Hledání: 2013_Nove_byty

Pro dotaz 2013_Nove_byty jsme našli 29 výsledků.
AKCE -25 % s kódem
25% sleva na fotodárky
Oslavte Den žen originálním dárkem
Kód: MDZ-2021
MDZ-2021
mikim
Nové Město na Moravě (německy Neustadt in Mähren) je město v okrese Žďár nad Sázavou v kraji Vysočina, 10 km východně od Žďáru nad Sázavou, na jižním okraji Žďárských vrchů. Založeno bylo okolo roku 1250 Bočkem z Obřan, zakladatelem cisterciáckého kláštera ve Žďáře nad Sázavou. Největšího rozkvětu požívalo v době renesance za pánů z Pernštejna. Zachovalé historické jádro města tvoří městskou památkovou zónu, kterou doplňuje bohatá sochařská výzdoba ulic a náměstí od místních rodáků Jana Štursy a Vincence Makovského. Mezi nejvýznamnější památky patří katolický kostel sv. Kunhuty, budova staré radnice a zámek. Žije zde přibližně 10 tisíc[1] obyvatel.

Nové Město na Moravě bylo vždy místem konání významných sportovních happeningů světového významu. Již historií je závod Světového poháru v běžeckém lyžování Zlatá lyže, jejíž místo přebraly závody Světového poháru v biatlonu. V únoru roku 2013 zde proběhlo Mistrovství světa v biatlonu 2013, každým rokem se zde koná i závod Světového poháru horských kol. Okolí města je vhodné nejen pro příznivce zimních sportů, v letním období pak nabízí nespočet možností pro pěší turisty i cyklisty. Akce se konají v areálu Vysočina arena.

Historie města je spjata se vznikem žďárského kláštera založeného Bočkem z Obřan v polovině 13. století, do té doby je téměř celé území česko-moravské hranice pokryté pomezním pralesem. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1267, kde je osada uváděna ještě jako Bočkonov (Bočkov) v listině potvrzující Bočkův odkaz klášteru. Jako Nové Město (latinsky Nova Civitas) se poprvé objevuje na listině krále Václava II. z roku 1293, kde je již uvedeno jako městečko. V roce 1312, po smrti Smila z Obřan, připadlo Nové Město Jindřichu z Lipé. Ten nechal v obci vybudovat tvrz, která bývala pro svou rozlehlost nazývána hradem.

Od roku 1496 patřilo panství Pernštejnům, za jejichž doby zažívalo město výrazný ekonomický rozmach, zvláště za Vratislava z Pernštejna (1561–1582). Tři roky po jeho smrti bylo panství prodáno Janem a Maxmiliánem z Pernštejna Vilému Dubskému z Třebomyslic. Ten nechal pustou tvrz zbořit a na jejím místě vybudoval renesanční zámeček, ve kterém se usadil, po dlouhé době vrchnost opět sídlila přímo ve městečku.

Po Bílé hoře bylo panství zkonfiskováno a novým majitelem se v roce 1624 stal kardinál František z Ditrichštejna, který měl v té době rovněž sousední klášterní panství žďárské, odkud byla nyní vykonávána správa zdejšího panství. Za jeho vlastnictví bylo Nové Město povýšeno na město (1635), současně byl městu obnoven znak.

V roce 1638 změnila panství znovu majitele. Tentokrát se jím stává Šimon Kratzer ze Schönsperka (dříve hospodářský správce), který podporoval sklářskou výrobu v panství, zamýšlel vybudovat také železářské hutě. K jeho záměru však nedošlo, protože v roce 1645 byl zastřelen Švédy při jejich útoku na město. Panství od té doby spravoval a v roce 1660 převzal jeho syn František Maxmilián Kratzer. Ten mezi tím uskutečnil záměr svého otce, když v roce 1651 postavil na Kadově dvě železářské vysoké pece a k tomu výrobou navazující hamry na Kuklíku, Vříšti a Líšné. Tím položil základ železářské výroby na Novoměstsku.

Část obyvatel Nového Města na Moravě patřila do společenství tajných evangelíků, v 17. století zde probíhala násilná rekatolizace, což dokládají i matriky zemřelých z let 1673–1680, kde bylo zapsáno 57 případů oslích pohřbů (tj. 11 procent obyvatel).[2]

V roce 1691 na základě soudního výnosu připadlo panství knížeti Ferdinandu Ditrichštejnovi. O 8 let později prodal jeho syn Leopold Nové Město světské nadaci šlechtičen v Brně, jíž patřil až do roku 1945. V čele Nadačního ústavu se vystřídalo mnoho šlechtičen. Za dobu jejich panování proběhla na novoměstském panství v 18. století tzv. pozdní horská kolonizace, při které vznikly nejmladší vesnice jako např. Blatiny, Koníkov, Samotín, Krátká a Moravské Milovy. Za hraběnky Hohenzollernové (1721–1745) byl nově přestavěn katolický kostel, její nástupkyně baronka Miniati di Campoli (1746–1759) barokně přestavěla zámek a prodloužila hřbitovní kostel. Zrušením poddanství v roce 1848 – za baronky Skrbenské (1836–1858) – pozbyla vrchnost dosavadního významu.

Roku 1723 město zachvátil velký požár, v roce 1791 zde proběhla podružská rebelie a v letech 1796–1797 helvetská rebelie. V roce 1850 se Nové Město stalo sídlem okresního hejtmanství a zároveň jedním ze tří soudních okresů. Od roku 1906 má Nové Město přívlastek „na Moravě“ pro odlišení od ostatních Nových Měst. V roce 1949 bylo sídlo okresu přeneseno do Žďáru nad Sázavou. Novější dějiny města výrazně ovlivnilo založení reálného gymnázia v roce 1894, vybudování železnice z Tišnova do Žďáru nad Sázavou v roce 1905, rozvoj lyžování od konce 19. století a s ním související výroba lyží a rovněž tak výroba chirurgických nástrojů zahájená v roce 1949.

Stavební vývoj
Osada, později městečko Nové Město, byla založena ve 2. polovině 13. století nad soutokem říček Bezděčka a Bobrůvka. První domy byly postaveny asi v jižní části dnešního Vratislavova náměstí. Do poloviny 16. století se zástavba omezovala jen na jedno náměstí; dnešní Vratislavovo, Komenského a Palackého náměstí byla totiž spojena dohromady. Z tohoto náměstí vybíhaly cesty, které určovaly další postup výstavby. Jižním směrem, na Bobrovou vedla Bobrovská (Nečasova ulice); severozápadním na Žďár Žďárská ulice. Severovýchodním směrem vedla ulice Nové Domy (Masarykova ulice), na jejímž konci se cesta dělila na dvě větve na Svratku a na Jimramov. V polovině 50. let 16. století byla přestavbou měšťanského domu v jihozápadní části náměstí vybudována radnice, zároveň zde blok domů oddělil tzv. Dolní (Palackého) náměstí.

K významným stavebním zásahům do dosavadní podoby městečka došlo na konci 16. století. Majitel novoměstského panství Vilém Dubský z Třebomyslic nejenže dal obnovit, ale také značně rozšířil panské sídlo, vznikl tak renesanční zámek. Zároveň došlo k postavení panského pivovaru a o něco později ke stavbě tzv. Hrádku (Halina), sídla jeho manželky Kateřiny Zahrádecké ze Zahrádek. Tím se oddělil prostor dnešního Komenského náměstí. Jako odbočka z ulice Nové Domy vznikl koncem 16. století východní konec Malé ulice, která vedla ke kostelíku Nanabevzetí Panny Marie na novém hřbitově. Vzdálenější část Malé ulice, které se říkalo Pod kostelíčkem, vznikla pak až začátkem 18. století. Ve 2. polovině téhož století bylo město rozšířeno o ulici Svatojánskou (Podstrání, dnes Brněnská a Jánská ulice).

Další stavební vývoj výrazně poznamenaly rozsáhlé ničivé požáry. Ten, který vypukl 3. dubna 1723, zničil domy zejména na severozápadní straně náměstí. Po velkém požáru v roce 1801, který zasáhl 208 domů včetně kostela převládla v Novém Městě zděná výstavba, ta se však nadále soustřeďovala především do centra města.

V 1. třetině 20. století se město začalo rychle zvětšovat, nová výstavba se přesunula na území zvané Niva, které vyplňovalo plochu mezi dosavadním městem, Malou a Žďárskou ulicí a oběma rybníky (Cihelským a Klečkovským). Ve stejném období se ovšem město rozrůstá i na severu a severovýchodě, kolem vlakového nádraží. Za Novými Domy je zastavována východní strana silnice na Jimramov, čtvrti zde vzniklé se říká Hejkalov; staví se také v ulici vedoucí od sokolovny k nádraží (Tyršova a Smetanova ulice) a na pozemku u viaduktu (lokalitě se říkalo Šanghaj, dnes ulice Mírová a Výhledy). Řada domů vyrostla za nádražím (Nezvalova ulice), první domy vznikají nad Kazmírovým rybníkem (Německého ulice). Na přelomu 30. a 40. let 20. století byl jižně od žďárské silnice vybudován rozsáhlý areál okresní nemocnice, naproti přes silnici pak vzniklo první novoměstské sídliště určené pro zaměstnance nemocnice.

Mohutný stavební rozvoj zaznamenalo město ve 2. polovině 20. století. Severozápadně od města, nedaleko železniční trati při silnici na Vlachovice, byl postaven podnik Chirana (Medin) výrobce chirurgických nástrojů, který zahájil svůj provoz na konci roku 1949. Severovýchodně od města, v areálu bývalé Slonkovy firmy situované východně od silnice na Pohledec, byl uveden v roce 1951 do provozu podnik na výrobu lyží Sport (Sporten); o 20 let později zde byl vybudován nový provoz. Bytovou výstavbu rozhodujícím způsobem ovlivnila těžba uranu v okolí Dolní Rožínky. Panelová sídlištní výstavba určená převážně pro její zaměstnance proběhla v několika vlnách. V 60. letech 20. století vzniklo sídliště U nádraží (tzv. Staré sídliště) a stavělo se také na Tyršově ulici, v téže době byly postaveny i tři věžové domy (nazývané podle barvy jejich fasády); v následující dekádě pak vyrostlo sídliště na Hornické ulici. Kvůli další panelové výstavbě byla v 80. letech zbourána téměř celá východní strana Gottwaldovy (Masarykovy) ulice, tím byl zásadně narušen i vzhled Komenského náměstí. Na jeho severní straně vyrostla novodobá budova nákupního střediska, na západní straně stál už od poloviny 70. let moderní obchodní dům.

Zastavěna byla postupně také volná plocha severně od Žďárské ulice, tady vzniklo sídliště Pod zastávkou a panelová výstavba pokračovala výstavbou sídliště Pod nemocnicí (ulice Pavlovova a Mendlova). V blízkosti panelových sídlišť vyrostly dvě hotelové ubytovny pro horníky pojmenované Uno a Duo. Tzv. "stará hotelovka" (Uno) byla v 90. letech upravena přestavbou a následnou přístavbou na městské byty; "nová hotelovka" (Duo) byla prodána realitní kanceláři, jsou v ní jednak byty, ale je také využívana ke komerčním účelům. Výstavba rodinných domků se soustředila především na území nad Kazmírovým rybníkem, kde vznikla samostatná městská čtvrť na půdorysu písmene U, které se říká Betlém. Rodinné domky se však stavěly i na řadě dalších míst, zvláště za Klečkovcem a Cihelňákem v oblasti nazývané Korsika (ulice Dukelská a Veslařská) a na úpatí Brožkova kopce (ulice Na Výsluní, Zahradní). Na začátku 70. let byl uveden do provozu nový hotel Ski, postavený v lese Ochoza na úpatí Harusova kopce.

V souvislosti s touto rozsáhlou bytovou výstavbou a nárůstem počtu obyvatel došlo od konce 60. let 20. století k vybudování celé řady objektů občanské vybavenosti. Na ulici Leandra Čecha, západně od gymnázia směrem ke Klečkovskému rybníku, vyrostla nová základní škola; na místě zbořené sokolovny na Tyršově ulici byl postaven kulturní dům (1976); vybudovány byly také mateřské školy (na Drobného, Malé, Tyršově a Žďárské ulici). Stavební ruch zasáhl i areál okresní nemocnice, v závěru 70. let se zde podařilo dokončit dlouho plánovanou stavbu gynekologicko-porodnického pavilonu; postupně došlo k rekonstrukci většiny pavilonů, k výstavbě centrálního operačního sálu a heliportu. Přestože už v 70. letech byl schválen záměr vybudovat autobusové nádraží mimo centrum města, v prostoru pod zámkem, k jeho otevření došlo až v roce 1991. V polovině 90. let byl jižně od Žďárské ulice vybudován Dům s pečovatelskou službou, ve kterém jsou i městské byty.

Nečasova ulice
Nečasovu ulici tvoří domy po obou stranách komunikace vycházející z Palackého náměstí a ústící do kruhového objezdu a dále několik domů ve svahu po pravé straně silnice stoupající k Nové Vsi. Tato ulice se od nepaměti nazývala Bobrovská. V několika starých zápisech se objevuje i název Obrovská, z dob kdy se Bobrové říkalo i Obrová. Původní zástavbu Bobrovské ulice tvořily pouze domy od Palackého (dříve Dolního) náměstí k mostu, tedy čísla popisná 17–31 s výjimkou domu čp. 25, který kdysi stával až za mostem a byl počítán k ulici Svatojánské.

Právě ústí Bobrovské ulice u přechodu potoka Bezděčky doznalo oproti minulosti největších změn. Při rekonstrukci okresní silnice procházející Novým Městem byla Bobrovská ulice na přelomu let 1938 a 1939 vydlážděna kamennou dlažbou. Nová silnice byla na začátku Bobrovské ulice po přechodu potoka Bezděčky napřímena (dříve opisovala pravý oblouk). Muselo dojít k postavení nového mostu a přeložení vodní nádrže nad Jelínkovým mlýnem (čp. 26). Byl postaven nový železobetonový most o šířce 8 metrů. Musel být také přesunut kříž stojící ve větvení silnice na Novou Ves a Petrovice, křižovatka byla rozšířena a zpřehledněna vykácením stromů. Na počátku 70. let minulého století se tato křižovatka opět měnila, když jí začala procházet nově vybudovaná přeložka silnice I/18. A dnešní podobu s kruhovým objezdem získala teprve nedávno.

Peklem byl nazýván už ve starých pozemkových knihách dům čp. 20 a jeho majiteli se podle něj říkalo Pekelník. Snad toto označení vzniklo v dobách, kdy tu býval hamr. Víc než hamr byla známa hospoda „Na Pekle“. V polovině 19. století si ji tu otevřel původem žďárský řezník Václav Procházka. Jeho žena byla vyhlášenou kuchařkou a tak hospoda prosperovala. Sám Procházka se nejvíce proslavil v revolučním roce 1848. Stal se hejtmanem a cvičitelem Národní gardy a byl také zvolen poslancem říšského sněmu ve Vídni. Posledním hostinským v „Pekle“ byl o sto let později další žďárský rodák Josef Zábrš. Z pekla můžeme pokračovat rovnou do očistce. Skončíme tak v další hospodě, která bývala v nedávno zbořeném domě čp. 27 stojícím u odbočky k Jelínkovu mlýnu. Říkalo se tu V Očistci nebo u Valíšků. Hostinským tu v 2. polovině 19. století býval Josef Vališ a později jeho stejnojmenný syn. Oba byli také tkalci a kostelníky. Josef ml. ale nakonec hostinec prodal a odstěhoval se do Ameriky.

Po návštěvě pekla a očistce možná čekáte, že už půjdeme rovnou do nebe. Zastavíme se v barvírně. Úspěšný barvířský závod provozoval v čp. 29 na přelomu 19. a 20. století František Kubík. Svému okolí byl velmi dobře znám, neboť díky němu za domem tekl „věčně modrý potok“. Potok, který dříve tekl za domy na západní straně Bobrovské ulice, byl ve skutečnosti mlýnským odpadem. Tekla tudy voda z Kazmírova mlýna (čp. 35) a ústila do nádrže před Jelínkovým mlýnem. Tento mlýn s číslem popisným 26 stojí sice trochu stranou, ale můžeme ho ještě k Bobrovské ulici počítat. Mlýn tu býval přinejmenším na konci 15. století, kdy se mu říkalo Šarlův. Na konci 16. století ho koupil Jiřík Humpolecký z Rybenska a od té doby je znám jako mlýn Humpolecký. Během třicetileté války mlýn zpustl a přešel do majetku vrchnosti. Vrchnostenskými mlynáři tu byli od 18. století členové mlynářského rodu Jelínků. Posledním mlynářem byl již ve století dvacátém Augustin Jelínek.

Od roku 1938 se začaly na domech v Bobrovské ulici objevovat pamětní desky věnované významným osobnostem. Jako první se 17. července 1938 odhalovala pamětní deska na domě čp. 22, kde od svého raného dětství žil ruský legionář František Seidl, který padl v červnu 1918 při dobývání Kurganu. O devět let později – 27. července 1947 – odhalil tehdejší ministr výživy Václav Majer pamětní desku na rodném domě ing. Jaromíra Nečase. Jaromír Nečas se roku 1888 narodil v domě čp. 31, v dobách první republiky se stal ministrem sociální péče a později byl i členem exilové vlády v Londýně. A právě na jeho počest byla už v říjnu 1945 Bobrovská ulice přejmenována na Nečasovu. V roce 1910 se v domě čp. 21 na Bobrovské ulici narodil Josef Veselka, pozdější zakladatel a sbormistr Akademického pěveckého sdružení Moravan, profesor brněnské konzervatoře a JAMU. A na jeho rodném domě, tehdy už v Nečasově ulici, mu byla 8. května 1996 odhalena pamětní deska. Byla v Nečasově ulici třetí a zatím poslední.

Palackého náměstí
Palackého náměstí, to je v Novém Městě poměrně exkluzivní adresa, jí se mohou pochlubit jen obyvatelé čtyř domů – čísel popisných 16, 32, 33 a 34. Ostatní domy s okny do Palackého náměstí jsou již počítány k Nečasově ulici nebo Vratislavovu náměstí. V zástavbě oddělující dnes obě náměstí je ukryt dům čp. 97, v němž ještě nedávno sídlilo informační centrum. V tomto místě se předpokládá původní tvrz, nebo přinejmenším sídlo vrchnostenských úředníků v dobách, kdy Nové Město vlastnili členové mocného rodu Pernštejnů. Jak jinak si vyložit znamení zubří hlavy zdobící kamenný sloup, na nějž je svedena klenba přízemní místnosti domu čp. 97.

Nejen shluk domů, ale i terénní zlom odděluje Vratislavovo a Palackého náměstí. A právě díky své poloze bylo Palackého náměstí původně nazýváno Dolním náměstím či Dolním rynkem. Střed náměstí tvoří kašna, která svou podobu kamenného kvadrilobu (čtyřlistu) získala v roce 1891. V létě roku 1905 byla osazena plastikou Jana Štursy Píseň hor zpodobňující pasáčka s ovcí na klíně. Od roku 1942 je originál plastiky z hořického pískovce umístěn v Horáckém muzeu a na kašně je umístěna kopie zhotovená ve zlínské Škole umění vedené tehdy Vincencem Makovským. Takzvaný Pasáček se stal jedním ze symbolů Nového Města. Není ale jediným sochařským výtvorem zdobícím Palackého náměstí. Na kašně měla být původně umístěna socha Františka Palackého, která nakonec našla své místo v protilehlém svahu. Slavnostně byla odhalena 26. října 1902. Od té doby bylo náměstí nazýváno Palackého, i když oficiálně byla změna názvu potvrzena až v roce 1907. Okupace a zřízení protektorátu však s sebou přinesly nařízení o odstranění všeho, co neodpovídalo „změněným státoprávním poměrům“. A tak byla 28. června 1940 socha Palackého odstraněna a v říjnu téhož roku bylo náměstí opět přejmenováno na Dolní. Po osvobození se název Palackého náměstí vrátil. Na návrat sochy si muselo město počkat do 2. června 1946, kdy byla socha po dlouhých sporech o její umístění znovuodhalena na původním místě. Stejně jako Píseň hor je i socha Otce národa dílem Jana Štursy. Palackého socha je navíc i Štursovou první veřejnou zakázkou.

Obě sochy vznikly z podnětu a za podpory Josefa Jelínka, Štursova poručníka a mecenáše. Josef Jelínek (1829–1903) býval novoměstským koželuhem a majitelem domu čp. 32 na Palackého náměstí (dům s věžičkou), kde se říkalo u bohatých Jelínků. Byl veřejně činným, ať už jako předseda nebo člen řady místních spolků, tak i jako člen obecního výboru (zastupitelstva). V letech 1861–1891 zastával s přestávkami post starosty města. Byl také poslancem Moravského zemského sněmu. Na jeho návrh byla pro kašnu na tehdejším Velkém náměstí zhotovena socha Vratislava z Pernštejna. V roce 1891 bylo Josefu Jelínkovi uděleno čestné občanství města. V otcových stopách šel i Josef Jelínek mladší (1858–1936), který býval velitelem novoměstských hasičů či prvním starostou obnoveného Sokola (mimo jiné též před první světovou válkou majitelem prvního automobilu ve městě). V roce 1913 byl zvolen jako jeho otec starostou města a byl jím až do poválečných voleb v roce 1919. Již od svého zvolení starostou se potýkal s nepřízní části novoměstských obyvatel (té se nevyhnul ani jeho otec). V roce 1923 prodal svůj dům „eráru“ a odstěhoval se do Pardubic. Dům čp. 32 se pak stal sídlem finančních úřadů s okresní působností. Když Nové Město ztratilo statut okresního města, našla v domě své první sídlo v roce 1951 zřízená samostatná hudební škola.[3]

Řadu zajímavých osobností najdeme i mezi obyvateli rohového domu čp. 34. Od roku 1662 až do současnosti je v držení členů rodu Německých. Prvním z nich byl Martin Německý, který se oženil s Dorotou, dcerou Kateřiny Kalouskové zvané Šlejfrlice (patrně byla majitelkou šĺajferny – brusírny). Přídomek přešel i na dům čp. 34, kterému se říkalo u Šlejfrlíků. Díky hudebnímu nadání svých obyvatel získal dům během 18. století jiný přídomek. V roce 1752 se stal majitelem domu Daniel Německý, který byl hudebníkem, městským varhaníkem a později i rektorem městské školy. Od jeho časů se domu čp. 34 začalo říkat u Varhaníků. Nejslavnějším rodákem z domu čp. 34 však byl Daniel Matyáš Německý (1762–1820), dvojnásobný doktor (filozofie a veškerého lékařství), oblíbený lékař, vědec, novátor a samozřejmě také hudebník. Rod Německých dal světu i slavné lyžaře Josefa a Otakara Němce. Přídomek Šlejfrlík výměnou za Varhaníka nezanikl. Přenesl se ale na protější rohový dům čp. 101, který se dostal do držení druhé větve rodu Německých založené Václavem Německým, vnukem Martina Německého-Šlejfrlíka. Z těchto „Šlejfrlíků“ pocházel i František Německý, známý novoměstský hostinský a hoteliér, zakladatel Hotelu Německý stojícího ještě před 30 lety na Masarykově ulici. Zajímavým pojítkem mezi domy čp. 34 a 101 bývala městská brána, která kdysi uzavírala přístup do centra města ze Žďárské ulice.

Žďárská ulice
O původu jména Žďárské ulice není pochyb, tudy se jezdilo z Nového Města do Žďáru. Se jménem dostala ulice do vínku i oheň – žďáření. Požár, který vypukl 13. června 1879 v noci ve stodole domu čp. 84, se zapsal trvale do dějin celého města. Díky silnému větru ženoucímu oheň ke středu města tehdy shořelo 19 obytných a 12 hospodářských stavení. Co do rozsahu nemohl tento požár aspirovat na „titul“ největšího požáru v historii, nicméně stal se podnětem k historickému rozhodnutí. O několik týdnů později – 24. srpna 1879 – byl v Novém Městě založen sbor dobrovolných hasičů.

Žhavá témata však najdeme i u vody. Ke Žďárské ulici patřívaly tři mlýny zmiňované již v 16. století. Nedaleko mostu stával Hánův mlýn (čp. 81). Mlýn vyhořel již při památném požáru celého města v roce 1801. Po tomto požáru byl ještě obnoven. Ke zkáze ho přivedli o několik desítek let později zdejší mlynáři Josef Ondra a po něm Jakub Žák. Budovy mlýna zchátraly a byly zatíženy dluhy. Rozpadající se, ale dobře pojištěný, mlýn v noci 22. června 1907 do základů vyhořel. Mlýn již obnoven nebyl, pouze pila. Od roku 1918 na mlýně začal provozovat pilařskou živnost Filip Jaroš, a právě proto je tento objekt znám jako Jarošova pila.

Požár ukončil činnost i dalšího mlýna známého jako Kazmírův (čp. 35). Původně se tomuto mlýnu a rybníku nad ním říkalo Škrobův. Patrně od dob mlynáře Kazimíra Štampy, který žil na přelomu 17. a 18. století, se začalo říkat mlýnu a rybníku Kazmírův. Posledním mlynářem v Kazmírově mlýně byl Alois Jelínek ze známého fryšavského mlynářského rodu. Historii mlýna uzavřel požár, který vypukl o půlnoci 27. září 1916.

Třetí z mlýnů se dočkal svého zániku i bez přispění ohně. Ke konci 16. století ho postavil pod tehdejším Sadovým rybníkem Jan Štrafa. Rybník se ale dnes jmenuje Klečkovský po Janu Klečkovi, který mlýn v roce 1643 prodal vrchnosti. Mlýnu se říkalo i Ráčkův a rybníku se tak někdy říká dodnes. Posledním mlynářem tu totiž byl Josef Ráček, známý podivín, který nechal mlýn zchátrat a na konci života se snažil získat peníze na opravu od památkového úřadu. Mlýn nakonec koupil novoměstský velkostatek a v červnu 1935 ho nechal zbořit.

Téměř o deset let později zažilo Nové Město i válečný požár. Letadla Rudé armády 9. května 1945 ostřelovala a bombardovala ustupující německé jednotky. Letecký útok zaplatilo životem i několik civilistů, poškozena byla řada domů. Nejvíce jich bylo právě ve Žďárské ulici. Dům čp. 82 listonoše Františka Vyplašila stojící v křižovatce (u zrcadla) dnešních ulic Žďárské a Dukelské již obnoven nebyl. Na jeho místě byl na návrh Vincence Makovského vybudován v roce 1953 kamenný taras. Již o tři roky dříve byla Žďárská ulice přejmenována na Stalingradskou, na paměť města zničeného během druhé světové války. Ke svému původnímu názvu se ulice vrátila v roce 1962

Přírodní poměry
Nové Město na Moravě se nachází v západní části Moravy; je vzdáleno 10 km východně od Žďáru nad Sázavou po silnici první třídy I/19. Leží v nadmořské výšce 600 m n. m. na jižním okraji Žďárských vrchů, které jsou východní součástí rozsáhlé Českomoravské vrchoviny.

Město leží v jižní části Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy. CHKO byla vyhlášena roku 1970 a rozléhá se na 715 km² v nadmořských výškách od 490 do 836,3 m (nejvyšší vrchol Devět skal). Je pramennou oblastí mnoha řek, kterou prochází hlavní evropská rozvodnice mezi Severním a Černým mořem. Jedním z typických krajinných prvků v této oblasti jsou rulové skalní útvary, které byly vytvořeny mrazovým zvětráváním na zalesněných vrcholcích Žďárských vrchů, například Malinská skála, Dráteničky, Čtyři palice, Pasecká či Lisovská skála. Zhruba 15 km jihovýchodně od města se nachází westernové městečko Šiklův mlýn. Nad Novým Městem se nachází také největší sjezdovka na Vysočině – sjezdovka Harusův kopec. Sjezdovka je v sezoně uměle zasněžována a osvětlena. Harusův kopec – „Harusák“ je zmiňován již v knize Bohumila Polácha Srub radosti.

Městské symboly

Městský znak

Městský prapor
Městský znak udělil městu dne 30. listopadu 1635 kardinál František kníže Dietrichštejn. Městský prapor udělilo městu předsednictvo České národní rady svým 926. usnesením z 93. schůze dne 7. května 1992.[4]

Znak
Městský znak města Nového Města na Moravě tvoří oválný štít nakoso půlený od pravé horní strany dolů k levé straně, horní polovina je zlatá, dolní červená, dva vinařské nože se stříbrnou čepelí a střenkou v přirozené barvě stojí vedle sebe, jeden na zlatém poli a druhý na červeném poli – ohnutými špicemi nahoru ven, nad noži na zlatém poli je knížecí klobouk, dole mezi střenkami na červeném poli pak sedící, dozadu se ohlížející zlatý lev bez koruny, s pozdviženým jedním ocasem.

Prapor
Městský prapor města Nového Města na Moravě má list nakoso dělený, horní pole žluté, dolní červené, na třetinách listu jsou postaveny odvrácené vinařské nože, délka čepele nožů je 5/10 šířky listu a střenky 2/10 šířky listu, čepele jsou bílé, střenky hnědé, poměr délky k šířce je 3 : 2.

Pečeť
Městskou pečeť města Nového Města na Moravě tvoří městský znak, kolem něhož je nápis "Město – Nové Město na Moravě", rozdělený sněhovými vločkami.

Maskot
Tradičním maskotem Nového Města na Moravě je strašidlo horáckých lesů – Horácký hejkal. Jeho podobu se snažilo vystihnout mnoho novoměstských umělců, tradičním vzorem však zůstává podoba ztvárněná novoměstským rodákem Karlem Němcem. Postava Horáckého hejkala představuje divého muže – skřeta s dlouhými, řídkými rozježenými vlasy a vousy.
Kategorie: cestováníměsta
více  Zavřít popis alba 
  • 2.11.2020
  • 215 zobrazení
bytplzen
Prodej bytu 2+kk, 54 m², Plzeň - Bory
Nabízím k prodeji krásný, světlý (orientace na jihozápad) byt 2+kk v žádané lokalitě Plzeň Bory, ulice Čechova o výměře 54 m². 2x velká obytná místnost, 1x prostorná předsíň, samostatné wc, koupelna, komora s úložným prostorem. K bytu náleží sklepní kóje a podíl na společných prostorech (balkon, zahrádka ve vnitrobloku, půdní prostory). Byt je v osobním vlastnictví, nachází se v 2. NP cihlového udržovaného domu. V roce 2013 prošel byt kompletní rekonstrukcí (nové rozvody elektřiny v mědi, rozvody vody, plynu, topení, radiátory, nový plynový kotel Vaillant, nová kuchyňská linka, wc, koupelna). Poloha domu je v klidné lokalitě se skvělou dostupností (zastávka tram č. 4 Dobrovského 200 m, trolejbus č. 16 Dobrovského 100 m). Byt se prodává kompletně vybavený včetně vestavného i volně stojícího nábytku a spotřebičů (varná deska, horkovzdušná trouba, mikrovlnná trouba, myčka). Výhodou jsou nízké provozní náklady a nulové investice. Vlastní zdroj tepla a ohřevu vody – plyn kotel Vaillant s programovatelným termostatem, plyn také pro vaření, internet Pilsfree.
Kategorie: bydlení
více  Zavřít popis alba 
  • 17.2.2020
  • 53 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
klarkaj1
Své 6.narozeniny jsem oslavila na několika místech. Nejprve v Žehrovicích s babičkou a dědou,maminkou a kamarádkami ze Žehrovic, pak na chalupě s tetou Eliškou, babi a dědou a tatínkem, pak 1.den školy 2.září v bytě v Motole s mými kamarády - Barunkou, Matesem,s mým novým spolužákem, s Peťou - kamarádkou ze školky, Amálkou a Louisou....a jinými. V mým pokojíčku bylo úplně plno. Pak ještě u tatínka se Šimonem, Štepánem, Eli a Emou. Dostala jsem plno dárků a 4x jsem sfoukávala svíčky.
více  Zavřít popis alba 
  • 29.6.2017
  • 581 zobrazení
vlasimsko-izs
V dnešním příspěvku se podíváme dva a půl roku zpátky, kdy Vlašim zasáhla nebývale silná povodeň - jednalo se o pětisetletou vodu (tj. možnost povodně takového rozsahu je jednou za 500 let). Voda začala po vydatných deštích stoupat 1.6.2013 a hladina řeky Blanice kulminovala 2.6.2013 během dne. Byl vyhlášen III. povodňový stupeň, na vyšším toku Blanice (Louňovice pod Blaníkem) dokonce mimořádný stupeň povodňové aktivity, tj. už mimo klasickou stupnici. V době kulminace měla výška hladiny v Louňovicích těžko uvěřitelných 410 cm. Jak hladina vody postupně klesala, začaly se vynořovat první škody. Poškozeny byly domy a firmy okolo řeky, povodeň zasáhla (naštěstí nikterak významně) i výstavbu nového zimního stadionu v areálu na Lukách. Z důvodu podmáčení popadalo několik stromů v zámeckém parku. Vynikající práci během povodní odvedla, byť ještě nedokončená, protipovodňová zeď v ulici Radnická. Na fotkách jsou fotky jak při začínající povodni, její kulminaci, tak i pár snímků vzniklých škod.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 7.11.2016
  • 244 zobrazení
igorhlavinka
Narozen 18. 3. 1959 v Praze. 1979 - 1982 studia scénografie na DAMU Praha. 1982 - 1985 AVU Praha (prof. František Jiroudek). V 80.letech se hlavně zabýval krajinomalbou, ale pokusil se též vypořádat s tématem holokaustu v cyklu kreseb a maleb na papíře. V 90. letech následovaly kresby a obrazy inspirované přírodními strukturami a energiemi, ale i znaky písma a symboly starověkých kultur (cykly Znaky, Chaos a řád, Strašná souměrnost, Okolo středu). Účast na uměleckých symposiích nadace Hermit v klášteře Plasy, kde v roce 1994 začal vytvářet hliněné modely fantaskních biomorfních staveb. V roce 1997 tam též inicioval a spoluorganizoval umělecké symposium „O počátku“. Několik let se zabýval i restaurováním nástěnných maleb, navrhováním a realizací zahrad. Od roku 2003 vznikal cyklus hliněných plastik Hlavy v meditaci. Od roku 2007 návrat ke krajinomalbě. Kresby a malby hor v cyklu Ostrovy v oblacích. Od roku 2013 vznikají cykly fotografií Proměny, Trávy, Fantomy, Olšanské hřbitovy.. Zúčastnil se mnoha společných i samostatných výstav. Zastoupen v soukromých i veřejných sbírkách. Od 1996 členem S. V. U. Mánes, žije a pracuje v Praze.
Kontakty:igorhlavinka@seznam.cz  http://igorhlavinka.rajce.idnes.czhttps://www.facebook.com/igorhlavinkahttp://igor.czechian.net/index2.html

1982 – 86 krajinomalba
1986 – 89 figurální malba na téma holokaustu...
1989 – 2006 nefigurální malba: archetypální symboly, struktury, symetrie...
1994 – 97 účast na symposiích nadace Hermit v klášteře Plasy...
1997 – organizace výtvarného symposia „O Počátku“ v klášteře Plasy...
1998 – 99 nástěnná malba ve veřejném prostoru Prosek...
1997 – 2000 restaurování...
2000 – 2008 návrhy a realizace zahrad...
1994 – 95 plastiky: stavby a objekty slučující přírodní a architektonické formy (pokus o syntézu ulity a katedrály)
2003 – 2004 plastiky: hlavy
2007 malba: cyklus abstraktních kompozic „Pocta Františku Kupkovi“...
2007 -2011 kresba, malba: hory v mlze
2011-2015 cykly fotografií Fantomy, Olšanské hřbitovy, Pokušení sv.Antonína
2015- nástěnná malba ve veřejném prostoru. Prosek.

VYSTAVY A ÚČAST NA SYMPOSIÍCH
1986 – „Kresby“, Slovácké divadlo, Uherské Hradiště
1989 – „Otevřený dialog, Vinohradská tržnice, Praha
1989 – „Kresby“, KD Cíl, Praha
1989 – „Zóna klidu“ , Galerie Fronta, Praha,
1989 – Řecko, Athény
1989 – „Noc kouzelníků“,Dům slovenské kultury Praha
1990 – výtv. skupina Tunel (Exner, Hlavinka, Chmelová, jírová, Knotek, Wagner,Zoubek), Lidový dům, Praha 9
1990 –výtv. skupina Tunel (Exner, Hlavinka, Chmelová, jírová, Knotek, Wagner,Zoubek), Mánes, Praha
1990 –Lisabon, Portugalsko
1991 – výtv. skupina Tunel (Exner, Hlavinka, Chmelová, jírová, Knotek, Wagner,Zoubek), IFA Galerie, Berlín, SRN
1992 - „20" autorů, Divadlo hudby, Praha
1994 – Symposium ,,Průsvitný posel“,Nadace Hermit klášter Plasy
1994 - „Strašná souměrnost“, Galerie Velry­ba, Praha
1995 - „Fungus“ – symposium Nadace Hermit klášter Plasy, (plastiky)
1995 - Galerie Mladých, Brno
1995 – výtv. skupina Tunel (Exner, Hlavinka, Chmelová, jírová, Knotek, Wagner,Zoubek)”, zámek Litomyšl
1997 - Symposium “O počátku”, Nadace Hermit klášter Plasy (kurátoři: Igor Hlavinka, Vladimír Vimr, Miloš Vojtěchovský)
1997 - Kresba SVU Mánes
1997 - “Okolo středu”, Malostranská beseda, Praha
1998 – “Slavnost světel”, “Umělci pro Tibet”, Rotunda na Řípu
2004 – “Jubilanti SVU Mánes”, Galerie Diamant, Praha
2005 –výtv. skupina Tunel (Exner, Hlavinka, Chmelová,Jírová, Knotek, Wagner,Zoubek), SVU Mánes, Praha
2007 – “Pocta Františku Kupkovi” na výstavě S.V.U Mánes galerie Diamant
2007 - Plastika hlavy, Zámecký park Březnice
2008 - Salon výtvarníků Prahy 10, Galerie Deset, Praha 10
2009 - Jubilanti SVU Manes,Galerie Diamant,Praha
2011 – Igor Hlavinka a Čestmír Hlavinka, obrazy a plastiky- Galerie Skarabeus Praha
2013 – Dnešní SVU Mánes, Galerie Diamant, Praha 2013- V očích vážky se odráží vzdálené hory, Velryba Praha
2014-- Jubilanti SVU Manes,Galerie Diamant,Praha 2014 - Václav Fiala a jeho hosté Libor Teplý, Igor Hlavinka a Toni Scheubeck, galerie Natura Průhonice
2015- Česká krajina - SVU Manes,Galerie Diamant,Praha
2015- Fantomy(fotografie) Velryba Praha
2015- Toni Scheubeck, L.Teplý, Igor Hlavinka,V.Fiala, Jindra Viková, Pavel Baňka, galerie Cordonhaus, Cham, BRD
2016- Hory a jiné bytosti- obrazy, plastiky, fotografie -Galerie J.Lieslera Kadaň
2016- Hory a jiné bytosti- obrazy, plastiky, fotografie - Galerie Domu národnost. menšin Praha

LITERATURA, ANTOLOGIE, ENCYKLOPEDIE: 1999 Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 - 1999 (III. H),
2006 Nová encyklopedie českého výtvarného umění (Dodatky) 1992 Sborník S.V.U. Mánes (U příležitosti členské výstavy ve výstavních sálech Mánesa 5.11.-6.12.1992), Spolek výtvarných umělců Mánes, Praha (host)
2000 Splátka na dluh (Dokumentace českých výtvarníků narozených v padesátých letech / Czech artists born in the 1950s and 1960: a record), Torst, Praha

Cyklus Ostrovy v oblacích začal vznikat v roce 2009. Snažil jsem se co nejjednoduššími prostředky evokovat můj zážitek z hor. Mohutnost a tíha hor v kontrastu ke stálým změnám světla v prostoru plném mraků a mlhy. Vždycky jsem rád snil nad malbami a poezií starých čínských a japonských mistrů štětce a tuše, stejně tak nad romantickými krajinomalbami C.D.Friedricha nebo Bedřicha Piepenhagena. Mnoho podnětů, především u prvních obrazů cyklu, jsem našel v čb fotografiích horolezce a fotografa Jiřího Havla. Nejsilnějším zdrojem inspirace ale bylo mé vlastní putování po našich horách. (igor hlavinka 2014) ,,.Pokud ( v poezii a malířství Dálného východu, inspirované zenbuddhismem a taoismem) vrchol hory znázorňuje probuzení, vše, co horu zahaluje, jsou strasti provázející člověka na jeho cestě k osvobození. Stejně tak může být mrak symbolem zatemnělé mysli, která není schopna dohlédnout vrcholek hory -pravou podstatu bytí..” (Prázdné hory jsou plné větru a deště, Antologie korejské zenové poezie 2002 )
více  Zavřít popis alba 
  • 16.1.2016
  • 240 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
sotekfoto
Eliška, Velikonoce, Pražský půlmaraton, Hrom do Police Praha, Crosscub, SKA-P, Hrad, Šumava, Klostermannova rozhledna, Český pivní festival, Poldovka Kladno, Povodně Praha, Pochod, Žižkovská věž, Proti proudu, Malování v novém bytě, Kolaudace Tomak a Daniela, Brno, RedBull Air Race, Strahov Open Air, Retro Music Hall, Vánoční trhy na Staromáku, Silvestr Strážné
více  Zavřít popis alba 
  • 21.8.2014
  • 170 zobrazení
whippet
Toto album by se dalo popsat jako "novinky z domova", reorganizace v bytě...nová sedačka...nové pelíšky...konečně ušité kabátky pro vipetí holčičky...vánoce....a žádná zima. Počasí téměř jako na jaře. Návštěva Lukáška, ježíšek, focení roční Ziny...prostě takové střípky, všehochuť :-)
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • 23.3.2014
  • 81 zobrazení
tabornici-hrusovany
Poslední celooddílová schůzka se uskutečnila 21. června 2013, v den letního slunovratu, kdy je den nejdelší v roce a noc naopak nejkratší. Rozhodli jsme se využít červnového teplého počasí a tuhle jedinečnou noc strávit venku pod širákem, na hřišti u rybníka, na Wembley.
Schůzka probíhala výborně. S dětmi jsme se sešli v klubovně a po chvíli jsme vyrazili na hřiště. Pro děti byla nachystána spousta nových her. Zahráli jsme si třeba pexeso, přičemž místo kartiček byly samotné děti a po vyvolání předvedli vylosovanou činnost. Dále si děti užily hru, při které musely seřadit pomíchané květináče vzestupně podle čísel, ty však byly skryté zevnitř na dně, takže bylo potřeba je otočit. Nachystané byly také závodivé hry pro jednotlivé družiny.
Hry ale nebyly všechno, co jsme ten večer prožili. To největší dobrodružství mělo teprve přijít. Ještě před tím, než se úplně setmělo, jsme rozdělali oheň a opekli jsme si špekáčky, abychom po hrách utišili hladová bříška. A nebyl by to tábornický večer, kdybychom si při kytaře nezazpívali pár písniček. Několik vedoucích hráblo do strun a hřištěm se rozezněly táborové písně.
Později už ale byl čas zalézt do spacáků a pořádně se vyspat, byť pro některé to bylo vůbec první spaní pod širým nebem. Jen vedoucí byli trochu nervózní z předpovědi počasí, která nebyla úplně příznivá, nicméně zatím se nic nedělo. To až po chvíli začaly z nebe padat první dešťové kapky. To už uprostřed hřiště stál napůl postavený velký stan, zvaný bažina. Když déšť zesílil a stany a plachty, kterými děti byly přikryté, nestačily, přestěhovali jsme je se všemi věcmi dovnitř. Počasí se bohužel umoudřit nehodlalo, a proto krátce po půlnoci nám nezbylo nic jiného, než děti evakuovat do klubovny. Velmi vhod přišla i pomoc maminky jedné naší tábornice, děti byly přestěhovány do klubovny během několika minut. Tam už nic nebránilo tomu, aby se v suchu vyspaly.
I když se tahle schůzka úplně nevyvedla vinou špatného počasí, věřím, že pro děti to bylo velké dobrodružství, které jim zůstane v paměti. A snad příště budeme moci venku zůstat až do rána.
Eva Burianová

Bohužel největší dobrodružství této "přespávací" celooddílovky není zachyceno (čti: byl takovej slejvák, že jsme nevěděli co dřív, natož fotit!!). Pro připomenutí - tato celoodílovka se konala na Wembley, v plánu bylo na něm i přespat do druhého dne, nejprve se po zalehnutí dětí ozývaly mohutné blesky, proto vedoucí postavili bažinu "kdyby náhodou", poté se řádně rozpršelo a děti se stěhovaly do bažiny, chaos, moc dětí, malá bažina, vedoucí staví po bocích přístřešky a děti opět ulehávají, další příval mohutného deště, moc vody, evakuace osazenstva do klubovny....Ps. celkově velmi vydařené :) Katka
více  Zavřít popis alba 
  • 19.3.2014
  • 230 zobrazení
batoda
Naše první Vánoce. První Vánoce ve třech, první Vánoce v novém bytě...
Kategorie: dětidoma
více  Zavřít popis alba 
  • 7.2.2014
  • 281 zobrazení
jitkacesty
23.září 2013 mně Lukáš odvezl na letiště a ze 2 hodiny jsme odletěli přímým letem do Gruzie. Časový rozdíl je 2 hodiny,,bylo 3,40 když jsme se ubytovali v hotelu nedaleko televizní věže. Vracíme se o den později, než bylo naplánováno, tato ČSA už neletí, poletíme přes Řím, kde máme 7 hodin čekání na letadlo ČSA.Do Prahy kufry nedorazily, přišly až za 3 dny a já byla nejen bez teplého kabátu, ale i bez klíčů. Nakonec to vyřešila Šárka, nešla na tancování a zajela se mnou pro reservní klíče do Zdib.
1.den okružní jízda po Tbilisi.Je to výstavné město, jezdí tu plno drahých západních aut,přes řeku Mtkvari vede několik mostů, jeden je krytý modrou pletenou mříží,.Městu dominuje pevnost Narikala,založená ve 4.století,přestavována za arabského emirátu v 8.století, Turky a Peršany dobita 1872 a vybuchla vlivem ruské munice, která tu byla uskladněna. A tak prohlížíme postupně zbytky kostela sv. Mikuláše,který byl později opraven a odtud shora je nádherný pohled na město.Zde nahoře stojí i obrovská bílá socha Matky Gruzie. Ne, nemá smysl popisovat desítky kostelů a klášterů, které byly za Stalina zrušeny a do nich nastěhováni vojenské jednotky, sklady jeřábů přes zimu, nástěnné fresky byly zabíleny, zničeny, seškrabány, dnes se zbytky obnovují. Šlechta musela opustit své paláce a byla odstěhována do soukromých bytů.
Ve starém městě zvaném Maidan nebo Kala jsou domy s se širokými balkóny nebo balustrádami, dříve šlechtické, balustrády jsou ze dřeva nebo z betonu.Arménská katedrála sv.Jiří založená 1251 má uvnitř zajímavé fresky.Během perské invaze tu byl zabit král Irakli II. a básník Sayant Nova v r.1764 a mají hrob před hlavním vchodem. Mineme zajímavé loutkové divadlo pro dospělé,pak Abanutubani, syrné lázně, kde se kopal Puškin i Alexander Dumas, nedaleko je mešita zničená Beriou, hlavni synagoga založená 1901, žije tu asi10 000 židů a stejný počet emigroval do USA. Ti podporují svými dary opravy a údržbu evangelických kostelů a klášterů. Ve všech kostelech jsou kopie původních obrazů, originály jsou v muzeu v Tbilisi.Takže jsme navštívili spousty kostelů a klášterů, po schodech nahoru a dolů mi pomáhal Luděk, stejně i do mikrobusu, který měl vysoko první schod.Sochu sv.Jiří,pozlacenou uprostřed náměstí jsem nemohla fotografovat, nikdy jsme tam nestáli.
Další den se jelo na východ do oblasti Kakheti. Tohle údolí obsadilo Rusko, má tu 15.000 vojáků. Místní lidé jsou zbytky horských kmenů, mluví svým vlastním nářečím.Jezdí sem jen Rusové,členi rodin za svými vojáky.Jinak je to kraj vína a ovoce. Před každým domkem je dřevěný plot a za ním je vidět vysoko nahoře podélný rošt a spousty hroznů bílých o modrých. Pokud jsme je ochutnali, byly bez zrníček, chutné a sladké.Mohu jmenovat město Telavi, klášter Ikalto, založený sv.Zenonem byl centrem vzdělanosti, vyučovalo se tu teologii,rétorice,filosofii,geometrii a praktickým oborům jako je keramika.Klášter Alaverdi ,zal. v 6.století asyrským mnichemJosefem Alaverdim,který přišel z Antiochie.Přestavěn v 11 století Následuje opevněné město Gremi, hlavní město Kachetie v 16.a 17. stol.1615 jej vypálil perský šach Abbas a město již nebylo obnoveno.
4.den výlet do Mcchety, historické město ležící severně aso 20 km od Tbilisi na soutoku řeky Aragvi a Kury.Zapsáno do památek UNESCO
Navštívíme komplex Džvari a katedrálu Svetitskohoveli,pohřební místo Kristova roucha Je to jeden z "nejsvatějších"chrámův Gruzii a sídlo arcibiskupa mcchetského a tbiliského,který je zároveň patriarchou gruzínské pravoslavné církve.Nakonec návštěva pevnosti Ananuri.
5.den Návštěva rodného domu Stalina a museum.To se musí vidět. To nelze popsat.Doporučuji obrázky.Chrám Sioni pod lešením, opravuje se. Tam jsem vyšla!
6.den lázně v Borjomi,poměrně daleko, plno výstavných domů bývalé šlechty.Sirnaté léčebné prameny.Cestou zpět nás stihla důkladná bouřka s blesky a hromobitím. V Sbilisi nebylo nic.
7.den Etnografické muzeum, nesmírně zajímavé,zal.1966. Pak malebný skanzen se stavbami z gruzínského venkova na břehu Želvího jezera.
Ubytování bylo dobré, jen žádný výtah, schody do pokojů a do jídelny na anglickou snídani.Jednou denně oběd s ev. polévkou, 2ma studenými předkrmi, saláty z rajčat a okurek, maso na rožni (tvrdé, aspoň pro mě)ovoce se spoustou několika druhů vína a káva nebo čaj. Polovina tuho zůstala na stole. Jednou jsme měli pstroužky. K pití vody, šťávy, víno nebo limonády. Moc dobré.Nedalo se to sníst.,polovina zbyla.
Poslední den bylo volno, vyjela jsem lanovkou a prošla se po kopci s výhledy na město. Druhý den se odlétalo ve 2,30 přes Řím se 7mihodinovým čekáním na naše Aerolinie. A to další už je na začátku. Máma a babička
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 5.1.2014
  • 271 zobrazení
georgedrazil
Několik Prádelníků oslavilo Silvestra v novém Hančině bytě v Pardubicích. Pozdě odpoledne po příjezdu posledních účastníků jsme se vypravili na blízký hrad Kunětická hora, kde se již rychle zešeřilo.
více  Zavřít popis alba 
  • 3.1.2014
  • 63 zobrazení
babi90
„Správně vidíme jen svým srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.” Antoine de Saint-Exupéry

Ostrava, 15. 11. 2013 / Tisková zpráva

ADVENT PLNÝ ANDĚLŮ 2013

VIII. ročník benefiční akce na podporu místních neziskových organizací.

Ostrava – Ve čtvrtek 28. listopadu 2013 se v opět prostorách GONG (dřívější plynojem) v Dolní oblasti Vítkovice uskuteční od 16:00 do večerních hodin osmý ročník komunitní a dobročinné akce Advent plný andělů. Jejím hlavním cílem je představit a podpořit místní neziskové organizace. Za anděly jsou považováni všichni ti, kteří svou účastí jakkoliv podpoří jejich každodenní úsilí a činnost. Organizátorem je občanské sdružení Eko-info centrum Ostrava a skupina organizátorů STARLING&WOOD. Akci podporují partneři z různých sfér, mezi tradiční partnery patří zájmové sdružení právnických osob Dolní oblast VÍTKOVICE, TRIPON Média, RESPIRO, dále GVU Ostrava a mediální partner Český rozhlas Ostrava. Letos se novými partnery staly významné společnosti: Arcellor Mittal, DHL Express a Hotel Park Inn Ostrava. Záštitu nad akcí převzal pan Karel Loprais.

Od 16:00 hodin bude možné ve stáncích dvaceti pěti neziskových organizací nakoupit originální vánoční dárky, které potěší nejen obdarované. Doprovodný kulturní program, představující neziskové organizace a zajímavosti z kultury, sportu a společenského života, od 17:30 hodin moderují Aleš Juchelka se synem Oskarem a Míšou Doubravovou. Na podporu projektu a jako hosté vystoupí Patrik Kee, AM Gospel se skupinou EzyWay a pan Fernando Saunders.

Během večera se budete moci zapojit do dražby, tvořit v kreativních dílnách a shlédnout snímky prezentované na Mental Power Prague Film Festivalu. V budově bývalého plynojemu v oblasti dolních Vítkovic, patřící do průmyslového komplexu Národní kulturní památky ČR a dědictví EU, bude možné zúčastněné neziskové organizace podpořit a pomoci jim řadou způsobů: jednak potleskem za jejich vystoupení, dále zakoupením jejich originálních vánočních dárků a výrobků, účastí v tiché dražbě, hmotným i finančním darem nebo také dobrovolným vstupným, kterým lze vyjádřit podporu myšlenky tohoto výjimečného komunitního projektu. Nově můžete podpořit projekty neziskových organizací hlasováním na webových stránkách akce a také přímo během večera. Firmy mohou na www.adventplnyandelu.cz vybírat PF přání s motivy andělů, které navrhovali klienti neziskových organizací. Všechny tyto možnosti nabízejí zapojení firmám, organizacím, ale i jednotlivcům. Svolat na jedno místo takovou řadu „andělů“ není snadné, a proto je zapojení médií velmi důležité. Je to výzva pro všechny, kteří tak mohou učinit.

„Nevím úplně přesně, co se letos stalo, ale je to hodně povzbudivé! Věci, které byly dříve téměř nepředstavitelné a nebo se je dařilo realizovat těžce, se najednou začaly skládat. Díky nadšení a práci týmu organizátorů se do osmého ročníku zapojila řada nových lidí, organizací a partnerů. Podařilo se společně najít nové způsoby, jak získávat finance a projekt zase o kus posunout. V rámci doprovodného programu budou mít lidé možnost tvořit v kreativních dílnách, hlasovat pro projekty, sledovat filmy, obdivovat dřevěné sochy andělů pana Vyviala, ochutnávat dobrotky, ale také třeba zkusit si zajezdit slalom na invalidním vozíku. Program bude pestrý, nebudou chybět milé osobnosti a na závěr nás čeká vystoupení pana Fernanda Saunderse, který na podiu ani ve zpěvu nebude sám. Bude to překvapení, ale i odměna pro všechny, kteří se do projektu zapojili a kteří ve čtvrtek 28.11. budou v Gongu tradičně nebo úplně poprvé s námi,“ komentuje letošní ročník Ing. Lucie Houthoofdtová, koordinátorka projektu a akce.

Program Advent plný andělů 2013

17:30 - Zahájení kulturně-společenského večera
17:35 - Organizace Sdružení BES – pásmo vlastní tvorby
18:30 - Hudební vystoupení v podání uživatelů služeb organizace Prapos o. s.
17:55 - Arcelor Mittal Gospel s doprovodnou kapelou EzyWay
18:40 - Kapela Schola Laudare – reprezentuje Saleziánský dům dětí a mládeže
18:45 - Hlasový improvizátor Patrik Kee
19:05 - Pěvecké vystoupení v podání organizace Abak počítadlo
19:20 - Flétnový ansámbl o. s. Mens Sana
19:40 - Fernando Saunders a Bílá Holubice

Přehled soutěžních projektů:

Celé Česko čte dětem, o. p. s.
Babička a dědeček do školky
Hlasováno: 350x

Centrum pro rodinu a sociální péči o.s.
CHCI NĚCO PROŽÍT a HODNĚ TOHO DOKÁŽU – aktivity pro děti a mladé lidi se zdravotním postižením integračního klubu BRÁNA
Hlasováno: 569x

Eko-info centrum Ostrava
Advent plný andělů 2014 – IX. ročník
Hlasováno: 57x

Charita Ostrava
Zlepšení podmínek poskytované sociální služby pro lidi bez domova
Hlasováno: 213x

Česká společnost pro duševní zdraví, pobočka Ostrava
KAŽDÝ POMÁHÁ KAŽDÉMU
Hlasováno: 21x

MENS SANA o.s.
Kognitivní rehabilitace lidí s traumatickým poškozením mozku a psychotickým onemocněním
Hlasováno: 294x

PRAPOS, o.s.
CHCEME BYDLET SAMI aneb podporované bydlení zdravotně postižených osob
Hlasováno: 167x

Spirála o. p. s.
Podpora návštěvnosti tréninkových kaváren aneb Jak propojit sociální službu s rehabilitací a zaměstnáváním duševně nemocných
Hlasováno: 444x

Sdružení Klíček
Herní práce na dětském oddělení - vybavení speciálními pomůckami pro pacienty s vážným zdravotním omezením
Hlasováno: 180x

Více informací na:
www.adventplnyandelu.cz
www.eico.cz

Eko–info centrum Ostrava - organizátor akce Advent plný andělů.

Občanské sdružení Eko-info centrum Ostrava (dále jen EICO) bylo založeno v roce 1999 s hlavními cíli v oblasti ochrany životního prostředí a trvale udržitelného rozvoje. Původní aktivity byly v roce 2004 rozšířeny o oblast sociálních a komunitních projektů.

Občanské sdružení pracuje při SŠ prof. Z. Matějčka v Ostravě-Porubě od roku 2001. Věnuje se zlepšování podmínek při integraci zdravotně a sociálně znevýhodněných studentů do majoritní společnosti. Prioritně se zaměřením na sportovní aktivity a volný čas handicapované mládeže, ve věku 15 – 26 let.
Slunce
Agentura SLUNCE, o.p.s.

Agentura Slunce je organizace poskytující sociální služby pro seniory nad 60 let věku a zdravotně handicapované dospělé občany nad 25 let. Působí v rámci celého Moravskoslezského kraje a to již od roku 2000. Organizace poskytuje dva typy služeb - osobní asistenci, tedy terénní službu v bytech jednotlivých uživatelů, a pobytové zařízení Domov pro seniory Zlaté slunce.

Asociace TRIGON

Posláním Asociace TRIGON je uskutečňovat obecně prospěšné projekty zaměřené především na pomoc lidem s handicapem, rodinám, rizikovým skupinám dětí, lidem ohroženým sociálním vyloučením. Efektivní spoluprací v oblasti vzdělávání, sociální sféry a zdravotnictví chceme zkvalitnit a zajišťovat komplexní služby, které vedou k větší samostatnosti a sociálnímu začlenění lidí s handicapem do společnosti.

Astrid, o.p.s. – sociální rehabilitace Ostrava

Poskytujeme podporu a pomoc lidem nacházejícím se v situaci, kterou obtížně řeší svými silami. Tuto situaci chtějí změnit získáním nových informací, znalostí a dovedností, jde především o schopnosti a návyky pro vstup a udržení se v zaměstnání.

Bílá holubice
Občanské sdružení Bílá holubice

Naší vizí je částečná nebo úplná profesionalizace handicapovaných členů sdružení a od počátku se řídíme mottem: Nemůžeš chodit, můžeš tančit!

Česko čte dětem
Celé Česko čte dětem®

Posláním obecně prospěšné společnosti Celé Česko čte dětem® je prostřednictvím společného čtení budovat pevné vazby v rodině. Pravidelné předčítání dětem má obrovský význam pro rozvoj jejich emocionálního zdraví. Předčítání rozvíjí paměť a představivost, učí myšlení. Předčítání utváří pevné pouto mezi rodičem a dítětem. Stačí 20 minut denně. Každý den.

Centrum pro rodinu a sociální péči o.s.

Centrum pro rodinu a sociální péči o.s. již 20 let podporuje manželství, rodinu a mezilidské vztahy na základě křesťanských hodnot prostřednictvím tří středisek.

DLAŇ ŽIVOTU

Obecně prospěšná společnost dlaň životu byla založena v roce 2002 a nabízí své služby těhotným ženám v Poradně Cesta těhotenstvím v Ostravě až dosud. Od roku 2008 je poskytovatelem sociální služby v Azylovém domě pro těhotné ženy v tísni a realizuje další projekty v oblasti rozvoje rodičovských kompetencí a podpory rodiny.

Foto: Hana Papežová - Kolářová

Děkujeme za skvělou organizaci, skvělý večer, skvělý námět i provedení.Náherná a působivá vystoupení!!Pohlazení po duši !
více  Zavřít popis alba 
  • 29.11.2013
  • 256 zobrazení
vendee
Pridávám kompletní dokumentaci nárocného stehování z Kingsfordu do Pyrmontu. Od pocátecního balícího procesu, pres usazovací svincík, až po finální fázi "takrka úklidu". Nafotila jsem každou pitomost jak starého bytu, tak i nového bytu vcetne domovní posilovny a bazénu. Enjoy! ;-)
více  Zavřít popis alba 
  • 3.11.2013
  • 126 zobrazení
babi90
Slavnostní uvedení sborníku v Knihovně města Ostravy 16.10.2013 - uspořádal Archiv města Ostravy k 50ti letům vydávání sborníku.

Ostrava 27 / výňatek z Achivu města Ostravy k upřesnění /
-

Ostrava 27 Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska

Vydalo nakladatelství Tilia pro statutární město Ostrava, 2013, 327 s.
ISBN 978-80-86904-47-4, ISSN0232-0967

OBSAH
Summary

Jubileum Archivu města Ostravy
Blažena Przybylová
Archiv města Ostravy 1923–2013 (od pergamenu k bitům a bytům) (s.11)
The Ostrava City Archive 1923–2013 (from parchment to bytes)
Blažena Przybylová
Archiv města Ostravy – 50 let v roli vydavatele periodika OSTRAVA (s.28)
The Ostrava City Archive – 50 years publishing the periodical ‘OSTRAVA’

Studie a materiály

Denisa Labischová, Blažena Gracová
Vztah ostravských žáků a učitelů k historii (s.37)
The attitude of Ostrava’s students and teachers to history
Jan Sucháček
K obrazu Ostravy v médiích (s.67)
On the media image of Ostrava
Zbyněk Moravec
Ulice středověké Ostravy (s.83)
The streets of medieval Ostrava
Jaroslava Novotná
Příběh moravskoostravské velkoměšťanky Barbory Máchové a jejích ztracených
perel (s.110)
The story of Barbora Máchová, a member of the Ostrava haute bourgeoisie, and her lost pearls
Jakub Ivánek
Socha sv. Jana Nepomuckého u Svinovského mostu z dílny frýdeckých
Weissmannů (s.123)
The statue of St John of Nepomuk at the Svinov bridge – a work of the Weissmann studio in Frýdek
Miloslav Kroček
Ostravská Národní garda v revolučních letech 1848–1849 (s.132)
Ostrava’s National Guard in the revolutionary period of 1848–1849
Karel Franek
Průmyslová a živnostenská výstava v Moravské Ostravě v roce 1923 (s.147)
The exhibition of industry and trades held in Moravian Ostrava in 1923

Osobnosti

Mečislav Borák
Ostravský rabín Arnošt Bass (1885-1943) a jeho rodina (s.165)
The Ostrava rabbi Arnošt Bass (1885-1943) and his family
Hana Mášová
Emilie Lukášová a její průkopnická práce na poli péče o kojence (s.184)
Emilie Lukášová and her pioneering work in infant care
Jindra Biolková, Petr Kašing
Osudové setkání s Ostravou: Životní příběh Aloise Emila Dobnera, profesora
Vysoké školy báňské v Ostravě (s.202)
A fateful encounter with Ostrava: The life story of Alois Emil Dobner, professor of the Mining College in Ostrava

Edice

Petr Tesař
Osobní deník Libuše Střelcové z Hrušova z let 1938–1942 (s.233)
The private diary of Libuše Střelcová from Hrušov, 1938–1942

Vzpomínky

Svatava Baďurová
Sametová revoluce ve VÍTKOVICÍCH. Občanské fórum, vznik nových odborů (s.259)
The Velvet Revolution at the Vítkovice corporation – Civic Forum and the emerge of new trade unions
Tomáš Čermák, Jindra Biolková, Petr Kašing, Jindřich Cigánek, Petr Jelínek
Julie Švábová František Varadzin
O transformaci Vysoké školy báňské na technickou univerzitu po roce 1989 (s. 288)
The post-1989 transformation of the VŠB Mining College to a technical university

Zprávy

Miloslav Kroček
První důlní exploze v Moravské Ostravě – nové zjištění (s. 325)

Děkujeme za " nahlédnutí " do " tajů" nové publikace z Ostravy.
The first mine explosion in Moravian Ostrava – new findings
více  Zavřít popis alba 
  • 17.10.2013
  • 245 zobrazení
jajsemkazi
Otto Rothmayer (28.2.1892 - 24.09.1964) byl žákem Josipa Plečnika a stal se i jeho pokračovatelem. Když Plečnik odjel r. 1921 definitivně do rodné Lublaně, převzal všechny jeho úkoly. Připadl mu tak nelehký úkol dohlížet na provádění Plečnikových návrhů, zasílaných na Hrad z lublaňského studia. Byla to také příležitost navrhnout část vnitřního zařízení pro interiéry bytu prezidenta Masaryka. Po r. 1930 dostal Rothmayer příležitost pracovat už zcela samostatně na přestavbě tzv. Tereziánského křídla Starého královského paláce. To bylo sníženo a doplněno o subtilní vřetenové schodiště - dodnes jeden z nejpůsobivějších prvků celého areálu. Rothmayer rovněž adaptoval přilehlé prostory a interiéry pro stálou expozici historie Pražského hradu. Náročné práce byly dokončeny až na prahu 50. let. Nový hradní architekt po Plečnikovi, Pavel Janák, nechal Rothmayera dále pracovat na dokončení některých konceptů, především impozantní síně, která dodnes nese jeho jméno a dále Klínové chodby se slavnostním vstupem do Španělského sálu. K drobnějším realizacím Otto Rothmayera patřily některé interiérové adaptace v Novém paláci, pomník padlým v Jelením příkopu nebo budova lesní správy v lánské oboře. Práce na Hradě musel po své odstranění z funkcí zanechat prof. Rothmayer nedokončeny, dokonce byl posléze svědkem jejich devastace. Stáří trávil v malém domku v Břevnově, který si sám navrhl. Na jeho zahrádce vznikly známé fotografické cykly jeho přítele Josefa Sudka. (Zdroj: http://www.archiweb.cz/otto-rothmayer)
Kategorie: architekturaměsta
více  Zavřít popis alba 
  • 7.10.2013
  • 400 zobrazení
babi90
Beseda se známým režiserem a výtvarníkem proběhla 5.10.2013 ve Výtvarném centru Chagall v Ostravě.

Foto: Hana Papežová, St.Drozd

Výňatek z FDb .cz / Filmová databáze /

JURAJ JAKUBISKO

režisér / scénárista / kameraman / výtvarník
Národnost:
slovenská
Věk:
75
Narození:
30.4. 1938, Kojšov, okres Spišská Nová Ves

Životopis (biografie) / Informace:
Juraj Jakubisko se narodil 30. dubna 1938 v Kojšově na východním Slovensku. Po absolvování střední umělecké školy vystudoval režii na pražské FAMU.
Během studií pracoval jako režisér slavného experimentálního divadla „Laterna Magika".
Jeho studentský film „Mlčanie", získal ocenění Bruselské Filmové Akademie INSAC a na 1. Festivalu Experimentálního filmu v Knokke, Belgie.
Další Jakubiskův film „Čakanie na Godota" získal hlavní cenu za nejlepší krátký film v Oberhausenu a v roce 1968 cenu Simono Dubroilh v Mannheimu.
První celovečerní film „Krislove roky" oceněný československou kritikou jako nejlepší film roku, získal také řadu ocenění v zahraničí: v Mannheimu cenu FIPRESCI, Cenu poroty v německé Volkshochschule a Cenu Josepha von Sternberga.
Následující Jakubiskův film „Zbehovia a pútnřci" získal v roce 1968 čestné uznání na XXII. Festivalu v Benátkách a spolu s dalšími dvěma filmy „Vláčkovia, siroty a blázni" a „Dovidenia v pekle, priatelia" začátkem 70-tých let byl komunistickým režimem „uložen do trezoru" jako předmět doličný o jeho protistátní činnosti. Na základe těchto filmů byl donucen k desetileté pauze, kdy nemohl realizovat hraný film. Po více než dvaceti letech, v roce 1991 dostal film „ Vtáčkovia, siroty a blázni" cenu FIPRESCI a Zlatou růži Lidic v Karlových Varech. V tom samém roce mohl po dvaceti dvou letech Jakubisko dotočit „Dovidenia v pekle, priatelia" a uvést jej na filmovém festivalu v Benátkách 1991, kde získal čestné uznání RAI DUE.
V roce 1983 realizoval film „Tisícročná včela", který mu přinesl zpět mezinárodní uznání. Film byl v tom samém roce oceněný v Benátkách cenou „Zlatý Fénix ", cenu za „Nejlepší film" od Federace filmových klubů získal na mezinárodním filmovém festivalu v Seville (1983) . V roce 1990 byl tento film oceněn československými novináři cenou „Nejlepší film 80-tých let".
V roce 1985 Jakubisko natočil adaptaci pohádky bratří Grimmů „Perinbaha" v hlavní roli s Giulettou Masinou. Film byl oceněný v roce 1986 v Benátkách Katolickou cenou. Další ocenění : Grand Prix Unicef, Cena dětského diváka za nejlepší film festivalu v Bělehradě 1986, Cena poroty na Festivalu de Cine de Gion a hlavní cenou na Mezinárodním festivalu Rimousky v Kanadě.
Hororovou komedii „Frankensleinova teta" dokončil v roce 1986.
Hudební film „Takmer ružový pribeh" (1990) nezapře typickou Jakubiskow imaginaci. V roce 1989 vznikl „Sedím na konári a je mi dobro ", v kterém se tvůrce vydává na cestu za štěstím. Téma ideově navazuje na „ Vtáčkovia, siroty a blázni ", který už nikdy neměl spatřit světlo světa. Film „Sedím na konári a je mi dobre" (1989) získal kromě jiných ocenění znovu po deseti letech v roce 1999 cenu nejlepší fiIm festivalu v Cran Gevrier '99 (Francie).

Od roku 1991 k dnešnímu dni, probíhá s velkým úspěchem v USA a Kanadě, série retrospektiv tvorby Juraje Jakubiska ( „Kristove roky ", „ Tisícročná včela ", „Zbehovia a pútnici ", „ Vtáčkovia, siroty a blázni ", „Sedím na konári a je mi dobre ", „ Perinbaba ", „ Lepšie byt' bohalý a zdravý, jako chudobný a chorý ", „ Nejasná zpráva o konci světa" ), v Los Angeles, San Francisku, Montrealu, Washingtonu , New Yorku, Chicagu, Santa Fé, Vancouver, ... etc.
Princip hledání svobody a štěstí v životě uzavírá filmem „Lepšie je byt' bohatý a zdravý ako chudobný a chorý" (1992), za který získal hlavní cenu ( Zlatý Delfín ) na XI. MFF v Portugalsku.
Jeho třináctý celovečerní film „Nejasná správa o konci sveta" (1997) byl uveden
na více než 60 mezinárodních filmových festivalech. Ocenění získal na festivalech: v Kanadě za nejlepší umělecký přínos a kameru, Montreal '97, v Itálii za nejlepší režii - Pescara' 97. V USA – Taos '98, a Denver ’98. V české republice ceny ČFTA - čtyři České Ivy '98, a cenu Českého Literárního fondu - Nejlepší filmová režie'98. V roce 1999 Juraj Jakubisko dokončil stejnojmenný šestidílný televizní seriál.
Všechny jeho filmy byly prezentovány na tuzemských i zahraničních festivalech a získaly více než osmdesát ocenění. Ceny osobnosti mu byly uděleny za vizuální přínos v kinematografii a za výjimečné výsledky v uměleckém filmu ( Denver - Colorado, Maverick Award – Taos - New Mexico ).
Od roku 1999 je Juraj Jakubisko členem Evropské Filmové Akademie.
V dubnu 2000 byla Juraji Jakubiskovi udělena Jugoslávskou kinotékou v Bělehradě cena za významný přínos v rozvoji umění ve filmu „ZLÁTNI PEČAT JUGOSLOVENSKE KINOTEKE".(duben 2000)
V anketě roku 2000 „ O nejlepšího domácího a zahraničního tvůrce 20. století ",
kterou na Slovensku v květnu uspořádali filmoví novináři a kritici, získal Juraj Jakubisko, v historickém kontextu celé slovenské kinematografie titul „NEJLEPŠI SLOVENSKÝ REŽISÉR" dvacátého století.

Juraj Jakubisko byl oceněn ve Španělsku

Praha/Gijón - V rámci Mezinárodního filmového festivalu v Gijónu převzal slovenský filmový režisér, scenárista i kameraman Juraj Jakubisko osobní ocenění za své vynikající úspěchy na poli kinematografie a celoživotní umělecký přínos světovému filmu.

Cenu udělují španělští filmoví novináři, publicisté a kritici, kteří tak chtějí upozornit na nejlepší kinematografické počiny, nabídnout svůj hodnotící pohled na mezinárodní filmovou tvorbu a neposlední řadě upozornit na ambiciózní filmové projekty.

Juraj Jakubisko (1938) - za své filmy, které se vyznačují velmi osobitou poetikou, bizarností a nepřebernou fantazií, získal více než 80 ocenění na domácích i zahraničních filmových festivalech, včetně Českého lva za celoživotní přínos českému filmu (2003).

V roce 1957 absolvoval obor fotografie na Střední umělecko-průmyslové škole v Bratislavě a v letech 1959-1966 vystudoval pražskou FAMU. Debutoval filmem Kristove roky (1967), následovaly filmy Zbehovia a pútnici (1968).

Doslova kultovními snímky se však staly Vtáčkovia, siroty a blázni (1969), Postav dom, zasaď strom (1979) a Sedím na konári a je mi dobře (1989). Film Do videnia v pekle, priatelia, na kterém začal pracovat v roce 1970, mohl dokončit až o celých 20 let později, neboť tehdejší režim ho zařadil mezi nežádoucí umělce. Uplatnil se ale v méně sledovaném dokumentárním žánru. Zákaz byl zrušen v roce 1979.

V roce 1983 měla premiéru Tisícročná včela, velkolepá adaptace románu Petera Jaroše, považovaná za jeden z vrcholů Jakubiskovy tvorby a slovenské kinematografie vůbec. Následovaly snímky určené mladším divákům (Perinbaba /1985/, Pehavý Max a strašidlá /1987/.

Posledním Jakubiskovým filmem je Bathory (2008) - film, který je příběhem o Alžbětě a její nenaplněné lásce k slavnému italskému malíři Caravaggiovi, o manželském poutu nejmocně

Děkujeme, mistře, máte náš velký obdiv a budeme se těšit na další Vaši návštěvu v Ostravě -- dveře jsou otevřeny dokořán.
více  Zavřít popis alba 
  • 5.10.2013
  • 228 zobrazení
defenger
Opět po roce se otevřely stařičné brány židovské obřadní síně v Břeclavi.
A to v rámci tradičních komentovaných prohlídek přilehlého bývalého hřbitova.
Letos to byla poslední možnost spatřit celý histrorický areál před jeho
generální opravou, jenž proběhne v příštím roce. Díky přednášející Aleně Káňové
z městského muzea, se mohli přítomní dozvědět historii i řada zajímavostí
ze židovské komunity, ktera působila řadu staletí na Břeclavsku.

Židé měli velký vliv na kulturní a hospodářský rozmach našeho města,
než padli za obět smrtícímu holokaustu. Z původního osamoceného místa
na okraji města, se hřbitovní areál postupem let dostal téměř až do jeho
centra. V 80.letech, 20.století, se dokonce usilovalo o jeho likkvidaci,
aby uvolnil místo bytové výstavbě. Naštestí změna režimu zabránila
této kulturní zkáze. Přesto byla část cenných nahrobků a další inventář
hřbitova odvezen a využit k druhotným učelům.

Židovská obřadní síń v novogotickém duchu (z rukou architekta Franze von Neumanna)
je dílem poštorenských keramických závodů. Město Břeclav nyní získalo dotaci
9, 3 mil.korun a nově vytvořená expozice se otevře v roce 2015.

Součástí celé akce bylo vystoupení předního kytaristy a pedagoga na JAMU a
Brněnské konzervatoři, pana doc. Mgr. Vladislava Bláhy. Návštěvníci mohli
také dobrovolně přispět na další záchranu této památky a ochutnat košer
slivovici od firmy Jelínek, jenž patří k její největším výrobcům na světě.
Kategorie: kultura
více  Zavřít popis alba 
  • 22.9.2013
  • 132 zobrazení
mysticsmile
Poslední normální německá židovská škola a současně Obecní dům na Bílkově ulici v Boskovicích sloužily ke vzdělání ještě na počátku dvacátého století. Poté přestaly sloužit svému účelu, až se nevzhledné oprýskané zanedbané, vybydlené budovy chopili stavbaři a během posledního roku z ní udělali reprezentativní stánek, jenž by měl připomínat zdejší židovskou komunitu a její část města. Dnes tato budova do dálky září svěží žlutou barvou s bílými empírovými půlměsíci nad okny a opravenou střechou. Je v majetku Židovské obce Brno, provozuje Muzeum Boskovicka.
V neděli 15. září bylo zpřístupněno prozatím jen levé přízemí s velmi zajímavou fotografickou výstavou, jež bude sloužit jako multifunkční sál. Třeba i pro koncerty a divadla.
„Vítám mezi námi fotografa Jindřicha Buxbauma (1953), jehož snímky si budete moci zde prohlédnout,“ zahájila milé setkání ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová. „Zbytek jeho fotografií je k vidění v synagoze. Též zdravím Mgr. Jindřicha Štreita (1946), jenž přednese úvodní slovo.“
Pokračovala místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková: „Výstava je jednou z akcí v rámci Dnů evropského dědictví. Myšlenka Dnů vznikla v roce 1984 ve Francii. Cílem je otevření všech i běžně nepřístupných památek a ukázat na nutnost péče o ně. Vytvořili jsme stezku, na které u šestnácti zdejších památek (ve městě je necelých padesát kulturních památek) jsou umístěny tabulky s fotografiemi. Na těch uvidíte stav před dvacet a více lety. Poznáte, co se podařilo opravit nejen městu, ale i fyzickým, právnickým osobám a církvím. Z Integrovaného operačního programu se Federaci židovských obcí podařilo opravit tuto budovu, protože Boskovice byly zařazeny mezi deset měst, jež dotace dostaly. Nebylo to jednoduché, žádost byla kladně vyřízena až napodruhé.“
Místostarostka pak pozvala k návštěvě i dalších památek. Především kostelíku Všech svatých, kde je výstava panelů Orla jednoty Boskovice a Muzea Boskovicka s novou expozicí.
Jindřich Štreit představil výstavu svého kolegy fotografa Jindřicha Buxbauma Židovská škola Ješiva: „Město Boskovice se o kulturní dědictví vzorně stará, za což děkuji. A teď k výstavě. Autor ve svých snímcích předvádí život židovské školy v Kijevě na Ukrajině. Židovské tématice se věnuje koncepčně několik let, fotografuje od mládí, pracoval v Německu pro Bosch, po návratu vybudoval autoservis. Fotografování se věnuje stále. Jeho otec prošel útrapami Terezína a Osvětimi, proto židovská tématika. Navštívil osmkrát Jeruzalém. Je členem a představitelem židovské obce v Praze a Olomouci. V současnosti se věnuje židovským svatbám a obřadům. Zde prezentovaná židovská škola ukazuje vztahy mezi dětmi a pedagogy, prezentuje židovskou mentalitu.“
Ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová připomenula předchozí židovské expozice v Boskovicích na Plačkově ulici, v synagoze a dodala: „Děkuji místostarostce Ing. Jaromíře Vítkové za významnou iniciativu při realizaci nového židovského muzea, kde se nyní nacházíme. Snad se zde do budoucna bude dařit finančně i obsahově pokračovat v židovské tradici. Chystáme i ukázku, jak byla kdysi zařízena židovská domácnost. Počítáme též s vybudováním sociálního zázemí, na dvorku bude příjemné posezení.“
PhDr. Jaroslav Bránský provedl návštěvníky po celé budově se zasvěceným a poutavým komentářem z její bohaté historie. Pohovořil o pekárně Macesů, bytu pro lékaře, židovském špitále z roku 1752 a dalších zajímavostech.
Mgr. Dagmar Hamalová doplnila, že nahoře bude expozice židovských čtvrtí v Čechách a na Moravě Ing. Architekta Jaroslava Klenovského (1954) z Brna, archiv fotografií a hostinská místnost pro účinkující s možností přespání. Otevření celé budovy plánujeme na duben 2014.
Zbývá dodat, že celá kolekce fotografií Jindřicha Buxbauma je nyní od úterý 17. září k vidění v synagoze a to do 31. října 2013.
Více: http://muzeum.boskovice.cz/
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 18.9.2013
  • 366 zobrazení
bugabooess
12. 07. 2013
Cca ve 14 hodin jsme se vrátili z Beskyd domů. Čekal nás polovyklizený byt s novou dlažbou a hromada práce s vybalováním, úklidem, praním a zabydlováním.
13. 07. 2013
Dopoledne byl v provozu sporák i dřez a tudíž byl i teplý oběd. Hned po něm jsme se vydali na poslední dovolenkovou akci, tentokrát rodinného charakteru do Litic u Stvolínek, Penzionu Ráj pod Vlhoštěm. Naše droboť i dříve narození tam hromadně slavili narozeniny. Místo i děti byly kouzelné. Ale o těch až příště.
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
158 komentářů
  • 4.8.2013
  • 281 zobrazení
bannditos
Rovnou z práce jízda na kole přes přehradu a minipivovar Richard v Žebětíně ke kolegovi do nového bytu. Grilovačka na balkóně a popíjení luxusních pivních speciálů.
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • 28.7.2013
  • 156 zobrazení
isadora
22. -29. června a 29.června. - 6.července 2013
SUHA PUNTA
Dva osmidenní jógové kursy na ostrově Ráb v Chorvatsku.
Lekotorky:
Jitka Stehlíková - jóga a psychospirituální poradenství
Hana Plecitá - jóga pro děti a výtvarná dílna pro děti i dospělé
Ivana Dlohošová - šiatsu
Ivana Květnová - šiatsu, kranio-sakrální terapie
Jitka Saňáková - indické a čínské masáže
Irena Vondráčková - jóga a masáže, reiki
Krásné moře, slunce, borovice, oblázky, nová přátelství, radost z bytí---
více  Zavřít popis alba 
  • 10.7.2013
  • 1 959 zobrazení
Reklama