se do ní zprvu pravděpodobně půlkruhovým portálkem z přilehlé valeně zaklenuté prostory. Do menších výklenků se vkládaly kahance. Prostor síně je vzácnou ukázkou interiéru románského domu. Nosné zdivo z lomového kamene, patrné při nynějším vstupu po novém schodišti do suterénu, bylo obloženo pravidelnými řádky pečlivě opracovaných opukových kvádříků. Na zachované části klenby jsou viditelné otisky výdřevy, které zůstaly po jejím odstranění v maltě vyteklé ze spár. Celek působí režným zdivem stroze, ale ušlechtile. Výtvarně náročnějším prvkem je pouze sloupek, vyrůstající z patky s nárožními drápky a zakončený krychlovou hlavicí.
V polovině 13. století románský dvorec zanikl. Na jeho ploše vyrostlo několik domů. Byl postaven dům U Klíčů, přibyly vedlejší levý úzký čp. 229/I a prostorný nárožní dům U Zlaté slámy po pravé straně. Vysoká navážka bránící častým povodním způsobila, že někdejší obytná místnost dvorce se stala sklepem domu U Klíčů. Pozdější četné přestavby a úpravy zničily nebo zastřely gotická průčelí zčásti dřevěných nebo hrázděných domů. Jen dekorativní motiv slepých arkád a konstruktivní oblouky z profilovaných červených, výrazně bíle spárovaných cihel jsou doloženy pod omítkou uliční fronty a uvnitř domu U Klíčů. Funkčně zatím nejasný oblouk prostupující dnes až do druhého patra, se uplatňuje jako výrazný prvek velkého výstavního sálu v prvním patře domu.
Průčelí neobyčejně obohatila dvojice impozantních obloučkových štítů, odvozených z benátské renesance. Jsou členěny pilastry zakončenými čtvrt- a půlobloučky. Nanesené drobné římsy je spíše zdůrazňují a neruší jejich vertikalitu. Tyto štíty jsou dnes nejstaršími svého druhu v Praze. Přes nový motiv navazují na tradici gotických štítů a svou odlišností zdůrazňují rozšíření staršího domu. Dodnes plně ovládají průčelí. Úpravy z druhé čtvrtiny 18. století zanechaly zejména lunetové a křížové klenby v přízemí.
Barokní přestavby a klasicistní úpravy poznamenaly také oba sousední domy. Nárožní dům U Zlaté slámy, nesoucí rovněž popisné číslo 156/I, kde jsou nyní kanceláře, se dnes až na gotické sklepy jeví jako výrazná barokní stavba s mansardovou střechou a bohatým průčelím. Neutěšený stav domu trval od 16. století, přestože v předbělohorském období náležel jednomu z nejmajetnějších pražských obchodníků, Tomáši Haberstreitovi. Ještě roku 1726 byl z valné části dřevěný. Jeho průčelí prostupuje ve třech patrech až po korunní římsu vysoký pilastrový řád. Kultivovaná plastická modelace průčelí se projevuje nejen střídáním vzdutých a zalamovaných nadokenních říms. Štuková výzdoba s antikizujícími hlavami a bustami, s maskarony a páskovými motivy hlavic pilastrů i ostění bývalých krámců v přízemí jsou příznačné pro dobu největší stavební aktivity v barokní Praze kolem roku 1730. Vysoká architektonická úroveň fasády napovídá, že je třeba hledat jejího autora v okruhu významných architektů, projektujících tehdejší pražské palácové stavby.
Třetí dům ustupuje mírně z uliční fronty domu U Klíčů. Také on souvisel s raně středověkou zástavbou. Byl zbudován před rokem 1361 na místě uličky, kterou se vjíždělo do vzpomenutého dvorce. O gotickém původu domu vypovídá zejména zadní trakt, v němž byl objeven portálek z vyspárovaných gotických tvarovek, podobný jako v domě U Klíčů. Poslední přestavby domu během 18. století vtiskly ráz hlavnímu průčelí a spojily zadní trakt klasicistní pavlačí, vysazenou na gotické cihlové zdi vedlejšího domu na krakorcích s čabrakami.

zdroj: http://www.cmvu.cz/cz193m-/domy-v-husove-ulici/
více  Zavřít popis alba 
104 komentářů
  • 5.6.2015
  • 207 zobrazení
klt
Příhodná poloha labských teras lákala k trvalému osídlení již od mladší doby kamenné (asi 4500-3600 let př.n.l.). Stopy osídlení nalézáme především na Dómském vrchu, kolem Dlouhé a Vavřinecké ulice, mezi ulicí Michalovickou a Kamýckou a mezi Českolipskou a Žitenickou ulicí.
Ve 4.-1. stol.př.n.l. se zde usídlili Keltové, kteří byli později postupně vytlačováni Germány. V závěru období tzv. "stěhování národů" (6.stol.n.l.) přichází do Čech slovanští osadníci. Z území Litoměřic je ještě neznáme, ale je jisté, že i tuto úrodnou krajinu obsadili již záhy, o čemž svědčí nálezy z Lovosic. Na katastru Litoměřic se první slovanské osady objevují v období starohradištním, tj. v 8.století. Vzájemná izolovanost osídlených oblastí vedla postupně ke vzniku kmenů. Z tzv. zakládací listiny pražského biskupství, hlásící se k r.973, víme, že jižně a jihovýchodně od Litoměřicka byla oblast kmene Čechů v okolí Prahy a Pšovanů na Mělnicku. Na západě, v povodí Ohře byli mocní Lučané, na severozápadě Lemuzi a na severu snad už i Děčané. K území osazenému tzv. Litoměřici náležela oblast severozápadně a severně od dnešního města, na druhém břehu Labe hustě obydlené Lovosicko a na jihu dosahovala jejich sídla snad až k Roudnici.
V průběhu 9. a 10.století se celé severozápadní Čechy postupně dostaly do svazku rodícího se raně feudálního státu, sjednocovaného důvtipem a mečem Přemyslovců. Na výrazné terase, nazývané dnes Dómský vrch, vybudovali Slované mocný, raně středověký hrad, jenž po starším hradišti "Hrádku" u Velkých Žernosek převzal úlohu strážce kraje. Přemyslovcům sloužil jako správní centrum, jedno z nejvýznamnějších v Čechách (k 31.květnu 993 je listinně doložena provincie litoměřická, a tím nepřímo i existence litoměřického přemyslovského správního sídla). Na hradišti se ve východní části předhradí nacházel i prostor vyhrazený litoměřické kapitule, založené v roce 1057, s kostelem sv.Štěpána. Stávala zde i starší sakrální stavba, kostel sv.Jiří, umístěný v severozápadní části hradiště, tedy v místech předpokládané akropole, kde sídlil přemyslovský hradský správce-kastelán. Tyto kostely byly zcela určitě nejstaršími kamennými stavbami ve městě.
Založení kapituly s kostelem sv.Štěpána knížetem Spytihněvem II. v roce 1057 dosvědčuje tzv. Zakládací listina kapituly litoměřické, dochovaná v originále ve zdejším archivu. Prvním kapitulním proboštem byl Lanc, kterého jmenuje kronikář Kosmas v souvislosti s kandidaturou hodnosti biskupské, což dokládá jeho významné postavení. Archeologické nálezy z území Litoměřic dokládají, že okolo tohoto jádra osídlení se již v 9., ale především od 10. do 12.století vytvářela rozsáhlá sídelní aglomerace. Skládala se asi z dvaceti osídlených poloh, kde stávaly osady a velmožské dvorce (např. vsi Božka, Zásada, dvorec velmože Hroznaty Tepelského u kostela P.Marie). Ves Litoměřice je zmíněna poprvé a naposledy v roce 1228. Ovšem v tomto případě nešlo o prostou agrární ves, ale o zárodek vrcholně středověkého města.
Na počátku 13.století litoměřická sídelní aglomerace představovala významné středisko politického, kulturního a hospodářského života. Zcela logicky se proto už v r.1234 setkáváme s doklady o vzniku města v právně institucionálním smyslu. Fakticky lze však o přeměně sídelní aglomerace v město hovořit již v l.1219-1228. Šlo v počátcích o opevněný areál dřevěných domů kolem náměstí. Gotickou výstavbu prvých kamenných domů lze doložit až ve 2.polovině 13.století. V roce 1233 se zde usadili mniši františkáni a r.1239 dominikáni. Typickým městským řádem bývali také tzv. křížovníci s červenou hvězdou, kteří jsou zde připomínáni k roku 1257. Město žilo z řemesla, obchodu i labské dopravy, za hradbami se na svazích Českého středohoří pěstovala vinná réva. Stávala zde i mincovna a roku 1298 byla při farním kostele zřízena škola.
Měšťané se řídili zvláštním právem, nazývaným magdeburské, či později litoměřické, což znamenalo, že odvolacím soudem nebyla Praha, ale Magdeburg. Později toto právo přijala početná řada dalších českých měst, pro něž se od 13.století odvolací stolicí stal soud litoměřických kmetů. Litoměřice tak získaly řadu výsad a privilegií a tím i větší význam, než kterékoli město v Čechách (mimo Prahu).
Panování Jana Lucemburského a jeho syna Karla IV. znamenalo další rozmach města, které se po polovině 14.stol. rozrostlo směrem k severu a východu. Důkladné opevnění chránilo jeho bohatství, pramenící zejména z monopolního postavení v dálkovém obchodě, neboť veškeré lodi a povozy zde musely vyložit své zboží a umožnit litoměřickým přednostní koupi. Pro rozvoj města mělo značný význam i tzv. mílové právo, potvrzené panovníkem roku 1325, které zajišťovalo monopol na řemeslnou výrobu v okruhu jedné české míle tj. zhruba 11 km kolem města. 7.května 1359 daroval český král Karel IV. litoměřickým měšťanům vrch Radobýl a okolní pozemky na zřízení vinohradů s tím, že každý desátý sud vína známého jako "litoměřické", bude odevzdán do "králova domu". Ve městě se vařilo i pivo, které však proslulo svou špatnou kvalitou, což se odrazilo i ve světské poezii, viz. část básně Podkoní a žák: "Jediť kyselo as húby zapíjejíc litoměřickým pivem, jež vždy smrdí bahnem a dýmem,...". V této době město stále ještě ovládal německý patriciát. Jádrem obyvatelstva byla střední měšťanská vrstva, skládající se z nezávislých řemeslnických mistrů.
Přelom v dějinách Litoměřic přinesla husitská revoluce. Myšlenky a idee husitství v této oblasti hlásal především zeman Zikmund Řepanský, jemuž patřily Třebívlice. Kázal zde i Husův předchůdce, Konrád Waldhauser, který působil v děkanském kostele Všech svatých (zemřel v Praze 8.prosince 1369). Pronikání husitských myšlenek usnadnilo i to, že zdejším kapitulním proboštem (nejvyšší církevní úřad) byl Zdislav ze Zvířetic, Husův přítel a zastánce reformních myšlenek, kterého kostnický koncil počítal též mezi přední kacíře. Katolická reakce však byla v Litoměřicích silná. Na vánoce r.1419 došlo k rozsáhlému zatýkání přívrženců kalicha. Bylo uvězněno ve věži u Michalské brány 24 měšťanských synků a 30.května následujícího roku byli popraveni utopením v Labi. Na probošství byl podniknut útok a sám probošt se zachránil jen včasným útěkem. Hrozba obležení města Janem Žižkou z Trocnova roku 1421, jehož útok však byl odražen, vedla k tomu, že se 29.května 1421 Litoměřice připojily k pražskému svazu husitských měst. Žižka poté dal vybudovat vlastní hrad nad Třebušínem, nazvaný Kalich.
Ve spojení s Pražany zůstaly Litoměřice až do r.1427, ale později se začaly přiklánět k radikálnější straně, městskému svazu Lounsko-žateckému. Spojení těchto měst a drobné šlechty z okolí představovalo značnou vojenskou sílu. Postupná radikalizace postojů Litoměřic vedla nakonec až k tomu, že zdejší oddíly bojovaly ještě roku 1434 na straně vojsk Prokopa Holého v bitvě u Lipan. Radikalismus svazu měst byl zlomen až na sjezdech stavů v Praze a Brně roku 1435. Dlouhodobým výsledkem husitských válek bylo oslabení pozic katolické církve a vzrůst významu městského stavu. Litoměřice se staly nejvýznamnějším městem českého severu a na počátku 16.století sehrály důležitou roli v období stavovských sporů.
Konec patnáctého a především následující století byly dobou v níž pozdní gotiku následuje renesance. Rostlo bohatství měšťanů, kteří si nechávali stavět nové kamenné domy, dodnes tvořící pýchu města. Ke konci 15.stol. se začaly prosazovat tendence feudálního panstva, usilujícího o snížení vlivu a moci královských měst. Hrozilo, že spory se znovu nebudou řešit jen diplomaticky. Litoměřičtí proto urychleně přistoupili k opravám a modernizaci opevnění která proběhla v l. 1502-03 a 1513, kdy byly staré gotické hradby doplněny o vnější parkánovou zeď s četnými zaoblenými dělovými baštami. V letech 1508-09 byla opevněna také některá předměstí.
Cenným skvostem města se stala radnice postavená po požáru města roku 1537. O deset let později byla svědkem soudu krále Ferdinanda I. nad odbojnými stavy, který nejtíživěji dopadl na královská města. Snahy o podlomení hospodářské a politické síly měst však neznamenaly zvrat v jejich kulturním vzestupu. Litoměřické školství získalo věhlas novou latinskou kolejí, založenou se souhlasem panovníka roku 1549.
V roce 1577 se tu konala i první známá pitva v českých zemích, pročež sem zavítal r.1600 lékař evropského jména, Jan Jesenius.
Když došlo 24.května 1618 v Praze k defenestraci habsburských místodržících, připojily se k zahájenému odboji i Litoměřice a město se připravovalo na válku. Veškeré naděje však padly porážkou české armády na Bílé hoře 8.listopadu 1620, která znamenala zlom i ve vývoji města. Pro svou víru muselo město opustit na 215 nekatolických rodin, aby hledaly novou obživu v cizině. Nejznámější z exulantů byl někdejší rektor koleje, městský radní a vynikající humanistický literát a učenec Pavel Stránský. Město muselo bez náhrady vrátit konfiskovaný církevní majetek a měšťané byli násilím obraceni na katolickou víru.
Další rány městu přinesla třicetiletá válka s neustálým střídáním cizího i domácího vojska, jimž Litoměřice sloužily jako výhodná proviantní základna. Následkem války zůstalo z 264 domů v hradbách 137 obyvatelných a z 230 domů na předměstí pak pouhých 57.
Po vleklém období loupežných vpádů nepřátelských armád i pluků císařských obránců však následoval nový rozmach. Podobně jako vítězná katolická víra působila na proměnu duší nových obyvatel, proměnila i barokní estetika vnější tvář města, zejména zřízení biskupství a roku 1655 jmenování dosavadního probošta biskupem.
Po útrapách válek se poměry ve městě zlepšovaly jen pozvolna. Pomalu se doplňoval také počet obyvatelstva. To zůstávalo sice převahou stále české, ale i zde se začal projevovat charakter cizí státní moci a nových vrchností a národnostní hranice se začaly posunovat do vnitrozemí. Litoměřice se v průběhu 2.poloviny 17. a 1.poloviny 18.století začaly poněmčovat.

zdroj: https://www.litomerice.cz/mesto/historie-mesta
více  Zavřít popis alba 
194 komentářů
  • 10.9.2016
  • 200 zobrazení
babi90
Přednáška D.Barnetové Island II 5.12.2012

Island

Island, drsný a chladný ostrov uprostřed vod severního Atlantiku. Ostrov s jedinečnou nedotčenou přírodou a svéráznými obyvateli, ostrov ohně, ledu a Vikingů. Dovolená na Islandu vás zavede k činným sopkám uprostřed pusté krajiny s gejzíry a termálními prameny, zavede vás do hor a skal zahalených nízkými mraky, na zelené pastviny s pasoucími se islandskými koni, ale také do rybářských osad i moderního města.

Island

Obecné:
Originální název: Lyoveldio Island Český název: Islandská republika
Užívaný název: Island Anglický název: Iceland
Rozloha: 103 000 km2 Poloha: 13°-25° z. d. a 63°-66° s. š.
Využití plochy: 0 % orná půda, 23 % pastviny, 1 % lesy, 76 % ostatní Reliéf: nejvyšší bod - Hvannadalshnukur (2 119 m), nejnižší bod - Atlantický oceán (0 m)
Vodstvo: Atlantický oceán Klima: arktický pás
Biota: tundry a lesotundry

Politika:
Hlavní město: Reykjavík (103 000 obyv.) Další města (tis. obyv.): Kopavogur 17, Hafnarfjordhur 16
Správní členění: 8 krajů Datum vzniku: 1944
Forma vlády: parlamentně prezidentská Státní zřízení: republika
Hlava státu (2009): Olafur Ragnar GRIMSSON Předseda vlády (2009):Johanna SIGURDARDOTTIR
Členství: NATO, OSN, CE, OBSE, OECD, EFTA

Obyvatelstvo:
Počet obyvatel (2009): 306 694 Hustota zalidnění: 2,98 obyv./km2
Národnostní složení: Islanďané 97 % Náboženství: protestanti 96 %, katolíci 1 %
Věkové složení: 0-14 r. 20,7 %, 15-64 r. 67,1 %, nad 65 r. 12,21 % Roční přirozený přírůstek: 0,74 %
Střední délka života - muži: 78,53 let Střední délka života - ženy: 82,90 let
Gramotnost: 99,9 % Urbanizace: 92 %
Úřední jazyk: islandština

Hospodářství:
Tvorba HDP: 70,8 % služby, 24,0 % průmysl, 5,2 % zemědělství Zaměstnanost: 78 % služby, 19 % průmysl, 3 % zemědělství
HDP (parita kupní síly): 12,2 mld. USD HDP na 1 obyv. (parita kupní síly): 39 800 USD
Inflace (2009): 12 % Hospodářský růst: -6,3 %
Nezaměstnanost (2009): 8,8 % Dluh (2009): 11,602 mld. USD
Zemědělství - sklizeň: nic podstatného
Zemědělství - chov dobytka: skot, ovce
Průmysl - těžba: nic podstatného
Průmysl - energetika (podíl elektráren): tepelné 0,07 %, vodní 84,64 %, ostatní 15,29 %
Průmysl - energetika (výroba): 7,07 mld. kWh Průmysl - energetika (spotřeba): 6,574 mld. kWh

Vývoz: ryby a rybí produkty, hliník
Dovoz: stroje, ropa, potraviny, textilní zboží
Odběratelské země: VB, Německo, Nizozemsko USA
Dodavatelské země: USA, Německo, VB, Dánsko, Švédsko, Norsko
Doprava: 0 km železnice, 12 691 km silnice
Měna: islandská koruna (ISK)

Ostatní:
Mezinárodní zkratka: ISL Vstoupení do OSN: 1946
Mezinárodní poznávací zkratka (MPZ): IS Jízda: vpravo
Internetová doména: .is Internetových uživatelů: 250 000

Panenská příroda Islandu

Island nepřipomíná nic na této planetě. Nepřetržitý vznik oceánské kůry, skrytý obvykle před lidskými zraky pod kilometry vodní masy moří, vám zde leží přímo před očima. Uvidíte tu dramatický pohyb tektonických desek doprovázený sopečnými explozemi, výrony plynů a bahenní sopky. Místy až „mimozemská“ krása Islandu patří do doby, kdy byla naše Země ještě velmi mladá a kdy to teprve všechno začalo. V následujícím článku se budeme podrobněji věnovat místům, které při návštěvě ostrova doporučujeme rozhodně nevynechat.

Od vroucích pramenů k hřmícím vodopádům Dettifoss

Naši cestu po krásách Islandu můžeme začít ve městě Keflavík, kam se dá dopravit letadlem. Toto místo je výchozím bodem k výletům třeba do Deildartunguhveru – světově proslulé oblasti 100°C vroucích pramenů, která zásobuje horkou vodu oblast Borgarnes a Akranes. Pramen je zároveň největším zřídlem na Islandu - poskytuje 180 litrů vody za sekundu. Poté můžete pokračovat třeba k vodopádům Hraunfossar, podél nichž vede krásná stezka. Je jako stvořená pro odpočinek nebo romantickou procházku.

Ráj v divočině - Modrá laguna

Jenom kousek od hlavního města Reykjavíku se nachází oáza klidu, tepla a pohody. Nese jméno „Modrá laguna“ a jde o jezírko plněné teplou „odpadní“ vodou z místní geotermální elektrárny. Ponořeni do horké vody a obklopeni párou zde můžete přemýšlet např. nad tím, co dokáže zdejší vodu zbarvovat do modra. Přitom se můžete nechat nadnášet horkou vodou a nechat ji působit blahodárně na tělo i mysl.

Jedním z míst, která jsou zajímavá pro svoji jedinečnost je i město Akureyri ležící jenom kousek pod severním polárním kruhem. V tomto městě můžete navštívit místní kostel nebo se pokochat pohledem na sochu ztělesňující prvního osadníka, který tyto zapadlé končiny začal obydlovat. Díky relativně velmi příznivému klimatu a díky Golfskému proudu se zde nachází např. i nejseverněji položená botanická zahrada na světě.

Nabízí se odtud také nádherný výlet do národního parku Jokulsá a Fjollum. Park nese jméno podle druhé nejdelší řeky Islandu; jméno v překladu znamená „Ledovcová řeka z hor“. Z jejích srázných břehů je nádherný rozhled na celé povodí. Největším lákadlem parku je ale nejmohutnější vodopád v Evropě - Dettifoss, jehož hřmící masy spadají do obrovského kaňonu řeky.

Pohled na sopku Krafla s kráterem Víti

Do pekelného kráteru sopky Krafla

Než se vydáte do samotného „pekla“, projděte se po okraji kráteru sopky Hverfjall nebo se podívejte do bludiště „Černých hradů“ Dimmuborgir. Vaše putování po pekelných kráterech můžete završit návštěvou nejzajímavější části Islandu – sopky Krafla s kráterem Víti (Peklo). Uvidíte zde dosud nevychladlé lávové proudy Leirhnjúkur, které skýtají skutečně nevšední podívanou. Donedávna zde byl pro turisty vstup zakázán.

Největší ledovec Islandu

Stal se jím ledovec Vatnajökull ležící na jihovýchodě Islandu. Je i druhým největším v Evropě, hned po Špicberkách. Název vznikl z islandské pojmenování jeho 2 hlavních částí – voda (Vatna) a ledovec (jökull). Vatnajökull patří mezi kontinentální ledovce a zároveň je také největším souvislým zaledněním v Evropě. Z okraje ledovcových srázů se spouští na 20 splazů, které svojí velikostí zastiňují i slavné ledovce v Alpách.

Z ledovcové stezky za koupáním v Landmannalauguru

Nádherné scenérie nabízí výtet do údolí obklopeného ledovci, Tórsmork. Cesta zde vede přímo korytem ledovcové řeky Krossá, dá se absolvovat pouze speciálně upraveným autobusem s vysokým podvozkem. Při cestě se můžete zastavit také v „Zemi bohů“ - Godalandu. Tak se říká nejkrásnějšímu místu ostrova, kde uvidíte zalesněné ledovcové údolí s množstvím turistických stezek, okolní ledovce nebo kaňon s divokou řekou na dně.

Bizardní skalní útvary Godalandu

Poté se již můžete plně věnovat oblasti, jejíž přírodní scenérie jsou jako z jiné planety - zmínka je to samozřejmě o oblasti Landmannalaugar. Jde o druhou nejrozsáhlejší geotermální oblast na Islandu, nabídne vám jedinečné pohledy na střídání barev ryolitových vrcholů v krajině kontrastů ledu a bujné vegetace. Navíc tu na vás čeká i skvělé koupání v říčce, v níž se mísí vody horského pramene a studené vody z tajícího sněhu blízkého ledovce. Proto plavky s sebou.

Ryolit

Tato vyvřelá hornina je většinou světlé barvy (zvětralá nabývá červených odstínů). V přírodě tvoří tyto horniny kupy a proudy, které se ukazují očím návštěvníků někdy i v bizarních podobách - např. zvířat nebo osob. Některé z islandských vrcholů jsou tvořeny právě touto vyvřelinou. Propůjčuje jim opravdu nevšední vzhled a při západu nebo východu slunce hrají všemi barvami.

Nádherné přírodní scenérie uvidíte v Landmanalaugaru

Nádherné přírodní scenérie uvidíte v Landmannalauguru.

Ke „Zlatému“ vodopádu Gullfoss

Pokud se rozhodnete zavítat do končin, kde se vodopád Gullfoss nachází, naskytne se vám překrásný pohled na vody ledovcové řeky Hvítá spadající ve dvou impozantních stupních do hlubokého kaňonu. Potom se můžete přesunout do historického centra ostrova - parku Pingvellir rozkládajícího se na březích jezera Pingvallavatn. Dále se můžete projít tektonickou puklinou Almannagjá.

Zlatý vodopád Gulfoss

Většina turistických okruhů končí v hlavním městě Reykjavíku, kde se můžete pokochat místní radnicí, plastikou vikingské lodi nebo sochami slavných Vikingů. Kousek od města leží i známá Modrá laguna s horkou léčivou vodou, jejíž hojivé účinky si můžete na vlastní kůži vyzkoušet.

Island je dosud panenskou zemí neotřelé krásy a divokosti. Chvějící se země, mohutné výbuchy gejzírů, hřmot vodopádu a k tomu nádherná příroda - tak by se dal tento ostrov charakterizovat. Podmanil si mnoho cestovatelských srdcí a jeho kouzlo stálá láká nové a nové obdivovatele ze všech koutů světa. Vydáte-li se na Island, nezapomeňte rozhodně na kvalitní vybavení a trochu toho teplého oblečení. Za vaši snahu se vám ale vrchovatě odmění.
Nenechte si ujít
skalní útvary Godalandu

Dimmuborgir naleznete poblíž jezera Mývatn na severovýchodě Islandu. Budete procházet podivně tvarovanou spletí tvořenou lávovými skalami, zvláštními převisy a jeskyněmi, které vznikly před 2000 lety. Nejzajímavější je jeskyně Kirkjan, jejíž vnitřek vám bude připomínat gotickou katedrálu.

K vodopádu islandských bohů - Godafoss

K „bílému“ vodopádu Aldeyjarfoss

Tento nádherný vodopád se nachází ve vnitrozemí, kam se dostanete pouze během léta. Během cesty můžete navštívit i „vodopád bohů“ Godafoss. Uvidíte nádherný kontrast barev mezi temným čedičovým podkladem a průzračně bílou vodou padající z výšky 20m a stékající přes čedičové sloupy .
více  Zavřít popis alba 
  • 27.3.2005
  • 242 zobrazení
novakovajana
  • 13.10.2019
  • 69 zobrazení
zorkah
Doksy 2018
Kategorie: sport
více  Zavřít popis alba 
  • 13.10.2018
  • 135 zobrazení
vlcan1
  • říjen 2017
  • 37 zobrazení
vlcan1
  • říjen 2015 až říjen 2016
  • 33 zobrazení
vlcan1
  • 11.10.2014
  • 50 zobrazení
obl-cl
Kategorie: sport
více  Zavřít popis alba 
  • 12.10.2013
  • 37 zobrazení
vlasta822
Běh Červený okruh - Doksy 13.10.2018
více  Zavřít popis alba 
  • 13.10.2018
  • 127 zobrazení