Hledání: 2015.03.08.dlouhý.den.Roman

Pro dotaz 2015.03.08.dlouhý.den.Roman jsme našli 34 výsledků.

Náš tip

Diskutujte na Rajčeti!
Podělte se o své fototipy
a navzájem se inspirujte.

hazena-horka
27.9. 2020 TJ Sokol Horka nad Moravou - TJ Lokomotiva Suchdol nad Odrou 19:31 (11:17)

V neděli odpoledne jsme přivítali v domácím utkání Suchdol nad Odrou. Utkání se odehrálo ve sportovní hale Olšany u Prostějova, za což děkujeme místnímu Sokolu.

Zápas se od úvodních minut nevyvíjel vůbec dobře. To co se nám dosud dařilo bylo pryč. Hostující tým si šel za svým cílem a diktoval tempo na hřišti.
Z naší strany chybělo snad vše. Naše hra byla bez elánu, nápadu a bezzubá. Do toho jsme přidali naši střeleckou nepřesnost a bylo jasno.
Nespočet neproměněných vyložených šancí rozhodl dnes o naší prohře. A aby toho nebylo málo udělali jsme i spoustu individuálních chyb a zkušený soupeř neměl
defakto problém dotáhnout zápas do vítězného konce. Dnes jsme prostě neměli svůj den a doufáme, že jsme si tohle vybrali na dlouhou dobu.

Nevěšme ale hlavu, i takové zápasy prostě budou. Musíme to rychle hodit za hlavu a hrát hru kterou kluci umí. Opět se semknout a táhnout za jeden provaz.

Sestava a branky : Kubeček Jiří 7, Malý Patrik 3, Ochmann Petr 3, Foukal Tomáš 3, Minář Vojtěch 1, Hruda Jiří 1, Smahel Adam 1,
Semjon Jiří 0, Vyhňák Miroslav 0, Pulkrábek Jan 0, Halouzka Roman 0, brankář a úspěšnost: Vodička Štěpán 31%
více  Zavřít popis alba 
  • 27.9.2020
  • 36 zobrazení
klucittl
Druhý den našeho dogtrekování měl naprosto jiné "pozadí". Slunečný den vystřídalo mlhavé a deštivé rádo. Všude mokro po noční bouřce a dešti. Tak jdeme směr Krkavčí skála. Výstup k ní je ale opravdu nářez. No a ikdyž tam vyfuníme pokocháme se výhledem dáme se do dalšího stoupání k Varhošti. A zase se hrabeme vzhůru. Jde mi to ztuha ten dogtrekkingový výpadek z minulého roku se tzačíná projevovat. Na Varhošti nás čeká opět mokro a studený vítr. Teď by trošku toho sluníčka fakt bodlo. Tady se s námi loučí náš doprovodný tým Terezka a její čtvernožci. Má tentokrát i jiné povinnosti, tak tedy díky za skvělou spolupráci v boji proti trudnomyslonosti a ahoj zase příště. Odvoz zajištěn vše je tedy O.K. a my pokračujeme dál už jen s Romanem a jehlo vlčicí, kteří se k nám přidali již včera. A zase stoupáme už ne tak zprudka ale stále. No a pak přichází dlouhý sestup. Až jsme se dovalili ke Střekovskému hradu. A začlo prrrršet. Dáme si oběd.....ale je tu svatba.... tak nic? No přeci jen jsme kousek pod hradem našli skvělé místečko v podobě Hospůdky na Osadě. Než jsme k ní došli slušně jsme stačili zmoknout. No a pršet asi bude s přestávkami stále. Tak a je to tu. Poprvé jsem se definitivně rozhodl odstoupit ze závodu. Poprvé také nedokončíme Krušnohorce. Až doteď jsme to vždy zvládli. Je jasné, že limit nedáme a navíc mi to opravdu nechce šlapat. Roman s vlčicí se k nám přidává. Tak s zajišťuji odvoz u svého dobrého kamaráda Pavla. No a než pro nás přijede, tak se zde naobědváme. Při skvělém jídle a super obsluze a v příjemném prostředí se lépe snáší i to že pro tentokrát končíme.
více  Zavřít popis alba 
  • 28.4.2019
  • 59 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
guanoapes1979
V Ostrovské pivnici Kolečko se v sobotu 30.května pořádal již sedmý ročník Májové šipky. Tento ročník byl trošku jiný než ty předešlé. Zákeřný koronavirus, který se šířil po celém světě zasáhl i šipkařské odvětví a tak restaurační zařízení v naší zemi, kde se softové šipky hrají byly na více jak dva měsíce zavřené. Jen hrstka hráčů mohla ve volném čase trénovat doma na sisálovém terči. Spousta hráčů tak držela šipky v ruce po 10-ti dlouhých týdnech a což bylo i docela znát. Hned první volný víkend se tak mohl uspořádat tento speciální a velmi oblíbený tunájek " O putovní pohár starosty města Ostrov ". Starosta našeho města se turnaje nezúčastnil. Turnaj je sice všem veřejně přístupný, ale pro změnu zase není tolik medializován. Májová šipka je prostě jedna z nejoblíbenějších, na kterém se schází takřka jen domácí ligový hráči, rodáci a nebo ti co mají s našim městem něco společného. Proto je vždy počet účastníků oproti jiným turnajům nižší, ale zase taková pohodovová, přátelská a hlavně uvolněná atmosféra se nedá srovnat s žádným jiným turnajem v širokém okolí! Letos se turnaje zúčastnilo rekordních 24 šipkových nadšenců. Přesněji 20 mužů a 4 ženy. Ti ostrováci kteří nedorazili, přišli skutečně o hodně. Prohry v turnaji bral každý velice sportovně a s úsměvem. Tentokrát byli pro ty nejlepší připraveny uzeniny, lahvinky, spousta propagačních předmětů a knížek o našem krásném městě. Nesmíme opomenout ani každoroční krásné akrylátové poháry po ty nejlepší - včetně toho putovního. Veliké díky patří i pivnici Kolečko za překrásné ručně šité motýlky s kravatou, které se v jeho firmě šijí. O tyto ceny se losovalo v tombole. Nikdo ten den neodešel s prádnou. Každý dostal nějakou tu cenu a to je vždy hlavní motto tohoto speciálního turnaje! Na Májové šipce jsou pokaždé závěrečné hry náročnější a celkový vítěz tak musí opravdu projevit své herní kvality. Posledních šest hráčů už hrálo na tři vítězné legy a jako bonus k tomu měli i kredity zdarma. Na posledním místě a tím i salátem turnaje se stal Robert Hlůžek. Králíček si doma určitě pochutná :-) Nejlepší ženou v turnaji se stejně jako vloni stala Peterková Petra hrající za domácí Kolečko a taktéž ženský tým Šikovnej Úlet Ostrov! Tou druhou se stala Ogorková Kateřina a třetí Mlčáková Kateřina. Všechny jmenované ženy hrají v různých teamech za ostrovské Škodíky. Na celkovém a společném 7.-8. místě skončili Lukáš Maron a Pavel Bardoun. Dělené páté a šesté místo patřilo nejlepší ženě Petře Peterkové a Míru Fialovi. Pro bramboru - čtvrté místo si došel Ondra Rom. Ve finále levé strany si to na tři vítězné legy rozdali vítěz minulého ročníku ostrovský Štěpán Tunkiv a nejlepší Škodík v turnaji, nastávající otec František Hochmann. Štěpán Tunkiv ukázal pevnější nervy a po velké bitvě 3:2 se dostal do celkového finále. Z pravé strany na něho čekal veliký sympaťák kraslický Roman Duna, který velice rád navštěvuje ostrovské turnaje právě pro tu tamní úžasnou atmosféru a skvělé lidi. Proto i on jako speciální host se ukázal na Kolečku. Finále se hrálo celkem na osm legů. Loňský obhájce tam dokázal Romana porazit 3:1, kde rozhodlo více štěstí na doublech. Superfinále mělo totožný scénář. Koncovky opět vyšly lépe Štěpánovi, který hraje za karlovarský Průšvih. Dokonal tak obrat ve svůj prospěch a po výsledcích 3:1 a 3:1 tak zcela po právu mohl opět zvednout nad hlavu ten „nejcennější“ putovní pohár starosty města. Poslední ročníky to vypadá, že vítěz svůj putovní pohár má v držení vždy “pouze“ dva roky a pak ho předává dál :-) Štěpánek Zdeněk 2 x, po té Fiala Petr 2 x a nyní 2x Tunkiv Štěpán. Předávaly se i pohárky a ceny za nejvyšší zavření a bingové krále. Cenu za nejvyšší zavření a to s krásným číslem 139 ( 60 - 39 - 40 ) si domů odnesl Ondra Rom. Bingový král pro změnu putoval k Petru Kováčovi, který sice bydlí v Nejdku, ale taktéž hraje za ostrovské Kolečko. Všichni zúčastnění byli s podařenou akcí velice spokojeni a po nečekané vynucené pauze se náramně bavili až do samotného konce. Pivnici Kolečku, jejímu skvělému personálu a hlavně všem sponzorům děkujeme za pěkné ceny! Kdo z místních šipkařů nedorazil, tak může opravdu a pouze jen litovat! Už teď se všichni zúčastnění těší na další ročník, na který Vás všechny srdečně zveme.
Výsledkovou listinu najdete zde https://www.sipky.org/?region=kvk&page=vysledkova-listina-turnaje&tour=2425698
více  Zavřít popis alba 
  • 31.5.2020
  • 39 zobrazení
yao
Školou "naruby" jsme si v pátek 28. března připomněli Den učitelů. Druhou vyučovací hodinu absolvovali žáci 1. stupně s našimi "novými kolegy" (žáky 9. třídy). A tak se vyučovalo matematice, přírodovědě a hudební výchově pod jejich vedením. A jak to dopadlo ?!
Ohlasy :
1. třída - vyučující Adam a Martin
"Připravili jsme si hodinu matematiky. Začali jsme krátkou rozcvičkou na ruce, aby se jim lépe psalo. Děti to braly s humorem a moc se jim to líbilo, v pohodě zvládly všechny příklady. Bylo nám s nimi fajn, tak snad zase někdy příště."
2. třída - vyučující Lukáš a Adam
"Děti byly zvědavé, co jsme si na ně v matematice připravili. Pracovaly podle našich pokynů s nadšením, zvláště, když se dozvěděly, že prvních deset bude odměněno sladkostí. Hodina se nám, myslím, podařila. Měli jsme z toho dobrý pocit."
3. třída - vyučující Roman a Josef
"Žáci se v hodině hudební výchovy dozvěděli něco o kytaře, dokonce i o karibském hudebním nástroji zvaném ukulele. Myslíme si, že se hodina líbila i paní učitelce Mgr. Blance Kristianové, která si zkusila po dlouhé době, jaké to je sedět v lavici, učit se a být znovu žákyní. Bylo to skvělé, děti se zapojovaly, zpívali jsme i kreslili."
4. třída - vyučující - Sabča a Terka
"Vydaly jsme se do 4. třídy vyzkoušet si, jaké to je být učitelem. Vyučovaly jsme přírodovědu, protože je nám nejblíž. Žákům jsme dávaly otázky , hráli jsme hry, kreslili jsme si. Hodina byla tématicky zaměřená na "jaro". Myslely jsme si, že 45 minut je dlouhá doba, ale nakonec nám pár minut ještě scházelo. Moc se nám to líbilo a doufáme, že dětem taky."
5. třída - Maruška a Eva
Učily jsme přírodovědu, vylučovací soustavu. Připravily jsme si prezentaci a video "Byl jednou jeden život". Děti byly pozorné a snažily se. Dětem se to líbilo a nám také."
A co na to inspektoři Žirafa a Srnka (Michal a Lukáš)?
"Vyspělá škola, dobrý pedagogický sbor. Ovšem co se týče vybavení, je škola trochu pozadu. Chybí bowling, plavecký bazen, vrtulníková doprava do školy - chodí se většinou pěšky, tablety do každé třídy. Jinak jsme byli spokojeni."
více  Zavřít popis alba 
  • 28.3.2014
  • 464 zobrazení
zsmostyujablunkova
Den matek a rodiny na ZŠ a MŠ Hrčava
Pátek 15. Května 2015 byl na naší škole trochu jiný než běžný pátek. Žáci z mateřské i základní školy byli trochu nervózní, zda se jim program připravený pro maminky, tatínky, babičky a dědy povede předvést tak, jak si ho dlouho připravovali.
Sál pro vystoupení byl velmi netradiční – široká a světlá chodba ještě novotou vonící školy. Jedna část této chodby byla určena hostům a druhá vystupujícím dětem.
Krátce po půl třetí, kdy na chodbě byly obsazeny všechny židle donesené z kulturního domu i ty ze tříd, mohl program začít. Nejdříve paní vedoucí učitelka Mgr. Libuše Ježowiczová přivítala pana ředitele školy Mgr. Ondřeje Polakoviče, paní zástupkyni Mgr. Janu Klusovou, pana starostu Ing. Petra Staňa a všechny přítomné.
A pak už to všechno vypuklo. Děti MŠ a ZŠ přednesli společnou báseň nechali předškoláky, aby předvedli své pásmo tanečků a veršů, v němž byl obsažen moderní tanec i lidový tanec Placki. Malí dodali odvahy starším kamarádům a ti také bezchybně recitovali, zpívali písně české i z Hrčavy a zatančili tanec Rejna. Malí i velcí pak předali maminkám, babičkám i tetám dárky, které sami vyrobili ve výtvarné výchově, v pracovních činnostech a ve školní družině.
Závěr patřil poděkování všem, kteří se na přípravě programu podíleli: slečna učitelka Daniela Poloková, paní učitelka Libuše Ježowiczová, pan učitel Leon Ježowicz, který nacvičil s dětmi písně a doprovodil je na housle a paní Miluše Romanová.
Maminkám i paní učitelkám poděkoval pan starosta ing. Petr Staňo a všem předal krásné kytky. A pak už se debatovalo, hodnotilo u malého pohoštění, o které se postaralo SRPDŠ.
více  Zavřít popis alba 
  • 15.5.2015
  • 270 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
lukas-bubu
Je to neuvěřitelné, ale po dlouhých sedmnácti letech se na Peruci opět uskutečnily MÁJE. S nápadem přišel Roman Kučera (Balik), k němu se přidala parta kluků a holek a dobrá věc se podařila. Dokonce i to počasí nám přálo. Do průvodu vyrazila snad celá vesnice. Po vsi se rozvozilo na třicet malých májek a na náměstí se postavila velká ( devatenáct metrů dlouhá ) májka. Sehnal se koňský povoz, kroje a k tanci nám zahrála kapela ŠRUML pod vedením Milana Bitnera. Když se projelo celou vsí, vrátili jsme se zpět na náměstí, kde se pak losovala tombola. Celý den se báječně vydařil. Snad se tato tradice ujme a sejdeme se zase příští rok. Čí jsou máje? Našééé.
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2013
  • 354 zobrazení
vutvbrne-festival
Místo: hřiště Gymnázium Vejrostova Brno

Všechno začalo 28.6.2010 v 7,30 na Kociánce, kde Michael Svoboda a Martin Polášek naložili 10 postižených dětí do aut a vyrazili jsme směr Gymnázium Vejrostova v Bystrci, kde VUT v Brně společně s touto školou pořádali toto důležité setkání. Hned po příjezdu se postižených dětí ujali žáci této školy, vynášeli je z aut, rozdělávali vozíky, starali se o jejich pitný režim atd. Toto byla jedna z moc důležitých součástí celého dne, že se o děti z Kociánky starali celý den žáci této školy včetně nošení na záchod a dalších věcí. Zvládli to všichni společně opravdu skvěle.

V 9,00 při slavnostním zahájení tancovali postižení žáci z SŠ FD Roosevelta, kteří předvedli tanec free na píseň Michaela Jacksona. Byl to velký zážitek a pro většinu žáků Gymnázia Vejrostova první takováto zkušenost. Moc děkujeme této skupině - Janě Malivánkové - spolupracujeme spolu dlouho a budeme dál. Akce se zúčastnila také paní Naďa Křemečková, která zastupovala pana primátora města Brna Romana Onderka, Kateřina Fantová z JMK a další. No a pak už se rozběhly atletické disciplíny sprint na 60m, dálka, hod na cíl, běh na 800m a štafety 4x60m. Postižené a zdravé děti absolvovaly všechny disciplíny dohromady a vzájemně se o sebe starali.
Na závěr jsme zase rozdali spoustu medailí, cen a diplomů a křičeli jsme "vzhůru Brno"!
více  Zavřít popis alba 
  • 28.6.2010
  • 332 zobrazení
jirca6
A je září….. v pátek 6., brzy odpoledne vyrážím směr Kokořínsko. Pod Romanovem je velké hraní T.O. Bílé skály. Kamarádů spousta a hudby až do rána-výborný. To nás pod širákem dohnalo mrholení, ale plachta to napravila. Sobotní den jsem si vyhradil na vandřík po Kokořínských dolech a skalách. Prolézačkou k jeskyni Obraznici, na Kačinu a pak až na Studánecké vyhlídky. Na obzoru přetíná pískovcové území Kokořínska, sopečný hřeben pětisetmetrových vrcholů. Vracím se okolo hájovny po modré ke Švédským valům, Obří hlavě, Žábě a Droužkovou hřebenovkou na Pokličky. Všude je krásná příroda plná skal a roklí. Stále mrholí a trámové schody do údolí Pšovky kloužou jak blázen. Obědvám na divoko a přes mokřady Liběchovky a Pšovky to špacíruju na Stříbrňík. V Ráji potkávám pár kamarádů a tak zastavuji u Weinlichů na pivko a kávu. Hele, obloha už přestala plakat…. Přes Laku mířím ke Konrádovu. Okolo cest jsou dřevěničky, vzduch je krásný, je to pohůdka. Odbočuju do Údolí Bílých skal a dělám malou smyčku pod Ovčárecký vrch. Přicházím na kemp osady Bílých skal, právě probíhají dětské soutěže. Spočívám u buřťáku, než nás kamarádi zvou k soutěžím pro velké. Kolečkový kros, kvíz o anatomii těla, střelba z pistole, skládání hlavolamu. Byla to prča i dřina, ale zablbli jsme si. Ve stěnách Bílých skal hledám jeden z posledních volných převisů na spaní. Kemp se plní, povečeřet a pomalu se přesunout k potlachovišti. Zapalovací rituál zde mají osobitý, pak již hudba, zpěv, soutěže ve veselém vyprávění, předávání placek. Do osady je přijat nový člen Žežula. Nejmladší je ani ne tříletá Eliška, nejzvdálenější kamarád z Austrálie. K půlnoci řady trošku prořídly, ale u ohně je stále dobře. Za hudbu teď vzal Meky a jedou hodně starý trampský písně. Ale to už ležím ve skalní kapse a koukám, jak světlušky baterek křižují údolím mezi wigwamy a převisy. Více vlevo vidím velký oheň a úžasná akustika Bílých skal ke mně nese něco o Eldorádu. Jsem vyjímečně rád, že spánek přišel později. Je neděle ráno, vzbudili mně veverky, jak řádili na stromech, mršky jedny. Vypadá to, že bude hezký den. Z převisu mi spadla bota, tak bosej hurá ze svahu… U buřťáku voní káva a slanina, přidávám se. Po rozloučení se vydáváme s kamarádem od Berounky dále do skal. Na Ovčárecký vrch je to rozcvička, ale pak se žlutá hřebenovka srovná a dává mi užít krásných výhledů. Olešno je úžasná historická víska. Cestou dále procházím bludištěm pod Tutanchamonem. Za Rovinami scházím do údolí Debře a pod Romanovem mířím ke Mšenu. Dlouhý víkend končí, nohy bolí, ale bylo to nádherný.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 9.9.2019
  • 585 zobrazení
spanilejizdy
Jelo se v menším počtu 6 osob. Jirka Venca Vláďa Romana Mirek Dáša. Jelo se z Jeseníků ze Šeráku do Břeclavi. Tuto trasu jsme zopakovali, jela se již v roce 2012. Dáváme přednost rovinám a pohodlnějším cestám podle řek, tato cesta se osvědčila a proto jsme ji zopakovali. Abychom měli změnu, pokusila jsem se změnit místa přespání. Již třetí rok byla výluka na trati, takže místo Slezským Semmeringem na Ramzovou se ze Zábřehu jelo autobusem. Mirek si zase v autobuse zapomněl věci, tentokrát vestu z 2 mobily. Dopadlo to dobře. Z Ramzové lanovkami na Šerák, krásné ubytování v chatě Jiřího na Šeráku a ten rozhled. Druhý den při sestupu dolů se nám draly palce z bot, jaký to byl sešup. Krásný sjezd z hor, krásná příroda kolem, nebyla dlouhá trasa, škoda, že jsme nezastavili v obci Branná. Prý je to tam pěkné. Pokračovali jsme přes Hanušovice do Bludova, tam ubytování. Jo a Jirka slavil 60. Penzion prostý, ceny lidové, pili pivo Huhňáka. Třetí den byl naplánován z Bludova do Litovle, se zastávkou v Lošticích a s výstupem na Bouzov. A hrad je na pořádným kopci, kdybych to byl býval věděl, tak bych tam byl býval nechodil. Ale je krásný, stál za to. 4. den dlouhá trasa po rovině z Litovle přes Olomouc a Tovačov až do Kroměříže. Všude nové cyklostezky, ale 75 km. 5. den z Kroměříže do Strážnice. To nás chytil déšť, ale schovali jsme se v Uherském Ostrohu. Ze Strážnice do Kobylí, přes Čejkovice a vinařskou oblastí. Poslední večer ve sklípku v Kobylí, s ochutnávkou vín a milým hostitelem. Poslední den na vlak do Břeclavi. Neuvěřitelný rekord. Vlak v 13:15 jsme již čekali od 10:00 na nádraží. No a pak rychlíkem do Prahy. Počasí pěkné a slunečné, až na ty bouřky. Možná velké tempo nebo vyšší věk. Milan s Eliškou nebyli, čekají potomka, nebyl Roman ani Krkonošští nemohli. Takže 6 ks.
Kategorie: cestovánísport
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2016
  • 119 zobrazení
foxondra
Ahóóój, opět vodácká akce, tentokrát v česku a to konkrétně na Vltavě. Doufejme, že si ji budeme užívat ještě dlouho, proslýchá se totiž něco o přehradě Č. Krumlov a Dívčí kámen, ale snad to zůstane jen na papíře. Jelo nás jen šest.....Romana a Tom, Jožka a Ivo a Simonka s Lišákem. Přistoupili jsme se Simčou v Náměšti a po krátké 5-ti hodinové jízdě vlakem a busem jsme dorazili do Vyšáku. Nalodili jsme se a vyjeli jsme. První kempovačka U Nojdy, kde jsem se již dlouho těšil na žebra.....hnus fialovej, nikdy více. Procházka krásným Rožumberkem a Plznička U Martina nám však náladu spravila. Ráno azuro a teplo, ale ta ledová voda jak z filmu Titanik, nic moc. Cestou tradiční oběd U Vikinga a doplutí do Krumlova. Ten mě nepřestane fascinovat, po Zbýšově nejkrásnější město v republice:-))). Dali jsme pizzu a chvíli jsme si zablbli na dětském hřišti, procházka nádherným městem,následovalo pivko u 66 a ve dvě hurá na kutě. Jenže 3 den....chcalo a chcalo.....a to fakt pořád a vytrvale. Byly jsme trošku rozladění....Naštěstí večer na turistickém tábořišti Dívčí kámen byla pohoda, déšť ustal, dokonce jsme dali aj táborák a špekáčky. Poslední den bylo snad nejtepleji, ale už se jelo domů.......Rozpočet pro dva lidi:Vlak 900,-Kč, kempy 500,-Kč,lodě 1200,-Kč....útrata asi 3000,- celkem tedy 5500,-Kč. Tedy 2750,-Kč na osobu.
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2015
  • 1 396 zobrazení
kubamarek
Expedice Banát v jihozápadním Rumunsku.

Skupinka studentů kutnohorského gymnázia a několik studentů archeologie z Moravy a ze Slovenska absolvovali na přelomu srpna a září pobyt v česky mluvící oblasti na hranici Rumunska a Srbska. Počasí se vydařilo (až na první den), žádného medvěda jsme nepotkali, všichni absolvovali dlouhé (až 40 kilometrové) pochody ve zdraví (až na pár vosích štípanců a oteklých chodidel), a tak všichni jen v dobrém vzpomínáme na tuto krásnou aktivní dovolenou a někteří z nás již nyní plánují výlet do Banátu znovu.

Náš program:

1. den: pochod ze Sasca Romana do kempu Valea Beiului na řece Nera. Odtud ještě krátký výlet na kaskády Beusnitei. V nohách máme odhadem něco mezi 15 až 20 kilometry.

2. den: nejdelší etapa z kempu na Neře do Rovenska. Nejprve nás čeká divoké údolí řeky, několik brodů, neplánovaná cesta na vlečce, poté táhlé vysoké kopce a nakonec krásné výhledy při západu Slunce. V nohách přes 35 km.

3. den: oproti předchozímu dni nás čekala odpočinková etapa (asi 15 km) z Rovenska do Gerniku. Krásné počasí nám zajistilo úžasná panoramata.

4. den: z Gerniku se přesouváme do Svaté Heleny. Cestou se stavujeme ještě u Turecké díry a Kulhavé skály. Krajinu nad Helenou kazí doslova stádo hučících větrníků. Poté nás čeká přesun autobusy do Eibentalu. Nachozeno máme asi 15 km.

5. den: poznáváme okolí Tisového Údolí (Eibentalu). Zavítali jsme taktéž do Ujbányje. Někteří z nás si dali ještě krátký výlet na vyhlídky na Dunaj. Odhadem máme něco mezi 10 až 15 kilometry.

6. den: výlet autobusem k Dunaji, kde nás čeká prohlídka krasových jeskyní. Někteří si výlet zpestří osvěžením v řece, následně se lodí přesouváme do jeskyní Veterani. Odpoledne se opět pár dobrovolníků vydá na kratší procházku – cílem je tentokrát chromová štola. V nohách máme asi 10 km.

7. den: výšlap na vyhlídku Známana. Perfektní výhledy do okolí. Celkem pěšky asi 15 km. Někteří mají ještě tolik energie, že si vyběhnou i na Kovárnu za vidinou chmelového moku zdarma (já byl mezi nimi). Čeká nás poslední noc v Rumunsku, Honza (průvodce) navíc slaví narozeniny, takže se večer nikomu nechtělo moc spát.

8. den: ráno balíme, navštěvujeme místní základní školu, kde předáváme naše dary, a přesouváme se pěšky k Dunaji (asi 6 km), kde čekáme na autobus.

Suma sumárum, někteří z nás mají za 8 dní v nohách i více než 120 km, takže v autobuse spí i ten, kdo v něm běžně ani nezamhouří oko.
více  Zavřít popis alba 
  • září 2013
  • 246 zobrazení
vutvbrne-festival
Místo: Brno, stadion VUT v Brně Pod Palackého vrchem

Smršť sportovních, preventivních a charitativních akcí našeho projektu pokračovala ve čtvrtek 27.5.2010 akcí Ateltický 4boj ZŠ města Brna. Jsme moc rádi, že i při této akci již letos tradičně spojili své síly AŠSK, VUT v Brně a AK Olymp Brno. Dívky 7.-9. tříd absolvovaly 4boj sprint na 60m, skok do výšky, skok do dálky, vrh koulí, hod kriketem, běh na 800m a 1000m a štafety 4x60m. Naštěstí jsme nezmokli, dokonce vykouklo sluníčko. Na stadionu mezi rozhodčími i závodníky panovala obrovská pohoda. Velkým překvapením bylo pro všechny účast hokejistů HC Kometa Brno Radka Dlouhého a Romana Erata, kteří přišli akorát na závěrečné vytrvalostní běhy dívek a chlapců. Bylo to super, kluci šli hned mezi závodníky, povzbuzovali je, povídali si s nimi před závodem i po závodě. Bylo to neformální a moc příjemné. Poděkování patří také dětem z tehcnické čety ZŠ Bosonožská. Vyhráli všichni, bavili jsme se celý den sportem.
více  Zavřít popis alba 
  • 27.5.2010
  • 254 zobrazení
potmesilci
Náš dárek ke svatbě Petry Přibylové a Vládika Augstena. Nápad se vylíhnul cestou z taneční soutěže našich dětí v Brně. Cesta z Brna byla dlouhá, tak se dalo vymýšlet....Díky Mirce za nápad, Honzovi za sestříhání muziky, Martině za zařízení krásných triček, Richardovi, Majce, Vlastě, Mírovi, Jitce, Ivaně, Petrovi, Lee, Romanovi, Pávovi za nadšení, vytrvalost a ochotu si ze sebe udělat srandu. Báječné Janičce - naší trenérce, která do toho s námi šla, i když riziko bylo veliké....100% paní ředitelce - jako vždy nenápadně vzadu, ale jak řekne - tak to je!Díky našim dětem, které byly velkorysé a často nás doma doučovaly kroky....Synovi Máťovi, který nám moc pomohl v den "D". Katyně, že nás zařadila do "programu" a Lucce, která na poslední chvíli bezchybně zaskočila za původního barmana...panu Hrkalovi za autobus a za odvezení - věřím, že "tohle" ještě nevezl.... A díky mně - že jsem nepovolila a pořád všechny otravovala a nedala jim šanci uniknout.... Moc jsme si ty 4 měsíce užili, objevili jsme v sobě netušené taneční možnosti.....škoda, že se Petra třeba za půl roku zase nebude vdávat ............. :))))))
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2013
  • 641 zobrazení
vrhor
V sobotu 8.9 se konala na břehu Vltavy v Braníku v Praze akce Sporťáček. Na 80 sportovních klubů tu prezentovalo svoji činnost a děti s rodiči se tak mohli porozhlédnout po nějaké volnočasové aktivitě. Vedle všech sportů od juda, fotbalu, hokeje a jezdectví tu byl zastoupen i požární sport. Pro tento sport potom lákali děti mladí hasiči z Čisovic. Za pomoci výjezdové jednotky SDH Kbely, která tu držela asistenční pohotovost, předváděli svoji zručnost při rozbalovaní hadic, ale zejména při ovládání motorové stříkačky PS 12 a zacházení s útočnou zásahovou proudnicí a proudnicí tajfun. Za nimi se krátce po spuštění mašiny tvořila pravidelně dlouhá fronta a tak Roman, Kuba a Ondra předávali své zkušenosti, až se z nich kouřilo. Dohromady se tak stříkalo do Vltavy plných šest hodin a všichni chlapci to pocítili až druhý den po probuzení. Patří jim obrovský dík za jejich výkon i za vstřícnost k ostatním dětem, kterých se u plochy s požárním sportem vystřídalo několik set. A to i proto, že mladí hasiči z "Čísek" tu reprezentovali celý okres Praha západ a všem zájemcům o tento náročný sport rozdávali i letáky s popisem činnost Mladých hasičů a kontakty na jednotlivé kolektivy v okrese.
Kategorie: děti
více  Zavřít popis alba 
  • 8.9.2012
  • 168 zobrazení
cermakweb
Protože jsme byli dost přesyceni komercí, rozhodli jsme se přesunout na nějaké klidnější místo. Vybrali jsme městečko Champery v lyžařské oblasti Les Portes du Solei - obrovské lyžařské středisko s 200 vleky a 90 hospůdkami - jak píšou na jejich webu. V létě je to ale oblast ne příliš pofláklá - jen pár turistů a trochu víc bikařů. A je tam klid, krásné hory a proti Zermattu a Oberlandu dost levno.
Našli jsme kemp na konci údolí, majitel nás ale naštval, protože nebyl přítomen a místo v jednu se vrátil až ve čtyři, takže jsme čekáním ztratili zbytečně celý den. Navíc se nám tam ani nelíbilo, byl to kemp spíš pro štamgasty, co tam mají vlastní chatky, pro ostatní jen pár ošklivých míst u silnice, daleko od sociálek. Hezké místo pro pár malých stanů.A majitel pořád kvůli něčemu prudil. Ráno jsme se raději sbalili a jeli pryč. Doporučovala bych raději parkoviště u lanovky - je veliké, klidné, blízko jsou hospůdky a obchod, takže na jednu noc lepší volba.
První den odpoledne, když jsme se konečně zaregistrovali v kempu, jsme vyrazili aspoň na malou procházku po okolí. Druhý den vyjeli kabinou nahoru, cestou dolů jsme si dali oběd v příjemné hospůdce, což byl fakt gurmánský zážitek, protože z neznalosti francouzštiny jsme zvolili menu se zeleninovou polévkou (to jsme ještě přeložili a byla fantastická, vařená v kotli na ohni) a jako hlavní chod bylo sýrové prkénko s místními sýry. Nedalo se to najednou sníst, takže jsme zůstali několik hodin, pojídali sýry, zapíjeli to vínem, děti si hrály, Robin fotil, bylo nádherně, kolem bečely ovce a .... no byla to idyla.
Cesta dolů zas taková idyla nebyla. Čekalo nás poměrně velké převýšení a trasa byla všechno, jen ne kočárková. Ona by teda možná i kočárková byla, aspoň paní na informacích to říkala, to bysme ale nesměli zahnout na jinou cestu. Dlouhou dobu se to ještě nějak dalo, taky nám bylo divné, že pořád neklesáme. A pak to najednou přišlo. Strmý sešup lesem, kameny, kořeny, já nesla Emu, Roman spouštěl kočár, bylo to docela nekonečné. Občas jsme kočár museli i přenášet. Roman už v zoufalství přemýšlel, že ho zahodí někam do lesa a koupí Emě na stará kolena nějakej novej. No ale nakonec jsme to zvládli a našli zase pevnou zem s asfaltem.
Přívěs na nás stále čekal, takže jsme si ještě zašli na kafe a na zmrzlinu, v obchodě nakoupili a utratili poslední franky a zamířili kam? No do Francie, konečně.
více  Zavřít popis alba 
  • 25.7.2012
  • 599 zobrazení
woodfoto
Vánoční turnaj ve stolním tenise 2016 29.12.2016 Brno - Bohunice

Vážení přátelé stolního tenisu!
Máme za námi další rok a také tradiční Vánoční turnaj ve stolním tenise v kategorii mládeže i dospělých v Brně – Bohunicích, který pořadala místní Orelská Jednota.
V kategorii dospělých se opět podařilo naplnit počet 32 hráčů i přesto, že ve stejném termínu probíhal turnaj také v Kr. Poli, kde hráli někteří tradiční účastníci našeho turnaje. Turnaj proběhl i tentokrát systémem nasazených hráčů dle loňského umístění a rozlosováním domácích borců do 8 skupin. Po těchto skupinách proběhlo rozdělení na 2 pavouky po 16 ti hráčích o 1.- 16. a 17.- 32. místo. Vítězem se stal nový účastník turnaje Hrůza Marek a získal kromě poháru a diplomu za první místo i pohár putovní. Naši nejlepší hráči Skurka Juraj a Vondrášek Tomáš obsadili 4. a 9. místo. Byl to tentokrát obvzláště dlouhý časový maratón ( 126 zápasů ) zřejmě proto, že boje byly vyrovnané a tak se turnaj protáhl až do večerních hodin.

Celkové výsledky:
1. Hrůza Marek 11. Šumbera B. 21. Kročil František 31. Zábranský Milan
2. Šamšula Roman 12. Dvořák Ladislav 22. Straková Dana 32. Luštinský Hubert
3. Dlask Marek 13. Musil Vladimír 23. Krakovský Luboš
4. Skurka Juraj 14. Pavka Luboš 24. Tesařová Dana
5. Kottas Milan 15. Žaža Vladimír 25. Musil Josef
6. Ondruš Milan 16. Woś Radek 26. Plevák Standislav
7. Drápal Petr 17. Metelka 27. Novoměstský Zdenek
8. Juračka Karel 18. Rýzner Čestmír 28. Babjaková Anna
9. Vondrášek Tomáš 19. Opršal Jiří 29. Mišejka Luboš
10. Stříteský Roman 20. Janeček 30. Julínek Petr

Po skončení turnaje jsme se opět sešli v orelském klubu pod tělocvičnou, kde bylo po celý den zajištěno občerstvení, a při hře na kytary, banjo a s doprovodem flétny a foukací harmoniky, ztrávili příjemný zbytek večera.
Díky všem zúčastněným a Orelské Jednotě, která tuto akci uspořádala.

Za oddíl stolního tenisu s přáním všeho nejlepšího v Novém roce 2017
Musil Vladimír
více  Zavřít popis alba 
  • 29.12.2016
  • 137 zobrazení
woodfoto
Vánoční turnaj ve stolním tenise 2018 28.12.2018 Brno - Bohunice

Vážení přátelé stolního tenisu!
Orelská Jednota pořádala opět tradiční VÁNOČNÍ TURNAJ VE STOLNÍM TENISE v kategorii mládeže i dospělých v Brně – Bohunicích. V kategorii dospělých se sešlo naplánovanýh 32 soutěžících a turnaj proběhl i tentokrát systémem nasazených hráčů dle loňského umístění a rozlosováním domácích borců do 8 skupin. Po těchto skupinách proběhlo rozdělení na 2 pavouky po 16 ti hráčích o 1.- 16. a 17.- 32. místo. Vítězem turnaje se stal opět DLASK MAREK, a je to jeho již třetí vítězství. Do první desítky se prosadili i domácí borci Juraj Skurka na 3.místě a Musil Vladimír na místě 7. Byl to i tentokrát dlouhý maratón neboť boje byly vyrovnané a tak se turnaj protáhl až do večerních hodin.
Celkové výsledky:
1. DLASK MAREK 11. Žaža Vladimír 21. Opršal Jiří 31. Novoměstský Zd.
2. Hrůza Marek 12. Ilievová Marta 22. Dobrovolný Jiří 32. Bruckner Jar.
3. Skurka Juraj 13. Herz Luboš 23. Holáň Radim
4. Stříteský Roman 14. Zátrapa Petr 24. Krakovský Luboš
5. Kottas Milan 15. Blaškovič Milan 25. Sobota Tomáš
6. Mišejka Luboš 16. Mikulica Jaromír 26. Kučera Ota
7. Musil Vladimír 17. Janeček Martin 27. Kročil František
8. Krejčí Petr 18. Šenková Kateřina 28. Straková Dana
9. Ondruš Milan 19. Musil Josef 29. Ondruš Pavel
10. Metelka Jan 20. Plevák Standa 30. Voškeruša Radim

Po skončení turnaje jsme se opět sešli v orelském klubu pod tělocvičnou, kde bylo po celý den zajištěno občerstvení, a při hře na kytary, banjo a s doprovodem foukací harmoniky, ztrávili příjemný zbytek večera.
Díky všem zúčastněným a Orelské Jednotě, která tuto akci uspořádala.

Za oddíl stolního tenisu s přáním všeho nejlepšího V NOVÉM ROCE 2019
Musil Vladimír
Kategorie: sport
více  Zavřít popis alba 
  • 28.12.2018
  • 95 zobrazení
hazena-horka
20.10. 2018 TJ Valašské Meziříčí – TJ Sokol Horka nad Moravou 35:25 (16:13)

Netradičně a to již v sobotu ráno jsme zajížděli do Valašského Meziříčí.

Tohle utkání jsme nezačali vůbec dobře. Na hřišti jakobychom vůbec nebyli a to opravdu doslova. Dlouhých dvacet minut trvalo než jsme se probudili. To už měl domácí tým náskok o osm gólů.
Po probrání kluci zabrali snažili se manko zmenšit. To se nám v celku do poločasu podařilo a do šaten jsme odcházeli s mankem tří branek.

Do druhého poločasu jsme vstupovali s jasným cílem a to, že budeme hrát jako na konci první půle, kdy to opravdu bylo naše družstvo. No jo, co čert nechtěl výkon z první poloviny jsme sice zopakovali, ale bohužel té první části a tak nám zase ujel vlak na začátku poločasu. Hoši se sice potom snažili, ale náskok si domácí tým s přehledem pohlídal do závěrečného hvizdu.

Bohužel musím říct, že tohle bylo nejhorší utkání, které jsme předvedli v kategorii mužů. Spousta ztrát míčů, nepřesná střelba a v poslední řadě také obrana neklapala jak má. Prostě dnes se nám nedařilo vůbec nic. Ve hře nám také chyběla dravost a větší vůle chtít hrát. No nic pojďmě dnešní utkání hodit za hlavu (jak se říká každý den není posvícení) a pojďme se vzít ponaučení do budoucna, že takhle to asi fakt nepůjde. Přitom, když jsme zapli měl soupeř situaci ne zcela pod kontrolou.
Pojďme na sobě zamakat máte na to chlapi.

Děkujeme rodičům za pomoc s dopravou na utkání.

Sestava a branky : Vykydal Libor 5, Vysoudil Vojtěch 5, Hruda Jiří 4, Protivánek Matěj 4, Němec Martin 2, Semjon Jiří 1, Holý David 1, Pulkrábek 1, Halouzka Roman 1, Foukal Tomáš 1, brankáři a úspěšnost : Dvorský Radek 44%, Konrád Martin 24%
více  Zavřít popis alba 
  • 20.10.2018
  • 116 zobrazení
pcupr
Potulky po Karpatech - Žítková
Tož , Žítková – začátek prosince. Vyšel nějaký úspěšný román o žítkovských bohyních,což byly babky kořenářky,obdařené lidovou moudrostí. Názory jsou na něj různé ,já ho nečetl. Ale vím ,že o tomto tématu psal velmi zajímavě Jiří Jílek nebo p. Jan Chovanec. Já v tomto kraji dlouho nebyl . Když mě Tonda řekl , že by tam bylo dobré se jít podívat , neměl jsem nic proti tomu. Přidal se ještě Česlo a Beďa. Den před odjezdem mě volala kamarádka Julie a tak nás bylo pět, vlastně šest . Ještě Juliin pes Sára.
Auto jsme nechali u bývalé školy, dnes penzionu Žítková. Přes potok a nahoru lesem jsme vyšli na Vlčí vrch, což je kopanice, která je již na Slovensku . Poté jsme směřovali souběžně s hranicí na sever, s cílem dojít na Baštu a případně ještě dál. Beďu začaly bolet kolena , tak se vrátil do ‚Žítkové, aby nám kryl záda. Posvačili jsme v pěkném altánu na kraji lesa. Perfektní na něm bylo, že tam byl ubrus s obrázky různých jídel. Od altánu jsme s snažili najít cestu,ale nakonec jsme skončili u hraničních šutrů, které nás spolehlivě vedly. Vzhledem k tomu aby nás Beďa nemusel dál čekat, jsme se rozhodli vrátit už z Hradiska.
Na Baštu nad Šanov , kde je pomník americkým letcům, z letecké bitvy nad Karpaty, jsme to nestihli. Takže jsem přidal nějaké fotky z mého archivu.
29.8.1944 tady byl sestřelen americký bombardér Flying Fortress B17g(tvz. Létající pevnost) , jménem Big Time. Přežil pouze velitel letounu poručík Thayne L.Thomas. Většina letců zahynula při výbuchu letadla. Dva raněné letce Němci na místě zastřelili.
Lt. Thomasovi se podařilo uniknout na Slovensko a přes povstaleckou Bansků Bystricu se mu podařilo vrátit na letiště v italském Bari. Co se týče těch letadel, tak u nějakého baráku na Žítkové ještě v devadesátých letech bylo křídlo z B17. A taky tam spadl německý Messerschmidt BF109.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 1.12.2013
  • 208 zobrazení
cibezik
Chimay - je to malé městečko asi 10.000 obyvatel. Je zde trapistický klášter Scourmont opatství, kde je známý pivovar Chimay. Toto pivo je skvělé, jako všechna zde. Dá se koupit všude.
Už se stmívalo čili to není dobré pro můj foťák v mobilu. Ve tmě už opravdu nevidí. Na to by se hodil pořádný foťák tak sem musel spěchat s fotkami. Je zde hrad Chimey, bohužel už zavřenej. Končili 15.11. Na náměstí Grand Place je kostel. Chtěli jsme pak dle ukazatelů najít ten klášter, ale už byla tma tmoucí po prohlídce města a my někde zabloudili. Tak sme to vzdali a při cestě narazili na restauraci je tam i muzeum kde je vše Chimey, piva, sýry. Podnik pivovaru. Dělají i sýry. Tak jsme ochutnali viz galérie. Krásný degustační stojánek. A i sýry k tomu. Jako vše v Belgii i zde draho. Toto degustační menu. 4 piva á 0,2 l a 4x50g sýrů za 20 euro. Ale dobrota. Roman řídil, ale jedno blond pivko si dal. Zas se bavíme o pivech kde se objem alkoholu pobybuje mezi 7-9% alkoholu. Zde v Belgii je povolen alkohol pro řidiče do 0,5 promile. Čili 2 pivka no problem. Pokud ale způsobíte nehodu, pokuta až 11.000 eur . Po vypití jsem se cítil jak u nás po 3 velkejch. Tak mi bylo fajn. Čekala nás dlouhá cesta 150 km do Bruselu.
Na apartmánu jsem byl před desátou večer. Udělal jsem si zázvorový čaj a přemítal jak krásný den výletní jsem zažil a i ve Francii byl na chvíli;-)

Dnes jsme zašli ráno na trh a dělal jsem boršč. Čili krása....

Tím se loučím, přeji krásný večer a advent, dnes když jsme jeli na trh jeli jsme kolem náměstí a všude už advent, trhy a obrovské ruské kolo 65m vysoké. To se těším na tu atmosféru až zajdu.:-D 240 stánků spíše budek, kluziště a otevřeno až do 22. hodiny.
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • 30.11.2013
  • 65 zobrazení
vlcek
Na startovní čáru v Humenném nás, 9 beskydských divočáků, přepravuje vlak. Na nebi azuro, na teploměru 35 st. C, mnohdy i více. Přes Sninu, Stakčín, Kalnou Roztoku a Ulič (už za tmy, zdržely nás hospůdky a plnění pitného režimu, taky jsme trochu zabrambořili....) dojíždíme do nejvýchodnější obce Slovenska, Nové Sedlice. Těsně před setměním (to jsme necelých 200 m od ukrajinské hranice) z lesa na rozbitou cestu sestupuje jelení zvěř, aby se těsně před námi opět tiše rozestoupila v hluboké a mnohdy neprostupné bukové lesy, nad námi se rozsvěcují hvězdy, ...mno, idýlka jako v románu.. V penzionu Beskyd (pokud tam pojedete, doporučuji), nás vítá velmi příjemná majitelka a dává nám pocit bezpečí na dvě noci a mnoho, mnoho Šariše - pivánka jako křen.
Druhý den máme v plánu pokořit trojmezní horu Kremenec (1228 m.n.m., ukrajinsko-polsko-slovenské trojmezí, Bukovské vrchy), avšak pěšky. Asi 3,5 hoďky stoupáme pralesním bukovým lesem, ten nám dává pocit chladu a žádaný stín. Ze zalesněného vrcholu hory není do okolí vidět, ale necelou půlhodinku chůze odtud je polská Vielka Rawka (1307m) a odtud nádherné výhledy na polské i ukrajinské poloniny.
Třetí den začíná ten pravý, cyklistický trek. Projíždíme nádhernou přírodou, obdivujeme místní dřevěnky, četné dřevěné kostelíky (mnoho jich je zařazeno mezi národní kulturní památky, cintoriny civilní, z 1. i 2. svět. války a taky čistě německé, zrušené vesnice, rozmlouváme s místními lidmi (většinou jen staří lidé, pro mladé zde není práce, ti odjíždějí do měst...) a Mirek loví kešky. Přes Ulič, Kolbasov, Topolu a Ruské sedlo dojíždíme do polských Roztoki Gorske, zde opět prožijeme 2 noci s nebem nezatíženým světelným smogem. Odtud vyjíždíme na nejdelší, 110 km dlouhou etapu po Bieszczadech. Tak to byla makačka ... správný terének, snad 30x nahoru a dolů, opět bukové lesy, slunce pálí jak ďas, cestou potkáváme hromady bukového dřeva a milíře, ale lidí velmi, velmi pomálu, jsou spíše výjimkou. Z monotónního zvuku šelestu listí a odprskujících kamínků od plášťů kol nás ruší jen DUC, DUC ze sluchátek zasunutých hluboko v Pavlových uších....
Kategorie: rodina-přátelé
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2013
  • 385 zobrazení
sohphieschoice
Stala se taková zvláštní věc. Tady ve Varšavě jsou jen dvě možnosti: hodně mluvit nebo hodně mlčet. V pátek to bylo hodně mluvení. Přijela jsem na mezinárodní konferenci sociologů a psychologů, kteří se zabývají mezigeneračními vztahy. Vystoupili jsme z auta u jejich fakulty v ulici Stawki a šli ke dveřím. Jedna profesorka se mě ptala: „Víš, co je tohle za budovu?“ Netušila jsem, tak mi řekla: „Tohle byla centrála SS a tady na dvoře bylo shromaždiště, kam přivezli Židy a pak je deportovali“ Na to se nedalo říct nic. Jen jít dlouhými chodbami a mlčet. Všude dveře, všude kanceláře. V hlavě se mi rozjel film, který asi jen tak neskončí. Celý den jsme se bavili o vyprávění příběhů v rodinách: v Česku, v Polsku a v Německu. A taky o poválečné době v jednotlivých zemích a o tom, jak je tahle etapa pořád ještě tabu.
Včera jsem šla do Muzea dějin polských Židů. Je to obří expozice, kde jsou stovky nebo spíš tisíce informací o dějinách židovské komunity. Nejsem schopná něco takového absorbovat a myslím, že to ani není cílem autorů expozice. Já si budu pamatovat tohle: v jedné části je černá zeď a na ní odjezdy transportů a pak černé schody. Na každém je jméno ulice a dole na podlaze obrysy ulic. Je tam taky ulice Stawki a seřadiště. Potom vitrína a několik útržků papíru. Jsou to vzkazy Židů, kteří se ještě na poslední chvíli snažili něco udělat, cokoliv! Volání o pomoc, které už nikdo neslyšel a podobné volání jsem viděla před pár lety v Krakově, kde je muzeum v bývalé továrně Oskara Schindlera. Z celé expozice si vzpomínám na místnost z cihel. Všechny natřené černou barvou a jen někde cihla chybí a je tam podsvícená nika a v ní útržky papíru. Jeden z těch vzkazů napsal osmiletý Roman Polanski. O zdi ghetta a strachu. Tak tohle si budu pamatovat, ty varšavské a krakovské vzkazy. Když jdu někam do muzea, tak je mi celkem jedno, jestli je stěna ze dřeva nebo ze skla, protože mnohem podstatnější jsou tyhle příběhy, které zůstanou v paměti.
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2013 až listopad 2018
  • 58 zobrazení
mpa9
Každá krajina má svůj osobitý nádech, svou osobitou tvář a také svojí osobitou vůni. Jako Koko má svoje pískovce a borovice, Brdy bučiny a meandry potůčků, tak i Křivoklátsko má své. Hluboké listnaté lesy, rozlehlé louky a také had, který protíná tento krásný kraj - Stará řeka, nebo také Berounka. Z mého pohledu je tento kraj neprobádaný, až mystický. Donedávna jsem znal Křivoklátsko jen jako Skryje, Týřov, Křivoklát, možná i Krakovec... no hanba mi. Díky kamarádům - Wabimu, Ále, Kachnovi a Jerrymu jsem měl opět tu možnost zabloudit do těchto úžasných končin plných dálavých luk a tajuplných údolí.

Nyní už k samotné cestě: díky spolehlivému zpoždění ze strany ČD s námi mohli Ála, Wabi a Jerry vyrazit hned od začátku. Plánovanou trasu do Nového Strašecí zkomplikovala výluka od Kladna což způsobilo ještě větší katastrofu: Kachna objevil Pivárium (naštěstí už to bylo ve Strašecí). Následovalo nouzové zabrždění autobusu a úprk do bezpečí obchůdku. Tam ani oči nestačily přecházet z těch 200+ druhů piv. Naštěstí se nám Náčelníka "teo" Starých Kachen podařilo zbrzdit natolik, že jsme jen tak tak vyrazili správným směrem. Jediného Wabiho, který na místě vypil litr jablečného moštu, dostal démon alkoholu až pocestě, to jak jsme okolo něj vydechovaly ty alkoholové dechy. Ze Strašecí jsme dorazili k Podhornímu rybníku, kde jsme rychlým skokem do vody získali opět všechny smysly. Ty jsme pro změnu ztratili v Rudě, kde točili Krušuvice. A já se napil, á to byla chyba. Po nich jsem měl po zbylé dva dny velmi rychlý krok. Bohužel jsem tak Křivoklátsko provoněl trochu jinak, než bych chtěl a než by bylo zdrávo. Následoval noční přesun lesem a koupání o dvaadvacáté hodině v jezeře Asun. O kousek dál jsme pak našli pohodlí pro náš spánek v kempu Bachyně, kde stával pěkný sroubek.

Další den jsme vyrazili brzy a za chvíli dorazili na rozcestí samoty Štýlovna. Zde v ten den vedla orientační trasa KTČ, a díky tomu jsme mohli nabrat sílu... jak jinak než pivem (čaj nám byl odepřen). Také jsme tam měli shledání se zvláštním cestovatelem (viz poslední fotka). Pokračovali jsme okolo pomníku bulharského vojáka a sv. Jana Nepomuckého do Městečka. V hospodě U Romana jsme se posilnili výtečnou točenou jablečnou limonádou a přes Křivoklát a Roztoky skočili do Berounky pod Eremitem. Kachna zde měl výroční 50. koupací den. Po oslavě v podobě patnácti minut ve vodě jsme přes naučnou tisovou stezku dorazili do Branova kde, i když jsme zdolali šílený kopec, nebyla žádná otevřená hospoda. Nezbývalo než pokračovat v cestě vzhůru a najít útočiště pro složení našich hlav. Našli jsme ovšem krásné místo, na kraji louky u zalesněného kopečku, kde jsme měli úžasné scenérie západu slunce a východu měsíce.

Nedělní den byl parný, pro dlouhé pěší vandry nevhodný, a tak jsme posnídali osvěžující třpytivé vody ze studánek U tří pramenů a pod nimi se svlažili v malé tůňce pod minivodopádem. Odvážili jsme se jen Wabi a já, voda byla jako jehličky. Obklikou jsme došli zpět k Berounce u Eremita, kde následovalo další koupání a poté závěrečná trasa do Roztok na nádraží.

Byl to krásný vandr. Je načase dát si pauzu od pískovců a nasát vůni hlubokých listnatých lesů, rozlehlých luk a hlavě třpytivé Berounky. AHOJ opět příště!
P.S. Možná si říkáte, proč dvacetiminutovka? Bylo to totiž stejné jako na minulém křivoklátském vandru, avšak Wabi zná tento kraj lépe než Honza, takže trasu aktivně měnili každých 20 minut :-)
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • srpen 2015
  • 211 zobrazení
Reklama