Hledání: Final_Bad_2014

Pro dotaz Final_Bad_2014 jsme našli 13 575 výsledků.
AKCE -35 % s kódem
Vytvářejte
fotodárky v akci!

Akce trvá do 30. 11.
Kód: BLACKFRIDAY2020
BLACKFRIDAY2020
wejt007
V Ostravě proběhla soutěž kapel. Zazněl folk, rock i metal

Ostravský klub Parník hostil 4. října regionální kolo soutěže za Moravskoslezský kraj.

Během večera se představilo devět kapel a každá zahrála dvě věci. Diváci a porota složená ze zástupců hlavních partnerů akce hlasovali pro ty nejlepší a poslali je do finále v Praze. Jako první se představili Reservoar Dogz, poté SounDno a následovali Right Reason, ANNO, FASTMADE, Solar System, dále Forty Lies kteří dostali nejvíce hlasů od diváků, NOIZZTOY, a jako poslední zahráli Bad Joker's Cream které porota zvolila vítězi kola. Byl to skvělý večer v pěkném klubu.

Více informací včetně ukázek tvorby všech kapel a možnosti poslat je přes SMS do regionálních kol najdete zde: http://www.gbob.cz/
Kategorie: kulturaudálosti
více  Zavřít popis alba 
  • 4.10.2014
  • 105 zobrazení
trampskalaci
Velikonoční vandr se plánoval dlouho, ale jeho rozhodnutí kam, padlo takřka na poslední chvílí. Vznikl tak vandr začínající na české straně s přechodem do Německa. Tedy i do dávných míst kam až sahaly Čechy. Sraz byl v Praze v Holešovicích. Z Pavla jako místního jsme si dělali srandu, protože přišel poslední, měl to opravdu z nás nejdál. Vyrazili jsme vstříc dobrodružství. První přestup byl v Děčíně, kde vystoupili i další trampové. Celkem na nás koukali, že jdeme do Německa. No nic mávli jsme nad tím rukou a vyšli do Děčína na pivko. No hned na uvítanou spustili ohňostroj. Takové trampské uvítání zatím neznám :-) Dál jsme pokračovali do Tisé. Kde jsme došli k Dědkovi a plánovali tak cestu na zítřek. Noc nám zajistila autobusová zastávka. Ráno byl budíček na 7 ráno. Kde po rychlé snídani jsme vyšli do skal. Udělali jsme okruh a šli směr na Ostrov. Přišli jsme k turistické chatě, kde byla skvělá servírka. Udělali jsme si z ní trochu šprťouchlata, když mi nesálo brčko od ledové kávy. Zde jsme poprvé vyšupali a byla to právě servírka. Přešli jsme potom do Ostrovských skal, kde za nima jsme dali oběd a šli na Děčínský Sněžník. Zde jsme potkali Prestovu kamarádku Sardinku. Mě poznala se slovy, ty si ten z internetu. Při tomto seznámení došlo na panáka a já využil příležitosti a Sardinku jsem taktéž vyšupal. Loučení Sardinky bylo se slovy "Sotva jsem tě poznala a už tě nemám ráda." Čas jsme tu měli dobrý a tak jsme se už dnes rozhodli přejít hranici. Došli jsme do Rosenthalu. Moc krásná hospoda, ale nikdo v ní. Zdejší hospodskej byl skvělej. Pro něj jsme byli opravdovými dobrodruhy a též to ve finále byl jedinej, který se nezdráhal nám dolít vodu na vaření. Spaní bylo v lese nad Rosenthalem. Na večer jsem ještě povařil a ke spaní jsme ulehli před 23 hodinou. Budíček byl v 6 ráno. Sbalili jsme povařili a vyrazili na Pfaffenstein. To by člověk až nevěřil, že z Rosenthalu k Pfaffensteinu se jde z kopce 2 hodiny. Samotná cesta byla zajímavá, páč tady se už ukázalo zmatkující značení Německých turistů, kdy místo ukazatele na Pfaffenstein se ukazoval Cunnesdorf. Na Pfaffenstein jsme byli jedni z prvních. Zde jsme dali dlouhou přestávku. Presto vytáhl kytaru a začlo se zde zaplňovat lidma. Za to potom sestup z Pfaffensteinu stojí za to a celkem jsme byli rádi, že to jdeme dolů a né jako ty davy co to šli nahoru. Pod rozhlednou jsme dali oběd a vyrazili na Königstein. Na Königstein jsme se dostali kolem 15 hodiny. Ještě před branou jsme dali přestávku na 2 piva. I zde se nás Němci ptali co jsme zač a nebylo jim to tak cizí. I zde Presto vytáhl kytaru. Po přestávce jsme vyrazili na Königstein. Vlezné je 8 éček. Je to tu opravdu veliké ale lepší by to bylo s nějakým průvodcem a mít spousty času a né 2 hodiny jako my. Po tomto jsme sešli na vlak a svezli se tak jednu zastávku do Rathenu. Zde jsme dali večerní pivko. Bohužel tady jsme narazili na překážku skrze vodu, zde si vodu na vaření jen tak neodnesete. Zadarmo to opravdu nejde. Chtěli po nás 2 éčka za litr vody. Jedna Němka chápala náš problém a hned vyndala z kabelky svoji pullitrovku vody, ale to jsme si nemohli vzít. Spaní bylo nad Rathenem v lese. Znovu jsem večer povařil a usnuli jsme již před 23 hodinou a budíček byl znovu v 6 ráno. Sbalili jsme si. Já k jídlu už měl jen patku s paštikou a šli tak na přívoz. Na přívoz jsme byli jen tří. takže paráda na Bastei půjdeme sami. Na Bastein jsme se dostali dosti rychle a takřka osamotě, takže žádné fronty a mohli jsme si to tak pěkně užít. Před švédskýma jámama jsme si odpočinuli v jednom kiosku. Do Kurort Rathenu jsme sestoupili Švédskýma jámama a začínali se i objevovat davy. U jezírka Amselsee jich už bylo spousty, to samé jsme pak viděli na přívozu. Bylo vidět, že naše načasování a brzké vstávání sklidilo ovoce. Na nádraží jsme počkali na vlak. V Bad Schandau se od nás odloučil Presto, který zde pokračoval až do pátku a s Pavlem jsme tak jeli na hranice do Schöny. S Prestem se, ale ještě setkám v Boskovicích na Bobovinách, kde určitě pokecáme a rozloučíme, než odjede do Londýna. Odjezd ze Schöny proběhl v pohodě a i za české peníze. Jinak jízdenka ze Schöny do Prahy v Eurech stojí pro jednoho 24 éček. Cesta domů už byla na stojáka, ale i tak ve vlaku bylo zábavy dosti.
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2014
  • 220 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
cervik-dobriv
EXPEDICE UKRAJINA – ZÁŘÍ 2012

Tradiční zářijová expedice na Ukrajinu odstartovala v pátek čtrnáctého. Vyrážím společně s Ondrou a Michalem z Liberce. Z firmy ASP Group máme zapůjčené tři stoje – ArticCat 700 TRV, Access MAX 400 a nový Access AX 700 EFI 4x4.
Cesta probíhá hladce a na maďarské hranice přijíždíme již v 17 hod. Po předložených dokladech a následné kontrole VIN na novém AX 700 nastává problém. Úřední chyba v technickém průkazu rozpoutává čtrnáctihodinové peklo na celnici. Následují nekonečné výslechy a vyšetřování kriminální policií. Ve finále nakládám čtyřkolku na policejní odtahovku, která ji odváží na údajně dvouměsíční expertízu. V sobotu v šest hodin ráno jsme konečně „propuštěni“ a jedeme směr ukrajinské hranice. Hurá, jsme první na řadě. To ale netušíme, že se mění směna a že na dvě hodiny nebudou fungovat počítače. Poté jsme ale bez problémů odbaveni a konečně jedeme na náš hotel. Asi po padesáti kilometrech nás staví policie a dostávám pokutu 50 € (která jim jde do kapsy) za špatné předjíždění. Tohle už snad budou poslední trable na naší cestě. Po dvou hodinách konečně přijíždíme na hotel Turbaza Veliká.
Jdeme se ubytovat a doráží další člen expedice David z Ostravy. Má CAN-AM Renegate 500. Sedáme na kolky a beru kluky seznámit s okolím. Dáváme si jen malé kolečko kolem hotelu. Na hřebenech je hustá mlha a padá na nás únava z probdělé noci. Jedeme zpět.
V neděli ráno dorážejí Ruda a Martin, oba s CAN-AM Renegate 800. Při společné snídani domlouváme plán dne. Jelikož nám chybí jeden stroj, Michal a Ondra budou jezdit s MAXem 400 sami po okolí, aby nás „nebrzdili“ při dlouhých trasách. Jedeme na vrchol Apecka, odkud vidíme přes dvě údolí mobilní vysílače, kde jsme ještě nebyli a hned je znám náš další cíl. Hledáme si k nim cestu přes planiny a lesy. Dorážíme k „retro“ vysílačům, které už asi hodně pamatují. Odtud se pak spouštíme po pěší stezce do údolí. Přední kolo nadzvedlo větev a ta mi vyráží zadní díl výfuku. Po vychladnutí výfuk nasazuji a klesáme dál. Přijíždíme k řece, kde se brodíme a po proudu jedeme směrem k hotelu. Tam už na nás čeká Tomáš s Yamahou Grizzly 700 EFI, Ota se synem Davidem s CAN-AM Outlander 800 a Vašek s Kawasaki Bruteforce 750. Už jsme kompletní.
Pondělní ráno nakládáme proviant na celodenní túru po hřebenech. Čekalo nás 150 km.Sluníčko svítí a po nočním dešti se nebude prášit. Jede se tankovat. U stojanů chybí Ota a David ho jede hledat. Po chvilce doráží a Otu má za sebou na laně.Došel mu benzín hned pod hotelem. Vidina levného benzínu tak doma nedotankovával. 1L tu stojí do 10-ti hřiven, což je na naše asi 25 Kč. Samozřejmě, že si vyslechl rýpání od nás ostatních co nemáme Can-Amy. Zdravá rivalita je všude a nikomu se nevyhne. Je dotankováno a z vesničky Kaliny hurá do kopců. Po kamenité cestě doslova letíme.Máme ji najetou, tak s Davidem v zádech sprintujeme ke křížku. Mám výhodu, že to tu znám, ale David je v těsném závěsu. U křížku stavíme jako na každém rozcestí, aby jsme se nepoztráceli. David má ušlé zadní kolo. Narazil si disk o šutr a ucházelo mu kolo u ráfku. Dofukujeme než dorazí zbytek. Pod kopcem je vesnička kde seženeme kladivo na srovnání disku.Vysílám Davida napřed než mu to zase ujde. První roubenka a máme potřebné nářadí - kilové kladivo a 5kilovou palici. Disk dostává zase svou podobu a můžeme pokračovat. Zbytek party nacházíme u místní hospůdky, kde se občerstvují a žaludek dezinfikují vodkou, to to pěkně začíná. Ještě že těch hospůdek po cestě není moc, ale to si nechávám pro sebe, aby nenakoupili zásoby na cestu. Po půl hodině dravé jízdy dávám malou pauzu. Z Kawasaki se kouří a je cítit spálený olej. Plasty jdou dolů. Po chvilce drobná závada odstraněna a jede se do kempu Kvasný, kde chceme dát oběd. Otík už vykřikuje že má hlad od té doby co ráno dosnídal. V kempu ale nikdo nečekal, že přijede tolik hladových čtyřkolkářů a nemají nic připraveno k jídlu. Dáváme pivko, kávu a čaj. Jedeme na kopec udělat si ohýnek a upéci buřtíky z dílny řezníka Švandy, který nemohl přijet protože v sobotu na offroadmaratonu rozbil kolku, ale proviant nám věnoval. U ohýnku nám Venca ukazuje, jak se chytá do lasa. Jeho zkušenosti ze závodů rodea neberou konce.V dálce slyšíme přijíždět splašené „Renouše“. To je Ruda s Martinem, kteří si dávali v kempu ještě pivko navíc. Cestu měli najetou z dob, kdy jme sem jezdili s Tomášem Mrkvou. Venca točí lasem a bezchybně chytá Martina. Jsou čtyři odpoledne a za sebou máme pouhých 50 km. Je třeba jet dál a zmenšit přestávky. Cesta už vede jen po hřebenech, místy lesem a místy po planinách. V lese jsou vyjeté hluboké koleje, kde Martin udělal berušku. Otočil kolku na záda. Nic se mu nestalo a kolce také ne. Na planinách už začíná být znát výkon dvouválců. V dálce je vidět vrchol Apecka. Vzduchem přes několik neprostupných údolí 11 km, ale po hřebenech ještě 60 km. Stoupáme stále víš a víš. Ve 1300 m.n.m. vjíždíme do mraků, kde poprchává. Viditelnost sotva 10 metrů. Rychlost v tu chvíli prudce klesá, tady není radno si zahrávat. Hřeben je místy jen pár metrů široký a na obou stranách je prudký sráz. U jezera špatně odbočuji, vlastně jsem ani odbočku v mlze neviděl. Přítel GPS mě hned informuje, že jedu jinam. Otáčím skupinu a najíždíme na správnou trasu, dostáváme se nad mraky, které „přetékají“ přes hřeben. Úchvatná podívaná. Klesající slunce začíná zapadat.Z planin klesáme do údolí, kde Martin opět dělá hají při sjezdu ze svahu na cestu, kde se sním utrhl břeh. Kolka ho nepříjemně přimáčkne pod sebe. Seskakujeme a pomáháme mu z podkolky ven. Odnesla to ruka, která mu začíná otékat, ale musí se jet dál. V lese už je tma. Zastavujeme a oplachujeme světla vším co teče. Jsme pod vrcholem Apecka. Čeká nás několikakilometrový výjezd po prudce stoupající kamenité cestě plné prudkých serpentýn. Mám obavy o naložené kolky s krátkým rozvorem. ArcticCat TVR přezdívaný mezi kolkaři autobus to zvládá hravě, stejně jako Otovo i Davidovo CAN-AM. Dlouhé kolky mají v tomhle směru strašnou výhodu. Nahoře se postupně sjíždíme. Nevýhodou prudkých výjezdů je, že nesmíte jet za sebou, aby chybující kolka před vámi vás nesmetla či nezastavila a když je problém, tak nemůžete rychle pomoci. Prostě v tu chvíli jste odkázán jen sám na sebe. Chyba se nepromíjí, což mnozí z nás čtyřkolkářů už poznali. Přijíždí posední člen a ze mě spadlo napětí. Všichni jsme v pořádku nahoře na vrcholu Apecka, kde je hraniční kámen bývalého Československa. Dolů z ní už volím tu nejjednodušší cestu kolem srubu. Kousek pod ním přejíždím igelitovou tašku v domnění, že je v ní odpad. Tomášovi to nedá a zastavuje u ní. Bingo - vyhrál v loterii! Byla tam flaška neotevřené vodky. Tu potom ztrestáváme večer na hotelové terase.
V úterý jsou nedaleko místní trhy, kde se dá koupit skoro všechno. Od domácího dobytka, rukodělný nábytek, koberce, oblečení až po automatickou pračku.
Odpoledne relaxujeme u bazénu. K večeru vyrážím s Vencou na malou projížďku do nedaleké rokličky. To ještě nevěděl co pod názvem „roklička“ bude za terén. Šířka maximálně, že se tam vejde Zill. Od něj hluboké koleje plné bahna s kládami co jim spadalo z korby. Do toho šplhání po skalách, kde sem ho bral už na lano aby se nepřevrátil. Při jednom výjezdu, kde AC TRV neměl problém došlo i na naviják. Své lano jsem měl na maximu a jeho taky. Zapřáhl jsem ho a že mu pomohu nahoru. Vyrazili jsme oba. Říkám si - to jde lehce, ani mě nepotřebuje. Bohužel jeho naviják neměl zajištěn konec lana a tak sem mu ho vyškubl ven. V té tmě nebylo vidět červeně obarvený konec lana. Nu což, druhý pokus. Lano se zavázalo Kawě za rám a šlo to jak po másle. Vytáhl sem ho z rokle. Nahoře namotáváme lano kolem rámů a zjišťujeme, že má ohlou spojovací tyč řízení, nedalo se s tím jet. Ještěže vozím s sebou základní nářadí. Je tma, otáčím kolku a svítíme si světly, abychom mohli vymontovat spojovačku a narovnat jí, což se nám asi po hodině zdárně daří. Na hotelu se od Oty dozvídám, že s Kawou před příjezdem na Ukrajinu měl najeto za 2 roky jen 800 km, max po lesních cestách. A tak Vašek dostal dobrou školu v terénu, kde jinde se naučit jezdit než v partě.
Středu jsme pojali jako bádací. Jelikož Martinovi otekla ruka, že nemohl jezdit, poskytnul svou kolku Ondrovi a Michalovi, kteří celou dobu jezdili po okolí na Maxíkovi. Ukázal jsem jim tu 150-ti km trasu co jsme jeli a doporučil jim ji jet opačně. Přecejenom absence předního náhonu v tom výjezdu u Maxíka by mohla znamenat malý problém. Popřál jsem jim šťastnou cestu a vyrazili jsme bádat na planiny. Po cestě z Apecky jsem si všiml jedné odbočující cesty do neznáma a tak jsem jí chtěl prozkoumat. Než jsme se k ní dostali, tak Otík má defekt na 6 knotů. Nic, co by se nedalo vyřešit. O pár kilometrů dál má jeho syn ten samý problém, ale trumfnul ho o 2 knoty. Krásně klikatící se cesta dubovým lesem a taková zrádná. Když se konečně dáme do pohybu slyším prasknutí klacku. Zastavuji a zjišťuji škody.Vzadu je manžeta roztržená.Usazuji Arťouše na pařez, abych měl kola ve vzduchu a jde na řadu smršťovací folie a americká páska. 20min a jedeme dál. Pohoda. Ale to jsem nevěděl, že za 15 minut udělám na druhé straně zase manžetu. Nebyl jsem moc nadšený, ale co se dá dělat. Znovu ruce od vazelíny a přitom cesta vybízí přímo k závodění. Dojíždíme k hospůdce, kde si zaslouženě dáváme pivko. Relativně máme čas a tak se rozhodujeme, že budeme fotit. David zaujímá za zatáčkou pozici a pojednom projíždíme v driftu kolem něj. Fotky se povedly, ale druhý David ztrácí knoty z pneumatiky a dělá ještě větší díru do kola. Nezbývá nic jiného, než mu přivést náhradní kolo co má na hotelu. Rozdělujeme se. Ota odváží náhradní kolo a já zůstávám na hotelu. Chci se pustit do výměny manžet, začíná ale pršet. Odkládám to na ráno. Pršelo celou noc a ráno to neustávalo. Nevypadalo to, že jen tak přestane, odpoledne proto začínáme balit. Prší až do poloviny Maďarska.
Ukrajina je krásná. Když máte doklady v pořádku, tak hranice projedete tak za hodi
více  Zavřít popis alba 
  • září 2012
  • 762 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
lk88
  • léto
  • 29 zobrazení
martykop
Kategorie: sport
více  Zavřít popis alba 
  • 27.9.2020
  • 80 zobrazení
davechurch
Sunday 20th September
Final WK1
Final MC1
více  Zavřít popis alba 
  • 20.9.2020
  • 18 zobrazení
misamikys
  • 27.9.2020
  • 195 zobrazení
lukostrelbatisnov
Zoe 1!!!
více  Zavřít popis alba 
  • 11.10.2020
  • 566 zobrazení
sathava2010
  • 27.8.2020
  • 452 zobrazení
roub
Fotky ze zápasů o 1. až 4. místo: 1. Roub A, 2. Sampdoria, 3. Fulnek, 4. Roub B
více  Zavřít popis alba 
  • 9.10.2020
  • 103 zobrazení
ftj
více  Zavřít popis alba 
  • 9.9.2020
  • 72 zobrazení
asb
Autor: Tomáš Motl
více  Zavřít popis alba 
  • 27.9.2020
  • 66 zobrazení
ruzaf69
  • 20.9.2020
  • 152 zobrazení
davechurch
Sun 20th September
Final WK1, MC1
více  Zavřít popis alba 
  • 20.9.2020
  • 21 zobrazení
Reklama