Hledání

20 010 vyhledaných výsledků
AKCE -30 % s kódem
Sleva 30 % na
fotodárky.

Bavte se s rodinou nad fotkami.
Kód: SpoluDoma
Karanténa
mimi-mon
na tuto výstavu jsme se vypravily v dívčím složení - Martina, Petra, Hederka, Mimi a já. Byl to krásný a úspěšný výlet - Hederka V4, Mimi V3.
více  Zavřít popis alba 
  • 153 zobrazení
whippet
7.-8.2 09 se poprvé konala dvojCACIBovka v Brně. Organizačně slušně zvládnutá výstava, pěkně prostorné kruhy pokryté celé kobercem. Jen bohužel obsluha kruhu - zapisovatelé a ved. kruhu, se nedokázala domluvit s italským rozhodčím S.Tripolim. O čemž svědčí nejen poškození mé Brilance, když mi rozhodčí ukazoval 2 prsty a Lédě AB. 3 prsty jako umístění - ALE zapisovatelé to viděli jinak.Ale i to, že podle výsledků pes v mladých VD1 šel o BOBa !!?? Divné, že? Nicméně celkový dojem z výstavy moc dobrý,spousta známých se přijelo jen podívat a povzbudit. Výsledky si můžete najít na stánkách CMKU nebo slovenských klubových. A více se dočtete v mé zprávě, kterou připravuji.
více  Zavřít popis alba 
  • únor 2009
  • 279 zobrazení
vutvbrne-festival
Místo: park Antropos Brno

17.9. proběhl v parku Antropos 7. ročník sportovního atletického dopoledne pro žáky 2. - 5. tříd ZŠ Hroznová Brno. Děti tradičně soutěžily v sprintu na 50m, hodu míčkem a skoku z místa. Pěkné je, že při této akci pomáhají děváťáci z této školy zažili, kteří sami tuto akci zažili, když jsme ji před lety začali pořádat. Dnes již nezávodili, ale starali se o svoje spolužáky. Park v Antroposu tak na celé dopoledne vydatně ožije, protože děti povzbuzují úplně všechny. V úterý 21.9. nás čeká slavnostní vyhlášení výsledků. Michael Svoboda
více  Zavřít popis alba 
  • 17.9.2010
  • 276 zobrazení
zsmilenova
V úterý 23. 9. 2014 se konalo první kolo Brněnských běhů mládeže na Lesné. Žáci bojovali s dětmi z celého Brna v náročném terénu. Závodníci z prvního stupně obsadili převážně bodované pozice, do desátého místa. Mezi nejúspěšnější patří – 1.tř. – Klára Kočová ( 1.m.), Jakub Babiček (2.m.), 2. tř. – Vojtěch Koča (2.m.), 3.tř. – Monika Hlaváčová (1.m.), Adam Zřídkaveselý (1.m), Lukáš Berdník (2.m.), 4.tř. – Filip Voslář (1.m.), 5.tř. – Tereza Pešková ( 2.m.).
Na dalších bodovaných místech se umístili – Lucie Růžičková (7.m.), Jan Mikeš ( 1.tř.), Jakub Fráňa (2.tř.), Tomáš Muselík (2.tř.), Klára Tejkalová (3.tř.), Dominika Matulová (3.tř.), Michael Ceyp (3.tř.), Filip Herálecký (3.tř.), Selena Mijatovićová (5.tř.), Kristýna Hanzlová (5.tř.), Stefan Mijatović (5.tř.).
Ostatním závodníkům děkujeme za účast. Úspěšným blahopřejeme a méně úspěšným přejeme hodně síly do příštího závodu, konaném v Lužánkách 16. 10. 2014. Mgr.
více  Zavřít popis alba 
  • 3.3.2014
  • 466 zobrazení
7evulka
Ze zelených horských luk vyrůstají majestátní horské štíty, které v průběhu dne kouzelně mění barvu. To jsou Dolomity - hory považované za jedny z nejmalebnějších a nejpůsobivějších hor na světě. Pod často téměř kolmými skalními stěnami se rozkládají ma-lebná údolí s lesknoucími se hladinami jezer a na horských loukách se pasou stáda ovcí. Údolími a podél řek, ale také přes četné mosty a tunely dříve vedla úzkorozchodná železnice. Dnes je zrušená a přeměněná v pohodlnou cyklostezku, kterou využijeme i k našim vý-jezdům. Pohybovat se budeme v oblasti okolo Olympijského městečka ležícího téměř ve středu – v „srdci“ Dolomit –Cortiny d´ Ampez-zo, kde na několik dní najdeme i útočiště. Navštívíme údolí Pustertal i jeho boční údolí s řadou rozmanitých jezer a dojedeme i k nejma-lebnějšímu z nich – Lago di MIsurina. Projedeme a projdeme se i okolo symbolu Dolomit – tří impozantních skalních vrcholů Tre Cime di Lavaredo. Seznámíme se také se stinnou stránkou historie Dolomit s četnými pozůstatky a památkami na úporné bitvy I. Světové války a projdeme se i více než jeden kilometr dlouhým zásobovacím a obranným tunelem prokopaným neskutečným úsilím rakouskými vo-jáky v horském masivu. Navštívíme i řadu malých kouzelných horských vesniček a v jedné z nich spatříme i neobvyklou uměleckou gale-rii – obrazy malované přímo na stěnách domů.
Moje zážitky::
Do Dolomitů jsem chtěla již mnohokrát,2x před tím na Moaize, Zondonele a Civetě mě uchválily. Musela jsme sice oželet Alpy s mými milovynými přáteli, ale stálo to za to . I přes předpověď počasí vyšlo úplně skvěle. Pršelo jen, když jsme postavili stany, nebo v noci, nebo po příchodu do autobusu a než jsme dojeli do kempu již nepršelo. Potkala jsme spoustu skvělých lidiček, Věrku, Milana, Jiřku, Vaška, Kristýnku, Verunku, a doufám, že ne naposledy. Prostě i přes maličkosti, dík Františku a Iveto. I moje obstříknuté koleno dalo pokoj a bylo je jak říc Jediněcně skvělé..
Program:
4.7. odjezd ve večerních hodinách z Brna
5.7. příjezd k jezeru Toblach ( 588km). Moje trasa: Na kole začátkem Drávské cyklostezky rovinatou krajinou podél řeky přes stará malebná horská města Inninchen a Sillian do městečka Heinfels se středověkým hradem a unikátním dřevěným krytým mostem z r. 1781. (21km, 1,5hod). Zpět do Toblachu. Po návratu do Toblachu pokračovat dále po cyklostezce Lunga Via, vybudované na tělese zrušené železnice, s několika mosty a tunely, romantickou trasou podél jezer Lago Negro a Lago di Landro do místa ubytování v Cortině d´Ampezzo. (31 km, 2,5 hod). Celkově 73 km, převýšení 300m. Pěší: autobusem do Ospitale, trek po Camino delle Dolomiti do sedla Tre Croci ( 8,5km,3hod, přev.700m) a sestup do Cortiny di Ampezzo. (6,2km, 1,5hod)
6.7. Z Cortiny přes sedlo Tre Croci ( 1805m.n.m.) k největšímu a nejkrásnějšímu jezeru Lago di Misurina ( 14km, 1,5hod, přev.660m). Možnost koupání. Dále možnost vyjet, vyjít horskou silničkou k rif. Auronzo (5km, 1hod, přev.670m) pod vrcholy Tre Cime. (2400m.n.m.), pěší nenáročný cca 2-3hod.okruh malebnou krajinou okolo symbolu Dolomit tří vrcholů Tre Cime. Zpět do Cortiny. ( 40km). Pěší: autobusem k Lago di Misurina a dále pěšky, návrat autobusem.Moje trasa:: Vinou špatného značení a jakého si zakufrování jsme došli na Rif Fonda Savio 2367m, pak ferátkovým sestupem pod Tre Cime-dalo by se vyjít, ale měli jsme moc málo času. Muselo se úbočím po stěně, pak ferátkou a oběhnout polovinu okruhu a na to cca 2 hod bylo mmálo chytit autobud z vrchu dolu a být v 18 hdo u jezera Misurini), proto sestup do údalí a poflakování se kolem jezera. I tak super den .
7.7. Z Cortiny přes sedlo Pocol s památníkem obětem bojů 1. světové války do passa Falzarego. (16km. 2hod, přev.800 m). Lanovkou ne-bo pěšky na vrchol Laguzoi s četnými památkami na bitvy 1, svět. války. Průchod romantickou cestou 1,5 km dlouhým tunelem s pozůstatky voj. zařízení vyhloubeným vojáky v masivu hory a sestup zpět do passa. Možný ještě výjezd 1,7 km a o 100 m výše do Passo Valparola s nádhernými výhledy a zrekonstruovanou pevností Tre Sassi z 1. Sv. války. Dlouhým sjezdem návrat do Cortiny. Při návratu možný výjezd k další dominantě oblasti vrcholům Cinque Torri horskou silničkou (5km, přev. 570m). Pěší: Autobusem do passa Falzarego, výjezd, nebo výšlap na vrchol Laguzoi, průchod tunelem a (nebo) trek úbočím masivu Tofana di Rozes k riff. Diboni (9km) sestup k silnici a případně na Cinque Torri (4km, přev. 500m) a zpět na parkoviště. Návrat do kempu autobusem. Moje trasa : Autobusem do passa Falzarego, výjezd, nebo výšlap na vrchol Laguzoi, průchod tunelem , pak výšlap po silnici 1,7 km a o 100 m výše do Passo Valparola s nádhernými výhledy a zrekonstruovanou pevností Tre Sassi z 1. Sv. války, zpět do sedla Falzarego. Sedli jsme do autobusu a začalo lít. Špatná zpráva došlo pivo v autobuse. no nic, máme víno :)
8.7. Cyklostezkou podél řeky Boite, vybudovanou na trati zrušené železnice k největšímu přehradnímu jezeru v městečku Vodo di Cado-re a dále stále podél řeky až k významnému rekreačnímu jezeru v Auronzo di Cadore. Cestou krátký 5 km ( přev.200 m) výjezd do vesnič-ky Cibiana di Cadore s malbami různých typů a stylů na vnějších stěnách domů. Daleké rozhledy. Návrat z Auronzo do kempu autobu-sem ( 65km). Pěší okruh okolo nejvyhlášenějších dolomitských vodopádů Cascada di Fanes a podél půvabného jezera Lago di Ghedina (26 km,7 hod, přev.600m) Moje trasa: Autobussem k vých bodu -okolo nejvyhlášenějších dolomitských vodopádů Cascada di Fanes, pak na kole kolem řeky Boite zpět do Cortiny, její prohlídka, zmrzlina, kemp..
9.7. Autobusem k Lago di Misurina, pěší výstup 3,5 km (stoupání cca 500 m) na vrchol Monte Piana s mnoha pozůstatky zákopů, staveb a valů z První světové války ( muzeum v přírodě). Možno i vyjet místní dopravou mikrobusy. Cca 2 hod prohlídkový okruh.

Zde z důvodu neshody s řidičem změna trasy. Většina okolo vodopádů, jak my den před tím, Já Věrka,Milan - okruh č. 2 Son Pouses.. strmým výstupem po sutovišti z odpadlé skály plnou krásných kamenů k bunkrům a zákopům z 1. linie obrany Cortiny z 1. sv. války . V jednom z nich cca 9 a víc místností, neměli jsme čelovky, tudíž jen s mobilem, už tam rostly snad dle délky těch 100 let i krápníky.. Výhled na cortinu, prudký sestup dolů. Tam setkání s Jitkou a hOnzou.. Jak milé. Po návratu zpět k jezeru odjezd do Brna.
Termín: 4.-9.7.2017
Cena 4580,- Kč zahrnuje dopravu autobusem s vlekem na kola a ubytování ve vlastních stanech v kempu.
Informace a přihlášky : pokorny.mvdr@gmail.com, pokorna.cf@centrum.cz, tel. 606276185, 606315911
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2017
  • 119 zobrazení
bugabooess
10. 09. 2012
Letos se vydáváme na cykloputování z Košic do Gaugázie přes sever Maďarska, Rumunska a Moldávii od severu k jihu. Jako vždy se scházíme v podvečer u Jeníka v Krupé, abychom naložili kola na vlek. Po příjemném večírku v altánku, spojeném s grilováním a pojídáním domácího moučníku, jdeme spát.
11. 09. 2012
Vstáváme ve 3 hodiny, snídáme, myjeme se a nakládáme naše osvědčené bedny od banánů (každý 2 na šaty a jídlo) a věci na kempování do doprovodného vozidla, kočírovaného stejně osvědčeným řidičem Martinem. V Humpolci přibíráme Rudu a jsme kompletní (7 cyklistů + řidič).
Cestujeme po D1 na Brno, Starý Hrozenkov, Trenčín, odpočíváme u Liptovské Mary, stavujeme se v překrásné Levoči, abychom se poklonili mistrovství řezbáře Pavla v kostele sv. Jakuba, a pokračujeme přes Prešov do vísky Byster - Sady nad Torysou, abychom ráno pohodlně dorazili již kolmo do Košic vzdálených asi 11 km.
12. 09. 2012
Po slavnostním zahájení letošní cesty vyrážíme do historické perly Slovenska – Košic. Ve chvíli, kdy zamykáme kola u Jakabova paláce, který byl na jaře 1945 dočasným sídlem prezidenta E. Beneše a byl v něm vyhlášen Košický národní program, běží proti nám v trenkách a tričku pan prof. Pavel Pafko. Radostně se s ním fotografujeme a necháváme si poradit, kam zajít na kávu. Pak už se vydáváme k Dómu sv. Alžběty, který je největším kostelem na Slovensku a zároveň nejvýchodnější gotickou katedrálou západního typu v Evropě. Historické centrum okolo ulice Hlavná je největší památkovou zónou na Slovensku (je zde např. původně hřbitovní kaple sv. Michala ze 14. st. a u ní v parku třímetrová plastika košického erbu, Miklošova věznice, nádherné Státní divadlo s hrající fontánou a zvonkohrou, starobylý dominikánský kostel, barokní morový sloup, atd.). Známá je i socha maratonce s kamennými sokly se jmény všech vítězů slavného maratonu.
V jedné z restaurací na Hlavné si dáváme dobrý oběd a odpoledne pokračujeme na Seňu, Milhosť do Maďarska. V odpoledních hodinách prožíváme trochu zmatky a zdržování, které způsobil náčelník při nákupu forintů a maďarských známek na poště. Dostavují se i první drobné úrazy, mě rozdrásal kotník ozubený talíř, když mi neočekávaně padlo kolo a Petr sebou z neopatrnosti šlehnul a narazil si prst. Nechybí ani menší kufrování, ale den je krásný, stačí kraťasy a tričko, svačíme na mezi.
více  Zavřít popis alba 
327 komentářů
  • září 2012
  • 655 zobrazení
datavideomedia
1:29:54... Olomoucký půlmaraton
247. místo z 3.999 doběhnutých ....
Tak nejsem zas tak starej .... .;-)

Celý závod se vyvíjel krásně , do 12 km jsem si dokonce myslel, že by to mohlo být i okolo 1:28... . Počasí se po dlouhé době v Olomouci povedlo, vcelku fajn teplota ( cca 17 stupňů, svěží větřík vál... .).
Díky svému "dvornímu " masérovi Vaškovi Šonkovi jsem byl den před závodem a ještě hodinku před startem na masáži - a jak mi pomohla ! Na start jsem dorazil včas spolu s Pavlína Pavlíková a její rodinkou a kamarádem Davidem. Trošku mě vyvedlo z míry to, že jsem startoval až ze sektoru B a tudíž, že se mi bude hůře předbíhat část idí, ale naštestí jsem se před startem dostal hned na konec A, takže ta ztráta nebyla moc výrazná, pouze šest sekund- nicméně jsem se vyhnul "sluchátkařům a jim podobným"... . Aspoň jsem doufal... .
Jako vždy mne hned po startu předběhlo asi tisíc běžců , ale na to už jsem zvyklej, že je zase budu dalších 15km předbíhat... .;-)

Diváci byli jako vždy skvělí... .
Jediná slabina trati- jako VŽDY : KOSTKY ... . Já se jich snad nezbavím kdyby nebyly , jsem rychlejší (možná
:-) ).
Překvapilo mě , že mě nějak nedobíhá vodič na 1:30, až ...na 16km ze zadu zaútočil... . Ale říkám si, hele je to pohoda, zkusím běžet s nimi a ono to šlo... .a pak na 18km si říkám , hele já mám dopcela dost síli a ..zrychlil jsem a odběhl , najednou vidím Daniel Bubla s Vaškem Purem (má u mě komplimenty- skvělý běžec !) a ze zadu mě dobíhá Jiří Sladký...a nakonec jsem spolu doběhli i do cíle - ve stejném čase , no príma : zrovna časomíra ukázala 1:30:00
Emotikona smile
. Pak masáž a schůzka s přáteli : jediná ale dost velká slabina Olomoucký 1/2Maraton - ve startovní tašce nebyl kupon na papánín ani na pivo a pak chceš večer zajít na jídlo a VŠUDE ZAVŘÍNO - nebo už nevařej . Jediný se nás zželel ve Študácké resturaci a jídlo bylo hotovo v 0:30....ale bylo ... no a ráno to samé... .Ale to je za námi , ještě že mám přátele v hotelu Clarion a měli dobrou snídaňku -... .
A mimo jiné rád bych poděkoval Tomáš Mirovsky za pomoc s klíčema a Policii v Olomouci !

PS: Mirek Kratochvíl- super čas !

Co se týká Beskydského turné : Éňa skákal ve třech hlavních závodech daného turné ( v prvním "jen" na malém můstku, proto nemohl být jeho výkon poměřován s ostatními.. .). Celkové 21.místo z 32 v jeho kategorii 9- 10 let (kde byl postaršený, je mu 7 let...) je myslím výborný, navíc kdyby skočil velmi průměrný skok v prvním závodu mohl být celkově desátý, takto měl chlapec smůlu a měl hodnocené jen tři závody ...ale o to nejde...HLAVNĚ ŽE HO TO BAVÍ !!!
Celkové výsledky: Frenštát p. R. - nehodnocen, Rožnov p.R. - 15.místo, Kozlovice - 14. místo, Nýdek- 11. místo. Tak držme palce a ať to mladej létá !
a z tisku:

Mary Keitany proletěla půlmaraton ve čtvrtém nejrychlejším čase roku, Josphet Kiptis z týmu RunCzech Racing překvapivě zvítězil

21. 6. 2015

?Mary Keitany si z šestého ročníku Mattoni 1/2Maratonu Olomouc odváží vítězství a čas světové extratřídy 1:06:38. Keňská běžkyně vylepšila rekord závodu o více než dvě minuty a zaběhla čtvrtý nejlepší výkon tohoto roku.

Výsledek mužského závodu předčil veškerá očekávání, když jednadvacetiletý mladík a člen týmu RunCzech Racing Josphat Kiptis zaběhl životní výkon a v novém osobním rekordu 1:00:21 si doběhl pro vítězství. Za rekordem závodu zaostal jen o čtyři vteřiny, daleko za zády nechal bývalého světového rekordmana Wilsona Kipsanga i olympijského vítěze a mistra světa Stephena Kiprotiche. Skvělý závod zažil i Jan Kreisinger a výkonem 1:05:50 vytvořil nový nejlepší český čas Mattoni 1/2Maratonu Olomouc. Petra Kamínková po jednoroční pauze získala zpět titul nejlepší Češky a zaběhla svůj nejlepší čas za poslední dva roky.

Olomouc si rychle získala pověst závodu, kde nic není nemožné a o překvapení není nouze, zvláště pokud se jedná o situace, kdy takřka neznámý atlet překoná daleko slavnější běžecké kolegy. Loni způsobil senzaci vodič Geoffrey Ronoh, který porazil velká maratonská jména a běžecké hvězdy Wilsona Kipsanga a Dennise Kimetta. Tentokrát to byl Josphet Kiptis, kdo si vysloužil největší potlesk olomouckých diváků. Kiptis, který běhá v barvách týmu RunCzech Racing, nejenže porazil Wilsona Kipsanga a Stephena Kiprotiche, ale předčil i sedm dalších běžců s rychlejšími osobními rekordy. Kipsang se závodem protrápil, celou dobu ho trápily žaludeční potíže.

„Věděl jsem, že budu čelit bývalému světovému rekodmanu a olympijskému vítězi, ale neměl jsem z toho trému. Věděl jsem, že jsem velmi dobře připraven,” řekl Josphat Kiptis, jenž se držel v čele po celou dobu závodu.

Po osmi kilometrech se Kiptis spolu s Birechem a Maiyem oddělili od zbytku startovního pole a toto trio dlouho tvořilo čelo závodu. První s nimi ztratil kontakt Birech, dva kilometry před cílem se Kiptis utrhl i druhému Maiyovi. „Jsem nadšený z nového osobního rekordu,” raduje se Kiptis, pro nejž byl Mattoni 1/2Maraton Olomouc teprve druhým půlmaratonem v životě. Jeho dosud největším výsledkem byla bronzová medaile na 10 000 m z Afrického juniorského mistrovství v atletice 2013.

Zatímco při odjezdu do Olomouce Mary Keitany málem zmeškala vlak a dobíhala ho na poslední chvíli, při závodě jí správné načasování nechybělo. Tisíce diváků sledovalo v sobotu její fantastické představení. Na pátém kilometru byla za neuvěřitelných 15:16, což je mezičas světového rekordu. Potom lehce zvolnila, ale její tempo napovídalo, že se můžeme těšit na výjimečně rychlý čas. Vedena svým manželem Charlesem Koechem doběhla do cíle za neuvěřitelných 1:06:38, což znamenalo vylepšení rekordu závodu, který byl až dosud v držení Edny Kiplagat, o celé dvě minuty a 15 vteřin.

„Byl to skvělý závod, moc jsem si ho užila,” sdělila poté Mary Keitany. Bývalá světová rekordmanka na půlmaraton se nyní plánuje vrátit do Keni a rozhodnout se, kde poběží na podzim. „Příští rok bych v Riu de Janeiru chtěla bojovat o zlatou olympijskou medaili.”

Vynikající výkony podaly i atletky na druhém a třetím místě - Rose Chelimo s časem 1:08:33 zaostala za svým osobním rekordem jen o 11 vteřin, Angela Tanui doběhla třetí v novém nejlepším osobním výkonu 1:08:41.

Čeští muži se celý závod drželi britského běžce Matty Hyneseho. V tradičním souboji Kresinger-Homoláč byl stejně jako na Mattoni 1/2Maratonu Karlovy Vary silnější Jan Kreisinger. Cílem proběhl v čase 1:05:50, čímž vylepšil nejlepší český olomoucký výkon takřka o dvě minuty. „Po závodě mám fantastické pocity, všude nás dopředu hnaly davy diváků,” libuje si Jan Kreisinger, který letos běhá ve skvělé formě sní o tom, že se mu příští rok podaří zaběhnout maraton za 2:15 a tímto časem si říci o kvalifikaci na Olympijské hry do Ria de Janiera. Druhým Čechem v cíli byl Jiří Homoláč (1:06:16), třetí doběhl Pavel Dymák (1:09:46).

Olomoucká rodačka Petra Kamínková se radovala nejen z vítězství mezi českýmki ženami, ale i rychlého času 1:17:44, který je jen devět vteřin pomalejší než nejlepší výkon na této trati. „Plán byl takový, že se budu snažit běžet s Ivanou Sekyrovou, ale místo toho jsem od začátku běžela vlastní závod. Vždy jsem se snažila chytit nějakého muže, protože místy foukalo, ale běželo se mi skvěle. Olomouc byla vždy kvalitní závod, ale rok od roku se mi zdá krásnější,” popisuje Petra Kamínková. „Snad dva roky jsem neběžela takto rychle.” Ivana Sekyrová brala tentokrát druhé místo (1:17:54).

Celý záznam přímého přenosu bude brzy ke shlédnutí na www.stream.cz ve video sekci RunCzech. Kompletní výsledky naleznete na www.runczech.com.

Výsledky Mattoni 1/2Maratonu Olomouc

Muži:

1.Josphat KiptisKEN1:00:21

2. Jonathan MaiyoKEN1:00:32

3. Cosmas Birech KEN 1:01:01

4. Felix KandieKEN 1:02:05

5.Wilson Kipsang KEN 1:02:09

6. Atalay Yirsaw ETH 1:02:12

7.Polat Arikan TUR 1:02:12

8. Essa RashedQAT 1:02:25

9.Abdi NagegyeNED1:04:42

-------

14.Jan KreisingerCZE1:05:50

15.Jiří HomoláčCZE1:06:16

17.Pavel DymákCZE1:09:46

Ženy:

1.Mary Keitany KEN 1:06:38

2.Rose Chelimo KEN 1:08:33

3. Angela Tanui KEN 1:08:41

4.Helah Kiprop KEN 1:09:25

5.Eunice Chumba BRN 1:10:50

6.Lucy Karimi KEN 1:11:33

7.Atsedu Habtamu ETH 1:11:47

8.Viola Jelagat KEN 1:12:35

-------

11.Petra KamínkováCZE1:17:44

12.Ivana SekyrováCZE1:17:54

14.Eva FilipiováCZE1:23:58
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2013 až červen 2015
  • 275 zobrazení
babi90
Životopis / z wikipedie / Karla Hvížďaly

V Praze vyrůstal, maturoval a studoval Strojní fakultu na ČVUT (1963). Později studoval politické vědy v Moskvě (1967 – 1968) a němčinu a německou literaturu v SRN (1978 – 1979).

V letech 1966 – 1970 pracoval jako redaktor v časopisu Mladý svět, v období po začátku tzv. normalizace 1971 – 1974 byl redaktorem v nakladatelství Albatros. Založil a řídil edici Objektiv.[1]

V letech 1978 – 1990 byl v exilu v SRN, kde žil v Bonnu, pracoval v nakladatelství Index v Kolíně nad Rýnem a spolupracoval jako žurnalista s rozhlasovými stanicemi RFE (Radio Svobodná Evropa), Deutschlandfunk, Deutsche Welle, BBC, psal rozhlasové hry a přispíval do exilových časopisů.

Od roku 1990 šéfreportérem (do 1992) Mladé fronty / MF Dnes a předsedou představenstva společnosti MAFRA, v roce 1993 šéfredaktorem Mladého světa, v letech 1994 až 1999 šéfredaktor a spoluvydavatel zpravodajského týdeníku Týden, který spoluzaložil.

Od roku 1999 je svobodným žurnalistou a spisovatelem. Spolupracuje mj. s deníky MF Dnes a Lidové noviny, s časopisem Xantypa, s týdeníky Respekt[2]), Reflex, Euro a dalšími periodiky. V České televizi moderoval týdenní rozhovory v pořadech Press a Přesčas, pravidelně komentuje domácí a zahraniční politické dění a také dění na mediální scéně v Českém rozhlase 6.

V 60. letech psal básně. Je autorem dvou až tří desítek knih rozhovorů (spolu s dalšími), románů, novel (Raroh, Nevěry, Výpověď), knížek pro děti (Fialoví ježci) a více než dvou desítek rozhlasových her (m.j.Rekonstrukce začínajícího básníka, Vzkaz, Veverky na tři řádky, Tři výpovědi).

Za rozhlasové hry obdržel dvě ceny v Rakousku, za Dálkový výslech Václava Havla řadu cen v zahraničí a jednu doma, za povídku Eule beim Augenarzt cenu Goethe Institutu a naposled za Rozhovory na přelomu tisíciletí (2002), obdržel Cenu Egona Erwina Kische.[3] Za rok 2007 získal novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky. Napsal také novelu Vzkaz, která patří do žánru sci-fi.

České rozhovory ve světě, Index, Kolín nad Rýnem 1981
Vzkaz, sci-fi novela (antiutopie) napsaná 1973, vydáno v Itálii 1981, v ČR roku 1993 jako součást knihy novel Nevěry.
Václav Havel: Dálkový výslech – Rozhovor s Karlem Hvížďalou, Index, Kolín nad Rýnem / Londýn 1986
Václav Havel: Fernverhör – Ein Gespräch mit Karel Hvížďala, Rowohlt, 1987, 1990, 1991, ISBN 3-498-02882-0, ISBN 3-499-12859-4
a překlady do dalších jazyků, po listopadu 1989 několik vydání v ČSFR a ČR (mj. Melantrich, 1989, Academia, 1999, Torst, 1999), ISBN 80-200-0801-2
Karol Efraim Sidon: Když umřít, tak v Jeruzalémě (rozhovory s Karlem Hvížďalou a Viktorem Vondrou), Mladá fronta, 1997, ISBN 80-204-0592-5
Václav Bělohradský: Myslet zeleň světa – Rozhovor s Karlem Hvížďalou, Mladá fronta, 1991, ISBN 80-204-0239-X
Karel Jan Schwarzenberg, Karel Hvížďala: Knížecí život – Rozhovor s Karlem Hvížďalou, Mladá fronta, 1997 / Paseka, 2002, ISBN 80-204-0673-5 / ISBN 80-7185-485-9, Portál 2008 a 9, ISBN 978-80-7367-459-5
Dialogy (rozhovory z 80. let, V. Bělohradský, P. Král, J. Němec, J. Gruša, L. Vaculík, R. Preisner, A. Brousek, S. Richterová, K. Chvatík, J. Vladislav, J. Kolář, Z. Vašíček, P. Šrut), Torst, 1997, ISBN 80-7215-020-0
Rozhovory na přelomu tisíciletí (Jacques Rupnik, Dušan Třeštík, Ján Mlynárik, Karol Sidon, Milan Nakonečný, Michal Anděl, Karel Schwarzenberg, Ivan Douda, Antonín Klimek, Jaromír Štětina, Jiří Gruša), Dokořán, Jaroslava Jiskrová - Máj, 2002, ISBN 80-86569-27-6
Karel Hvížďala, Karol Efraim Sidon: Červená kráva – Rozhovory s Karlem Hvížďalou, Dokořán, Jaroslava Jiskrová - Máj, 2002, ISBN 80-86569-30-6
Moc a nemoc médií – Rozhovory a eseje (rozhovory, eseje, přednášky a články), Dokořán, Jaroslava Jiskrová - Máj, 2003, 2005, ISBN 80-86569-70-5, 80-86643-07-7
Karel Hvížďala, Karol Efraim Sidon: 7 slov – Rozhovory s Karlem Hvížďalou, Dokořán, Jaroslava Jiskrová - Máj, 2004, ISBN 80-86569-82-9, 80-86643-09-3
Karel Hvížďala, Adriena Šimotová: Stopy Adrieny Šimotové – Tři dialogy s prologem a epilogem, Dokořán, Jaroslava Jiskrová - Máj, 2005, ISBN 80-7363-013-3, 80-86643-11-5
Jak myslet média – Eseje, přednášky, články a rozhovory 2004–2005 (rozhovory, eseje, přednášky a články), Dokořán, Jaroslava Jiskrová - Máj, 2005, ISBN 80-7363-047-8, 80-86643-14-X
Václav Havel: Prosím stručně – Rozhovor s Karlem Hvížďalou, poznámky, dokumenty, Gallery, 2006 (pokračování „knižního rozhovoru“ s Karlem Hvížďalou), ISBN 80-86990-00-1
Karel Hvížďala "Restaurování slov. Eseje a texty o médiích." Portál, ISBN 978-80-7367-374-1
Karel Hvížďala, Jiří Gruša: Grušova hlídka na Rýnu (Rozhovory z let 1983–2011), Mladá fronta, 2011, ISBN 978-80-204-2590-4

Životopis / z wikipedie / Viktora Koláře

Narodil se v Ostravě v roce 1941 v rodině vedoucího fotoateliéru a prodejny s fotografickými potřebami, což byla jedna z důležitých skutečností, která ho přivedla k fotografování.[5][6]

Studoval Fotografický institut v Ostravě, v roce 1964 zahájil svoji pedagogickou dráhu na základní škole v Ostravě a absolvoval svou první autorskou výstavu. V roce 1968 odešel do Kanady[7], kde pracoval jako pomocník při těžbě molybdenu a v niklových hutích v Manitobě.[1] Poté se dostal do fotografických laboratoří v Torontu. Díky uměleckým stipendiím nasnímal soubory zachycující nákupní centra v Montrealu, kde také posléze uspořádal v Optical Gallery výstavu. V roce 1973 se však přes Paříž a Londýn vrátil zpět do Ostravy, která se v té době nacházela v hluboké normalizaci.[8] Byl proto vyslýchán policií[1] a následně pracoval jako dělník v Nové Huti (tehdy Klementa Gottwalda) a poté v letech 1975–1984 jako jevištní technik Divadla Petra Bezruče. Také se oženil s jevištní výtvarnicí Martou Roszkopfovou. Především se ale dále ve svém volném čase zabýval fotografováním a toto období se dá bez nadsázky nazvat jeho vrcholným. Teprve od roku 1985 se mohl opět věnovat fotografii ve svobodném povolání. V roce 1991 získal cenu Nadace Mother Jones v San Francisku.[9] V roce 1994 začal vyučovat fotografický dokument na FAMU v Praze, kde se v roce 2000 habilitoval na docenta.[9] Ve spolupráci s básníkem Jaroslavem Žilou vydal knihu Ostrava – obležené město. Ostravský magistrát však s jejím vyzněním a obsahem nesouhlasil, a proto byla kniha stažena.

Díky Kolářovu unikátnímu souboru fotografií z Ostravy mohou ti, kteří v tomto regionu nežijí, hluboko nahlížet do života obyčejných lidí a vidět život takový, jaký zde doopravdy je. Bez nadsázky zobrazuje konfrontaci místních obyvatel s každodenní realitou, která často není příliš radostná. Z autorových fotografií je cítit jeho láska k rodnému městu a lidem.
Samostatné výstavy

1964 - Fotografie Viktora Koláře. Černá louka, Ostrava.
1973 - Viktor Kolar's Czech Eye. Optica Gallery, Montreal.
1976 - Člověk mezi lidmi. Fotochema, Ostrava.
1978 - Ostrava. Fotochema, Ostrava.
1981 - Ostrava - fotografie 1968-1980. Dům umění města Brna, Brno.
1981 - Novosvětská setkání. Galerie pod Podloubím, Olomouc.
1981 - Ostrava. Malá výstavní síň, Liberec.
1981 - Novosvětská setkání. Galéria F, Banská Bystrica.
1981 - Ostrava. Ústav makromolekulární chemie ČSAV, Praha.
1981 - Novosvětská setkání. Fotochema, Ostrava.
1981 - Ostrava. Canon Gallery, Amsterdam.
1981 - Viktor Kolář. Fotografijos Galeria, Kaunas.
1981 - Viktor Kolář - fotografie. Muzeum Stillonu, Gorzów.
1987 - Viktor Kolář - fotografie. Realistické divadlo, Praha.
1988 - 13 let. Galerie 4, Cheb.
1991 - Viktor Kolář. Pražský dům fotografie, Praha.
1991 - Viktor Kolář. Robert Koch Gallery, San Francisco.
1991 - Viktor Kolář - Schwarzes Ostrava. Palais Jalta, Frankfurt am Main.
1992 - Baník Ostrava. Museum Hoesch, Dortmund.
1993 - Nevinné oko. Městské muzeum, Ostrava.
1993 - Baník Ostrava. Rheinisches Industriemuseum, Engelskirchen.
1994 - Viktor Kolář. Slovenský rozhlas, Bratislava.
1995 - Viktor Kolář - 40 fotografií. Americké kulturní a obchodní centrum, Praha.
1996 - Kolářovy ostravské fotografie. Dům umění města Brna, Brno.
1996 - Viktor Kolář. Slezské muzeum, Opava.
1996 - Viktor Kolář. Toldkammeret, Elsinor.
1996 - Viktor Kolář - fotografie. Biennale of International Photography, Skopelos.
1997 - Viktor Kolář - Ostrava. The Photographic Center, Athens.
1997 - Viktor Kolář (1967-77). Galerie Václava Špály, Praha.
1998 - Viktor Kolář - fotografie. Musée de l'Élysée, Lausanne.
1999 - Viktor Kolář. České centrum, Berlin.
1999 - Viktor Kolář. Ostrava 1963-1999. Galerie výtvarného umění v Ostravě, Ostrava.
2002 - Viktor Kolář Photographs - Czech Photography II. Leica Gallery, New York City.
2002 - Malá Strana (Praha) photographs of Viktor Kolář. Blue Sky Gallery, Portland, Oregon.
2003 - Naostro (50 fotografií Viktora Koláře 1989-2003). Muzeum Boskovicka, Boskovice.
2007 - Viktor Kolar Photographs. Museum - The World of Glass, St. Helens, UK.
2008 - Město budoucnosti. Galerie u Rytíře, Liberec.
2009 - Retrospektywa/Retrospective of VK. Gallery A. Starmach, Kraków.

Vybrané publikace

D. Mrázková: Viktor Kolář, Profil, Ostrava 1986
Viktor Kolář: Baník Ostrava, Ex posé, Berlín 1986
Viktor Kolář: Malá Strana, Kocher & Kocher, Praha 1993
V. Kolář; J.Žila: Ostrava - obležené město, SFINGA, Ostrava 1995. ISBN 80-7188-016-7
J. Cieslar: Viktor Kolář, TORST, Praha 2002. ISBN 80-7215-159-2

Foto : Hana Papežová - Kolářová
více  Zavřít popis alba 
  • leden až září 2014
  • 95 zobrazení
klt
Příhodná poloha labských teras lákala k trvalému osídlení již od mladší doby kamenné (asi 4500-3600 let př.n.l.). Stopy osídlení nalézáme především na Dómském vrchu, kolem Dlouhé a Vavřinecké ulice, mezi ulicí Michalovickou a Kamýckou a mezi Českolipskou a Žitenickou ulicí.
Ve 4.-1. stol.př.n.l. se zde usídlili Keltové, kteří byli později postupně vytlačováni Germány. V závěru období tzv. "stěhování národů" (6.stol.n.l.) přichází do Čech slovanští osadníci. Z území Litoměřic je ještě neznáme, ale je jisté, že i tuto úrodnou krajinu obsadili již záhy, o čemž svědčí nálezy z Lovosic. Na katastru Litoměřic se první slovanské osady objevují v období starohradištním, tj. v 8.století. Vzájemná izolovanost osídlených oblastí vedla postupně ke vzniku kmenů. Z tzv. zakládací listiny pražského biskupství, hlásící se k r.973, víme, že jižně a jihovýchodně od Litoměřicka byla oblast kmene Čechů v okolí Prahy a Pšovanů na Mělnicku. Na západě, v povodí Ohře byli mocní Lučané, na severozápadě Lemuzi a na severu snad už i Děčané. K území osazenému tzv. Litoměřici náležela oblast severozápadně a severně od dnešního města, na druhém břehu Labe hustě obydlené Lovosicko a na jihu dosahovala jejich sídla snad až k Roudnici.
V průběhu 9. a 10.století se celé severozápadní Čechy postupně dostaly do svazku rodícího se raně feudálního státu, sjednocovaného důvtipem a mečem Přemyslovců. Na výrazné terase, nazývané dnes Dómský vrch, vybudovali Slované mocný, raně středověký hrad, jenž po starším hradišti "Hrádku" u Velkých Žernosek převzal úlohu strážce kraje. Přemyslovcům sloužil jako správní centrum, jedno z nejvýznamnějších v Čechách (k 31.květnu 993 je listinně doložena provincie litoměřická, a tím nepřímo i existence litoměřického přemyslovského správního sídla). Na hradišti se ve východní části předhradí nacházel i prostor vyhrazený litoměřické kapitule, založené v roce 1057, s kostelem sv.Štěpána. Stávala zde i starší sakrální stavba, kostel sv.Jiří, umístěný v severozápadní části hradiště, tedy v místech předpokládané akropole, kde sídlil přemyslovský hradský správce-kastelán. Tyto kostely byly zcela určitě nejstaršími kamennými stavbami ve městě.
Založení kapituly s kostelem sv.Štěpána knížetem Spytihněvem II. v roce 1057 dosvědčuje tzv. Zakládací listina kapituly litoměřické, dochovaná v originále ve zdejším archivu. Prvním kapitulním proboštem byl Lanc, kterého jmenuje kronikář Kosmas v souvislosti s kandidaturou hodnosti biskupské, což dokládá jeho významné postavení. Archeologické nálezy z území Litoměřic dokládají, že okolo tohoto jádra osídlení se již v 9., ale především od 10. do 12.století vytvářela rozsáhlá sídelní aglomerace. Skládala se asi z dvaceti osídlených poloh, kde stávaly osady a velmožské dvorce (např. vsi Božka, Zásada, dvorec velmože Hroznaty Tepelského u kostela P.Marie). Ves Litoměřice je zmíněna poprvé a naposledy v roce 1228. Ovšem v tomto případě nešlo o prostou agrární ves, ale o zárodek vrcholně středověkého města.
Na počátku 13.století litoměřická sídelní aglomerace představovala významné středisko politického, kulturního a hospodářského života. Zcela logicky se proto už v r.1234 setkáváme s doklady o vzniku města v právně institucionálním smyslu. Fakticky lze však o přeměně sídelní aglomerace v město hovořit již v l.1219-1228. Šlo v počátcích o opevněný areál dřevěných domů kolem náměstí. Gotickou výstavbu prvých kamenných domů lze doložit až ve 2.polovině 13.století. V roce 1233 se zde usadili mniši františkáni a r.1239 dominikáni. Typickým městským řádem bývali také tzv. křížovníci s červenou hvězdou, kteří jsou zde připomínáni k roku 1257. Město žilo z řemesla, obchodu i labské dopravy, za hradbami se na svazích Českého středohoří pěstovala vinná réva. Stávala zde i mincovna a roku 1298 byla při farním kostele zřízena škola.
Měšťané se řídili zvláštním právem, nazývaným magdeburské, či později litoměřické, což znamenalo, že odvolacím soudem nebyla Praha, ale Magdeburg. Později toto právo přijala početná řada dalších českých měst, pro něž se od 13.století odvolací stolicí stal soud litoměřických kmetů. Litoměřice tak získaly řadu výsad a privilegií a tím i větší význam, než kterékoli město v Čechách (mimo Prahu).
Panování Jana Lucemburského a jeho syna Karla IV. znamenalo další rozmach města, které se po polovině 14.stol. rozrostlo směrem k severu a východu. Důkladné opevnění chránilo jeho bohatství, pramenící zejména z monopolního postavení v dálkovém obchodě, neboť veškeré lodi a povozy zde musely vyložit své zboží a umožnit litoměřickým přednostní koupi. Pro rozvoj města mělo značný význam i tzv. mílové právo, potvrzené panovníkem roku 1325, které zajišťovalo monopol na řemeslnou výrobu v okruhu jedné české míle tj. zhruba 11 km kolem města. 7.května 1359 daroval český král Karel IV. litoměřickým měšťanům vrch Radobýl a okolní pozemky na zřízení vinohradů s tím, že každý desátý sud vína známého jako "litoměřické", bude odevzdán do "králova domu". Ve městě se vařilo i pivo, které však proslulo svou špatnou kvalitou, což se odrazilo i ve světské poezii, viz. část básně Podkoní a žák: "Jediť kyselo as húby zapíjejíc litoměřickým pivem, jež vždy smrdí bahnem a dýmem,...". V této době město stále ještě ovládal německý patriciát. Jádrem obyvatelstva byla střední měšťanská vrstva, skládající se z nezávislých řemeslnických mistrů.
Přelom v dějinách Litoměřic přinesla husitská revoluce. Myšlenky a idee husitství v této oblasti hlásal především zeman Zikmund Řepanský, jemuž patřily Třebívlice. Kázal zde i Husův předchůdce, Konrád Waldhauser, který působil v děkanském kostele Všech svatých (zemřel v Praze 8.prosince 1369). Pronikání husitských myšlenek usnadnilo i to, že zdejším kapitulním proboštem (nejvyšší církevní úřad) byl Zdislav ze Zvířetic, Husův přítel a zastánce reformních myšlenek, kterého kostnický koncil počítal též mezi přední kacíře. Katolická reakce však byla v Litoměřicích silná. Na vánoce r.1419 došlo k rozsáhlému zatýkání přívrženců kalicha. Bylo uvězněno ve věži u Michalské brány 24 měšťanských synků a 30.května následujícího roku byli popraveni utopením v Labi. Na probošství byl podniknut útok a sám probošt se zachránil jen včasným útěkem. Hrozba obležení města Janem Žižkou z Trocnova roku 1421, jehož útok však byl odražen, vedla k tomu, že se 29.května 1421 Litoměřice připojily k pražskému svazu husitských měst. Žižka poté dal vybudovat vlastní hrad nad Třebušínem, nazvaný Kalich.
Ve spojení s Pražany zůstaly Litoměřice až do r.1427, ale později se začaly přiklánět k radikálnější straně, městskému svazu Lounsko-žateckému. Spojení těchto měst a drobné šlechty z okolí představovalo značnou vojenskou sílu. Postupná radikalizace postojů Litoměřic vedla nakonec až k tomu, že zdejší oddíly bojovaly ještě roku 1434 na straně vojsk Prokopa Holého v bitvě u Lipan. Radikalismus svazu měst byl zlomen až na sjezdech stavů v Praze a Brně roku 1435. Dlouhodobým výsledkem husitských válek bylo oslabení pozic katolické církve a vzrůst významu městského stavu. Litoměřice se staly nejvýznamnějším městem českého severu a na počátku 16.století sehrály důležitou roli v období stavovských sporů.
Konec patnáctého a především následující století byly dobou v níž pozdní gotiku následuje renesance. Rostlo bohatství měšťanů, kteří si nechávali stavět nové kamenné domy, dodnes tvořící pýchu města. Ke konci 15.stol. se začaly prosazovat tendence feudálního panstva, usilujícího o snížení vlivu a moci královských měst. Hrozilo, že spory se znovu nebudou řešit jen diplomaticky. Litoměřičtí proto urychleně přistoupili k opravám a modernizaci opevnění která proběhla v l. 1502-03 a 1513, kdy byly staré gotické hradby doplněny o vnější parkánovou zeď s četnými zaoblenými dělovými baštami. V letech 1508-09 byla opevněna také některá předměstí.
Cenným skvostem města se stala radnice postavená po požáru města roku 1537. O deset let později byla svědkem soudu krále Ferdinanda I. nad odbojnými stavy, který nejtíživěji dopadl na královská města. Snahy o podlomení hospodářské a politické síly měst však neznamenaly zvrat v jejich kulturním vzestupu. Litoměřické školství získalo věhlas novou latinskou kolejí, založenou se souhlasem panovníka roku 1549.
V roce 1577 se tu konala i první známá pitva v českých zemích, pročež sem zavítal r.1600 lékař evropského jména, Jan Jesenius.
Když došlo 24.května 1618 v Praze k defenestraci habsburských místodržících, připojily se k zahájenému odboji i Litoměřice a město se připravovalo na válku. Veškeré naděje však padly porážkou české armády na Bílé hoře 8.listopadu 1620, která znamenala zlom i ve vývoji města. Pro svou víru muselo město opustit na 215 nekatolických rodin, aby hledaly novou obživu v cizině. Nejznámější z exulantů byl někdejší rektor koleje, městský radní a vynikající humanistický literát a učenec Pavel Stránský. Město muselo bez náhrady vrátit konfiskovaný církevní majetek a měšťané byli násilím obraceni na katolickou víru.
Další rány městu přinesla třicetiletá válka s neustálým střídáním cizího i domácího vojska, jimž Litoměřice sloužily jako výhodná proviantní základna. Následkem války zůstalo z 264 domů v hradbách 137 obyvatelných a z 230 domů na předměstí pak pouhých 57.
Po vleklém období loupežných vpádů nepřátelských armád i pluků císařských obránců však následoval nový rozmach. Podobně jako vítězná katolická víra působila na proměnu duší nových obyvatel, proměnila i barokní estetika vnější tvář města, zejména zřízení biskupství a roku 1655 jmenování dosavadního probošta biskupem.
Po útrapách válek se poměry ve městě zlepšovaly jen pozvolna. Pomalu se doplňoval také počet obyvatelstva. To zůstávalo sice převahou stále české, ale i zde se začal projevovat charakter cizí státní moci a nových vrchností a národnostní hranice se začaly posunovat do vnitrozemí. Litoměřice se v průběhu 2.poloviny 17. a 1.poloviny 18.století začaly poněmčovat.

zdroj: https://www.litomerice.cz/mesto/historie-mesta
více  Zavřít popis alba 
194 komentářů
  • 10.9.2016
  • 206 zobrazení
krtek0071
  • 7.2.2015
  • 63 zobrazení
adorable-aik
  • 7.2.2015
  • 57 zobrazení
aj-ik
  • léto 2013
  • 59 zobrazení
ailise
  • 17.8.2011
  • 36 zobrazení
janahoubik
  • 23.7.2011
  • 66 zobrazení
barapralinka
2 komentáře
  • leden 2007
  • 873 zobrazení
medo
  • červenec 2009
  • 219 zobrazení
redford9
Alpy léto 2009
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2009
  • 78 zobrazení
figitf
  • červenec 2009
  • 1 027 zobrazení
mamakami
Přinášíme fotografie našich odchovů na mezinárodní výstavě. Za poskytnutí fotek děkujeme Karin, která publikuje svoje fotografie na serveru rajce.net pod nickem berner2010
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • 221 zobrazení