Hledání

27 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

isadora
22. -29. června a 29.června. - 6.července 2013
SUHA PUNTA
Dva osmidenní jógové kursy na ostrově Ráb v Chorvatsku.
Lekotorky:
Jitka Stehlíková - jóga a psychospirituální poradenství
Hana Plecitá - jóga pro děti a výtvarná dílna pro děti i dospělé
Ivana Dlohošová - šiatsu
Ivana Květnová - šiatsu, kranio-sakrální terapie
Jitka Saňáková - indické a čínské masáže
Irena Vondráčková - jóga a masáže, reiki
Krásné moře, slunce, borovice, oblázky, nová přátelství, radost z bytí---
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2013
  • 1 745 zobrazení
  • 2
lietava
Od pondelka 27. mája sme pokračovali na hrade v druhej etape odbornej praxe študentov SPŠ Samuela Minovínyho kde sme sa okrem tradičnej archeologie venovali miešaniu malty, škárovaniu ba aj osadeniu ramenátu na výrobu klenby. Podstatou praxe má byť to aby si mladí ľudia v obore siahli na konkrétne práce ktoré sa vykonávajú na pamiatke smerujúcej k jej záchrane. Archeologia prebiehala v časti hlavného nádvoria kde sa plánuje osadiť letná drevená terasa slúžiaca v rámci akcii ako pódium a mimo akcii ako oddychová zóna pre turistov. Malta sa namiešala za účelom škárovania muriva vo veľkom rondli kde sme rok predtým robili archeologiu a murivo na svoje zachovanie si vyžadovalo maltovú ochranu. Počasie nám však nedovoľovalo pokračovať v tejto práci a tak sa tam v rámci dobrovolních aktivít musíme k tomu vrátiť. Ramenát sme osadili do západného okna podkovitej veže kde sa cez víkend od 1.júna spúšťa ďalšia etapa stabilizácie a čiastočnej obnovy tohto úseku. Pracovalo sa aj na obnove SZ nárožia prednej brány kde boli v tomto čase osadených všetkých 12 plánovaných nových kvádrov. Je ešte nutné ich opracovať ale už sa aj táto práca blíži k úspešnému záveru. Dobré počasie bolo na nás skúpe slniečko občas ukázalo svoju tvár no my napriek tomuto nepriaznivému stavu sme vykonali za pomoci mladých ambicioznych ľudí opäť kus poctivej práce.
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2013
  • 768 zobrazení
  • 0
emikes
VEMTE DĚTI DO KNOFLÍKU
Eva Mikešková

Bystřice pod Hostýnem / Bystřické rodiny s malými dětmi mají kliku, už můžou jít do Knoflíku. Po mnohaletém pátrání se podařilo usadit vytrvalé maminky do vyhovujících prostor ve městě. Na začátku prázdnin zahájilo svou činnost Rodinné centrum Knoflík, které založil Okrašlovací a zábavní spolek.

„Nevyšla nám jedna varianta, ale díky vstřícnosti paní ředitelky Moráčkové máme během čtyř týdnů tento úžasný prostor. Zařídila úpravy nevyužitého školního bytu, dokonce novou kuchyňku, my jsme se v podstatě jen nastěhovali,“ poděkovala Petra Malotová, hlavní koordinátorka a chůva. „Hlavně ať se tu cítíte dobře, škoda jen že to tu nemáme větší,“ zahájila provoz ředitelka ZŠ Bratrství Čechů a Slováků.

Ženy ženám – dalo by se říct po přestřihnutí mašle a přípitku dětským šampaňským ve zbrusu novém rodinném centru. Ale prsty v tom mají i muži, tátové vymalovali podle dětského vkusu, především ale svým partnerkám pomáhají vybudovat kvalitní zázemí nejen po dobu mateřské dovolené.

Rodinná a mateřská centra fungují dnes na vysoké úrovni, mají za sebou více než patnáctiletou historii. Rodiče už vědí, co chtějí, a bez zbytečného tápání jdou za svým cílem, kterým není jen pouhé hlídání potomků. „Prozatím zjišťujeme, o co budou mít rodiny v Bystřici zájem. Uspořádáme jednorázové tematické akce, ale i vzdělávací semináře. První z nich, kurz první pomoci dětem, je naplánován na srpen,“ prozradila Malotová.

Škarohlídům, kteří trvají na tom, že si maminy jen našly místo, kde si dají kafíčko a dítka jim budou lozit pod nohama, vzkazují chůvy s bohatými zkušenostmi „Přijďte se k nám podívat, uvítáme i nastávající rodiče, sourozence, rodinné příslušníky,“ vybídla Lenka Ostrolucká, vychovatelka zaměřená na efektivní rodičovství.

Knoflík zapnul skulinu v chybějícím zázemí pro rodiče menších dětí v Bystřici pod Hostýnem. „Pamatuji si, jak jsme chodily na Chvalčov. Tamní centrum Domino má pro Bystřičanky svá úskalí, především ve vzdálenosti, absolvovat cestu do kulturáku v mrazu je už tak vyčerpávající,“ vzpomněla Malotová.
Knoflík, který má otevřeno v pondělí, středu a pátek, najdete na ZŠ Bratrství, v hlavní budově, vstup přes zahradu. Aktuální informace na www.ozs.cz/rodinne-centrum/.
více  Zavřít popis alba 
  • 1.7.2013
  • 392 zobrazení
  • 0
jajsemkazi
Otto Rothmayer (28.2.1892 - 24.09.1964) byl žákem Josipa Plečnika a stal se i jeho pokračovatelem. Když Plečnik odjel r. 1921 definitivně do rodné Lublaně, převzal všechny jeho úkoly. Připadl mu tak nelehký úkol dohlížet na provádění Plečnikových návrhů, zasílaných na Hrad z lublaňského studia. Byla to také příležitost navrhnout část vnitřního zařízení pro interiéry bytu prezidenta Masaryka. Po r. 1930 dostal Rothmayer příležitost pracovat už zcela samostatně na přestavbě tzv. Tereziánského křídla Starého královského paláce. To bylo sníženo a doplněno o subtilní vřetenové schodiště - dodnes jeden z nejpůsobivějších prvků celého areálu. Rothmayer rovněž adaptoval přilehlé prostory a interiéry pro stálou expozici historie Pražského hradu. Náročné práce byly dokončeny až na prahu 50. let. Nový hradní architekt po Plečnikovi, Pavel Janák, nechal Rothmayera dále pracovat na dokončení některých konceptů, především impozantní síně, která dodnes nese jeho jméno a dále Klínové chodby se slavnostním vstupem do Španělského sálu. K drobnějším realizacím Otto Rothmayera patřily některé interiérové adaptace v Novém paláci, pomník padlým v Jelením příkopu nebo budova lesní správy v lánské oboře. Práce na Hradě musel po své odstranění z funkcí zanechat prof. Rothmayer nedokončeny, dokonce byl posléze svědkem jejich devastace. Stáří trávil v malém domku v Břevnově, který si sám navrhl. Na jeho zahrádce vznikly známé fotografické cykly jeho přítele Josefa Sudka. (Zdroj: http://www.archiweb.cz/otto-rothmayer)
Kategorie: architekturaměsta
více  Zavřít popis alba 
  • 18.6.2013
  • 324 zobrazení
  • 0
mysticsmile
Poslední normální německá židovská škola a současně Obecní dům na Bílkově ulici v Boskovicích sloužily ke vzdělání ještě na počátku dvacátého století. Poté přestaly sloužit svému účelu, až se nevzhledné oprýskané zanedbané, vybydlené budovy chopili stavbaři a během posledního roku z ní udělali reprezentativní stánek, jenž by měl připomínat zdejší židovskou komunitu a její část města. Dnes tato budova do dálky září svěží žlutou barvou s bílými empírovými půlměsíci nad okny a opravenou střechou. Je v majetku Židovské obce Brno, provozuje Muzeum Boskovicka.
V neděli 15. září bylo zpřístupněno prozatím jen levé přízemí s velmi zajímavou fotografickou výstavou, jež bude sloužit jako multifunkční sál. Třeba i pro koncerty a divadla.
„Vítám mezi námi fotografa Jindřicha Buxbauma (1953), jehož snímky si budete moci zde prohlédnout,“ zahájila milé setkání ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová. „Zbytek jeho fotografií je k vidění v synagoze. Též zdravím Mgr. Jindřicha Štreita (1946), jenž přednese úvodní slovo.“
Pokračovala místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková: „Výstava je jednou z akcí v rámci Dnů evropského dědictví. Myšlenka Dnů vznikla v roce 1984 ve Francii. Cílem je otevření všech i běžně nepřístupných památek a ukázat na nutnost péče o ně. Vytvořili jsme stezku, na které u šestnácti zdejších památek (ve městě je necelých padesát kulturních památek) jsou umístěny tabulky s fotografiemi. Na těch uvidíte stav před dvacet a více lety. Poznáte, co se podařilo opravit nejen městu, ale i fyzickým, právnickým osobám a církvím. Z Integrovaného operačního programu se Federaci židovských obcí podařilo opravit tuto budovu, protože Boskovice byly zařazeny mezi deset měst, jež dotace dostaly. Nebylo to jednoduché, žádost byla kladně vyřízena až napodruhé.“
Místostarostka pak pozvala k návštěvě i dalších památek. Především kostelíku Všech svatých, kde je výstava panelů Orla jednoty Boskovice a Muzea Boskovicka s novou expozicí.
Jindřich Štreit představil výstavu svého kolegy fotografa Jindřicha Buxbauma Židovská škola Ješiva: „Město Boskovice se o kulturní dědictví vzorně stará, za což děkuji. A teď k výstavě. Autor ve svých snímcích předvádí život židovské školy v Kijevě na Ukrajině. Židovské tématice se věnuje koncepčně několik let, fotografuje od mládí, pracoval v Německu pro Bosch, po návratu vybudoval autoservis. Fotografování se věnuje stále. Jeho otec prošel útrapami Terezína a Osvětimi, proto židovská tématika. Navštívil osmkrát Jeruzalém. Je členem a představitelem židovské obce v Praze a Olomouci. V současnosti se věnuje židovským svatbám a obřadům. Zde prezentovaná židovská škola ukazuje vztahy mezi dětmi a pedagogy, prezentuje židovskou mentalitu.“
Ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová připomenula předchozí židovské expozice v Boskovicích na Plačkově ulici, v synagoze a dodala: „Děkuji místostarostce Ing. Jaromíře Vítkové za významnou iniciativu při realizaci nového židovského muzea, kde se nyní nacházíme. Snad se zde do budoucna bude dařit finančně i obsahově pokračovat v židovské tradici. Chystáme i ukázku, jak byla kdysi zařízena židovská domácnost. Počítáme též s vybudováním sociálního zázemí, na dvorku bude příjemné posezení.“
PhDr. Jaroslav Bránský provedl návštěvníky po celé budově se zasvěceným a poutavým komentářem z její bohaté historie. Pohovořil o pekárně Macesů, bytu pro lékaře, židovském špitále z roku 1752 a dalších zajímavostech.
Mgr. Dagmar Hamalová doplnila, že nahoře bude expozice židovských čtvrtí v Čechách a na Moravě Ing. Architekta Jaroslava Klenovského (1954) z Brna, archiv fotografií a hostinská místnost pro účinkující s možností přespání. Otevření celé budovy plánujeme na duben 2014.
Zbývá dodat, že celá kolekce fotografií Jindřicha Buxbauma je nyní od úterý 17. září k vidění v synagoze a to do 31. října 2013.
Více: http://muzeum.boskovice.cz/
Kategorie: moje fotozprávy
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 15.9.2013
  • 310 zobrazení
  • 0
batoda
Naše první Vánoce. První Vánoce ve třech, první Vánoce v novém bytě...
Kategorie: dětidoma
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2013
  • 251 zobrazení
  • 0
bugabooess
12. 07. 2013
Cca ve 14 hodin jsme se vrátili z Beskyd domů. Čekal nás polovyklizený byt s novou dlažbou a hromada práce s vybalováním, úklidem, praním a zabydlováním.
13. 07. 2013
Dopoledne byl v provozu sporák i dřez a tudíž byl i teplý oběd. Hned po něm jsme se vydali na poslední dovolenkovou akci, tentokrát rodinného charakteru do Litic u Stvolínek, Penzionu Ráj pod Vlhoštěm. Naše droboť i dříve narození tam hromadně slavili narozeniny. Místo i děti byly kouzelné. Ale o těch až příště.
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
158 komentářů
  • červenec 2013
  • 240 zobrazení
  • 0
klarkaj1
Své 6.narozeniny jsem oslavila na několika místech. Nejprve v Žehrovicích s babičkou a dědou,maminkou a kamarádkami ze Žehrovic, pak na chalupě s tetou Eliškou, babi a dědou a tatínkem, pak 1.den školy 2.září v bytě v Motole s mými kamarády - Barunkou, Matesem,s mým novým spolužákem, s Peťou - kamarádkou ze školky, Amálkou a Louisou....a jinými. V mým pokojíčku bylo úplně plno. Pak ještě u tatínka se Šimonem, Štepánem, Eli a Emou. Dostala jsem plno dárků a 4x jsem sfoukávala svíčky.
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2013
  • 309 zobrazení
  • 0
jitkacesty
23.září 2013 mně Lukáš odvezl na letiště a ze 2 hodiny jsme odletěli přímým letem do Gruzie. Časový rozdíl je 2 hodiny,,bylo 3,40 když jsme se ubytovali v hotelu nedaleko televizní věže. Vracíme se o den později, než bylo naplánováno, tato ČSA už neletí, poletíme přes Řím, kde máme 7 hodin čekání na letadlo ČSA.Do Prahy kufry nedorazily, přišly až za 3 dny a já byla nejen bez teplého kabátu, ale i bez klíčů. Nakonec to vyřešila Šárka, nešla na tancování a zajela se mnou pro reservní klíče do Zdib.
1.den okružní jízda po Tbilisi.Je to výstavné město, jezdí tu plno drahých západních aut,přes řeku Mtkvari vede několik mostů, jeden je krytý modrou pletenou mříží,.Městu dominuje pevnost Narikala,založená ve 4.století,přestavována za arabského emirátu v 8.století, Turky a Peršany dobita 1872 a vybuchla vlivem ruské munice, která tu byla uskladněna. A tak prohlížíme postupně zbytky kostela sv. Mikuláše,který byl později opraven a odtud shora je nádherný pohled na město.Zde nahoře stojí i obrovská bílá socha Matky Gruzie. Ne, nemá smysl popisovat desítky kostelů a klášterů, které byly za Stalina zrušeny a do nich nastěhováni vojenské jednotky, sklady jeřábů přes zimu, nástěnné fresky byly zabíleny, zničeny, seškrabány, dnes se zbytky obnovují. Šlechta musela opustit své paláce a byla odstěhována do soukromých bytů.
Ve starém městě zvaném Maidan nebo Kala jsou domy s se širokými balkóny nebo balustrádami, dříve šlechtické, balustrády jsou ze dřeva nebo z betonu.Arménská katedrála sv.Jiří založená 1251 má uvnitř zajímavé fresky.Během perské invaze tu byl zabit král Irakli II. a básník Sayant Nova v r.1764 a mají hrob před hlavním vchodem. Mineme zajímavé loutkové divadlo pro dospělé,pak Abanutubani, syrné lázně, kde se kopal Puškin i Alexander Dumas, nedaleko je mešita zničená Beriou, hlavni synagoga založená 1901, žije tu asi10 000 židů a stejný počet emigroval do USA. Ti podporují svými dary opravy a údržbu evangelických kostelů a klášterů. Ve všech kostelech jsou kopie původních obrazů, originály jsou v muzeu v Tbilisi.Takže jsme navštívili spousty kostelů a klášterů, po schodech nahoru a dolů mi pomáhal Luděk, stejně i do mikrobusu, který měl vysoko první schod.Sochu sv.Jiří,pozlacenou uprostřed náměstí jsem nemohla fotografovat, nikdy jsme tam nestáli.
Další den se jelo na východ do oblasti Kakheti. Tohle údolí obsadilo Rusko, má tu 15.000 vojáků. Místní lidé jsou zbytky horských kmenů, mluví svým vlastním nářečím.Jezdí sem jen Rusové,členi rodin za svými vojáky.Jinak je to kraj vína a ovoce. Před každým domkem je dřevěný plot a za ním je vidět vysoko nahoře podélný rošt a spousty hroznů bílých o modrých. Pokud jsme je ochutnali, byly bez zrníček, chutné a sladké.Mohu jmenovat město Telavi, klášter Ikalto, založený sv.Zenonem byl centrem vzdělanosti, vyučovalo se tu teologii,rétorice,filosofii,geometrii a praktickým oborům jako je keramika.Klášter Alaverdi ,zal. v 6.století asyrským mnichemJosefem Alaverdim,který přišel z Antiochie.Přestavěn v 11 století Následuje opevněné město Gremi, hlavní město Kachetie v 16.a 17. stol.1615 jej vypálil perský šach Abbas a město již nebylo obnoveno.
4.den výlet do Mcchety, historické město ležící severně aso 20 km od Tbilisi na soutoku řeky Aragvi a Kury.Zapsáno do památek UNESCO
Navštívíme komplex Džvari a katedrálu Svetitskohoveli,pohřební místo Kristova roucha Je to jeden z "nejsvatějších"chrámův Gruzii a sídlo arcibiskupa mcchetského a tbiliského,který je zároveň patriarchou gruzínské pravoslavné církve.Nakonec návštěva pevnosti Ananuri.
5.den Návštěva rodného domu Stalina a museum.To se musí vidět. To nelze popsat.Doporučuji obrázky.Chrám Sioni pod lešením, opravuje se. Tam jsem vyšla!
6.den lázně v Borjomi,poměrně daleko, plno výstavných domů bývalé šlechty.Sirnaté léčebné prameny.Cestou zpět nás stihla důkladná bouřka s blesky a hromobitím. V Sbilisi nebylo nic.
7.den Etnografické muzeum, nesmírně zajímavé,zal.1966. Pak malebný skanzen se stavbami z gruzínského venkova na břehu Želvího jezera.
Ubytování bylo dobré, jen žádný výtah, schody do pokojů a do jídelny na anglickou snídani.Jednou denně oběd s ev. polévkou, 2ma studenými předkrmi, saláty z rajčat a okurek, maso na rožni (tvrdé, aspoň pro mě)ovoce se spoustou několika druhů vína a káva nebo čaj. Polovina tuho zůstala na stole. Jednou jsme měli pstroužky. K pití vody, šťávy, víno nebo limonády. Moc dobré.Nedalo se to sníst.,polovina zbyla.
Poslední den bylo volno, vyjela jsem lanovkou a prošla se po kopci s výhledy na město. Druhý den se odlétalo ve 2,30 přes Řím se 7mihodinovým čekáním na naše Aerolinie. A to další už je na začátku. Máma a babička
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • září 2013 až únor 2014
  • 226 zobrazení
  • 0
babi90
„Správně vidíme jen svým srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.” Antoine de Saint-Exupéry

Ostrava, 15. 11. 2013 / Tisková zpráva

ADVENT PLNÝ ANDĚLŮ 2013

VIII. ročník benefiční akce na podporu místních neziskových organizací.

Ostrava – Ve čtvrtek 28. listopadu 2013 se v opět prostorách GONG (dřívější plynojem) v Dolní oblasti Vítkovice uskuteční od 16:00 do večerních hodin osmý ročník komunitní a dobročinné akce Advent plný andělů. Jejím hlavním cílem je představit a podpořit místní neziskové organizace. Za anděly jsou považováni všichni ti, kteří svou účastí jakkoliv podpoří jejich každodenní úsilí a činnost. Organizátorem je občanské sdružení Eko-info centrum Ostrava a skupina organizátorů STARLING&WOOD. Akci podporují partneři z různých sfér, mezi tradiční partnery patří zájmové sdružení právnických osob Dolní oblast VÍTKOVICE, TRIPON Média, RESPIRO, dále GVU Ostrava a mediální partner Český rozhlas Ostrava. Letos se novými partnery staly významné společnosti: Arcellor Mittal, DHL Express a Hotel Park Inn Ostrava. Záštitu nad akcí převzal pan Karel Loprais.

Od 16:00 hodin bude možné ve stáncích dvaceti pěti neziskových organizací nakoupit originální vánoční dárky, které potěší nejen obdarované. Doprovodný kulturní program, představující neziskové organizace a zajímavosti z kultury, sportu a společenského života, od 17:30 hodin moderují Aleš Juchelka se synem Oskarem a Míšou Doubravovou. Na podporu projektu a jako hosté vystoupí Patrik Kee, AM Gospel se skupinou EzyWay a pan Fernando Saunders.

Během večera se budete moci zapojit do dražby, tvořit v kreativních dílnách a shlédnout snímky prezentované na Mental Power Prague Film Festivalu. V budově bývalého plynojemu v oblasti dolních Vítkovic, patřící do průmyslového komplexu Národní kulturní památky ČR a dědictví EU, bude možné zúčastněné neziskové organizace podpořit a pomoci jim řadou způsobů: jednak potleskem za jejich vystoupení, dále zakoupením jejich originálních vánočních dárků a výrobků, účastí v tiché dražbě, hmotným i finančním darem nebo také dobrovolným vstupným, kterým lze vyjádřit podporu myšlenky tohoto výjimečného komunitního projektu. Nově můžete podpořit projekty neziskových organizací hlasováním na webových stránkách akce a také přímo během večera. Firmy mohou na www.adventplnyandelu.cz vybírat PF přání s motivy andělů, které navrhovali klienti neziskových organizací. Všechny tyto možnosti nabízejí zapojení firmám, organizacím, ale i jednotlivcům. Svolat na jedno místo takovou řadu „andělů“ není snadné, a proto je zapojení médií velmi důležité. Je to výzva pro všechny, kteří tak mohou učinit.

„Nevím úplně přesně, co se letos stalo, ale je to hodně povzbudivé! Věci, které byly dříve téměř nepředstavitelné a nebo se je dařilo realizovat těžce, se najednou začaly skládat. Díky nadšení a práci týmu organizátorů se do osmého ročníku zapojila řada nových lidí, organizací a partnerů. Podařilo se společně najít nové způsoby, jak získávat finance a projekt zase o kus posunout. V rámci doprovodného programu budou mít lidé možnost tvořit v kreativních dílnách, hlasovat pro projekty, sledovat filmy, obdivovat dřevěné sochy andělů pana Vyviala, ochutnávat dobrotky, ale také třeba zkusit si zajezdit slalom na invalidním vozíku. Program bude pestrý, nebudou chybět milé osobnosti a na závěr nás čeká vystoupení pana Fernanda Saunderse, který na podiu ani ve zpěvu nebude sám. Bude to překvapení, ale i odměna pro všechny, kteří se do projektu zapojili a kteří ve čtvrtek 28.11. budou v Gongu tradičně nebo úplně poprvé s námi,“ komentuje letošní ročník Ing. Lucie Houthoofdtová, koordinátorka projektu a akce.

Program Advent plný andělů 2013

17:30 - Zahájení kulturně-společenského večera
17:35 - Organizace Sdružení BES – pásmo vlastní tvorby
18:30 - Hudební vystoupení v podání uživatelů služeb organizace Prapos o. s.
17:55 - Arcelor Mittal Gospel s doprovodnou kapelou EzyWay
18:40 - Kapela Schola Laudare – reprezentuje Saleziánský dům dětí a mládeže
18:45 - Hlasový improvizátor Patrik Kee
19:05 - Pěvecké vystoupení v podání organizace Abak počítadlo
19:20 - Flétnový ansámbl o. s. Mens Sana
19:40 - Fernando Saunders a Bílá Holubice

Přehled soutěžních projektů:

Celé Česko čte dětem, o. p. s.
Babička a dědeček do školky
Hlasováno: 350x

Centrum pro rodinu a sociální péči o.s.
CHCI NĚCO PROŽÍT a HODNĚ TOHO DOKÁŽU – aktivity pro děti a mladé lidi se zdravotním postižením integračního klubu BRÁNA
Hlasováno: 569x

Eko-info centrum Ostrava
Advent plný andělů 2014 – IX. ročník
Hlasováno: 57x

Charita Ostrava
Zlepšení podmínek poskytované sociální služby pro lidi bez domova
Hlasováno: 213x

Česká společnost pro duševní zdraví, pobočka Ostrava
KAŽDÝ POMÁHÁ KAŽDÉMU
Hlasováno: 21x

MENS SANA o.s.
Kognitivní rehabilitace lidí s traumatickým poškozením mozku a psychotickým onemocněním
Hlasováno: 294x

PRAPOS, o.s.
CHCEME BYDLET SAMI aneb podporované bydlení zdravotně postižených osob
Hlasováno: 167x

Spirála o. p. s.
Podpora návštěvnosti tréninkových kaváren aneb Jak propojit sociální službu s rehabilitací a zaměstnáváním duševně nemocných
Hlasováno: 444x

Sdružení Klíček
Herní práce na dětském oddělení - vybavení speciálními pomůckami pro pacienty s vážným zdravotním omezením
Hlasováno: 180x

Více informací na:
www.adventplnyandelu.cz
www.eico.cz

Eko–info centrum Ostrava - organizátor akce Advent plný andělů.

Občanské sdružení Eko-info centrum Ostrava (dále jen EICO) bylo založeno v roce 1999 s hlavními cíli v oblasti ochrany životního prostředí a trvale udržitelného rozvoje. Původní aktivity byly v roce 2004 rozšířeny o oblast sociálních a komunitních projektů.

Občanské sdružení pracuje při SŠ prof. Z. Matějčka v Ostravě-Porubě od roku 2001. Věnuje se zlepšování podmínek při integraci zdravotně a sociálně znevýhodněných studentů do majoritní společnosti. Prioritně se zaměřením na sportovní aktivity a volný čas handicapované mládeže, ve věku 15 – 26 let.
Slunce
Agentura SLUNCE, o.p.s.

Agentura Slunce je organizace poskytující sociální služby pro seniory nad 60 let věku a zdravotně handicapované dospělé občany nad 25 let. Působí v rámci celého Moravskoslezského kraje a to již od roku 2000. Organizace poskytuje dva typy služeb - osobní asistenci, tedy terénní službu v bytech jednotlivých uživatelů, a pobytové zařízení Domov pro seniory Zlaté slunce.

Asociace TRIGON

Posláním Asociace TRIGON je uskutečňovat obecně prospěšné projekty zaměřené především na pomoc lidem s handicapem, rodinám, rizikovým skupinám dětí, lidem ohroženým sociálním vyloučením. Efektivní spoluprací v oblasti vzdělávání, sociální sféry a zdravotnictví chceme zkvalitnit a zajišťovat komplexní služby, které vedou k větší samostatnosti a sociálnímu začlenění lidí s handicapem do společnosti.

Astrid, o.p.s. – sociální rehabilitace Ostrava

Poskytujeme podporu a pomoc lidem nacházejícím se v situaci, kterou obtížně řeší svými silami. Tuto situaci chtějí změnit získáním nových informací, znalostí a dovedností, jde především o schopnosti a návyky pro vstup a udržení se v zaměstnání.

Bílá holubice
Občanské sdružení Bílá holubice

Naší vizí je částečná nebo úplná profesionalizace handicapovaných členů sdružení a od počátku se řídíme mottem: Nemůžeš chodit, můžeš tančit!

Česko čte dětem
Celé Česko čte dětem®

Posláním obecně prospěšné společnosti Celé Česko čte dětem® je prostřednictvím společného čtení budovat pevné vazby v rodině. Pravidelné předčítání dětem má obrovský význam pro rozvoj jejich emocionálního zdraví. Předčítání rozvíjí paměť a představivost, učí myšlení. Předčítání utváří pevné pouto mezi rodičem a dítětem. Stačí 20 minut denně. Každý den.

Centrum pro rodinu a sociální péči o.s.

Centrum pro rodinu a sociální péči o.s. již 20 let podporuje manželství, rodinu a mezilidské vztahy na základě křesťanských hodnot prostřednictvím tří středisek.

DLAŇ ŽIVOTU

Obecně prospěšná společnost dlaň životu byla založena v roce 2002 a nabízí své služby těhotným ženám v Poradně Cesta těhotenstvím v Ostravě až dosud. Od roku 2008 je poskytovatelem sociální služby v Azylovém domě pro těhotné ženy v tísni a realizuje další projekty v oblasti rozvoje rodičovských kompetencí a podpory rodiny.

Foto: Hana Papežová - Kolářová

Děkujeme za skvělou organizaci, skvělý večer, skvělý námět i provedení.Náherná a působivá vystoupení!!Pohlazení po duši !
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2013 až leden 2014
  • 208 zobrazení
  • 0
vlasimsko-izs
V dnešním příspěvku se podíváme dva a půl roku zpátky, kdy Vlašim zasáhla nebývale silná povodeň - jednalo se o pětisetletou vodu (tj. možnost povodně takového rozsahu je jednou za 500 let). Voda začala po vydatných deštích stoupat 1.6.2013 a hladina řeky Blanice kulminovala 2.6.2013 během dne. Byl vyhlášen III. povodňový stupeň, na vyšším toku Blanice (Louňovice pod Blaníkem) dokonce mimořádný stupeň povodňové aktivity, tj. už mimo klasickou stupnici. V době kulminace měla výška hladiny v Louňovicích těžko uvěřitelných 410 cm. Jak hladina vody postupně klesala, začaly se vynořovat první škody. Poškozeny byly domy a firmy okolo řeky, povodeň zasáhla (naštěstí nikterak významně) i výstavbu nového zimního stadionu v areálu na Lukách. Z důvodu podmáčení popadalo několik stromů v zámeckém parku. Vynikající práci během povodní odvedla, byť ještě nedokončená, protipovodňová zeď v ulici Radnická. Na fotkách jsou fotky jak při začínající povodni, její kulminaci, tak i pár snímků vzniklých škod.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • červen 2013
  • 210 zobrazení
  • 1
tabornici-hrusovany
Poslední celooddílová schůzka se uskutečnila 21. června 2013, v den letního slunovratu, kdy je den nejdelší v roce a noc naopak nejkratší. Rozhodli jsme se využít červnového teplého počasí a tuhle jedinečnou noc strávit venku pod širákem, na hřišti u rybníka, na Wembley.
Schůzka probíhala výborně. S dětmi jsme se sešli v klubovně a po chvíli jsme vyrazili na hřiště. Pro děti byla nachystána spousta nových her. Zahráli jsme si třeba pexeso, přičemž místo kartiček byly samotné děti a po vyvolání předvedli vylosovanou činnost. Dále si děti užily hru, při které musely seřadit pomíchané květináče vzestupně podle čísel, ty však byly skryté zevnitř na dně, takže bylo potřeba je otočit. Nachystané byly také závodivé hry pro jednotlivé družiny.
Hry ale nebyly všechno, co jsme ten večer prožili. To největší dobrodružství mělo teprve přijít. Ještě před tím, než se úplně setmělo, jsme rozdělali oheň a opekli jsme si špekáčky, abychom po hrách utišili hladová bříška. A nebyl by to tábornický večer, kdybychom si při kytaře nezazpívali pár písniček. Několik vedoucích hráblo do strun a hřištěm se rozezněly táborové písně.
Později už ale byl čas zalézt do spacáků a pořádně se vyspat, byť pro některé to bylo vůbec první spaní pod širým nebem. Jen vedoucí byli trochu nervózní z předpovědi počasí, která nebyla úplně příznivá, nicméně zatím se nic nedělo. To až po chvíli začaly z nebe padat první dešťové kapky. To už uprostřed hřiště stál napůl postavený velký stan, zvaný bažina. Když déšť zesílil a stany a plachty, kterými děti byly přikryté, nestačily, přestěhovali jsme je se všemi věcmi dovnitř. Počasí se bohužel umoudřit nehodlalo, a proto krátce po půlnoci nám nezbylo nic jiného, než děti evakuovat do klubovny. Velmi vhod přišla i pomoc maminky jedné naší tábornice, děti byly přestěhovány do klubovny během několika minut. Tam už nic nebránilo tomu, aby se v suchu vyspaly.
I když se tahle schůzka úplně nevyvedla vinou špatného počasí, věřím, že pro děti to bylo velké dobrodružství, které jim zůstane v paměti. A snad příště budeme moci venku zůstat až do rána.
Eva Burianová

Bohužel největší dobrodružství této "přespávací" celooddílovky není zachyceno (čti: byl takovej slejvák, že jsme nevěděli co dřív, natož fotit!!). Pro připomenutí - tato celoodílovka se konala na Wembley, v plánu bylo na něm i přespat do druhého dne, nejprve se po zalehnutí dětí ozývaly mohutné blesky, proto vedoucí postavili bažinu "kdyby náhodou", poté se řádně rozpršelo a děti se stěhovaly do bažiny, chaos, moc dětí, malá bažina, vedoucí staví po bocích přístřešky a děti opět ulehávají, další příval mohutného deště, moc vody, evakuace osazenstva do klubovny....Ps. celkově velmi vydařené :) Katka
více  Zavřít popis alba 
  • 21.6.2013
  • 199 zobrazení
  • 0
igorhlavinka
Narozen 18. 3. 1959 v Praze. 1979 - 1982 studia scénografie na DAMU Praha. 1982 - 1985 AVU Praha (prof. František Jiroudek). V 80.letech se hlavně zabýval krajinomalbou, ale pokusil se též vypořádat s tématem holokaustu v cyklu kreseb a maleb na papíře. V 90. letech následovaly kresby a obrazy inspirované přírodními strukturami a energiemi, ale i znaky písma a symboly starověkých kultur (cykly Znaky, Chaos a řád, Strašná souměrnost, Okolo středu). Účast na uměleckých symposiích nadace Hermit v klášteře Plasy, kde v roce 1994 začal vytvářet hliněné modely fantaskních biomorfních staveb. V roce 1997 tam též inicioval a spoluorganizoval umělecké symposium „O počátku“. Několik let se zabýval i restaurováním nástěnných maleb, navrhováním a realizací zahrad. Od roku 2003 vznikal cyklus hliněných plastik Hlavy v meditaci. Od roku 2007 návrat ke krajinomalbě. Kresby a malby hor v cyklu Ostrovy v oblacích. Od roku 2013 vznikají cykly fotografií Proměny, Trávy, Fantomy, Olšanské hřbitovy.. Zúčastnil se mnoha společných i samostatných výstav. Zastoupen v soukromých i veřejných sbírkách. Od 1996 členem S. V. U. Mánes, žije a pracuje v Praze.
Kontakty:igorhlavinka@seznam.cz  http://igorhlavinka.rajce.idnes.czhttps://www.facebook.com/igorhlavinkahttp://igor.czechian.net/index2.html

1982 – 86 krajinomalba
1986 – 89 figurální malba na téma holokaustu...
1989 – 2006 nefigurální malba: archetypální symboly, struktury, symetrie...
1994 – 97 účast na symposiích nadace Hermit v klášteře Plasy...
1997 – organizace výtvarného symposia „O Počátku“ v klášteře Plasy...
1998 – 99 nástěnná malba ve veřejném prostoru Prosek...
1997 – 2000 restaurování...
2000 – 2008 návrhy a realizace zahrad...
1994 – 95 plastiky: stavby a objekty slučující přírodní a architektonické formy (pokus o syntézu ulity a katedrály)
2003 – 2004 plastiky: hlavy
2007 malba: cyklus abstraktních kompozic „Pocta Františku Kupkovi“...
2007 -2011 kresba, malba: hory v mlze
2011-2015 cykly fotografií Fantomy, Olšanské hřbitovy, Pokušení sv.Antonína
2015- nástěnná malba ve veřejném prostoru. Prosek.

VYSTAVY A ÚČAST NA SYMPOSIÍCH
1986 – „Kresby“, Slovácké divadlo, Uherské Hradiště
1989 – „Otevřený dialog, Vinohradská tržnice, Praha
1989 – „Kresby“, KD Cíl, Praha
1989 – „Zóna klidu“ , Galerie Fronta, Praha,
1989 – Řecko, Athény
1989 – „Noc kouzelníků“,Dům slovenské kultury Praha
1990 – výtv. skupina Tunel (Exner, Hlavinka, Chmelová, jírová, Knotek, Wagner,Zoubek), Lidový dům, Praha 9
1990 –výtv. skupina Tunel (Exner, Hlavinka, Chmelová, jírová, Knotek, Wagner,Zoubek), Mánes, Praha
1990 –Lisabon, Portugalsko
1991 – výtv. skupina Tunel (Exner, Hlavinka, Chmelová, jírová, Knotek, Wagner,Zoubek), IFA Galerie, Berlín, SRN
1992 - „20" autorů, Divadlo hudby, Praha
1994 – Symposium ,,Průsvitný posel“,Nadace Hermit klášter Plasy
1994 - „Strašná souměrnost“, Galerie Velry­ba, Praha
1995 - „Fungus“ – symposium Nadace Hermit klášter Plasy, (plastiky)
1995 - Galerie Mladých, Brno
1995 – výtv. skupina Tunel (Exner, Hlavinka, Chmelová, jírová, Knotek, Wagner,Zoubek)”, zámek Litomyšl
1997 - Symposium “O počátku”, Nadace Hermit klášter Plasy (kurátoři: Igor Hlavinka, Vladimír Vimr, Miloš Vojtěchovský)
1997 - Kresba SVU Mánes
1997 - “Okolo středu”, Malostranská beseda, Praha
1998 – “Slavnost světel”, “Umělci pro Tibet”, Rotunda na Řípu
2004 – “Jubilanti SVU Mánes”, Galerie Diamant, Praha
2005 –výtv. skupina Tunel (Exner, Hlavinka, Chmelová,Jírová, Knotek, Wagner,Zoubek), SVU Mánes, Praha
2007 – “Pocta Františku Kupkovi” na výstavě S.V.U Mánes galerie Diamant
2007 - Plastika hlavy, Zámecký park Březnice
2008 - Salon výtvarníků Prahy 10, Galerie Deset, Praha 10
2009 - Jubilanti SVU Manes,Galerie Diamant,Praha
2011 – Igor Hlavinka a Čestmír Hlavinka, obrazy a plastiky- Galerie Skarabeus Praha
2013 – Dnešní SVU Mánes, Galerie Diamant, Praha 2013- V očích vážky se odráží vzdálené hory, Velryba Praha
2014-- Jubilanti SVU Manes,Galerie Diamant,Praha 2014 - Václav Fiala a jeho hosté Libor Teplý, Igor Hlavinka a Toni Scheubeck, galerie Natura Průhonice
2015- Česká krajina - SVU Manes,Galerie Diamant,Praha
2015- Fantomy(fotografie) Velryba Praha
2015- Toni Scheubeck, L.Teplý, Igor Hlavinka,V.Fiala, Jindra Viková, Pavel Baňka, galerie Cordonhaus, Cham, BRD
2016- Hory a jiné bytosti- obrazy, plastiky, fotografie -Galerie J.Lieslera Kadaň
2016- Hory a jiné bytosti- obrazy, plastiky, fotografie - Galerie Domu národnost. menšin Praha

LITERATURA, ANTOLOGIE, ENCYKLOPEDIE: 1999 Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 - 1999 (III. H),
2006 Nová encyklopedie českého výtvarného umění (Dodatky) 1992 Sborník S.V.U. Mánes (U příležitosti členské výstavy ve výstavních sálech Mánesa 5.11.-6.12.1992), Spolek výtvarných umělců Mánes, Praha (host)
2000 Splátka na dluh (Dokumentace českých výtvarníků narozených v padesátých letech / Czech artists born in the 1950s and 1960: a record), Torst, Praha

Cyklus Ostrovy v oblacích začal vznikat v roce 2009. Snažil jsem se co nejjednoduššími prostředky evokovat můj zážitek z hor. Mohutnost a tíha hor v kontrastu ke stálým změnám světla v prostoru plném mraků a mlhy. Vždycky jsem rád snil nad malbami a poezií starých čínských a japonských mistrů štětce a tuše, stejně tak nad romantickými krajinomalbami C.D.Friedricha nebo Bedřicha Piepenhagena. Mnoho podnětů, především u prvních obrazů cyklu, jsem našel v čb fotografiích horolezce a fotografa Jiřího Havla. Nejsilnějším zdrojem inspirace ale bylo mé vlastní putování po našich horách. (igor hlavinka 2014) ,,.Pokud ( v poezii a malířství Dálného východu, inspirované zenbuddhismem a taoismem) vrchol hory znázorňuje probuzení, vše, co horu zahaluje, jsou strasti provázející člověka na jeho cestě k osvobození. Stejně tak může být mrak symbolem zatemnělé mysli, která není schopna dohlédnout vrcholek hory -pravou podstatu bytí..” (Prázdné hory jsou plné větru a deště, Antologie korejské zenové poezie 2002 )
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2006 až leden 2016
  • 192 zobrazení
  • 0
babi90
Slavnostní uvedení sborníku v Knihovně města Ostravy 16.10.2013 - uspořádal Archiv města Ostravy k 50ti letům vydávání sborníku.

Ostrava 27 / výňatek z Achivu města Ostravy k upřesnění /
-

Ostrava 27 Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska

Vydalo nakladatelství Tilia pro statutární město Ostrava, 2013, 327 s.
ISBN 978-80-86904-47-4, ISSN0232-0967

OBSAH
Summary

Jubileum Archivu města Ostravy
Blažena Przybylová
Archiv města Ostravy 1923–2013 (od pergamenu k bitům a bytům) (s.11)
The Ostrava City Archive 1923–2013 (from parchment to bytes)
Blažena Przybylová
Archiv města Ostravy – 50 let v roli vydavatele periodika OSTRAVA (s.28)
The Ostrava City Archive – 50 years publishing the periodical ‘OSTRAVA’

Studie a materiály

Denisa Labischová, Blažena Gracová
Vztah ostravských žáků a učitelů k historii (s.37)
The attitude of Ostrava’s students and teachers to history
Jan Sucháček
K obrazu Ostravy v médiích (s.67)
On the media image of Ostrava
Zbyněk Moravec
Ulice středověké Ostravy (s.83)
The streets of medieval Ostrava
Jaroslava Novotná
Příběh moravskoostravské velkoměšťanky Barbory Máchové a jejích ztracených
perel (s.110)
The story of Barbora Máchová, a member of the Ostrava haute bourgeoisie, and her lost pearls
Jakub Ivánek
Socha sv. Jana Nepomuckého u Svinovského mostu z dílny frýdeckých
Weissmannů (s.123)
The statue of St John of Nepomuk at the Svinov bridge – a work of the Weissmann studio in Frýdek
Miloslav Kroček
Ostravská Národní garda v revolučních letech 1848–1849 (s.132)
Ostrava’s National Guard in the revolutionary period of 1848–1849
Karel Franek
Průmyslová a živnostenská výstava v Moravské Ostravě v roce 1923 (s.147)
The exhibition of industry and trades held in Moravian Ostrava in 1923

Osobnosti

Mečislav Borák
Ostravský rabín Arnošt Bass (1885-1943) a jeho rodina (s.165)
The Ostrava rabbi Arnošt Bass (1885-1943) and his family
Hana Mášová
Emilie Lukášová a její průkopnická práce na poli péče o kojence (s.184)
Emilie Lukášová and her pioneering work in infant care
Jindra Biolková, Petr Kašing
Osudové setkání s Ostravou: Životní příběh Aloise Emila Dobnera, profesora
Vysoké školy báňské v Ostravě (s.202)
A fateful encounter with Ostrava: The life story of Alois Emil Dobner, professor of the Mining College in Ostrava

Edice

Petr Tesař
Osobní deník Libuše Střelcové z Hrušova z let 1938–1942 (s.233)
The private diary of Libuše Střelcová from Hrušov, 1938–1942

Vzpomínky

Svatava Baďurová
Sametová revoluce ve VÍTKOVICÍCH. Občanské fórum, vznik nových odborů (s.259)
The Velvet Revolution at the Vítkovice corporation – Civic Forum and the emerge of new trade unions
Tomáš Čermák, Jindra Biolková, Petr Kašing, Jindřich Cigánek, Petr Jelínek
Julie Švábová František Varadzin
O transformaci Vysoké školy báňské na technickou univerzitu po roce 1989 (s. 288)
The post-1989 transformation of the VŠB Mining College to a technical university

Zprávy

Miloslav Kroček
První důlní exploze v Moravské Ostravě – nové zjištění (s. 325)

Děkujeme za " nahlédnutí " do " tajů" nové publikace z Ostravy.
The first mine explosion in Moravian Ostrava – new findings
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2005 až říjen 2013
  • 191 zobrazení
  • 0
bystricko
VEMTE DĚTI DO KNOFLÍKU
Eva Mikešková

Bystřice pod Hostýnem / Bystřické rodiny s malými dětmi mají kliku, už můžou jít do Knoflíku. Po mnohaletém pátrání se podařilo usadit vytrvalé maminky do vyhovujících prostor ve městě. Na začátku prázdnin zahájilo svou činnost Rodinné centrum Knoflík, které založil Okrašlovací a zábavní spolek.

„Nevyšla nám jedna varianta, ale díky vstřícnosti paní ředitelky Moráčkové máme během čtyř týdnů tento úžasný prostor. Zařídila úpravy nevyužitého školního bytu, dokonce novou kuchyňku, my jsme se v podstatě jen nastěhovali,“ poděkovala Petra Malotová, hlavní koordinátorka a chůva. „Hlavně ať se tu cítíte dobře, škoda jen že to tu nemáme větší,“ zahájila provoz ředitelka ZŠ Bratrství Čechů a Slováků.

Ženy ženám – dalo by se říct po přestřihnutí mašle a přípitku dětským šampaňským ve zbrusu novém rodinném centru. Ale prsty v tom mají i muži, tátové vymalovali podle dětského vkusu, především ale svým partnerkám pomáhají vybudovat kvalitní zázemí nejen po dobu mateřské dovolené.

Rodinná a mateřská centra fungují dnes na vysoké úrovni, mají za sebou více než patnáctiletou historii. Rodiče už vědí, co chtějí, a bez zbytečného tápání jdou za svým cílem, kterým není jen pouhé hlídání potomků. „Prozatím zjišťujeme, o co budou mít rodiny v Bystřici zájem. Uspořádáme jednorázové tematické akce, ale i vzdělávací semináře. První z nich, kurz první pomoci dětem, je naplánován na srpen,“ prozradila Malotová.

Škarohlídům, kteří trvají na tom, že si maminy jen našly místo, kde si dají kafíčko a dítka jim budou lozit pod nohama, vzkazují chůvy s bohatými zkušenostmi „Přijďte se k nám podívat, uvítáme i nastávající rodiče, sourozence, rodinné příslušníky,“ vybídla Lenka Ostrolucká, vychovatelka zaměřená na efektivní rodičovství.

Knoflík zapnul skulinu v chybějícím zázemí pro rodiče menších dětí v Bystřici pod Hostýnem. „Pamatuji si, jak jsme chodily na Chvalčov. Tamní centrum Domino má pro Bystřičanky svá úskalí, především ve vzdálenosti, absolvovat cestu do kulturáku v mrazu je už tak vyčerpávající,“ vzpomněla Malotová.
Knoflík, který má otevřeno v pondělí, středu a pátek, najdete na ZŠ Bratrství, v hlavní budově, vstup přes zahradu. Aktuální informace na www.ozs.cz/rodinne-centrum/.
více  Zavřít popis alba 
  • 1.7.2013
  • 184 zobrazení
  • 0
zilvar-bullsara
22.2.2013.
17.00h Chystáme se již tradičně na burzu do Východního Německa do Riesy. Venku padá sníh, na tv nova hlasí kalamity. Dnes má přijet Hoďa do Prahy, abychom k ránu rovnou vyrazili i s Lubíkem směr Východní Německo. Mladoboleslavská stojí kvůli sněhu, kolona a Hoďa v ní. Po Několika hodinách doráží do Prahy.
22.00h se scházíme v našem bytě na Novodvorské. Debatujem, jíme a těšíme se…
Cca 23.00h Volá Lubík, okamžitě pokládá. Volám zpět, ze sluchátka se ozývá veselý hlas šlapající si na jazyk. Lubík oznamuje, že míří z jakéhosi pohostinství již domů a že je vše v nejlepším pořádku. Domlouváme se na třetí hodinu ranní.
Kolem 00.00h se shodujem, že již nemá cenu jít spát.
1.45h Teď se nám chce s Hoďou opravdu spát. Nejít spát, se již nezdá tak dobrý nápad.
Hoďa se nepozorovaně natahuje na gauč a v tu samou chvíly zavíra oči a upadá do polospanku. Ne na dlouho, touha po východněmeckých dílech mu nedá usnout!
2.00h Balíme pár nezbytností na cestu, sprcha, kontrola nezbytností na cestu
3.00h Venku sněží. Ometáme oktávku. Zapujčil jsem si jí od zaměstnavatele, kvůli nízke spotřebě nafty. Vyrážíme do Vršovic. Po krátkém čekání, se ze dveří vypotácí splihlá postava Lubíka. Sinavý obličej a mohutné kruhy pod očima dávali jasně najevo, Lubíkovo rozpoložení. Opakované kletby a tiché bědování ,to bylo z počátku jediné, co měl Lubík na srdci.
3.30h Pohodlně se uvelelbíme, zapálím cigaretu a vyrážíme směr Teplice. Silnice prázdné, bez náledí. Kalamity byly k vidění opět jen na nově. Zjistil jsem, žemáme neskutečně smradlavou směs na ostřikovače a k tomu neúčinné stěrače. Takže smrad z ostřikovačů jsme cítili každou chvíly.
Jedeme pomalu na spotřebu – 5,2 l /100km. V teplicích již tradičně sjedeme blbě a míříme zpět do Prahy. Po pár metrech zastavujem. Startujem navigace, jiíme čokoládu a já kouřím.
Najíždíme směr Dresden. Cesta ubíha dobře.
4.30h Přejíždíme hraniční přechod. Pod mostem stojí dalniční policie, pro jistotu přibržďujeme.
Chlapci spí…
5.30h po hodině cesty po německé dálnici zastavujeme již tradičně na odpočívadle.
Děláme první fotografie, občerstvujeme se, vykouřím několik cigaret .
6.00h Jsme před Dráždanama, poznávám dálnici. V tom však Lubikova navigace hlasí sjet z dálnice na Radebaul. S obavami sjíždíme, po pár kilometrech dojíždíme k rozkopané silnici a zákazu vjezdu. Trasa se přepočítává. Mozky již nefungují, nevíme kudy, názory se neshodují. Každá navigace ukazuje uplně jinou trasu. Lubík si vysloužil přezdívku Umleitung /objížďka.
Víme, že chceme jet přes Maisen. Nakonec se nám to i podařilo. Namísto ubijející, ale svižné jizdě po dálnici míříme do Riesy po okreskách, přes vesničky. Zatím je tma, sněží. Zasněžené pláně a uprostřed silnička pokrytá ledovou krustou. Občas silničář…
Zajímavé však bylo, že v každé vesnici již pylně pracovala parta silničářů, chodníkářů. Spousta z nich byly obyčejní lidé, kteří se rozhodli si přivstat a vyčistit svou vesnici do poslední sněhové vločky
Chlapci spí. Snažím se pořídit videozáznam, zachytit atmosféru rozbřesku slunce nad zasněženými Saskými pláněmi.
6.15h 6km od Riesy zastavuji. Nadýchat se čerstvého vzduchu, ať za jízdy nespíme všichni tři.
6.30h Přijíždíme do Riesy z druhé strany, než jsme zvyklí. Potkáváme první poutače na burzu. Po chvilce poznáváme opuštěné domy na okraji města. Blížíme se k ERDGAS Aréně. Venku již stojí kolona prodejců mířící do haly. Přijíždíme na parkoviště. Pootevřu okénko, v tu ránu všichni usínáme jako jeden muž.
8.00h Po hodině a půl se probouzíme. Svačíme Silviny, také již tradiční, řízky a hrozně silné kafe. Je pěkná zima, rozespalí a s otlačeninami vyrážíme ke vstupu. Ještě na parkovišti potkáváme 4Taktního barkase. Hoďa má zjevnou radost. Jdeme kolem brány pro prodejce. Láká nás…. Představa, že můžeme vniknout na prodejní plochu dříve než ostatní a vše skoupit. Brána je však střežena drobonou němkou v nadměrně větší pánské bundě s nápisem security. Jdeme tedy ke kase, která je zatím zavřená. Postavíme se do zatím malé fronty čítající zhruba pět lidí. Starý známí, kteří již předešlé ročníky byly vždy jako první ve frontě. Většinou důchodci, odhadujeme je na bývalé příslušníky SS. Čekáme…..
8.30h Čekáme. Rázem se za námi tvoří dlouhá fronta, obtáčející celou erdgasarenu. Těsně za námi stojí nejhlasitější člen fronty jakýsi polák. Poslouchám hlasitou polštinu a doufám, že nás již brzy pustí dovnitř. Prohlížím si domorodé Sasy a jejich retro obličeje s knírky a zvláštními účesy dob dávno minulých. Přemýšlím co je to za rasu, k degeneraci došlo asi díky křížením příbuzných mezi sebou po generace.
Lubík na denním světle vypadá ještě hůř než jsem čekal. Stěžuje si, že mu není dobře.
Hoďa přešlapuje a kontroluje ohromný pakl eurobankovek uložený v igelitovém pytlíku, jako každý správný vekslák
9.00h Roleta u vstupu zmizela, kasa je otevřená. Rázem nás předbíhá pár domorodých němců. Výhružně střihají kníry, proto raději ani nic nenamítám a pouštím je před sebe. Stejně jsem dal svou pětieurovku na vstup Lubíkovi a ten zůstává někde pozadu. Asi se rozmýšlí, zda li se ještě nemá vyzvracet.
Vstupujeme do arény. Zatím je ticho málo lidí. To však vydrží první dvě minuty. Prodejci jsou již připraveni, zboží rozložené.
Ženeme se k bedýnkám plných dílů. Oči nervózně přeskakují z dílu na díl, nevyspalý mozek šrotuje informace a snaží se rozpoznat potřebné součástky a dobové předměty.
Záhy objevuji parkovací hodiny s přísavkou na sklo. Upozorňuju Lubíka, který obratem hodiny kupuje. Jdeme dál, prohlížíme, smlouváme občas i něco vezmeme do ruky. Vše je však drahé. Ceny začínají vysoko, na to aby se daly usmlouvat na přijatelnou částku.
Nejvíce pokoupil Lubík a to venku v tuhém mrazu, kde prokřehlí prodejci podlehli námitkám a nechali se usmlouvat na lidové ceny. Ddr bedna na nářadí, chrom. Mlhovky, trychtýř originál na trabant nádrž nový. Hoďa sháněl zadní kryty světel na barkase, které nakonec s obtížemi sehnal. Největší radost mu udělala lanka na wartburga, po euru kus. „No nekupte to, když je to tak levný“ jásal. Já si koupil umaštěný pytlík s ddr nářadím. V kapse mě pálily eura, ale nevidel jsem nic za co bych je chtěl utratit. Na konec jsem venku u miniaturního usměvavého prodejce objevil vozík pro Vojtu. Z 25 E jsem usmlouval na 15 E a vesele jsem s vozíkem kráčel k autu na parkoviště. Po cestě stál krásný robur, u kterého jsme si udělali pár památečních fotek.
Pak jsme před mrazem utekli a pokračovali v obhlídce uvnitř. Občerstvili jsme se bockwurstem, Lubíka jsem donutil koupit pivo a všichni tři jsme si sedli na tribunu a pozorovali ten cvrkot. Hoďa se zaposlpouchal do všeho toho smlouvání, dotazů a informací. Připadal mi, jako když Jiřík ve Zlatovlásce snědl kousek kouzelného hada a rozuměl řeči zvířat….
Občerstvení párkem velikosti bochníku chleba a místním pivem nás natolik uspalo, že jsme klimbali v laminátových židlích, jako miminka.
Pak jsme v rychlosti oběhli celou burzu, zda ještě něco neobjevíme a zamířili jsme k autu. Vyrazili jsme z Riesy směrem na dálnici. Cesty byli ještě více zasněžené a omrzlé, než když jsme přijížděli. Krajina kolem Riesy jsou jen rovné pláně, sem tam vzdušná elektrárna. Silnice pomalu mizela pod nafoukaným sněhem a splývala s bílým okolím. Lehké bloudění, díky objížďkám – Umleitung.
Později najíždíme na dálnici. S klidem, že již cesta bude ubíhat přidávám na přiměřenou rychlost k rozbředlé vozovce. V dálce před námi vidím sypač s pluhem.
Radost po pár minutách vystřídá zklamání. Verkehrsstau – dopravní zácpa. Lituji, že jsme si v erdgas areně nekoupil za pět euro cigarety. Zajíždíme do dlouhé kolony aut. Správce potravin ze zadniho sedadla Lubík hlásí, že došly veškeré tekutiny a zbývá akorát trocha toho hrozně silného kafe v termosce. Jedinou nádobu co máme je nevypláchlý plastový kelímek od piva. Naléváme kafe do kelímku a ochutnáváme. Kafe ve spojení s pivem a roztavující se plastovou hmotou kelímku utvořilo zvláštní chuť. Tento nápoj jsme pojmenovali Moccabier. Humor kolem Moccabieru nás zabavil po celou zácpu. „Ve tvém kníru, polechtá tě pěna z Moccabieru““Do každého kníru trocha pěny z Moccabieru“
„Moccabier za světový mír““po požití Moccabieru, navždy žíti budem v míru“
Nakonec došel i MccBr a auta se pomalu rozjela. Na kopci stál polský kamion. Další zácpu způsobil opuštěný karavan v pravém pruhu.
Po 4,5h dorážíme kolem osmé hodiny do Prahy.
Kategorie: auta
více  Zavřít popis alba 
  • zima 2012/2013
  • 172 zobrazení
  • 0
bannditos
Rovnou z práce jízda na kole přes přehradu a minipivovar Richard v Žebětíně ke kolegovi do nového bytu. Grilovačka na balkóně a popíjení luxusních pivních speciálů.
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • 15.7.2013
  • 151 zobrazení
  • 0
babi90
Beseda se známým režiserem a výtvarníkem proběhla 5.10.2013 ve Výtvarném centru Chagall v Ostravě.

Foto: Hana Papežová, St.Drozd

Výňatek z FDb .cz / Filmová databáze /

JURAJ JAKUBISKO

režisér / scénárista / kameraman / výtvarník
Národnost:
slovenská
Věk:
75
Narození:
30.4. 1938, Kojšov, okres Spišská Nová Ves

Životopis (biografie) / Informace:
Juraj Jakubisko se narodil 30. dubna 1938 v Kojšově na východním Slovensku. Po absolvování střední umělecké školy vystudoval režii na pražské FAMU.
Během studií pracoval jako režisér slavného experimentálního divadla „Laterna Magika".
Jeho studentský film „Mlčanie", získal ocenění Bruselské Filmové Akademie INSAC a na 1. Festivalu Experimentálního filmu v Knokke, Belgie.
Další Jakubiskův film „Čakanie na Godota" získal hlavní cenu za nejlepší krátký film v Oberhausenu a v roce 1968 cenu Simono Dubroilh v Mannheimu.
První celovečerní film „Krislove roky" oceněný československou kritikou jako nejlepší film roku, získal také řadu ocenění v zahraničí: v Mannheimu cenu FIPRESCI, Cenu poroty v německé Volkshochschule a Cenu Josepha von Sternberga.
Následující Jakubiskův film „Zbehovia a pútnřci" získal v roce 1968 čestné uznání na XXII. Festivalu v Benátkách a spolu s dalšími dvěma filmy „Vláčkovia, siroty a blázni" a „Dovidenia v pekle, priatelia" začátkem 70-tých let byl komunistickým režimem „uložen do trezoru" jako předmět doličný o jeho protistátní činnosti. Na základe těchto filmů byl donucen k desetileté pauze, kdy nemohl realizovat hraný film. Po více než dvaceti letech, v roce 1991 dostal film „ Vtáčkovia, siroty a blázni" cenu FIPRESCI a Zlatou růži Lidic v Karlových Varech. V tom samém roce mohl po dvaceti dvou letech Jakubisko dotočit „Dovidenia v pekle, priatelia" a uvést jej na filmovém festivalu v Benátkách 1991, kde získal čestné uznání RAI DUE.
V roce 1983 realizoval film „Tisícročná včela", který mu přinesl zpět mezinárodní uznání. Film byl v tom samém roce oceněný v Benátkách cenou „Zlatý Fénix ", cenu za „Nejlepší film" od Federace filmových klubů získal na mezinárodním filmovém festivalu v Seville (1983) . V roce 1990 byl tento film oceněn československými novináři cenou „Nejlepší film 80-tých let".
V roce 1985 Jakubisko natočil adaptaci pohádky bratří Grimmů „Perinbaha" v hlavní roli s Giulettou Masinou. Film byl oceněný v roce 1986 v Benátkách Katolickou cenou. Další ocenění : Grand Prix Unicef, Cena dětského diváka za nejlepší film festivalu v Bělehradě 1986, Cena poroty na Festivalu de Cine de Gion a hlavní cenou na Mezinárodním festivalu Rimousky v Kanadě.
Hororovou komedii „Frankensleinova teta" dokončil v roce 1986.
Hudební film „Takmer ružový pribeh" (1990) nezapře typickou Jakubiskow imaginaci. V roce 1989 vznikl „Sedím na konári a je mi dobro ", v kterém se tvůrce vydává na cestu za štěstím. Téma ideově navazuje na „ Vtáčkovia, siroty a blázni ", který už nikdy neměl spatřit světlo světa. Film „Sedím na konári a je mi dobre" (1989) získal kromě jiných ocenění znovu po deseti letech v roce 1999 cenu nejlepší fiIm festivalu v Cran Gevrier '99 (Francie).

Od roku 1991 k dnešnímu dni, probíhá s velkým úspěchem v USA a Kanadě, série retrospektiv tvorby Juraje Jakubiska ( „Kristove roky ", „ Tisícročná včela ", „Zbehovia a pútnici ", „ Vtáčkovia, siroty a blázni ", „Sedím na konári a je mi dobre ", „ Perinbaba ", „ Lepšie byt' bohalý a zdravý, jako chudobný a chorý ", „ Nejasná zpráva o konci světa" ), v Los Angeles, San Francisku, Montrealu, Washingtonu , New Yorku, Chicagu, Santa Fé, Vancouver, ... etc.
Princip hledání svobody a štěstí v životě uzavírá filmem „Lepšie je byt' bohatý a zdravý ako chudobný a chorý" (1992), za který získal hlavní cenu ( Zlatý Delfín ) na XI. MFF v Portugalsku.
Jeho třináctý celovečerní film „Nejasná správa o konci sveta" (1997) byl uveden
na více než 60 mezinárodních filmových festivalech. Ocenění získal na festivalech: v Kanadě za nejlepší umělecký přínos a kameru, Montreal '97, v Itálii za nejlepší režii - Pescara' 97. V USA – Taos '98, a Denver ’98. V české republice ceny ČFTA - čtyři České Ivy '98, a cenu Českého Literárního fondu - Nejlepší filmová režie'98. V roce 1999 Juraj Jakubisko dokončil stejnojmenný šestidílný televizní seriál.
Všechny jeho filmy byly prezentovány na tuzemských i zahraničních festivalech a získaly více než osmdesát ocenění. Ceny osobnosti mu byly uděleny za vizuální přínos v kinematografii a za výjimečné výsledky v uměleckém filmu ( Denver - Colorado, Maverick Award – Taos - New Mexico ).
Od roku 1999 je Juraj Jakubisko členem Evropské Filmové Akademie.
V dubnu 2000 byla Juraji Jakubiskovi udělena Jugoslávskou kinotékou v Bělehradě cena za významný přínos v rozvoji umění ve filmu „ZLÁTNI PEČAT JUGOSLOVENSKE KINOTEKE".(duben 2000)
V anketě roku 2000 „ O nejlepšího domácího a zahraničního tvůrce 20. století ",
kterou na Slovensku v květnu uspořádali filmoví novináři a kritici, získal Juraj Jakubisko, v historickém kontextu celé slovenské kinematografie titul „NEJLEPŠI SLOVENSKÝ REŽISÉR" dvacátého století.

Juraj Jakubisko byl oceněn ve Španělsku

Praha/Gijón - V rámci Mezinárodního filmového festivalu v Gijónu převzal slovenský filmový režisér, scenárista i kameraman Juraj Jakubisko osobní ocenění za své vynikající úspěchy na poli kinematografie a celoživotní umělecký přínos světovému filmu.

Cenu udělují španělští filmoví novináři, publicisté a kritici, kteří tak chtějí upozornit na nejlepší kinematografické počiny, nabídnout svůj hodnotící pohled na mezinárodní filmovou tvorbu a neposlední řadě upozornit na ambiciózní filmové projekty.

Juraj Jakubisko (1938) - za své filmy, které se vyznačují velmi osobitou poetikou, bizarností a nepřebernou fantazií, získal více než 80 ocenění na domácích i zahraničních filmových festivalech, včetně Českého lva za celoživotní přínos českému filmu (2003).

V roce 1957 absolvoval obor fotografie na Střední umělecko-průmyslové škole v Bratislavě a v letech 1959-1966 vystudoval pražskou FAMU. Debutoval filmem Kristove roky (1967), následovaly filmy Zbehovia a pútnici (1968).

Doslova kultovními snímky se však staly Vtáčkovia, siroty a blázni (1969), Postav dom, zasaď strom (1979) a Sedím na konári a je mi dobře (1989). Film Do videnia v pekle, priatelia, na kterém začal pracovat v roce 1970, mohl dokončit až o celých 20 let později, neboť tehdejší režim ho zařadil mezi nežádoucí umělce. Uplatnil se ale v méně sledovaném dokumentárním žánru. Zákaz byl zrušen v roce 1979.

V roce 1983 měla premiéru Tisícročná včela, velkolepá adaptace románu Petera Jaroše, považovaná za jeden z vrcholů Jakubiskovy tvorby a slovenské kinematografie vůbec. Následovaly snímky určené mladším divákům (Perinbaba /1985/, Pehavý Max a strašidlá /1987/.

Posledním Jakubiskovým filmem je Bathory (2008) - film, který je příběhem o Alžbětě a její nenaplněné lásce k slavnému italskému malíři Caravaggiovi, o manželském poutu nejmocně

Děkujeme, mistře, máte náš velký obdiv a budeme se těšit na další Vaši návštěvu v Ostravě -- dveře jsou otevřeny dokořán.
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2005 až říjen 2013
  • 168 zobrazení
  • 0
sotekfoto
Eliška, Velikonoce, Pražský půlmaraton, Hrom do Police Praha, Crosscub, SKA-P, Hrad, Šumava, Klostermannova rozhledna, Český pivní festival, Poldovka Kladno, Povodně Praha, Pochod, Žižkovská věž, Proti proudu, Malování v novém bytě, Kolaudace Tomak a Daniela, Brno, RedBull Air Race, Strahov Open Air, Retro Music Hall, Vánoční trhy na Staromáku, Silvestr Strážné
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2013 až leden 2014
  • 124 zobrazení
  • 0
vendee
Pridávám kompletní dokumentaci nárocného stehování z Kingsfordu do Pyrmontu. Od pocátecního balícího procesu, pres usazovací svincík, až po finální fázi "takrka úklidu". Nafotila jsem každou pitomost jak starého bytu, tak i nového bytu vcetne domovní posilovny a bazénu. Enjoy! ;-)
více  Zavřít popis alba 
  • podzim 2013
  • 108 zobrazení
  • 0
defenger
Opět po roce se otevřely stařičné brány židovské obřadní síně v Břeclavi.
A to v rámci tradičních komentovaných prohlídek přilehlého bývalého hřbitova.
Letos to byla poslední možnost spatřit celý histrorický areál před jeho
generální opravou, jenž proběhne v příštím roce. Díky přednášející Aleně Káňové
z městského muzea, se mohli přítomní dozvědět historii i řada zajímavostí
ze židovské komunity, ktera působila řadu staletí na Břeclavsku.

Židé měli velký vliv na kulturní a hospodářský rozmach našeho města,
než padli za obět smrtícímu holokaustu. Z původního osamoceného místa
na okraji města, se hřbitovní areál postupem let dostal téměř až do jeho
centra. V 80.letech, 20.století, se dokonce usilovalo o jeho likkvidaci,
aby uvolnil místo bytové výstavbě. Naštestí změna režimu zabránila
této kulturní zkáze. Přesto byla část cenných nahrobků a další inventář
hřbitova odvezen a využit k druhotným učelům.

Židovská obřadní síń v novogotickém duchu (z rukou architekta Franze von Neumanna)
je dílem poštorenských keramických závodů. Město Břeclav nyní získalo dotaci
9, 3 mil.korun a nově vytvořená expozice se otevře v roce 2015.

Součástí celé akce bylo vystoupení předního kytaristy a pedagoga na JAMU a
Brněnské konzervatoři, pana doc. Mgr. Vladislava Bláhy. Návštěvníci mohli
také dobrovolně přispět na další záchranu této památky a ochutnat košer
slivovici od firmy Jelínek, jenž patří k její největším výrobcům na světě.
Kategorie: kultura
více  Zavřít popis alba 
  • září 2013
  • 102 zobrazení
  • 0
whippet
Toto album by se dalo popsat jako "novinky z domova", reorganizace v bytě...nová sedačka...nové pelíšky...konečně ušité kabátky pro vipetí holčičky...vánoce....a žádná zima. Počasí téměř jako na jaře. Návštěva Lukáška, ježíšek, focení roční Ziny...prostě takové střípky, všehochuť :-)
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2013 až leden 2014
  • 63 zobrazení
  • 0
kocourjeff
Dnes 22. května 2013 jsem se přestěhoval k novému páníčkovi do Kyjova. Cestu jsem zvládl v pohodě, jen jsem párkrát mňoukl, aby se o mě vědělo. No a v novém bytě jsem si musel vše pořádně očichat a označkovat. Dal jsem si pár soust kapsičky, použil poprvé záchůdek a pak jsem řádil jak tajfun, honil myšku, míček... prostě líbí se mi tu :-)
více  Zavřít popis alba 
  • 22.5.2013
  • 66 zobrazení
  • 0
reklama