wardog
  • 17.6.2011
  • 203 zobrazení
tomfo
Zřícenina hradu Chojnik se nachází nad vesnicí Sobieszów (627m n.m.), která je dnes částí Jelenie Góry, a je jednou z největších turistických atrakcí na polské straně Krkonoš. Hrad Chojnik se objevuje v písemných pramenech už ve 14. století, kdy ho založil svídnicko-javorský kníže Bolek II.
Vodopád Podgórnej - třetí největší vodopád v polské části Krkonoš na říčce Podgórna na okraji turistického letoviska Przesieka. Říčka se prodírá úzkou roklí a v několika stupních padá o 10 metrů níže. U vodopádu vyhlídkový můstek, ze kterého je na vodopád dobrý výhled.
více  Zavřít popis alba 
  • 1.5.2019
  • 268 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
wiki124
S Trutnovem se v našich dějinách setkáváme v roce 1260, a to prostřednictvím listiny Idíka z Úpy z rodu Švábeniců, která dokládá věnování některých zdejších majetků zderazským křižovníkům. Je zde připomínán špitál v Idíkově nově založeném městě Úpě, což je původní název nynějšího Trutnova. Rod Švábeniců, který někdy kolem roku 1250 založil Trutnov a již dříve začal kolonizovat celé Trutnovsko, si však podržel tyto majetky jen do konce století. Nejpozději roku 1301 kupuje celou oblast včetně Trutnova od Švábeniců král Václav II. Tato oblast se pak stává předmětem mnohých zástav. Postupně je zastavena Janu z Vartenberka, Půtovi z Turgova, slezskému knížeti Jindřichu Javorskému, Petru z Rožmberka a Bolkovi II. Svídnickému. Po smrti Anežky – vdovy po Bolkovi – se Trutnov v roce 1392 opět dostává pod přímou správu panovníka. Tehdy je Václav IV. již podruhé ženat, a to s Žofií Bavorskou.
Kategorie: architekturaměsta
více  Zavřít popis alba 
203 komentářů
  • 21.4.2015
  • 236 zobrazení
lotusesprit
Rogowiec (Hornschloss, Hornsberg, Hornšperk) (PL) - Zřícenina kamenného hradu Rogowiec z poloviny 13. století se nachází v severní části Vyprahlých hor, západně od obce Grzmiąca. Jemu predcházel hrad dřevěný postavený Boleslavem Vysokým z 12. století. Hrad byl postaven na skalnatém kuželu ve výšce 870 metrů nad mořem. Hrad se skládal z horního hradu s vnitřním nádvořím a dolním části s hospodářským zázemím, obě části spojovaly hradby s vstupní věží. Horní hrad, který se nachází na nerovném skalnatém povrchu, měl nepravidelný tvar, byl přizpůsoben terénu ve tvaru víceméně trojúhelníku o rozměrech cca. 30 x 20m na ploše asi 700 metrů čtverečních. V západním cípu opevnění se nachází zbytky kulaté věže, má průměr asi 10m silné zdi asi 3,6m. Obytná budova se nachází v jihozápadním rohu nádvoří a s věží byla popojena vysutou lávkou. Vše bylo obklopeno vysokou obrannou zdí o tloušce 2m z lomového kamene, zdi byly připojeny k věži. Ve východním cípu se nalézala druhá menší kulatá vež, ta pravděpodobne sloužila jako strážní nad dolní částí hradu, kde se nachazely stáje, hospodářsjé objekty a zarízení pro posádku. Prístup k hradu vedl přes zabezpečenou bránu (o stranách 9,2 m x 11 m) ve východním rohu dolní části hradu. Kamenný hrad byl zbudován Bolkem I Svídnickým. jako jeden z řetězce opevnění podél hranic s Českým královstvím. V roce 1353 panující Bolko II přepsal hrad na svoji neteř Annu Svídnickou, 3tí manželku českého krále Karla IV. V roce 1392, po smrti manželky Anežky, vdovy po Bolkovi II, přechází hrad a celé Svídnické vévodství pod českou korunu. Za husitských válek byl hrad napadnut a zpustošen husity, poté se hrad stal sídlem rodů rytířů-lupičů až do roku 1497, to byl dobyt vojsky Matyáše Korvína. Hrad byl zničen takřka do základů a nebyl již nikdy obnoven.
více  Zavřít popis alba 
  • 24.6.2017
  • 69 zobrazení
lotusesprit
Cisy (Polsko) - jinak také Cisow, Cisów, Cieszów. První zmínka o hradu je z roku 1242 pravděpodobně ještě dříve zde existoval dřevěný hrad. Vnuk Bolka I Surowego, stavitel hradu si místo vybral pro svoji dobrou obrannou polohu, strmé svahy (350 m) nad Czyżynkim údolím, bylo ideální místo pro strážní hrad obchodní stezky. V polovině 14. století byl hrad sídlem rytířů-lupičů a byl později obsazen vojsky Bolka II. V roce 1355 hrad přešel do rukou Nickela Boltze. V roce 1429 byl hrad koupen Ulrichem von Seydlitz. V roce 1466, během husitských válek částečně zničen, pak byl přestavěn a rozšířen o západní část. Během následné modernizace v 16. století byla postavena půlkruhová bašta na obranu mostu. Na počátku 17. století byl majitem hradu Nicholas von Czeschhaus. Během třicetileté války v roce 1634 byl hrad vypálen Švédy. Opuštěný hrad začal chátrat. Roku 1655 ve vlastnictví Susanne von Sauermann z rodu Czettritz. V roce 1719 hrad koupil Christoph Friedrich, hrabě Stolberg-Wernigerode, ten celý objekt předal do rukou hraběte von Zieten ze Struga, který nechal v roce 1833 vyčistil celý zpustlý hradní areál od stromů a keřů. Poté byl hrad okolím částečne rozebrán na stavební material. 19. století přineslo obnovený zájem o pozůstatky hradu,a ten se tak stal místem mnoha zájezdů. V polovině století zřícenina předána do rukou Wroclawského obchodníka. Další majitelé hradu byli: obchodní rada z Berlína a velkoobchodník z Vratislavi. V roce 1927 se Walter Brehmer zavázal provést restaurátorské záchranné práce, byla rekonstruována brána a věž. Po druhé světové válce se o hrad starali skauti. Od roku 1961 je hrad bez péče a trvalá zřícenina.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2016
  • 91 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
lotusesprit
Bolczów (Polsko) - či jinak Bolzenschloss,Bolkoschloß, Bolzenstein. Vznik hradu se datuje po roce 1375 je přičítáno důstojníkovi knížete Bolka II Domu Bolczów. Stavitel hradu Clericus Bolze podpořil husitství a Bolczów stal základnou loupeživých rytířů. V první polovině patnáctého století, zničen během bitvy ve Vratislavi a Swidnica. Po válce byl hrad přestavěn až v letech 1517-1518 pravděpodobně Hansem von Burghaus Dippold. Bylo vytvořeno nádvoří na jehož jižním rohu přibyly obranné věže, v hradbách vznikly střílny. Hrad následně změnil majitele. V letech 1537-1543 to byl Justus Decius Krakova, dvořan a tajemník polského krále Zikmunda Starého. V letech 1520-1550 opět rozšířil hrad, mimo jiné byly přestavena a rozšířena přední vstupní věž, hradba a dostatečně postavený předsunutý suchý příkop, upravené klíčové střílny v hradbách pro dělostřelectvo. Práce pokračovaly až do roku 1550. V roce 1562 se hrad spolu s dalšími, Janowicami a Miedzianką stává majetkem bratrů Hanse a Franze Heilmannów. Pravděpodobně na počátku sedmnáctého století Daniel Schaffgotsch, majitel Janowice zadal další úpravy hradu. Poté k dalším úpravám došlo v důsledku třicetileté války. V roce 1645 byl hrad obsazen Švédy, kteří opouštějí hrad v prosinci a zapalují ho. Od té doby Bolczów zůstává v troskách. Díky zájmu o cestování a turistiku v polovině devatenáctého století (v roce 1824 zde hostuje Friedrich Wilhelm III) znamenalo, že na hradě na podnět hraběte Stolberg-Wernigerode byly v roce 1848 provedeny rekonstrukční práce. V areálu byl postaven malý hostinec ve švýcarském stylu. Po válce se z budovy hostince stává turistická ubytovna, která byla v průběhu času zničena. Dnes je zámek ve vlastnictví státních lesů a je volně přístupný.
více  Zavřít popis alba 
  • 6.7.2016
  • 81 zobrazení
lotusesprit
Zabkowice Ślaskie (PL) - Město Ząbkowice Śląskie leží nějakých šedesát kilometrů od českých hranic v dolnoslezském kraji, který byl po dlouhá staletí součástí českého království, ale poté, co jej s Friedrichem II. Velikým proválčila Marie Terezie, stal se součástí pruského království a německé říše a po roce 1945 byl na základě Jaltské dohody přisouzen Polsku, aby mu vynahradil krvavé ztráty, které si na jeho účet ukrojil z jeho východních území tehdejší Sovětský svaz. A právě v tomto městě, až do onoho roku 1945 známém jako Frankenstein, se nachází dodnes vcelku ještě zachovalé ruiny kdysi mocného knížecího hradu.

Hrad - Vůbec první hrad na území Frankensteinu založil 1290 svídnický kníže Bolko I. Svídnicko-Žebický jako hraniční tvrz. Stavební materiál na místy až tři metry silné zdivo bylo získáváno z blízkých kamenolomů, mimo jiné ze Stolce a Kobylí Głowy. V roce 1335 ho několikrát bez valného úspěchu obléhala česká vojska, nicméně už o rok později ho Bolko II. Malý postoupil spolu s městem a okolními majetky do zástavy českému králi Janu Lucemburskému. A protože jeho syn Mikołaj je nedokázal vykoupit, přešly v roce 1351 trvale do držení Karla IV. a jeho synů. Během husitských válek se město Frankenstein stalo terčem kališnických útoků a v březnu 1428 dokonce lehlo popelem. Hrad však útoku odolal a v dalších letech několikrát změnil majitele. V druhé polovině 15. století přešel do držení pánů z Poděbrad, ale už v roce 1467 musel čelit útoku vratislavských povstalců. Česká posádka hradu tehdy čítala stovku mužů a srdnatě odolávala obléhání, přičemž na dobytí hradu nestačilo ani polní dělostřelectvo. Teprve když se k hradbám podařilo s vypětím sil za pomoci čtyřiadvaceti koní dovléct osmdesáticentový „velký kanón“, pevnost padla. Velitelem nově ustavené posádky frankensteinského hradu se stal Ulrich Hans von Hasenburg, nicméně český král Jiří z Poděbrad nemínil nechat hrad v rukou nepřítele a vyslal svého syna Viktorína, aby vratislavské z hradu a města opět co nejrychleji „vyprovodil“. Poděbradský junior v čele čtyř tisíc žoldnéřů a za podpory ze Saska a Braniborska ještě 15. července dobyl Frankenstein nazpět, a to včetně „velkého kanónu“ v ceně jednoho tisíce dukátů, který byl s velkou slávou převezen do Prahy. Boje však neutichly a ještě v roce 1468 byl hrad Vratislavany znovu těžce poničen. Teprve za Karla I. Poděbradského (zvaného také Karel Minsterberský) došlo k postupné obnově a přestavbě původně středověké pevnosti na novodobý renesanční zámek. Autorem projektu byl pražský rodák Benedikt Rejt (Ried), jinak tehdy dvorní architekt krále Kazimíra Jagellonského. Pod jeho vedením byla valná část původního hradu rozebrána a na jeho místě zahájena v roce 1516 stavba čtyřkřídlé moderně opevněné rezidence s dvěma mohutnými baštami a velkým čtvercovým nádvořím. Vzorem pro nový zámek se přitom údajně stal zámek uherských králů v Ofenu. V souvislosti s dalšími politickými a mocenskými akvizicemi včetně získání olešnického knížectví Poděbradští zřejmě nestihli dokončit přestavbu frankensteinského zámku v plném rozsahu a kvůli nákladně výstavbě nové rezidence v Olešnici byly stavební práce ve Frankensteinu urychleně dokončeny v roce 1532. Až do konce 16. století se nový zámek těšil poměrné klidné existenci. Horší časy nastaly během třicetileté války, kdy se ho střídavě zmocňovala švédská a císařská vojska, aniž by se jakkoliv starala o jeho údržbu. Ani po válce se však zámek nedočkal významnější obnovy, ještě v roce byl 1728 opuštěn a v roce 1784 dokonal dílo jeho zkázy požár. Po pádu komunistického režimu se začalo pracoval na projektu revitalizace zámku, na kterou bylo zatím uvolněno 400 tisíc zlotých (cca 2,8 miliónu korun). Většina zatím šla na zpracování archeologických, architektonických a konzervátorských prací a zabezpečení vstupní brány a podzemních sklepení. V podstatě jde zatím o práce, které mají objekt nějakým způsobem stabilizovat a zabránit dalšímu chátrání. Nyní je přístupna v návštěvních hodinách, je dostavěna jižní bašta a opravena vstupní věž s branou. Jsou viditelné necitelné dostavby zabraňující volnému vstupu do zřícenivy.

S někdejším městem Frankenstein je mimochodem úzce spojena legenda o někdejším doktoru téhož jména, který během bádání o lidské nesmrtelnosti stvořil umělé monstrum. Příběh dostal zásluhou anglické literátky Mary Shelleyové nejprve literární podobu a později ho snad ještě víc proslavilo filmové zpracování z 30. let minulého století.

Radnice - Aktuální ząbkowická radnice je šestá budova, která byla postavena na stejném místě od založení města. První radnice v Zabkowicích existovala již na počátku čtrnáctého století. Jednalo se o zděný objekt s věží, který sloužil i jako vězení. Objekt byl vypálen během husitské invaze v roce 1428. Druhá radnice, byla brzy zničena během bojů pod vedením krále Jiřího z Poděbrad se slezskými městy. Třetí stavba radnice 1532 vyhořela. Čtvrtá byla přestavba 1532 – 1533. Radnice měla dvě věže, vyšší sloužila jako zvonice. 1593 na ní byly nainstalovány sluneční hodiny. Nižší věž sloužila jako městské vězení. Během 30ti leté války roku 1632 byla budova vypálena. Výstavba páté radnice byla dokončena v roce 1661. Věž byla zvýšena na 72m. Další rekonstrukce proběhla v 1718, 1799 a v letech 1827 – 1828. Současná stavba pochází z let 1862 – 1864. Budova byla postavena po velkém požáru, který 24. května 1858 zničil většinu města. Po požáru se část věže zhroutila a poté zbytek byl vyhozen do vzduchu.

Šikmá věž (polsky Krzywa wieża) - Nachází se v centru města v blízkosti náměstí (rynku). Věž je vysoká 34 m a od svého středu se v horní části vychyluje o 2,14 m. Věž byla vybudována ve středověku, nejspíše na počátku 15. století (do dnešních dní se nedochovaly žádné informace o jejím původu). Kromě toho, že není přesně známo její stáří není ani znám účel, za jakým byla věž zbudována. Existuje několik možností; že se jednalo o součást zoubkovického hradu - tuto možnost potvrzuje fakt, že zdivo spodní části věže je zbudováno z kamene, nikoliv z cihel. V spodní části (do 10 m výšky) dosahuje tloušťka zdí navíc až čtyř metrů. Kromě této existují i další teorie, např. že se jednalo o původně věž středověkého opevnění (předtím, než došlo k posunu hradeb dál od náměstí), či jen a pouze o městskou zvonici. Od svého vzniku až do druhé světové války plnila věž právě úlohu zvonice. Po osvobození a připojení původního města Frankenstein k Polsku zůstal objekt dlouhou dobu opuštěný. První rekonstrukce věže byla provedena v 60. letech a další o několik dekád později (dokončena v roce 2007). K naklonění věže došlo nejspíše v roce 1598 v souvislosti buď s geologickými pohyby, či podmáčeným podložím. V průběhu let se naklonění věže neustále zvětšuje. Jen mezi lety 1977 a 2007 narostlo o 15 cm. Do požáru, který město postihl v roce 1858 byl vršek věže opatřen kovovou kopulí. Dnes se na něm nachází cimbuří a vyhlídková plošina pro turisty.
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2013 až červen 2017
  • 108 zobrazení
radekgre
Hrad Potštejn stával na strmém kopci nad Divokou Orlicí jižně od městečka Potštejna, kde se dodnes zachovaly jeho zříceniny. Býval nejmohutnějším a nejpevnějším hradem v celém Podorlicku. Hrad založil koncem 13. století Procek z rodu Drslaviců, pocházejících z Plzeňska, kteří v povodí Divoké a Tiché Orlice prováděli rozsáhlou kolonizaci. Poprvé je Potštejn připomínán k r. 1287 a pak k r. 1311, když byl za krátké a chaotické vlády krále Jindřicha Korutanského ve sporech pánů s pražskými měšťany zabit Procek z Potštejna. Prockův syn Mikuláš z Potštejna ze msty zavraždil bohatého a vlivného pražského měšťana Peregrina Puše, za což byl z rozkazu krále Jana Lucemburského uvězněn a r. 1312 postupně pokutován. Za nových bojů o českou korunu mezi Janem Lucemburským a vévodou rakouským Fridrichem Sličným se Mikuláš z Potštejna r. 1317 připojil k protivníkům krále Jana Lucemburského. Později Mikuláš z Potštejna mstil domnělou křivdu, napadal statky králových stoupenců, zneklidňoval široké okolí a zejména přepadal německé kupecké karavany.

Moravský markrabí Karel, tehdy i správce země, vytáhl r. 1338 proti Mikulášovi, dobyl jeho hrad Choceň i řadu dalších tvrzí. Mikuláš z Potštejna se královské moci sice pokořil, ale vzápětí výboje obnovil. V nové vojenské výpravě r. 1339 Karel po devítinedělním obléhání Potštejn dobyl a hrad pobořil. Mikuláš zahynul pod troskami podkopané věže. Ačkoliv odbojníkovo zboží mělo podle zemského práva propadnout panovníkovi, Karel vrátil r. 1341 jeho většinu Mikulášovým dědicům a konfiskoval pouze městečko Choceň s příslušenstvím a potštejnský hrad. Vzhledem k nesmírnému strategickému významu Potštejna v systému tehdejší zemské obrany Karel IV. hrad v l. 1355–1359 obnovil. R. 1355 jmenoval potštejnským purkrabím příslušníka panského stavu Půtu z Častolovic a pověřil ho zřejmě i řízením stavby. Protože hrad potřeboval i hospodářské zázemí, koupil Karel IV. r. 1356 od Jana z Potštejna celé panství a r. 1358 od Jana z Vartemberka a Veselí blíže neznámá práva k Potštejnu. V této kupní smlouvě je také první písemná zpráva o městečku Potštejnu, tehdy zvaném Potštejnek.

V dalších letech se Potštejn již připomíná jako královské zboží v držení různých zástavních pánů. Okolo l. 1371 až 1376 byl zde zástavním držitelem opavský kníže Bolek, po něm leslavský biskup Jan, dále knížata opolská Bolek, Jindřich, Bernard, Ladislav a těšínský kníže Přemek. Když král Václav IV. vyplácel ze zástavy všechny komorní statky, vyplatil v l. 1390–1397 i Potštejn.

Vykoupený Potštejn Václav IV. postoupil r. 1395 Jindřichu Lacembokovi z Chlumu, Husovu průvodci do Kostnice. Lacembok zápisem z r. 1396 slíbil králi, že Potštejn opět vrátí, kdykoli mu bude nařízeno. R. 1398 zastavil král Václav IV. hrady Potštejn a Bezděz se všemi městečky a vesnicemi moravskému markraběti Prokopovi, za něhož byl hrad r. 1399 bezvýsledně dobýván vojsky panské jednoty, vedenými litomyšlským biskupem Janem, Bočkem z Kunštátu a Smilem Flaškou z Rychmburka. Po smrti markraběte Prokopa r. 1405 vrátil Václav IV. Potštejn opět Jindřichu Lacembokovi z Chlumu. V letech 1410–1425 byl hrad v držení královny Žofie, manželky Václava IV., po jejíž smrti r. 1425 připadl králi Zikmundovi.

Za husitských válek byl Potštejn od r. 1427 zápisným zbožím Půty mladšího z Častolovic, nesmiřitelného nepřítele husitů, kteří r. 1432 hrad oblehli. Posádka se vzdala až po půlročním obléhání. Po smrti Půty mladšího z Častolovic r. 1435 spravovala Potštejnsko, Kladsko i Minsterbersko jménem sirotků Aničky, Kateřiny a Anny vdova po Půtovi starším Anna, rozená kněžna osvětimská. Ta pak prodala všechny tyto državy Hynku Krušinovi z Lichtemburka, který je na Potštejně poprvé připomínán r. 1422. Jeho syn Vilém Krušina r. 1454 postoupil všechny zděděné statky správci a hofmistru Království českého Jiřímu z Poděbrad. Ten zastavil Potštejn náhradou za Kolín husitskému knězi a zakladateli Nového Tábora na Moravě Bedřichu ze Strážnice, který zde r. 1459 zemřel. R. 1472 zdědil Potštejn Jiříkův syn Boček z Kunštátu a po jeho smrti r. 1496 knížata minsterberská bratři Viktorin, Jindřich starší a Jindřich mladší, jinak Hynek. Kníže Viktorin r. 1472 a kníže Hynek r. 1474 přenechali svá práva na Potštejn knížeti Jindřichu staršímu, který jej ještě před r. 1478 postoupil své matce královně Johance, která jej ihned zastavila svému hofmistru Hynkovi z Valdštejna. V následujících letech 1483–1487 vládl Potštejnskem opět kníže Jindřich Minsterberský, který však r. 1488 opět hrad zastavil, tentokrát Mikuláši Hrdému z Klokočova. Vyčerpán finančními náklady na válku ve Slezsku proti uherskému králi Matyášovi r. 1488, byl kníže Jindřich Minsterberský nucen prodat okolo r. 1495 panství litické i potštejnské. Na doporučení krále Vladislava II. je koupil jako dědičný majetek Vilém z Pernštejna. Podle zápisu v zemských deskách z r. 1497 zahrnovalo potštejnské panství hrad Potštejn, městečka Kostelec nad Orlicí a Potštejnek a 13 vsí.

Za pánů z Pernštejna plnil hrad nejen funkci obranného a správního střediska rozsáhlého panství, ale stal se především honosným a reprezentačním sídlem renesančních velmožů. Po Vilémovi z Pernštejna zdědil r. 1521 Potštejn jeho syn Vojtěch, který sepsal pro svého hejtmana Albrechta Sudličku z Borovnice směrnice, podle nichž měl hrad i panství spravovat. Zakázal například trestat poddané bitím. Po jeho smrti r. 1534 získal Potštejn jeho bratr Jan z Pernštejna, držitel kladského hrabství. Za jeho i Vojtěchovy vlády nacházeli na pernštejnských statcích útočiště čeští bratři, kteří však byli z Potštejna r. 1547 vypuzeni Janovým synem Jaroslavem z Pernštejna. V jeho majetku zůstal Potštejn až do r. 1556, kdy jej musel pro dluhy prodat falckraběti rýnskému, knížeti bavorskému, arcibiskupu solnohradskému a biskupu pasovskému Arnoštovi, který ohromné potštejnské panství rozparceloval na pět dílů a po částech rozprodal.

Jeden díl s hradem Potštejnem prodal r. 1558 Václavu Hrzánovi z Harasova a na Jenštejně. Po jeho smrti r. 1570 vládl Potštejnskem za nezletilého sirotka Adama Šťastného Hrzána z Harasova poručník Mikuláš z Vildštejna. Po smrti Adama Šťastného r. 1598 držela Potštejn jeho dcera Anna Kateřina, vdova po Janu Burianu Kaplířovi ze Sulevic, podruhé provdaná za Jana Arnošta z Ullersdorfu, které byl Potštejn r. 1629 pro dluhy prodán císařskému plukovníkovi nizozemského původu, majiteli vambereckého panství Kašparu Grambovi. Po jeho smrti r. 1633 držela panství jeho žena Magdalena Grambová, která se r. 1640 podruhé provdala za Ottu Jindřicha Štose z Kounic. Sňatkem s její dcerou Františkou Magdalenou a zakoupením práv jezuitů z Hradce Králové, která získali odkazem Kašpara Gramba, získal r. 1666 Potštejn Václav Záruba z Hustířan. Zárubové drželi Potštejn do r. 1746, kdy jej Alžběta Zárubová z Hustířan, provdaná za hraběte z Hautois a podruhé za hraběte Cavriani, prodala slezskému emigrantu francouzského původu hraběti Janu Ludvíkovi Harbuvalovi-Chamaré, zkušenému hospodáři a průmyslovému podnikateli. Ten zřídil v Potštejně r. 1755 velkou plátenickou manufakturu s rozsáhlými bělidly, která dodávala výrobky až do zámoří. V Potštejně byla r. 1755 rovněž založena přádelní a tkalcovská škola pro poddané ze širokého okolí, která měla zvýšit kvalitu českého plátna. Po smrti Jana Ludvíka r. 1764 se ujal potštejnského statku jeho syn Antonín, který se pokusil i o zavedení hedvábnictví. Dal rovněž r. 1781 postavit naproti zámku lékařský dům pro chirurga (nynější faru), jenž měl vykonávat obvodní službu na území celého velkostatku. Do dějin hradu se Jan Antonín zapsal svými vykopávkami v podzemí zámku.

Za obou hrabat Chamaré došlo k zásadnímu zlomu i ve vývoji městečka Potštejna. Do poloviny 18. století mělo povahu původního podhradí s funkcí sloužit potřebám hradu hlavně řemeslnickou a dělnickou prací a sdílelo s ním i jeho osudy. Když byl hrad jako sídlo v 30. letech 17. století opuštěn, ztrácelo svou úlohu a hospodářský význam. Až opět od r. 1746 ožilo jako ústředí samostatného potštejnského velkostatku a manufaktury a opět se mu vrátila funkce služebnosti k sídelní vrchnosti, ale tentokrát již v uvolněnějším kapitalistickém vztahu. V této době také vznikly nové místní části obce Fabrika a Bělisko, typické jádro tehdejšího manufakturního Potštejna.

R. 1851 získal Potštejn sňatkem s Alžbětou Harbuvalovou Prokop Dobřenský z Dobřenic. V majetku Dobřenských zůstal Potštejn až do r. 1945, kdy přešel do vlastnictví státu.

Původní drslavický hrad zaujímal jenom vrchol hory, tedy prostor dnešního hradního paláce, a byl obehnán dvojím opevněním. V r. 1339 byl královským vojskem dobyt a rozbořen tak, že dnešní stavební zbytky zachovaly jeho podobu jen přibližně. R. 1359 jej dal Karel IV. obnovit. Z té doby pravděpodobně pochází i systém podzemních chodeb, sloužících obranným účelům. Tehdejší hradní palác byl postaven zřejmě v místech dnešní kaple a tvořily jej dvě věžovité budovy spojené zdí, jejíž zbytky jsou dosud částečně patrny v terénním stupni na nádvoří. V jižní části dnešního vnitřního hradu bylo patrně nádvoří, obehnané zdí s branou. Hrad byl obklopen parkánem s vysokou zdí, jejíž zbytky jsou dosud patrny vlevo od dnešní páté brány. Navíc bylo opevnění zesíleno valem a hlubokým příkopem, překlenutým v západní straně padacím mostem. Karlův Potštejn zaujímal tedy přibližně prostory dnešního vnitřního hradu.

Po husitských válkách bylo hradní opevnění zesíleno druhým kruhem hradební zdi, zpevněným dvěma okrouhlými vížkami severně od cesty z podhradí. V l. 1458–1459 zpevnil hrad král Jiří Poděbradský vybudováním dolního pásu hradeb, zesíleného osmi čtverhrannými baštami, vestavěnými do hradební zdi v odstupech 60–100 m. V 15. století byl hrad Potštejn vojenskou pevností prvního řádu.

Největšího významu však dosáhl v první polovině 16. století, kdy byl upraven na honosné sídlo pánů z Pernštejna. V době svého největšího rozkvětu byl hrad chráněn trojitým prstencem hradeb. Přístup do něho byl z východní strany po tzv. opyši. První brána byla zesílena příkopem a nízkou dřevěnou jednopatrovou vížkou, z níž se vycházelo na cimbuří ohradu, která z obou stran chránila 150 m dlouhou vozovou cestu, vedoucí k druhé bráně. Vížka byla dřevěná proto, aby v případě potřeby mohla být snadno stržena a svým materiálem alespoň na čas zatarasila útočníkům přístup do mezivalí. Toto mezivalí končilo u širokého, zděného příkopu, ze všech stran chráněného vysokými zdmi, přiléhajícími k prvnímu pásu hradeb. Přes příkop vedl zvedací most do druhé brány klenutého průjezdu, chráněné vpravo kamennou věží. Kromě brány byla zde ještě lávka a kamenná fortna pro pěší. Po levé straně brány stály kůlny pro vozy a různé hospodářské nářadí a kovárna. Odtud také vybíhal po obvodu celého kopce první hradební pás, zesílený osmi čtyřhrannými baštami.

Od druhé brány pokračovala cesta druhým mezivalím, opět po obou stranách chráněným pevnou hradbou. Po 250 m byla cesta překlenuta třetí branou s pevnou věží, která zde však měla i mimořádně důležitý úkol – ochranu hradní studny, zbudované asi 15 m vpravo od věže. Význam vody pro hradní posádku v případě obležení byl nesmírný. Proto byla nad studnou vztyčena ještě zvláštní ochranná věž, zpevněná mocnými opěrnými pilíři. Studna byla spojena s věží nad třetí branou krytou chodbou. K dalšímu zabezpečení studny sloužila zvláštní bašta, zbudovaná mezi ní a dolní hradbou.

Od třetí brány pokračovalo mezivalí až ke čtvrté bráně, chráněné mohutnou dvoupatrovou věží, v jejímž průjezdu vpravo byl příbytek vrátného, vlevo písárna, kde byly vyřizovány běžné úřední záležitosti. K této bráně, dodnes ozdobené pernštejnskou zubří hlavou, se přimykal prostřední hradební pás, obepínající vrchol kopce. Toto opevnění bylo na severní straně posíleno dvěma kulatými věžemi, chránícími přístupové mezivalí i jádro vlastního hradu.

Na východní straně hradby byly umístěny konírny. Jižní strana pak byla chráněna mocnou plošinnou baštou, výhodnou pro umístění hrubé střelby. Vedle stály hospodářské budovy neznámého účelu. Na západní straně zesilovala hradbu kulatá bašta. Volný prostor, do něhož se mezi druhým a třetím hradebním pásem rozšiřovala příjezdová cesta, sloužil jako shromaždiště a cvičiště hradní posádky.

Od čtvrté brány se východním směrem zatáčela příkrá cesta přes hradební „plac“ k páté hradní bráně, uzavírající poslední vnitřní opevnění tvaru podkovy, obrácené obloukem k jihu. Brána byla opět zesílena mocnou věží stojící v místech, kde r. 1339 v troskách tehdejší věže zahynul Mikuláš z Potštejna. Napravo od vchodu byl čeledník, nalevo světnice vrátného. Po celé délce severní strany vnitřního opevnění stály byty úředníků a spižírny. Nahoře byla hradba zpevněna dřevěným podsebitím. Naproti těmto budovám, přistavěna na vnější zeď hradního paláce, stála kuchyně se spižírnou a pod ní napravo cisterna na vodu. Jižní část hradby zesilovala mohutná kulatá věž, bývalá věznice, na jejímž místě dnes stojí kaple Božího hrobu, východní stranu menší čtyřhranná bašta. Všechny fortifikační složky vnitřního opevnění dokazují, že zde bývala nejstarší hradní část.

Od páté brány vedla cesta ke hradnímu paláci parkánem po severní a západní straně až k jeho jižnímu konci, kde byla poslední brána. Cesta byla pravotočivá proto, aby útočník, držící zbraň v pravé a štít v levé ruce, byl ze strany paláce odkryt střelám. Šestou branou, zpevněnou příkopem, padacím mostem a věží, se vcházelo na podkovovité palácové nádvoří, obklopené dvěma křídly jednopatrového paláce, jehož konce na severní straně spojovala silná zeď s cimbuřím. V paláci byly komnaty panstva, pokoje pro hosty, byt purkrabího, ložnice služebnictva, kaple, zbrojnice, spižírny a sklepy. V prvním patře každého křídla byly slavnostní síně a sedm dalších pokojů nestejné velikosti. Síň v levém křídle paláce byla spojena dřevěným můstkem s věží nad pátou branou, která měla být posledním útočištěm zbytků posádky. Odtud byl také jeden ze vstupů do podzemních chodeb. V místech bývalého hradního paláce stojí dnes rozvaliny kostelíka sv. Jana Nepomuckého. Ve východním rohu paláce je ve výši 5 m nad zemí na jednom kvádru vytesán gotickým písmem latinský, dnes již nečitelný nápis. Archeolog Karel Josef Biener z Bienenberga jej r. 1778 četl takto: Signata instes, caritas extirpat hostes. (Na poznamenaném začni hledati). Toto čtení přejal také Alois Jirásek do své povídky Poklad, v níž vypráví, jak hrabě Jan Antonín Harbuval-Chamaré na základě nápisu hledal v podzemních chodbách hradu poklad. Jde však zřejmě o latinský verš, obsahující zbožnou průpovídku. Kámen dnes není na svém původním místě. V bývalém hradě tvořil pravděpodobně hořejší příčnou část kamenného portálu.

Poslední stavební úpravy spolu s kamenickou a malířskou výzdobou se na Potštejně prováděly koncem 16. století za Adama Šťastného Hrzána z Harasova, který se tím značně zadlužil. Adam Šťastný byl také posledním majitelem, který na Potštejně sídlil. Ještě r. 1635, při dělení pozůstalosti po Kašparu Grambovi, konstatuje zápis, že „…hrad, zámek Potenštejn leží na vysokém vrše nad městečkem Potenštejnem, někdy velikým nákladem od kamene vystavěný, na díle cihlou a na díle šindelem přikrytý, trojími zdmi kamennými a baštami a blochourmi (sruby) okolo obehnaný. V kterémžto pokojův, světnic, komor, pavlačí sklepů klenutých, jak nahoře suchých, tak dole pro vína a piva, kuchyně, špižírně a maštalemi, obilnicemi, studnice široká a tesaným kamenem od vrchu až dolů vůkol obezděná… i jiných všelijakých potřeb se vším dostatkem jest …“.

Potom ale přestal být nepohodlný hrad sídlem vrchnosti a vzhledem k pokroku ve válečnictví již nevyhovoval ani jako pevnost. Opuštěný a neudržovaný objekt pozvolna chátral a v r. 1673 je uváděn jako pustý. Zkázu hradního areálu dovršil v l. 1747–1782 hrabě Jan Antonín Harbuval-Chamaré, který v podzemí marně hledal legendární poklad loupeživého Mikuláše z Potštejna. Vykopávkám padly za oběť i některé doposud zachovalé části hradního objektu. Avšak kromě starých klíčů, podkov, ostruh, pečetidla městečka Potštejna a dalších drobností, nenalezl nic. Nálezy pocházejí vesměs ze 16.–17. století a jsou dnes uloženy v Pamětní síni Jiráskova Pokladu v Potštejně. Jediným výsledkem výzkumu je plán podzemních chodeb, pořízený r. 1762 hrabětem Harbuvalem-Chamaré.

R. 1766 dala postavit v opuštěných hradních rozvalinách hraběnka Anna Barbora Harbuval-Chamaré rokokový kostelík sv. Jana Nepomuckého, z něhož se dnes zachovalo jen obvodové zdivo. Při kostelíku zřídila i obydlí pro kapucínské mnichy, kteří se tu ale nikdy neusadili. Na dolním nádvoří byla později vybudována kaple Božího hrobu, která se zachovala dodnes.
více  Zavřít popis alba 
  • 19.9.2020
  • 60 zobrazení
schecke
Evropská liga. 20.3.2014
P. Bolek - R. Řezník, M. Čišovský, V. Procházka, D. Limberský - M. Petržela (77. T. Wágner), P. Hrošovský, D. Kolář (74. M. Bakoš), T. Hořava, M. Ďuriš (84. M. Končal) - S. Tecl
Anthony Lopes - Miguel Lopes (61. H. Bedimo), M. Biševac, B. Koné II, M. Dabo - C. Tolisso (77. A. Mvuemba), M. Gonalons, Y. Gourcuff, J. Ferri - B. Gomis (83. S. Malbranque), J. Briand
Náhradníci: R. Vercoutre - H. Bedimo, M. Sarr - S. Malbranque, A. Mvuemba - A. Lacazette, C. Njié
Kategorie: sport
více  Zavřít popis alba 
  • 20.3.2014
  • 234 zobrazení
lotusesprit
Nowy Dwór (Neuhaus) (PL) - Hrad Nowy Dwór na vrchu Zamkowa Góra (620 m n. m.) byl vybudován za svídnicko-javorského knížete Boleslava I. Surového (Bolko I. Surowy) nebo za jeho následovníka Boleslava II. Malého (Bolko [nebo též Bolesław] II. Mały [Świdnicki]). Spolu s hrady Radosno, Grodno a Rogowiec tvořil obranou linii chránící jižní hranice Polska. První známá písemná zmínka o hradě pochází až z roku 1364. Po smrti Boleslava II. se správkyní celého svídnicko-javorského knížectví, tedy i hradu, stala jeho manželka Anežka Habsburská. V roce 1392, po smrti Anežky, hrad a celé svídnicko-javorské knížectví připadlo Koruně České. V letech 1402-1417 byl hrad rozšířen. V období husitských válek byl neúspěšně obléhán. V těch dobách jej vlastnil Jan z Liebenthalu a jeho synové, od nichž hrad koupil v roce 1434 Herman Četryc (Czetryc). V letech 1450-1462 patřil krátce rodině Zedlitz a poté se vrátil zpět Četrycům. Během válek českého krále Vladislava s uherským králem Matyášem Korvínem představoval hrad významný obranný bod. Po podepsání míru v roce 1490 hrad přešel do majetku Fabiána Czernhause (Tschirnhaus) a poté opět Četrycům. Ve 2. polovině 16. století, kdy jej stále vlastnili Četrycové, byl rozšířen a renesančně přestavěn. Již v roce 1581 hrad zasáhl blesk a následný požár jej zničil. Proto byli Četrycové nuceni se odstěhovat do nového paláce. Poté již hrad nebyl obnoven, ale jeho ruiny byly krátce využity ještě v 17. století zřejmě jako pevnost v době třicetileté války, kdy vznikly dva bastiony. Potom již zůstal opuštěn.
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2014 až červenec 2017
  • 76 zobrazení
biblos
Hrad Kaltenštejn je poprvé připomínán ve dvou listinách z let 1295 a 1296. Byl tehdy předmětem sporu mezi svídnickým vévodou Bolkem I. a vratislavským biskupem Janem Romkem. Hrad byl tehdy označován jako „nově postavený“, nacházel se v „Niské zemi“ (tedy na biskupské půdě) a držel jej vévoda, který jej vykoupil z rukou původních stavitelů hradu, označovaných za „nepřátele církve“. Podle rozsudku vyneseného krakovským biskupem měl vévoda hrad buď zbořit, nebo předat vratislavskému biskupovi. Vybral si druhou možnost, neboť roku 1299 je hrad dosvědčen v držení biskupa a pod velením kastelána, kterým byl biskupův bratr Dětřich.

V první polovině 14. století byl hrad zastavován, a to i více držitelům současně, než jej roku 1345 částečně zdědil a částečně opět vykoupil biskup Přeclav z Pohořelé. Pak jej biskupové drželi přímo, a tehdy byly z hradu spravovány vsi Stará Červená Voda a Jindřichovice u Vidnavy. Za husitských válek hrad sice zřejmě obsazen nebyl, ale v důsledku finančního vyčerpání biskupské pokladny byl opět zastavován. Zástavními držiteli byli roku 1435 Pelkan z Kalkova, 1441 Hanušek z Mušína, 1443 vratislavská kapitula, 1455 Kryštof z Czechssdorfu, 1460–1470 Mikuláš Meinholt/Meynholt (výměnou za hrad Frýdberk) a po něm jeho syn Hynek, 1470–71 vratislavský kanovník a opavský vévoda Přemek II., 1472–1497 opět Hynek Meinholt a 1497–1505 jeho zeť Jindřich z Tetova.

Roku 1441 se Kaltenštejn stal svědkem násilných událostí, když se ho zmocnil rytíř Zikmund Rachna. Ten unesl dceru kladského hejtmana Půty z Častolovic, a když prchal před jejím otčímem Hynkem Krušinou z Lichtenburka, podařilo se mu hrad překvapivě obsadit. Biskupské vojsko však hrad hrad dobylo a hlavní protagonisté mučeni a popraveni.

Ač se tyto události stavu hradu zřejmě nedotkly, nebyl v 15. století opravován a již v jeho polovině byl zchátralý a jeho dispozice zastaralá. K opravám navrhovaným roku 1443 zřejmě nedošlo. Roku 1505 biskup Jan IV. Roth v rámci konsolidace biskupských držav na Jesenicku Kaltenštejn vykoupil ze zástavy. Nepřistoupil však k jeho opravě; naopak, již roku 1512 se uvádí, že jej nechal zcela zbořit proti vůli vratislavské kapituly. Podle tradice byl Kaltenštejn využit jako zdroj stavebního materiálu pro blízký hrad Jánský Vrch, jehož rozsáhlá rekonstrukce v té době probíhala.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 15.9.2018
  • 66 zobrazení
hanakzhor
Vzpomínkové toulání městem a jeho-okolím v Podkrkonošské pahorkatině. Na místě dnešního Trutnovského Horního Starého Města páni ze Švábenic založili v pol. 13. stol. trhovou ves Úpa. V r. 1264 osadil jižněji na vhodnějším místě král Přemysl Otakar II., nové sídliště pod jménem "Aupa secunda" německými osadníky ze Slezska a trhová ves i s novým sídlištěm se úspěšně rozvíjela. Jméno Nový Trutnov se objevuje v listině krále Václava II. v r. 1301. Osada na obchodní cestě do Slezska byla v r. 1340 povýšena na město, s pravidelným půdorysem a čtvercovým náměstím. Ulice z náměstí se rozvětvovaly od Dolní, Střední a Horní brány. Původně dřevěné hradby byly ve 14. stol. nahrazeny kamennými. Součástí opevnění byl také hrad a Mlýnský náhon, na němž byla v 15. stol. zřízena papírna. Kolonizace se aktivně účastnili i křižovníci Božího hrobu, kteří založili špitál (Na Nivách). Klášter byl za husitských válek zničen a počátkem 16. stol. byl znovu vystavěn spolu s kostelem sv. Petra a Pavla na jiném místě u Dolní brány. Na hradě sídlil královský hejtman. R. 1344 byl hrad zastaven Petru z Rožmberka a po něm dalším šlěchticům. R. 1365 hrad zapsal císař Karel IV. opolským knížatům Vladislavu a Bolkovi. Koncem 14. stol. Trutnovsko král Václav IV. udělil své manželce Žofii a Trutnov se stal komorním věnným městem. Za husitských válek v r. 1421 město i hrad osadili husité a v dalších letech byl součástí sirotčího bratrstva. Po husitských válkách se majitelé často měnili a byl zastavován. Rozvoj města byl přerušen potrestáním za účast v proti habsburském odboji r. 1547, kdy Ferdinand I. zastavil panství Kryštofu Gendorfovi z Gendorfu, který dal gotický hrad upravit na renesanční zámek. Koncem 16. stol. prodala Česká komora panství městu, jež získalo zámek, mlýny, papírnu a 24 vesnic. V 17. stol. byl Trutnov potrestán za účast na stavovské povstání a trpěl epidemiemi a požáry. Za války o slezské dědictví jej v r. 1745 vypállili Prusové. Zámek byl častečně opraven a koncem 18. stol. sloužil jako skladiště soli, v l. 1852-53 upraven na školu a od r. 1951 Muzeum Podkrkonoší. Radnice, která původně stála uprostřed náměstí, byla po požáru v r. 1583 nově renesančně postavena v r. 1591 v rohu náměstí. V r. 1861 ji značně poškodil požár a na jejím místě byla postavena novogotická radnice. Morový barokní sloup Nejsvětější Trojice, obklopený osmi sochami světců na náměstí je z r. 1704. Na místě dřevěné kašny z r. 1605 a pak tzv. Dračí studny stojí od r. 1892 kašna s plastikou Krakonoše. Sousoší Svržení sv. Jana Nepomuckého z r. 1728 a sousoší Svaté rodiny z r. 1730 vytvořili žáci Matyáše Bernarda Brauna. V jz. cípu náměstí je v dlažbě deska s datem 27. 6. 1866, kdy proběhla bitva u Trutnova a na náměstí bylo zatčeno 19 radních. V r. 2009 byla na náměstí vrácena socha císaře Josefa II. U náměstí stojí kostel Nanebevzetí P. Marie z let 1755-69 s 24 m vysokou lodí a 63 m vysokou věží se čtyřmi zvony. Mezi kostelem a budovou muzea je umístěno sousoší Rodiny. V blízkosti kostela se dochovaly zbytky opevnění z červeného pískovce. Kostel sv. Jana Křtitele byl postaven r. 1712, vyhořel r. 1745 a byl znovu vybudován v letech 1811-1818. Čtvercové náměstí je lemované renesančními a barokními domy s podloubím, vyniká nárožní novorenesanční Haasův palác s bohatou štukovou a malovanou výzdobou. Pozdně empírová kaple sv. Jana Nepomuckého byla r. 1934 přemístěna k nemocnici. Národní dům pro českou menšinu byl postaven r. 1900. 28. 3. 1775 bylo na Humlově kopci potlačeno selské povstání. Na vrchu Šibeník byl r. 1868 vztyčen 17 m vysoký litinový památník, připomínající prusko-rakouskou bitvu z 27. 6. 1866, který připomíná jediné vítězství nad Prusy generálem Ludvíkem von Gablenzem. Litinová stavba byla v r. 2003 opravena a zpřístupněna jako rozhledna. Na jeho úpatí pseudogotický evangelický kostel z r. 1900 postavený z režných cihel a doplněný 43 m vysokou věží. V r. 1980 byl kostel upraven na koncertní síň, v níž jsou umístěny sochy Hlas a Naslouchání. Na Janském vrchu je kostelík sv. Jana Křtitele z r. 1714 s malým muzeem a vojenským hřbitovem z r. 1866. Na úbočí Janského vrchu byl v r. 1890 založen městský park. Dolní část je francouzského typu se dvěma terasami a vodní nádrží s plastikou bájného draka z konce 18. stol., která sem byla přemístěna z kašny na náměstí. Schodiště vede na další terasu s pomníkem místního rodáka německé národnosti básníka Uffo Horna(1817-60) z r. 1899. V místní části Horní Staré Město je původně gotický kostel sv. Václava z r. 1313, přestavěn renesančně r. 1581. V místní části Poříčí je novogotický kostel sv. Patre a Pavla z let 1897-1903. V části Libeč kostelík sv. Jana Nepomuckého z r. 1895, v části Starý Rokytník barokní kostel sv. Šimona a Judy z r. 1753. Severně na Zámeckém vrchu jsou terénní stopy hradu Rechenburk ze 13. stol. a dřevěná rozhledna z r. 1982 o výšce 4 m, s omezeným rozhledem. Na pohlednicích si můžeme prohlédnout město a okolí v průběhu několika desetiletí.
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2014 až červen 2020
  • 37 zobrazení
anves
30 komentářů
  • 20.3.2021
  • 163 zobrazení
ampi
  • 26.12.2020
  • 107 zobrazení
anves
6 komentářů
  • 21.1.2021
  • 312 zobrazení
anolib
  • září 2020
  • 59 zobrazení
patrickpride
22. 8. 2020
FOTO: Nela Pýchová
více  Zavřít popis alba 
  • 22.8.2020
  • 62 zobrazení
ampi
  • 18.7.2020
  • 107 zobrazení
ampi
  • 1.7.2020
  • 190 zobrazení
anolib
  • 26.4.2020
  • 67 zobrazení
ampi
  • 2.6.2020
  • 32 zobrazení
ampi
  • 25.4.2020
  • 55 zobrazení
lenka25cr
  • únor až duben 2020
  • 41 zobrazení
fayfay
  • 8.2.2020
  • 34 zobrazení
mrshka
Český strakatý psíček Bolek Strakatý samet..a spol:-)
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • prosinec 2006 až září 2012
  • 245 zobrazení
connolly
  • 31.7.2010
  • 119 zobrazení
boraderam
Fotogalerie našeho Bolečka (velkopolský kůň)
Kategorie: zvířata
více  Zavřít popis alba 
  • leden až březen 2008
  • 861 zobrazení
npcp
  • 24.8.2016
  • 83 zobrazení
terule78
  • prosinec 2015
  • 201 zobrazení
dett
  • 29.7.2012
  • 30 zobrazení
ary-norje
  • květen 2005 až červen 2012
  • 153 zobrazení
sunic
  • 16.9.2007
  • 47 zobrazení
Reklama