Hledání: 1909_Podzimní houbařský sraz

Pro dotaz 1909_Podzimní houbařský sraz jsme našli 385 výsledků.

Náš tip

Stáhněte si Rajče do kapsy!
Rychlejší a jednodušší přístup
k vašim fotkám a videům.

bobd
Unikátní dokumenty a fotografie z dávné (i velmi dávné) historie Červeného Kostelce, kde jsem rodákem.
Fotografie pocházejí ze soukromého alba paní Karolíny Dusilové, autorky mnoha fotografií a vlastnoručně psaných textů.
Nejstarší fotografie je z roku 1909.
Toto zveřejňuji s laskavým svolením rodiny Dusilové.
Máte-li další fotografie, přijedu, s dovolením na místě okopíruji a hned vrátím. Tel: 731 402 242.
Připravuji ještě video s mluveným odborným komentářem a vzpomínkami posledního z rodu významných stavitelů tohoto města, pana L. Vejra.
Kategorie: dokumentyměsta
více  Zavřít popis alba 
  • únor 2007 až březen 2013
  • 3 616 zobrazení
jirkad
5.7.2009 z fotbalového archivu 1909 - 1967
více  Zavřít popis alba 
  • 5.7.2009
  • 1 491 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
mbkfish
Dnes již zrušený a zpustlý starý bohnický hřbitov řečený „hřbitov bláznů“ byl založen na začátku 20.století jakožto místo posledního odpočinku chovanců bohnického ústavu pro choromyslné. První pacient zde byl pohřben 14,září 1909. Spočívají zde též italští vojáci 1.sv.války z provizorního zajateckého tábora (tehdy v objektu léčebny), kteří zemřeli na tyfovou epidemii. Z podnětu samotného Mussoliniho jim na hřbitově byla v r.1932 slavnostně odhalena mramorová deska (kde je jí dnes konec…)
Pohřbívaat se zde přestalo již v 50.letech, ale k ojedinělým poloilegálním pohřebním obřadům tu kupodivu docházelo ještě v 70.letech min.století. Je zde přes čtyři tisícovky dnes již zcela zpustlých, propadlých a břečťanem zarostlých hrobů. Rozpadlá je i kaple s márnicí, na jejíž zdi zůstal krakorec s kladkou na spouštění rakví…
Místo si zachovává genia loci i své tajemno, dokonce je hřbitov pokládán za nejtajemnější místo na území Prahy. Dle některých je místo prostoupeno silnou negativní energií a je vyhledáváno k různým okultním a satanistickým rituálům…
Tak pokud Vám toto nevadí, stejně, jako zavřená brána, následujte mne, prosím, přes zeď…
Kategorie: dokumenty
více  Zavřít popis alba 
605 komentářů
  • 17.11.2013
  • 1 161 zobrazení
12jirka
Při Ústavu pro choromyslné byl roku 1909 zřízen hřbitov sloužící k pohřbívání zemřelých pacientů a zaměstnanců. Vysvěcen byl v září 1909 knížecím arcibiskupským vikářem Josefem Mejsnerem.V září 1909 se zde konal první pohřeb.

V období 1. světové války sloužil hřbitov k uložení ostatků vojáků zemřelých na tyfovou epidemii. Celkem ji zde bylo pohřbeno 2.860.

V polovině 20.stol. bylo ukončeno pohřbívání a hřbitov byl v roce 1963 převeden pod Pohřební službu.

Celková rozloha hřbitova je 25.000m2. Hřbitov je lemován zdí se dvěma vchody. Vlevo od hlavní brány stála kaple, později vyhořela a dnes jsou z ní jen ruiny. Celkem zde bylo více než 3.000 hrobů.

V posledních letech je hřbitov upravován, jsou odstraňovány náletové dřeviny, u hlavní brány byla umístěna informační deska.
Kategorie: dokumentykultura
více  Zavřít popis alba 
11 komentářů
  • leden 2012 až březen 2013
  • 987 zobrazení
janablah
Královna alpských cest začíná na francouzském břehu Ženevského jezera ve městě Thon- les- Bains a končí v Mentonu u Středozemního moře. Měří 678 km, překonává 15 průsmyků, z toho 6 je vyšších nežli 2 tis. metrů. Je to asi sto let, kdy myšlenka na spojení severních a jižních Alp dostala první konkrétní podobu. V ambiciózním návrhu byly propojeny nejmalebnější alpské průsmyky a celá trasa se měla stát „nejkrásnější silnicí světa“. Čas pokročil, dobrá věc se podařila a dnes přináší, Route des Grandes Alpes nezapomenutelné zážitky každému, kdo se po ni vydá!
Výstavba trati začala v roce 1909 a byla dokončena v roce 1937. S otevřením francouzských dálnic, cesta ztratila, jako dopravní spojení mezi severem a jihem, význam. Je však atraktivní pro cklisty, motorkáře a další turisty. Cesta „Route des Grandes Alpes“ se stovkami serpentin se proplétá národními parky Vanois, Ecrins, Queyras a Mercantour. Každoročně se po ní vydávají stovky cyklistů, pro které není žádný kopec dost vysoký a žádný sjezd dost prudký.
My jsme jeli jen část cesty (vyjeli až do výšky 2700 m.n.m), ale zážitek to byl úžasný, trochu jsem se bála a měla z těch výšek závratě, ale klidně bych se tam vrátila zase, je to nepopsatelná krása a ani na fotkách ta krása nejde zachytit, chce to prostě zažít na vlastní kůži. Fotek je dost, ale prostě jsem nemohla už víc vyhodit, mám jich spoustu a spoustu, takže kdo chce, může se do těch výšek přenést s námi a obdivovat tu nádheru...#Francie
Kategorie: cestováníkrajina
více  Zavřít popis alba 
670 komentářů
  • 24.6.2014
  • 896 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
pavelslany
HAVLOVA studna

Mezi zdejším lidem se již od nepaměti hovoří o tom, že největší bouřky v tomto regionu přichází od Havlovy studny. Že je to pravda, se můžeme čas od času přesvědčit doposud. Jen málokterý Vančák však tento tajemný kout Krumlovského lesa zná. Z města je to pěkná, půldruhé hodiny trvající vycházka.

O původu Havlovy studny podala v roce 2001 svědectví paní Pavlikovská z Dolních Kounic ( 1909 - 2003 ), která zdejší krajinu dokonale znala, neboť dlouhá léta pracovala v lese.

Roubená, kamenná studna byla zbudována v hluboké padlině na úpatí Holého kopce, kde silný pramen vody zaručoval její dostatečnou zásobu. Voda se odtud vozila v létnách na myslivnu Waldhof ( Stavení ). Kdy byla studna zbudována však není známo. Jméno Havlova dostala dle vyprávění mnoha pokolení po sedláku Havlovi z Maršovic, který jednoho dne jel s koňským povozem do lesa pro dřevo a již se nevrátil. Povídalo se, že ho pohltily hluboké bažiny, které v těch místech kdysi bývaly.

Postupem doby se studna přestala využívat a následně vlivem klimatických podmínek byla zcela zanešena. Dnes již pouze poslední zbytky vsazených kamenů upravujících terén, nám připomínají přibližně místo, kde stávala. Pozn. Ještě v osmdesátých letech minulého století ji na požádání, sondováním pomocí dlouhé hole, paní Pavlikovská našla.

(Vyprávění p. Pavlikovské ze dne 14.7. 2001 zaznamenal Vladimír Voborný)
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
  • 24.6.2012
  • 802 zobrazení
waverka
Podrobný projekt přehrady Les Království (dříve uváděné jako přehrada Těšnov nebo Bílá Třemešná) na Labi
vypracovalo Technické oddělení pro úpravu řek v Praze pod vedením stavebního rady Ing. Josefa Plicky. V roce
1909 byla stavební část vodního díla zadána firmě Ing. J. V. Velflík v Praze a dodávka železných konstrukcí firmě
Fanta & Jireš v Praze. Stavba proběhla proběhla v letech 1910 – 1919, prodloužení doby značně ovlivnila
1. světová válka. Ve své době se jednalo o největší nádrž v Československé republice, pokud se týkalo
zadrženého množství vody, a nejdelší přehradu, co do délky zděné hráze.
V letech 1920 – 1923 byla na pravém břehu pod hrází firmou Ing. J. V. Velflík v Praze postavena průběžná vodní
elektrárna. Technologickou část dodala firma Českomoravská - Kolben z Prahy a elektrické zařízení firma Křižík.
Celé vodní dílo včetně elektrárny je od roku 1958 nemovitou památko
více  Zavřít popis alba 
518 komentářů
  • 23.10.2013
  • 764 zobrazení
mols1950
Opavské západní nádraží je smutnou Popelkou a opakem nádraží Opava-východ. Zatímco rekonstruované východní nádraží překvapí svou krásou a elegancí, západní nádraží připomíná "šedivé socialistické" roky v opuštěném pohraničí, možná ještě něco horšího. Původně to bylo nádraží kde začínala dráha do města Ratibor v Prusku (otevřená v r.1909), dnes Racibórz v Polsku. V r.1945 byla trať uzavřena a tak nádraží zůstalo jen jako zastávka pro vlaky do Krnova a dále. V r. 2016 při rekonstrukci trati do Krnova, byl vyměněn zchátralý železniční most přes Olomouckou ulici, upraveno kolejiště a nástupiště, budova však zůstává stejná jako dřív.
více  Zavřít popis alba 
14 komentářů
  • duben 2013 až březen 2018
  • 771 zobrazení
coloraaa
Lom Kosov u Berouna byl otevřen v době rozšiřování provozu Králodvorskou cementárnou v roce 1909. Surovina byla zpočátku odvážena do cementárny koňskými povozy, ovšem už v roce 1911 byl lom spojen s cementárnou visutou nákladovou lanovkou. Pohonná jednotka lanovky byla umístěna na Kosově, napínací zařízení pak v Králově Dvoře. Podpěrné sloupy byly dřevěné. V té době již byl lom dostatečně otevřen a do lomu byl pořízen kolejový parní nakladač. Princip těžby byl takový, že byla podél stěny postavena kolejová dráha, po které se nakladač pohyboval. Souběžně s touto dráhou vedla další, na které stál dřevěný zásobník. Aby nedocházelo ke zbytečným prostojům a také, aby byly vozíky plněny rovnoměrně, nebyla surovina nakládána přímo do vozíků, ale do zásobníku. Vedle zásobníkové dráhy byla postavena polní drážka o rozchodu 650 mm, na které byly ze zásobníku plněny vozíky a koňmi odváženy ke stanici lanovky. Vozíky samotné měly odnímatelnou korbu, jenž byla zavěšována na lanovku. Lom byl postupně zahlubován, až byl otevřen ve dvou etážích (tj. patrech lomu, přičemž 1 etáž je tím nejvyšším patrem). Vozíky pak byly vytahovány k lanovce šikmým řetězovým výtahem. Rozpojování suroviny bylo prováděnotrhacími pracemi. Později byl lom vybaven vrtnými kladivy na stlačený vzduch. V roce 1931 prošla lanovka důkladnou rekonstrukcí. Dřevěné sloupy byly nahrazeny železnými, byly zřízeny čtyři nové sloupy a nosná i tažná lana byla vyměněna za silnější. Po této rekonstrukci se rychlost lanovky pohybovala okolo 2,5 m/s. Jeden naložený vozík vážil 1192 kg (522 kg prázdný vozík, 670 kg zátěž). Sled vozíků byl 43 m, takže hodinový výkon lanovky se v ideálním případě pohyboval okolo 140 t/h.. Za druhé světové války odmítali majitelé v době zemědělských prací své koně najmout a Kosov se tak dostal do problémů s dopravou. Z toho důvodu byla v roce 1940 zakoupena od firmy Orenstein a Koppel dieselová lokomotiva typu RL 1c. O rok později pak byla přistavěna
malá dřevěná remíza. V roce 1941 těžba v lomu Kosov utichá. Lom je v té době otevřen dvěma etážemi na úrovni 358 a 378 m. n. m. při šířce 230 m a délce 210 m.
Sloužil k těžbě korekčních surovin při výrobě cementu. Velkolom Čertovy schody v něm v letech 1959 až 1989 těžil vápenec. Nejprve byl na cementárnu napojen mezistanicí lanovky, která vedla až od Koněprus z Císařského lomu. V 50. letech byl od cementárny proražen kilometr dlouhý tunel, ve kterém byl umístěn pásový dopravník pro transport vytěžené suroviny. Majitelem lomu je Velkolom Čertovy schody, a.s. Nyní je vyhlášen jako prý pěkné koupaliště a pro potápění. Neoficiálně! Potápět ani koupat se v lomu samozřejmě nesmí, ale všichni se tam koupou a potápějí. Oficiální zákaz vstupu napsaný na prakticky každém kameni nikdo nedodržuje. Průzračně modrá voda a spousta možností ke skákání i odpočinku lidem za trochu rizika jednoznačně stojí. Opuštěné a zatopené těžební místo připomíná scény ze sci-fi filmu nebo z reportáže National Geographic.
Počasí: +17°C, polojasno, bezvětří.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 27.9.2014
  • 810 zobrazení
igor-74
vojtěch kopic se narodil na apríla roku 1909 ve vadíně u havlíčkova brodu. když mu bylo osm let osiřel a přestěhoval se k tetě do turnova. při pracích ve mlýně v rovensku pod troskami se seznámil s dcerou svérázného sedláka ze samoty zvané jirošova rychta (dnešní kopicův statek). roku 1932 se třiadvacetiletý vojtěch kopic oženil s dědičkou jirošova stavení, kde se ženou žil až do smrti v roce 1978. kopic byl muzikální člověk, a tak si pořídil do chalupy harmonium. jeho snem bylo hrát při mši v kostele na varhany. to se mu časem splnilo a hrával pak pravidelně při mších v kapli hradu valdštejn a na hrubé skále. od 40. let vytesával ve skalách pod chalupou reliéfy s motivy z našich dějin, bájí a pověstí a všelijakých zvířat. na sklonku války zachránil vojtěch kopic život čtyřem vězňům z pochodu smrti, když je ukryl do skalní sloje v rokli pod chalupou a s celou rodinou se o ně staral. krásnou krajinu českého ráje vojtěch kopic navždy opustil 25. prosince 1978. jeho žena ho následovala o sedm let později. o chalupu dnes pečují obě dcery s rodinami...
více  Zavřít popis alba 
244 komentářů
  • 22.2.2020
  • 780 zobrazení
mols1950
Hlavní budovu Mariana vybudovala v letech 1907–1909 Kongregace Dcer Božské Lásky. Od padesátých let minulého století jsou zde poskytovány sociální služby osobám s mentálním postižením., na fotkách je pouze kaple, v ústavu jsem ještě nebyl.
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • září 2011 až listopad 2014
  • 657 zobrazení
jirkadolejs
Vilsnice - Chmelník (508 m.n.m.) - Stará Bohyně - Javory - Javorský vrch (617 m.n.m.) - Slavošov - Mirkov a domu. Vrch Chmelník se zvedá přímo od Labe na jihozápadním okraji Děčína. Hladinu řeky převyšuje skoro o čtyřista metrů a je tak jedním z nejmohutnějších kopců Středohoří. Je to čedičový zbytek vulkánu, jak je ve Středohoří zvykem. Na jeho vrcholu stával od roku 1895 výletní hostinec s rozhlednou, který začátkem dvacátého století vyhořel a již nebyl obnoven. Nad Chmelnicí (dnes část Děčína) stály do konce druhé světové války malé lázně Chmelnice. Zachovala se jen kaplička a vyhlídková terasa, po lázeňském domě zbyl jen bazén. Na severovýchodním svahu nad Chrochvicemi byla obora s bílými jeleny (dodnes existuje ulice U Obory) a od roku 1909 lesní hostinec Immenheim s malou botanickou a zoologickou zahradou, včelínem a kuželnou. Ten vybudoval a provozoval pan Josef Fritsche, po jeho smrti jeho syn Oskar. Po roce 1945 areál zpustl, jak je v okolí zvykem :-( Na místě hostince dnes stojí hájovna s malou oborou. Kousek výš ve svahu zůstalo torzo rodinné hrobky Fritschů.
Javorský vrch (617 m.n.m.) je nejvyšší vrchol severní části Českého středohoří s nádherným kruhovým výhledem.
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
36 komentářů
  • 28.2.2015
  • 666 zobrazení
igor-74
výrazná znělcová hora luž se na naší severní hranici tyčí do výšky 793 metrů nad mořem. je nejvyšší horou lužických i žitavských hor a nabízí krásný, ale ne kruhový výhled. na východě ho kazí vzrostlé stromy. německé jméno lausche je známo od roku 1631 a české teprve od roku 1909.
více  Zavřít popis alba 
547 komentářů
  • 19.7.2013
  • 576 zobrazení
pepavosa
Na Těšnově a v centru Prahy proběhl 19. září 2009 DIY karneval, v rámci týdne nepřizpůsobivosti... :)
více  Zavřít popis alba 
  • 19.9.2009
  • 530 zobrazení
sergio1989
Kategorie: koníčky
více  Zavřít popis alba 
  • únor 2013
  • 535 zobrazení
toulavej68
Ústavní hřbitov se nachází zcela stranou bohnické zástavby. Hřbitov o rozloze cca 25.000 m2 je obehnán ohradní zdí s branami na východní a západní straně. Poblíž jižní zdi byla postavena kaplička, která je dnes zcela zdevastovaná. Hřbitov spolu s kaplí byl vystavěn během roku 1909 a byl určen pro pohřbívání zemřelých pacientů Ústavu pro choromyslné (dnes Bohnická psychiatrická léčebna) a také pro zaměstnance tohoto ústavu. Býval katolický, pro nekatolíky byla vyhrazena část po pravé straně kapličky. První ošetřovanec ústavu František Janovský byl v hrobě číslo 1 pohřben 14.9.1909. Na hřbitově se přestávalo pohřbívat už v 50. letech. V 60. letech byl hřbitov předán Pohřební službě hl. m. Prahy a v té době bylo na něm pohřbívání zastaveno a areál začal pustnout. Přesto zde podle některých náhrobních desek docházelo k ojedinělým pohřbům i později, dokonce až do 70. let. Počet hrobů podle dochovaného číslování přesahoval 3.000. Na mnoha hrobech se ještě v 90. letech 20. století dochovaly plechové tabulky ve tvaru osmicípích hvězd, málokde však s čitelnými údaji. Dnes už není ani po nich památky. Hroby se dnes dají stěží rozeznat, nemají žádné označení, jen ojediněle se dochovaly zbytky desek vsazených do obvodové zdi. Hřbitov je zcela zdevastován a zarostlý náletovými křovinami a stromy.(http://www.atlasceska.cz/)
Básník T.R.Field věnoval tomuto hřbitovu v 50. letech epigram:
Všecko, co kdy žilo, do země se skrylo a co z toho zbylo?
Proto vůbec nezáleží, na tom, právě zde kdo leží.
Nakonec je země prázdná stejně jako hlava blázna..
více  Zavřít popis alba 
6 komentářů
  • 24.4.2014
  • 520 zobrazení
trempoviny
Krušením nerostů se jedny české hory proměnily v ementál. Dostaly jméno Krušné hory. A protože tam bývá velmi drsné, pro člověka náročné podnebí, začalo se říkat špatnému počasí v celých Čechách - krušné počasí. Nakonec z toho vznilo, že je člověku vůbec krušno. Tak jsem se vypravil jen na jednu Krušnou horu, která se však nachází na Křivoklátsku. Je také jako ementál, ale do jejího nitra jsem se nepodíval. Historie dobývání rudy v Krušné Hoře se datuje od dob Keltů, kteří těžbu ložiska zahájili, přes podnikání šlechtických rodů a později eráru, soukromých podnikatelů, dále akciových společností, končících Pražskou železářskou společností. Po znárodnění v roce 1946 byl důl začleněn do národního podniku Středočeské železorudné a uhelné doly Kladno, od roku 1950 do n.p. Železorudné doly Nučice, v roce 1958 do n. p. Železorudné doly a hrudkovny Ejpovice. Posledním provozovatelem byl n. p. Rudné a nerudné doly Ejpovice. Do roku 1889 bylo vytěženo (odhadem) 1 mil. t rudy a od roku 1909, od kdy jsou vedeny přesné záznamy o těžbě a výrobě, celkem 9,707 mil. t. Historie těžby se uzavřela dnem 29. srpna 1967. V ložisku zůstalo nevytěženo 33,8 mil t krevelové rudy a 16,3 mil t pelosideritové rudy. Vzhledem k tomu, že tentokrát nebylo krušné počasí, ukázalo se vhodnější zůstat na povrchu a pokračovat předjarními lesy na Vraní skálu, odkud je skvělý panoramatický pohled do lesnatého okolí.
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
8 komentářů
  • 12.3.2011
  • 490 zobrazení
mirekva
Tentokrát jsme si vybrali netradiční cíl na 1.máje. Hradčany (do roku 1948 něm. Kumr, Kummer am See) je vesnice, část města Ralsko v okrese Česká Lípa. Leží asi 6 km na západ od Ralska v prostoru bývalého vojenského výcvikového prostoru na bývalé kupecké cestě z Mnichova Hradiště do České Lípy. V těsném sousedství obce se nachází rozlohou jedno z největších letišť ve střední Evropě. Hradčany jsou nejmladší částí města Ralsko. Vznikly v roce 1711 v souvislosti s rozvojem dřevozpracujícího průmyslu v tomto kraji. Na počátku 20. století se staly oblíbeným turistickým letoviskem díky místním rybníkům a nedalekým pískovcovým skalám nazývaným Hradčanské stěny. Obliba stoupla po postavení silnice z Mimoně na Doksy v roce 1909. Roku 1921 zde žilo 370 obyvatel, z toho 361 bylo německé národnosti. Vojenský prostor zde vznikl po odstoupení Sudet nacistickému Německu v roce 1938. Wehrmacht zabral oblast mezi Českou Lípou, Stráží pod Ralskem a Mnichovým Hradištěm, která měla rozlohu přes 250 km2. Na jaře 1945 vzniklo v těsném sousedství obce vojenské letiště, které bylo vzápětí po svém dokončení poničeno americkým náletem. Mezi roky 1968–1991 působila v celém VVP Ralsko sovětská armáda. Ta v 80. letech 20. století původní letiště významně rozšířila na celkovou délku 2,7 km a šířku 90 m. Vojenské letiště u Hradčan je od roku 1991 částečně používáno ke sportovním účelům, natáčely se zde také filmy Tmavomodrý svět a Stalingrad.
Vedle Hradčanského rybníka se v obci nachází informační středisko Vojenských lesů a statků ČR, s.p. Expozice je zaměřena na historii území bývalého Vojenského výcvikového prostoru Ralsko, historii i současnosti lesnictví v této oblasti, myslivosti, přírodním podmínkám, geologickým zajímavostem, floře a fauně, ochraně přírody a možnostem turistického vyžití oblasti. Nedaleko od informačního střediska je umístěn Lesní koutek Ralsko – stanice pro handicapované živočichy. Na katastrech obcí Hradčany a Doksy je od roku 1933 chráněná lokalita Břehyně - Pecopala, která je nyní zapsána mezi národní přírodní rezervace. Další přírodní rezervací jsou Hradčanské rybníky. My jsme šli po naučné stezce ca 9,5 km (červená) a byla to super cesta - mohu doporučit.
více  Zavřít popis alba 
254 komentářů
  • 1.5.2012
  • 498 zobrazení
igor-74
hora luž je nejvyšším vrcholem lužických a žitavských hor. pro němce je také nejvyšší německou horou východně od labe. počátkem 16. století byla uváděna jako špičák (spitzberg) a později například heilstein či hikkelstein. obyvatelé nedalekého waltersdorfu ji nazývali přiléhavě mittagsberg, což česky znamená polední hora. právě v poledne měli totiž slunce přímo nad vrcholem. současný německý název lausche je doložen až roku 1631 a český název luž byl poprvé použit v kafkově průvodci roku 1909.
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
759 komentářů
  • 19.1.2013
  • 483 zobrazení
mbkfish
Obec Dušníky (dnes součást Rudné u Prahy) jsou zajímavé právě tou umělou mohylou zvanou Homole o jejímž původu a důvodu se moc neví, a dle mého oblíbeného skinheada Otomara Dvořáka se povídá, že v ní byl zaživa zasypán nepřátelský jezdec i se svým koněm. Původně na mohyle stála kaple a od konce 17.stol. barokní kostel. Ten musel být zbourán a v r.1909 byl postaven nový kostel novorománský.
Album monotematické a motiv se stále opakuje, ale zase aspoň není moc objemné;-).
Kategorie: architektura
více  Zavřít popis alba 
212 komentářů
  • 11.3.2015
  • 469 zobrazení
bele
ALB 219 - Tak jsem si myslel, že ho nikdy v životě neuvidím. Bylo to takové tajuplné dílo, které trvalo celých 11 let než bylo dokončeno, a nikde ani kousek fotografie nebo něčeho podobného.
Mluvím o obrazu Borise Grogorijeva TVÁŘ SVĚTA

a najednou stojím před ním. Nevím jak se to povedlo, žejsme se nepotkávali, když do NG chodím dost často. Asi mne odvedl pohled na nějakou krásnou ženu od tohoto díla - ale je to pochopitelné, těmto tvářám světa dávám stále přednost :-)....ani jsem neměl představu jak bude velký nebo jak bude vypadat.A najednou tu byl, tak něco bližšího k autorovi

Boris Dmitrijevič Grigoriev (11.7.1886 Rybinsk - 7.2.1939 Cagnes-sur-Mer) - údaje na popisce jsou zavádějící

Ruský malíř a grafik - narodil se v bohaté ruské rodině, otec byl ředitel banky. Tomu odpovídalo i jeho vzdělávání - studoval zpočátku na Straganově umělecké škole (1903-1907), potom na Carské umělecké akademii v Petrohradě. Jeho učitelé byli taková jména jako Dmitrij Kardovskij nebo Abram Archipov. Vystavovat začal už v roce 1909 jako mladý muž ve věku 23 let. Do roku 1913 krátce žil v Paříži, kde navštěvoval Académie de la Grande Chaumi?re a jeho umělecký guru byl Paul Cezanne a impresionismus. Po návratu žil bohatým uměleckým životem Petrohradu až do revolučních změn pana Lenina. Od roku 1919 žil v různých zemích počínaje Finskem, Německem i na obou amerických kontinentech, nejvíce však ve Francií.

V letech 1920-1931 tvoří svoje nejznámější a nejvýznamnější dílo - Tváře světa. Je to dílo gigantických rozměrů uspořádaných formou ohromného paravanu. Běhen doby se asi dost cestovně pohyboval, jinak si nevysvětlím dobu trvání na dokončení tohoto díla. Rozměr může být 4x2,5 m, ale i jeho ostatní díla byla rozměrná - 2x2,5 m nebylo výjimkou :-)

Neznám cestu a způsob, jakým se podařilo tento unikát získat v roce 1964 do NG Praha v tehdejším Československu, ale na návštěvách NG se mi nikdy toto dílo nepodařilo potkat až nyní - tak jsem si ho vychutnal.

Přidal jsem další obrazy co mám doma v archivu, které nejsou chráněny autorským zákonem o zveřejnění - ostatní zde proto nebudou. Na některých je vliv Cézana vác než patrný, někde si i vypůjčil některá témata od jiných malířů, ale zde nebudu bonzovat, abych nezkazil dojem. Je vidět, že přes vliv francouzské imprese stále pževažoval ruský původ, aniž bych naznačoval, že je to špatně. Ostatně každý si musí udělat úsudek sám.
Tak do toho ... :-) a příští album už bude Rumunský fotodeník ...
více  Zavřít popis alba 
148 komentářů
  • říjen 2006 až leden 2013
  • 455 zobrazení
jituul
Několikrát týdně,po všechny roční období, touto alejí procházím a vždy mě uchvacuje svými motivy.Alej skutečně založili v r.1909 a můj tatínek pamatuje, že zde chodíval na lipový květ...Spojuje město s hřbitovem, skládkou,psí zách.stanicí a pak už jsou jen lesy..
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
90 komentářů
  • prosinec 2006 až prosinec 2012
  • 424 zobrazení
rover
ALB737 Další album připomínající barokní díla Havlíčkobrodska.
V loňském roce v našem městě proběhla velká výstava o době barokní na Brodsku. Stala se událostí roku, neboť v takové šíři ještě baroko v Brodě uvedeno nebylo. Možná si ani neuvědomujeme, jak hluboce toto období ovlivnilo nejenom vnější prostředí, v němž dnes žijeme, ale čas od času jakoby zdánlivě nevědomky vyplyne na povrch i něco z jeho odkazu duchovního. Tvůrci výstavy zdařile zařadili do její kompozice i architektonicky nejvýraznější brodskou barokní památku augustiniánský klášter, který se tak stal nejenom výstavní síní, ale i exponátem sám o sobě. Nebude tedy na závadu alespoň ve stručnosti si připomenout jeho historii.

Řád bosých augustiniánů přišel do Německého Brodu v r. 1674 po delším vyjednávání a vzájemných zárukách, neboť město zchudlé po třicetileté válce se obávalo další finanční zátěže spojené s usazením žebravých řeholníků. Z několika míst přicházejících v úvahu byly nakonec pro budoucí klášter vybrány pozemky za Horní branou při pražské silnici. Se stavbou kaple a svého prozatímního příbytku započali mniši na jaře následujícího roku. Obě budovy byly slavnostně vysvěceny 5. ledna 1675. Stály přibližně o devět metrů blíže k silnici než pozdější klášter. Jejich situace je patrná na snímku oltářního obrazu pocházejícího z původní kaple. S poněkud stísněnou rozlohou provizoria se řeholníci nemínili spokojit a snažili se získat okolní pozemky k vybudování definitivního kláštera, což se jim podařilo do r. 1680. Současně s tím shromažďovali prostředky na stavbu. Nový klášterní komplex byl vyměřen podle plánů schválených generální kapitulou v Římě a 23. května 1679 slavnostně položen základní kámen s pamětní deskou do základů v sakristii kostela, který měl být zasvěcen sv. Rodině. Stavba kostela i kláštera se však protáhly na několik desítek let. Kostel dokončený až v r. 1705 slavnostně vysvětil opat strahovského premonstrátského kláštera Vít Seipel. Krátce před tím došlo k likvidaci původní kaple. Výrazná okrasa přibyla v r. 1725 k severní stěně kostela. Boží hrob přístupný z jeho interiéru za oltářem Pěti ran Kristových nechala na svůj náklad postavit haberská hraběnka Anna Terezie z Pöttingu podle plánu Antonína Václava Spannbruckera. Úplná dostavba sousedního kláštera trvala v několika etapách a s několika přestávkami ještě déle. Prostředky i stavební materiál se scházely postupně a někdy velmi pomalu. Jednopatrová klášterní kvadratura se uzavřela, zcela pokryta a uvnitř v základu zařízena byla teprve v r. 1721. Ovšem některé drobné úpravy pokračovaly ještě do r. 1733. Ambity dostaly na zdejší poměry v r. 1723 rozsáhlou obrazovou výzdobu od Jakuba Pischela. V přízemí 32 meziklenbových lunet zobrazovalo podstatné události ze života sv. Augustina a v prvním patře znázorňoval dvacetičtyřčlenný soubor obrazů život sv. Josefa Pěstouna.

Nejprve s rozpaky přijímaný řád se během let s městem sžil a od r. 1735 dostal další veřejně prospěšný smysl své existence v Brodě při správě gymnázia, které sídlilo až do r. 1815 v domě Bukovských z Hustiřan (nynější pivovar). Augustiniánům koncem 18. století po josefínských reformách ubývalo sil a schopných pedagogů k výchově. Když bylo gymnázium znovu obnoveno v r. 1802, nemohli se již uvázat v další péči o ně. Konvent i s kostelem posléze převzali želivští premonstráti a s nimi i správu gymnázia, které se v r. 1815 přestěhovalo do kláštera. Nutno říci, že do poněkud zanedbaného. Před zahájením výuky došlo v přízemí, kde byly umístěny třídy ke stavebním úpravám. V prvním patře bydleli profesoři. Klášter zůstal sídlem gymnázia, od r. 1885
postátněného, až do postavení nové budovy v sousedství r. 1908. Nová škola zabrala část bývalé klášterní zahrady. Výuka v ní byla zahájena 20. 10. 1908. Starý klášter si stát vyhlédl pro umístění okresního hejtmanství a dalších úřadů s ním spojených s působností pro brodský politický okres. Následovala opět nutná přestavba v letech 1909–1910. Jižní strana byla přestavěna a zvýšena o jedno patro, uvnitř vybudováno nové schodiště, v patře jihovýchodního křídla odstraněna klenba, spojovací chodba do kostela přehrazena příčkami. Od té doby prošla budova ještě několika opravami, z nichž asi nejviditelnější je hlavní vchod na jihozápadním nároží a zastavění proluky mezi ní a nynější ZŠ Štáflova. Ačkoliv bývalý klášter paradoxně sloužil coby úřední budova i v dobách lidové demokracie či reálného socialismu, a vlastně slouží veřejné správě doposud, stavba si v mnohém podržela svůj původní duch. Atmosféru někdejších klášterních ambitů navozují i pozvolna vracející se lunetové obrazy, které získalo město a nechává je postupně restaurovat. O přilehlém kostele sv. Rodiny se v osmdesátých letech minulého století uvažovalo jako o síni stálé expozice baroka na Havlíčkobrodsku. K tomu již nedošlo, možná naštěstí, a interiér kostela i s vybavením se zachoval v podstatě vcelku, jak byl kostel v 18. století zařízen.
Text M. Tajovského převzat z Havlíčkobrodských listů

Soubor lunetových obrazů pocházejících z bývalého augustiniánského kláštera v Havlíčkově Brodě sestává z 2 cyklů
ze života sv. Rodiny: Svatá rodina, Setkání Marie s Alžbětou, Anděl se zjevuje sv. Josefovi, Nalezení Krista v chrámu, Zvěstování Panně Marii, Smrt sv. Josefa, Sv. Josef unášený do nebeské slávy, Sv. Rodina v Josefově dílně, Zasnoubení sv. Josefa s Pannou Marii, Sen sv. Josefa před útěkem do Egypta, Dvanáctiletý Kristus v chrámu, Odpočinek na útěku do Egypta, Sv. Rodina na cestě do jeruzalémského chrámu, Sv. Josef a Panna Maria na cestě do Betléma, Sen sv. Josefa, Oběd sv. Rodiny, Život sv. Rodiny, Obětování v chrámu, Setkání na cestě do Egypta, Sv. Rodina v Egyptě, Klanění tří králů, Klanění pastýřů, Druhá scéna z obětování v chrámu,
augustiniánského cyklu: Řeholní kněží před biskupem, Augustin mezi manichejci, Návštěva u sv. Augustina, Smrt sv. Augustina, Sen sv. Moniky, Sv. Monika před biskupem, Lekce rétoriky, Shromáždění řeholních bratří kolem „Řehole“, Výjev v refektáři, Kněžské svěcení, Disputace s manichejci, Píšící Augustin, Modlitba sv. Moniky, Augustin oznamuje matce své obrácení, Sv. Monika pláče pro Augustina, Rozhovor s matkou o věčném životě, Křest sv. Augustina, Sv. Augustin, Vnitřní boj, Křest Augustina s Alipiem a Adeotatem, Loučící se sv. Augustin,
a ze samostatného obrazu: Obraz Nejsvětější Trojice.
Jedná se o poměrně kvalitní barokní umělecko-řemeslnou práci z poloviny 18. století, autorem maleb je Jakub Pischel. Obrazy byly zhotoveny na zakázku augustiniánského kláštera v Havlíčkově Brodě. Mimo jiné jsou zajímavým historickým pramenem dokumentujícím architektonickou podobu kláštera i města v období jejich vzniku (na některých obrazech jsou klášter a město spodobněny). Jednotlivé obrazy tvoří harmonický, tematicky ucelený soubor, který je svázán s konkrétním místem. Rozdělením tohoto souboru by výrazně poklesla jeho vypovídající hodnota.
více  Zavřít popis alba 
35 komentářů
  • září 2010 až září 2012
  • 397 zobrazení
Reklama