jeannott
Loni napodzim jsme na louce našli několik housenek lišaje svízelového a přinesli jsme si je domů...byla to tzv. druhá generace a tak jsmes i je po zakuklení nechali ve sklepě a teď se nám konečně začali líhnout :-) První mi vůbec nedal šanci nechat se vyfotit a uletěl mi....u druhého jsem byla o chlup opatrnější a nechala jsem si ho doma na kytkách a na ruce a docela to šlo....:-)
Kdyby si chtěl někdo připomenout, tak na: http://jeannott.rajce.idnes.cz/Lisaj_svizelovy_-_housenky
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
213 komentářů
  • září 2012 až červen 2013
  • 956 zobrazení
jaroslavburda
Hypera plantaginis - Nosatce z rodu Hypera - klikoroh, jenž nemá české pojmenování, jsem objevil na rumištním biotopu za slunečného dubnového počasí. Tento 4,2-5 mm velký brouk se vyskytuje již z kraje jara (od března do května) po celém území České republiky, zvláště pak v nížinách a pahorkatinách. Cestu si našel i do Jizerských hor, kde jsem jej objevil vůbec poprvé. Prvonález mě vskutku potěšil.

Krátká morfologie: Na protáhlém zahnutém nosci, po jehož stranách jsou umístěny tykadlové rýhy, jsou umístěna lomená, kyjovitě zakončená tykadla oranžové barvy. Oči jsou černé, velké, vejčitého tvaru. Štít je široký, kulovitého tvaru, hojně pokryt šupinkami žlutavé, béžové a světle hnědé barvy. Štítek je malý, takřka nezřetelný. Od očí, přes štít až na bázi krovek se táhnou dva široké, tmavě hnědé pruhy, postupně blednoucí ve světle hnědou barvu. Další tmavé pruhy jsou umístěny po stranách štítu a krovek, v jejichž polovině se mění ve výrazné, hnědé lichoběžníkové skvrny sahající až téměř ke konci krovek. Štít i krovky jsou pod bohatým obrvením černé, hrubě tečkované. Stehna (bez zoubků), holeně (bez háčků) i chodidla jsou pokryta žlutavými chloupky. Chodidla jsou zakončena poměrně velikými, nesrostlými drápky. Tento druh klikoroha je schopný letu.

Tohoto krásného nosatcovitého klikoroha prvně objevil a popsal (1775) švédský přírodovědec, entomolog a arachnolog Charles De Geer. V larválním stádiu se Hypera plantaginis živí vlnicí, štírovníkem, úročníkem či čičorkou.

Dle Hůrky rod Hypera zahrnuje v ČR a SR přes 25 druhů spíše malých, šupinkami různého tvaru hustě pokrytých nosatců. Mají nosec delší než hlavu a výrazně vystupující ramena krovek. Brouci i larvy se vyskytují nejčastěji na bobovitých a miříkovitých, larvy se vyvíjejí volně na rostlinách.

Profesor Josef Klika v knize Brouci (1873) o Hypera plantaginis píše ještě pod dnes již nepoužívaným českým názvem rostlinopas jitrocelový (Phytonomus plantaginis - synonymum): "2"; černý neb hnědý; šedými neb běložlutými, mnohdy kovově lesklými šupinami hustě pokrytý; tykadla a chodidla rezavě hnědá; na každé krovce po straně veliká, podlouhlá tmavá skvrna; štít o polovici širší než dlouhý, po stranách silně zaokrouhlený s 2 širokými, tmavými prouhami podélnými uprostřed; krovky sotva o polovici delší než dohromady široké, bílými, poněkud odstávajícími chlupy spoře posázené a mimo velikou skvrnu ještě tmavými tečkami a tmavou proužkou vedle štítku opatřené. Všude hojný."

Josef Kliment v obsáhlém díle Čeští brouci (1899) popisuje Hypera plantaginis jako kulatočlence nahnědlého. Není bez zajímavosti, že tento sympatický brouk měl historicky dva české názvy (rostlinopas jtrocelový/kulatočlenec nahnědlý), přesto se v současné době přikláníme pouze k vědeckému názvu latinskému Hypera plantaginis.

Kořenov, Martinské údolí, Jizerské hory, rumiště, louka
Mapovací čtverec: 5258
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + Raynox DCR-250 + dvojitý difuzér + odrazka (foceno z ruky)

Foto 2020 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
8 komentářů
  • 1.5.2020
  • 79 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
dcskolka
Počasí bylo pěkné a štěňata tak fotogenická, že máme spousty fotek. Doufám, že vás jimi nezahltíme a najdete si tam toho svého broučka. Na louce panovala skvělá nálada a žádné větší neshody jsme nezaznamenali, ačkoliv ve skupině byli dva kluci puberťáci a jeden dospělý pejsek. Malý ovčáček Brit se ale nedávno setkal se svým bráškou, se kterým se 14 dní neviděli a pustili se do sebe, až chlupy lítaly, docela jako velcí psi.Tak jsme se dostali na téma, jak řešit šarvátky štěňat, kdy je nechat a kdy naopak zasáhnout. Je třeba si uvědomit, že pranice mezi sourozenci jsou zcela normální. Štěňata si při nich neublíží, potřebují si stanovit hierarchii, dokud jsou malá a nehrozí zranění. Zároveň se naučí tyto spory ukončit, podřídit se , zastavit agresi silnějšího. Ne vždy bude ten, který spor vyvolá, i vítězem. Štěňata se postupně učí rvačkám předcházet, odhadnout své síly. Je to důležitý nácvik sociálních dovedností a k životu štěněte patří. Kdy tedy zasahovat? Pokud je jedno štěně výrazně slabší a silnější sourozenec ho trvale šikanuje a trápí, i když se mu podřídí. Také když se spojí více štěňat a vyberou si jednu oběť, je třeba ji ochránit. Samozřejmě vždy, když nevycválaný puperťák obtěžuje a tyranizuje mladší nebo menší štěně. Spory vyrovnaných jedinců si štěňata obvykle vyřeší sama. Netolerujeme ovšem projevy žárlivosti a přivlasnování lidí, protože tím se štěně dostává v hierarchii nad svého majitele. "Ty jsi můj a já rozhoduji o tom, kdo se k tobě smí přiblížit."
více  Zavřít popis alba 
  • 28.4.2014
  • 160 zobrazení
zvanecek
V sobotu odpoledne jsme vystoupili na návsi v Červené Řečici z auta. Městečko má údajně asi 600 obyvatel, ale nikde živá duše. Zámek a kostel jsme naštěstí našli hned, stojí kousek od sebe, co by kamenem dohodil z celkem upravené návsi.
Na prvního člověka jsme narazili u zámku. "Tak jste si to přijeli vyfotit, než to spadne?", ušklíbl se.
"Slyšel jsem, že to tu někdo opravuje!" odpověděl jsem do prázdna, protože ten člověk byl mezitím fuč. Že by to někdo opravoval, jsem si přestal být jist, protože tomu nic nenasvědčovalo. Zabouchal jsem na vrata, ale žádná odpověď. I všechny ostatní vstupy byly neprostupně ubedněné. Buď zatlučené prkny nebo vyplněné kamením.
Když jsme postupovali vyschlým vodním příkopem kolem zámku, zdálo se mi, že jsem v přízemním okně zahlédl obličej. Než jsem stačil zaostřit, už jsem viděl pouze houpající se špinavou záclonu. Hrobové ticho sobotního odpoledne narušily první kapky prosincového deště.
Na louce za zámkem si hrála skupinka odrostlých dětí se psem. Usmyslil jsem si, že se s nimi domluvím, aby mi zapózovaly. Přestaly si hrát, jakmile mě zpozorovaly. Když jsem se přiblížil víc, jako když do nich střelí. Zmizely v živém plotě přilehlého pozemku. Opačným, tedy mým směrem vyrazil pes, chvíli na mě vrčel, cenil zuby, štěkal. Pak zmizel mezi keři, jako chvilku před ním mládež.
Začalo se smrákat a v zámku se rozsvítilo okno. Tóri mi potvrdila, že ani ona se tady necítí dobře. Rychle jsme sbalili focení a šli liduprázdnou vsí směrem ke kostelu Máří Magdalény. Tam se schováme před deštěm. Po cestě jsme potkali dvě stařeny. "Dobrý den, je kostel a hřbitov otevřen?", ptám se zadýchaně.
"Ale kdepak, pane, je tam teď skladiště. Před několika lety ho odsvětili, sňali věž a zvon, teď už tam nikdo nechodí. Ostatky z hrobů odvezli na nové místo. Z celého hřbitova zbyla jenom templářská hrobka v zadní zdi a vedle ní už jen ten dětský morový hrob. Jinak tam nic není. Nešel vykopat, protože je plný vápna a kamení, takže to ztvrdlo jako skála. Nářadí se tam lámalo jako sirky. Pak se lidi začali bát a nikomu se do toho už nechtělo." Chtěl jsem se zeptat, zda je k mání klíč, ale babky mi přestaly věnovat pozornost, audience skončila.
Ke kostelu jsme se dostali malou brankou v tarase. Je dobře, že kosti byly přeneseny na jiné místo, uvědomil jsem si, když jsme kráčeli po měkké trávě. Obešli jsme kostel kolem dokola, pak jsem vyměnil objektivy a dal si ještě druhé kolečko kvůli detailům. Když jsem zahnul kolem okrouhlé apsidy k zadní stěně bývalého chrámu, krve by se ve mě nedořezal. Pod templářským náhrobkem seděla ona skupinka dětí, která přede mnou prchla na louce u zámku. Zježily se mi vlasy a chlupy na celém těle. Popadl jsem Tóri za ruku a upalovali jsme pryč ze hřbitova. Zadýchaní jsme doběhli k autu. Trochu se mi třásly ruce, když jsem se nemohl trefil klíčkem do zapalování. Jak jsme se vzdalovali, začala se do auta vracet nálada. Až doma mi došlo, co jsme to vlastně prožili.

ČERVENÁ ŘEČICE JE MĚSTO DUCHŮ!
více  Zavřít popis alba 
94 komentářů
  • 4.1.2014
  • 462 zobrazení
datavideomedia
Česko Budějovický půlmaraton 2016
1:33:03- OT- 1:33:01- RT
184. místo celkově z 2.241 doběhnuvších…. (předběhlo mě 18 žen a dívek :-))
Celkově startovalo 3.400 včetně dětských závodů… .
Co k závodu ?
Ráno , jsem si dal výklusem 2 míle (čas na 3,2 km – 14:53 rozhodně není maximem, ale proč nezajít, když tam kolegové mají tak dobré lívance a tak jsem se „přikrmil i jogurtem ;-)). Poté jsem nabral do auta své společníky : Ondřej Zítek a Jindřich Šesták. No dám si ještě kávičku na cestu u Mekáče , no a skončilo to ještě ranním meníčkem :-) .
Po příjezdu do CB jsem si vyzvedli číslo, šli na krátkou procházku a potkali se Kubik Podany a jeho přáteli. Vyrazil jsem do oblíbené Pizzerie Fontana(kde jsme minulý rok trávili cely víkend s dalšími přáteli) a po dobrých těstovinách a 3 dcl suchého bílého vína (výborný, vychlazený Veltlín) jsem vyrazil za svými budějovickými přáteli na chatu. Zde jsme chvilku poseděli (bylo krásně, teplo a slunečno), pak jsem jim pomohl s úklidem louky a sběru listí a následného odvozu do lesa a po návratu do mého dočasného exilu u nich jsem se jal s přípravami na závod.
Bylo krátce před šestou , oblékám se a…slyším nějaké proudění vody – hmm asi se někdo koupe …. Ne- byl přívalový déšt…. .
Tak to bude krásný běh, to se ani nebudu muset koupat, pomyslel jsem si… .
Za 20 minut ale nic , bylo teplo a silnice začala pozvolna usychat… .
Na startu jsem byl překvapivě včas :-) , na masáž ale stála dlouhá fronta (no ne tak moc, 6 lidí ale vyhodnotil jsem , že při rychlosti práce masérůbych taky start nemusel stihnout…) Nicméně co- zkusím taky jednou bez , že :-) .. .
V koridoru jsem se potkal s Radek Steklý , Libor Ondrůšek a s přáteli – vodiči na 1:30.
Start proběhl v dozvuku radničních hodin, které hrají Odu na radost od L.v Beethovena, prostě krása. První kilometr 4:15, druhý 4:16- pohoda – vhodně zvolené tempo na 1:30 a trochu méně…
Od 3 km se mnou běží jakýsi „exhibicionista“ – hezké tělo ale- v páských boxerkách a celý je potetovaný – no to je něco pro ženské u trati, co :-) Mužští se jen usmívají , jiní si zase občas klepou na čelo . Prostě exhibouš, ale běží pěkně … .Cca 2 km běžím za ním (běží docela rychle a pěkně) , ale bohužel mě pak přestalo bavit se koukat na jeho pozadí a vyrážím do předu.. .
5 km – 21:46 , trochu (cca 26 sec za plánovaným mezičasem na 1:30, ale v pohodě).
Zhruba od 6 km se znovu potkáváme s bardem Libor Ondrůškem – Ten den běžíme spolu druhý závod ( i on byl ráno na Dvou mílích, Stejně jako Adrien Sehnal ..). Dohodli jsme se , že pojedeme spolu ve vláčku, pravidelně se po cca km střídáme (já táhnu do kopce , on zas po rovině).
Od 10km začne tra stoupat- je to škoda, neb tam jsem přišel o ambice běžet rychleji (tělo po 14 dnech závodů, soudů, akcí s Éňou nemělo čas odpočinout a není síla na zrychlení, navíc do kopce). krátká rovinka a pak hurá z kopce. Koukám , jak většina běžců běhá hezky po kraji a dle mého si to někdy až prodlužují …. .Jsem zvyklý ze sjezdového lyžování jet vždy , co možná nejkratší stopou, tak to beru na přímo- je tedy fakt , že míjím mobilní sprchy (vracet a zabíhat se mi nechtělo…) ale co :-) … .
Po 15.km vidím , že bych na tom nemusel být tak špatně, hodně lidí zpomaluje, předbíhám je… .Uvědomil jsem si, že vlastně mám pořád s sebou nějaký gel- no gel tzv. „pozdní sběr, ročník 2013“. Mám takových věcí doma spoustu, nepoužívám je, dostanu uje při nějakém závodu a pak se „konzervují“ doma ve skřínce a „čekají na svou šanci“… . ;-) . Rozhodl jsem se , že už je začnu všechny „orálně likvidovat“ , abych se začal zbavovat doma zbytečných věcí..No – je to prošlé, ale snad by tomu nemělo nic být a když jo , tak …. co..že ;-) (snad to doběhnu..).
Na 17.km vidím v protisměru Hynka a Petru Kamínkovou, v lomu 18-19 km potkávám Mirek Touška a Víťas Meloun . Běží tak na 1:30 , ty už asi nedoběhnu ale napadlo mě – a co když jo ?
Zkusím přidat , vzpomněl jsem si na Emila Zátopka (Když nemůžeš, tak přidej ! ;-) ) a zrychlil jsem !
Poslední 2,5 km si užívám , tleskám si s dětmi (potkávám i malé Romy, vzpomínám si na občas blbé poznámky typu, že jsou špinaví… ) – ne , te já jsem upocený , oblitý iontákami, vodou , solí, rukou od pomerančů atp… a plácáme si . Stejně jako s jinými – je fakt , že jsem měl strach , abych se k někomu nepřilepil.. :-)
Posledních 200m a jdu do toho naplno ( posledních 400m jsem běžel 3:23 /km, tady je vidět , že jsem fakt asi dost línej), sprintuji do cíle a trochu se mračím…až 1:32:50,1,2,3,4, a …tak to asi nestihnu , no co – měl jsem makat dříve … .
V cíle se potkávám s Carlem Capalbo, poplácáme se po zádech , David Cihlář mi vysvětlí , jak mám „zainstruovat“ maséry :-) a hajdy do zázemí … .Tam skoro nikdo …to mám rád…klid a pohoda.. .Fajn , dojdu se vykoupat, aby si mě hezky mohli děvčata na masáži rozdělat. Hmm, zapomněl jsem mýdlo, ale vykoukla na mě sypatická drobná blondýnka ze sprch ( Tereza Chlupová) a nabízí mi svůj.. .:-)
Děda Fiala má radost – umytý odcházím k masérům ale co to, už jsem 3 v řadě , přede mnou zasmradění běžci po doběhu (asi netuší, že by se měli před masáží vykoupat, a maséři, evidentně mladí jim to neřeknou, což je docela škoda… .). Cekání si krátím ve frontě ím ? Seznamuji se půvabnou slečnou ze sprch (Tereza doběhla 6. za 1:27, její bráška Tomáš Maizze Chlup byl ještě lepší !). Bavíme se o triatlonu , jejím úrazu, o stravě atd… . Je tedy fakt, že se oba narodili, kdy já jsem začal skoro běhat maratony , ale nevadí…pro mě a snad i pro ně je to přínos… .:-)
Tak , dotočná s přáteli a hurá na kutě – ve 4-.hod. ráno po tanečku a 2,5km docházce do bydlení … .
A hurá do Olomoca !!!
Split:
Split 1: 00:21:46
Split 2: 00:43:53
Split 3: 01:06:17
Split 4: 01:33:03

PS: rád bych poblahopřál ještě několika běžcům k úspěšnému proběhnutí se v Olomouci - Zdenek Chmel a jeho drahá polovička, Radek Steklý, Radek Špíšek, Pavel Koloc, Zora Hrdinová a její "partička". Blanka Vostřáková a Slávek Kolář, díky za povzbuzování ! Simona Schneiderová- děkuji za azyl a pošlu termíny křtu :-) . Tomáš Mirovsky- skvěle jste to zorganizovali ! Tak snad jsem na nokoho nezapomněl... . ;-)
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2016
  • 229 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
meyhams
Na výlet do NP Šumava jsem se velice těšil, ať už proto, že jsem na Šumavě nikdy pořádně nebyl, tak i kvůli možnosti spánku v srdci Šumavy na nouzových nocovištích.
Na cestu z Prahy jsme se vydali s přítelkyní a naším sedmiměsíčním křížencem německého ovčáka po práci ve čtvrtek 5. srpna z Prahy vlakem přes Plzeň a Klatovy do Železné Rudy. Předpověď počasí na nadcházející víkend byla více než nepříznivá, bouřky, přívalové deště a trvalé srážky. Už ve vlaku do Plzně jsme se přesvědčili o tom, že tentokrát se meteorologové opravdu nemýlí. Z nebes se snášeli na vlak provazy vody, toto pokračovalo i na přestupu na vlak do Klatov a stejně tak i na vlak do Železné Rudy.
Do Železné Rudy, kde jsme měli naplánované spaní v kempu pod stanem jsme dorazili okolo půl desáté. Nádraží bylo vzdálené přibližně kilometr a půl od zastávky Železná Ruda město.
Za těch přibližně 20 minut cesty se na nás stéle snášely provazy deště, a po tom co jsme spatřili louku v kempu, která si vytrvalém dešti nezadala s jezerem jsme se rozhodli změnit náš plán a po domluvě s vstřícnou a bezproblémovou obsluhou kempu jsme si za 200,- / noc / osoba zamluvili chatku.

06082010 – Pátek první den dovolené ( 20km - 435 m převýšení )
Do nového dne nás vítají údery kapek bubnujících na střechu chatky. Po snídani jsme se vydali do Železné Rudy, pořídit si dle našeho zvyku místní pohled a dále směr Čertovo a Černé jezero. Železná Ruda dle mého názoru neskutečně škaredá, všudypřítomní trpaslíci vietnamských prodejců a cigaretek super market, zimmer frei a podobně zohyzdili tvář tohoto městečka. Za neustávajícího deště stoupáme po modré značce k pomníku A. Kašpara, kde se napojujeme na červenou značku, která nás už po asfaltové cestě vede k Čertovu jezeru, kde nás čeká velké zklamání. Díky tomu jaké panuje počasí leží na vodní hladině mlžný opar a viditelnost je asi 20 metrů. Co se dá dělat, začínáme stoupat náročnější cestou po červené značce na Černé Jezero. Na rozcestníku rozvodí bohužel špatně odbočujeme a k jezeru dojdeme až po menším bloudění. Zde není také viditelnost ideální, ale oproti předchozí zastávce výrazně lepší. Obědváme a kochám se výhledem na jezero. Po naší zastávce jdeme pět na rozcestí a na kopec Špičák kde nacházíme funkční lanovku. Zde se napojujeme na modrou značku a po sjezdovce klesáme do osady Špičák, kde se napojujeme na zelenou značku a zpět do kempu. To že místy i přestane pršet, nebo prší velice drobně v nás uchovává naději, že zítra už bude lepší počasí. Dorazíme do kempu a připravujeme se na ranní odchod.
O kempu bych se rád pochvalně zmínil, personál byl vstřícný, ceny lidové, kemp celkově čistý a uklizený, když je pěkné počasí tak na ubytování ideální ?

07082010 – Sobota s překvapením na konci (24,2 km - 598 m převýšení )
Ráno se na chlup podobá pátečnímu, vytrvalý déšť. Kemp opouštíme krátce po osmé hodině a po nezbytném doplnění zásob v Železné Rudě vyrážíme po zelené značce směrem na Debrník. Déšť neustává a nízká viditelnost nám bere veškerou možnost rozhledu po krajině. Pozitivní stránkou je, že náš pes si vodu maximálně užívá a, že jsme na stezkách skoro sami. První zastávka je na krytém odpočívadle poblíž rozcestníku Nad Polomem. Tady se převlékáme do suchého abychom se zahřáli a vařím čaj, což nám zvedá morálku. Po pauze se převlékáme zpět do mokrého oblečení a pokračujeme po červené páteční trase.na jezero Laka, kde potkáváme první turisty dnešního dne a můžeme se kochat výhledem na hladinu. Déšť místy ustává a pak zase nabírá na intenzitě. Další krytá zastávka je u Horních Žďánidel, kde opět absolvujeme proces se suchým a následně mokrým oblečením a zahřátí čajem. Pokračujeme přes Gsenget na Frantův most. Můstek z klád je od deště dost kluzký takže s velkou opatrností překonáváme a stoupáme vzhůru na vrchol Poledníku. Déšť už přestává pouze lehce mží. Během výstupu doplňujeme v pramínku vodu a zhruba v půl šestý dorážíme k rozhledně na vrcholu poledníku. Už neprší ale na vrcholu je hustá mlha a poměrně chladno. Zjišťujeme, že nocoviště je poměrně dobře vybavené. Nádrž s pitnou vodou, odpadkové koše a ToiToi. Zjišťujeme, že rozhledna má po své levé straně rozlehlé kryté sezení na dřevěných lavicích s kamennou podlahou, ale jaké je naše překvapení když na konci sezení nacházíme krb, a překvapení je tím větší, že krbu doutná oheň a po stranách je obložený poleny. Rychle stavíme stan, a přesouváme se ke krbu. Zachvěli plápolá oheň, popíjíme čaj, sušíme promočené oblečení, hrajeme karty. Čekal jsem, že v počasí jaké panuje budeme na Poledníku nocovat sami, ale brzy doráží další skupina dvou cestovatelek a jednoho cestovatele se vzrostlým psiskem, následně pak osamělá cestovatelka. Po kontrole od horské služby, pokračujeme v sezení u ohně, pobavíme se o místech v okolí a s radostí přijmeme nabídku naředit čaj rumem. Příjemný večer na poledníku. Uleháme s usušeným oblečením a vyhlídkou na krásné počasí. Toho večera stojí na nouzovém nocovišti celkem 4 stany.

08082010 – neděle aneb konečně slunce ( 26,5 km - 624 m převýšení )
Ač se to může zdát neuvěřitelné, tak první co ráno slyšíme nejsou kapky deště, ale po rozepnutí stanu nás oslňují sluneční paprsky. Po snídani se loučíme s našimi spolunocležníky a vyrážíme na po vyasfaltované červené značce směrem na Javoří slať a Tmavý potok. Kde se poměrně klidná turistická stezka mění v turistickou dálnici s houfy cyklistů, turistů a organizovaných výprav. Mírně otráveni pokračujeme podél Roklanského potoka až na Modravu. Kde si dáváme zasloužený oběd, dokupujeme pohledy a navštěvujeme info centrum. Z Modravy pokračujeme podle Modravského potoka po červené značce k mostu přes Modravský potok a odtud dále po červené k bývalé Černohorské nádrži, celou cestu jdeme téměř potokem. Odtud na ptačí nádrž a vzhůru na Černo uhoru. Cestou máme konečně příležitost se kochat výhledy do kraje a vidíme mnoho kopců jejichž lesnatý porost byl zničen hurikánem. Z Černé Hory klesáme k pramenům Vltavy kde doplňujeme zásoby vody a pak zpět po červené kolem vrcholu Stráž až na nocoviště Bučina. To je sice u silnice, na té ale není žádný provoz a okolí v podobě pastvin, luk a výhledu do kraje je krásné. Stavíme stan a večeříme, mezitím doráží další nocležníci, dědeček se svou vnučkou. Po večeři se procházíme po krásném okolí a unaveni uleháme. V noci přichází vydatná bouřka, kterou se ale nenecháme příliš rušit ?

09082010 – pondělí zvonec a konec
Ráno nás čeká jen sbalení stanu a cesta zlatou stezkou do osady Kvilda, kde proudí sem a tam davy lidí a odkud nás čeká jen cesta domů do Prahy, kam si po příjezdu připadám, že nepatřím.

Shrnutí: celkově mohu říct, že mne tato část Šumavy příliš nezaujala. Kopce mírné a táhlé, moc asfaltu a příliš lidí. Co mě nadchlo jsou nouzová nocoviště, podle mne úžasný nápad, neskutečně bych ocenil něco podobného například s Jeseníkách nebo Beskydách.

Výstroj: Rád bych zmínil věci které mě v těchto nepříznivých podmínkách velice pomohly
- Garmin Foretrex 401 / Mikina Moira stretch / spodky Craft pro zero / ponožky britské armádní GTX
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • září 2010
  • 548 zobrazení
milanalk
Chalupa.
více  Zavřít popis alba 
  • 4.7.2021
  • 18 zobrazení
sarka-87
opravuji ohlávky,deky,podsedlové dečky a dalsí.Našívám chrániče proti oděru od podbřišníku.Upravuji jiné pady a provádím opravy.

Pro opravy zasílejte čisté bez chlupů,prachu a bahna
více  Zavřít popis alba 
  • 2.10.2021
  • 7 zobrazení
3neckysenior2
Vycházky na Godulu se zúčastnilo 12 turistů. Jelo se do Komorní Lhotky - konečná, a šli cestou k Tolerančnímu památníku. Chata Ondráš byla jako tradičně zavřená. Nahoře byla mlha a chvílemi padaly sněhové krupky. Sešli jsme zpět do Komorní Lhotky a dále k domovu.
SMS
K.Lhotka - Godula a zpět - opět trasa jako květ./ P.S. F.L.Rieger: V práci a vědění je naše spasení./ Pran.: Říjen hodně větrů, dešťů mívá, někdy přece vesele se dívá./ V narvané tramvaji se Pepíček cpe dortem s krémem a maže přitom kožich paní stojící vedle. Máma mu říká: "Dávej pozor, Pepi, budeš
mít ten dortíček samý chlup." Nazdar, Vaše MM
více  Zavřít popis alba 
  • minulou středu
  • 90 zobrazení
kupkaj
Obrázky ze života našeho psího parťáka Chlupa
(Chrom Dakam)
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • 3.9.2020
  • 48 zobrazení
klen1
...a taky za zajíci, špačky, laněmi, srncem a divočáky...
Pozn.: tím, že došlo ke zvětšení výběhu pro zvířata téměř na dvojnásobek, se lehce může stát, že neuvidíte celý týden ani chlup. A modře značená trasa kolem výběhu je neudržovaná ( což je asi záměr zřizovatele ) a obtížně schůdná. Při ranní rose je člověk mokrý až po kozy...a to měřím 186 cm.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • letos v červenci
  • 38 zobrazení
jinopo
  • 13.2.2018
  • 46 zobrazení
andrlik3
  • červenec 2013
  • 129 zobrazení
dolarbaby
Emilka a moje celoživotní sbírka chlupů z ní :D Nejsem úchylná, sbírám to na svetr! ;)
více  Zavřít popis alba 
  • 10.6.2012
  • 169 zobrazení
zscdub
  • 12.11.2010
  • 223 zobrazení
jirka4819
  • podzim 2010
  • 56 zobrazení
dadul
  • 10.1.2010
  • 151 zobrazení
yeyra
naše fenečka šeltie Bet.
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2003 až duben 2013
  • 51 zobrazení
my2achlup
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2010 až srpen 2012
  • 29 zobrazení
barnyjack
  • 1.1.2005
  • 25 zobrazení
nanny
zase jednou kalba:D:D
více  Zavřít popis alba 
  • 7.11.2008
  • 230 zobrazení
bikerbob
Pátek - Pro někoho kruté ráno po včerejší veselici ale většina z nás byla provozuschopná ;-) Téměř všichni se postupně rozjíždí po skupinkách na různé vyjížďky. Kolem půl jedenácté vyráží i naše skupinka, kde se nakonec sešlo 17 motocyklů. Vybíráme si za cíl muzeum veteránů v Nové Bystřici. Kolonu vede klikatými cestičkami srdnatě Jitka, která se toho ale vůbec nebojí a tak nám cesta hezky ubíhá. Já sice při příjezdu zjistím, že zrovna v tomto muzeu jsem byl před nedávnem a tak parkuji v blízkém bufetu u nákladaného hermelínu, malého pivka a limonády. Ostatní si prohlídku muzea skvěle užili, protože je opravdu na co se dívat a muzeum má i velice zajímavý interiér. V pozdním odpoledni se vracíme do kempu k odpočinku před večerním programem. Vystoupení kapely "Na chlupy voskem" je přerušeno slavnostním zahájení celorepublikového setkání členů SCRC, po kterém nastupuje překvapení večera. Je to amatérská revival skupina složená z členů našeho SCRC :-) Skvělá zábava ! Do půlnoci pak pokračují navoskované chlupy a pak se už jen baví každý podle svého. Čím větší zábava, tím lepší spánek v chatkách. Noční teplota kolem 5 stupňů je nevytápěné chatce celkem dobrá otužovačka :-D
více  Zavřít popis alba 
  • 28.5.2021
  • 23 zobrazení
galeriexxl
Chlup Jan - GalerieXXl
www.galeriexxl.cz
více  Zavřít popis alba 
  • podzim 2019
  • 9 zobrazení
r4ising
  • listopad 2014 až leden 2018
  • 2 269 zobrazení
mysikrysa
Paparazzi fotky různých zábavných psů. :-)
více  Zavřít popis alba 
122 komentářů
  • 15.6.2013
  • 152 zobrazení
veronikaertlova
  • 21.2.2012
  • 950 zobrazení
czexican
2011 Stetconos orechovy, Vlastiborice, 1.10. 2011
více  Zavřít popis alba 
  • 1.10.2011
  • 209 zobrazení
najx
  • 18.3.2009
  • 54 zobrazení
sobisek13
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • 1.3.2011
  • 1 226 zobrazení
Reklama