Hledání

216 vyhledaných výsledků

35% sleva na vše!
-35 % s kódem

Vytvořte fotoknihy, pexesa, plakáty... do neděle se slevou.
Kód: NakupyOnaDnes

35% sleva na vše!
studiokokos
  • 16.4.2018
  • 143 zobrazení
  • 0
studiokokos
  • 16.4.2018
  • 296 zobrazení
  • 0
fanamana
Ale krásné peklo, takové jiné, to by se aj sneslo.
Kategorie: lidézábava
více  Zavřít popis alba 
  • 17.1.2012
  • 227 zobrazení
  • 0
emikes
V SOKOLOVNĚ SE SVÍTILO DO NOCI
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem/ Sokolové jsou naplno spjatí s tradicemi českého národa, proto na Den české státnosti otevřely své dveře veřejnosti. Noc sokoloven se konala i v Bystřici pod Hostýnem, v jedné z největších v republice.
Dokud bylo světlo, řádili návštěvníci venku, na hřišti i ve venkovní posilovně. U táboráku se posílili špekáčkem a dole v „Pekle“ se nabízelo i něco na zahřátí. V útulném prostředí jinak obrovské stavby významného architekta B. Fukse, se promítaly dokumenty z historie bystřického Sokola. Třeba jak vítali prezidenta Masaryka a na střeše tvořili sportovci živé obrazy.
Bystřický Sokol baví už generace dětí loutkovým divadlem. Divadlo ochotnické se tu kdysi hrávalo běžně, na tuto slavnou éru se už nepodařilo navázat. Pořád se však v sokolovně sportuje, aktivní jsou hlavně děti. Úplnou novinkou je ale nejmodernější cvičení pro ženy pole dance, cvičení u tyče. „Každá se bojí, že to nezvládne, jinak se ale cítí po pár lekcích. Ženy jsou sebevědomější, tanec má psychoterapeutický účinek,“ prozradila lektorka Darina Kouřilová.
Sokolovna by si určitě zasloužila větší pozornost veřejnosti. „Máte to tu krásné, žádné otřískané lavičky. Sportovní vybavení jako nové, jsem velmi mile překvapená,“ pochválila návštěvnice Veronika Slezáková z Brna.
Kategorie: dětisportzábava
více  Zavřít popis alba 
  • 29.9.2019
  • 248 zobrazení
  • 0
jose68
Vyrazili jsme s Michalem na Zbirožsko - na výlet prozkoumat místa HIC SUNT LEONES - a ejhle - nenašli jsme lvy, ale hromadu hub - moře hub - dalo se to kosit - nemuselo se hledat - stačilo jen sbírat. Nejsou tady žádné značky, takže ani lidi, ale zato je tady místy původní smíšený les a krásné buky - a skalky, ze kterých jsou výhledy. Zadařilo se, necestou jsme urazili sice jen 12km - ale zato krásných!!!
https://michal1978.rajce.idnes.cz/Jeden_z_nejhezcich_vyletu_meho_zivota/ - a nějaké fotky od Michala
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • 29.9.2019
  • 76 zobrazení
  • 8
skajik
Netolice jsou jedno z nejstarších jihočeských měst. Historické jádro města je městskou památkovou zónou. Krásný rybník Mnich. Významný rodák byl zakladatel rybníkářství Štěpánek Netolický.
Procházka po trase -Peklo - rybník Podroužek - rybník Mnich - most se sochou Jana Nepomuckého - kostel sv. Václava
více  Zavřít popis alba 
  • 30.8.2019
  • 38 zobrazení
  • 0
tenjemuj
Do kouzelných Jizerských hor vyrážím opět natrhat pár borůvek pro zimní obohacení výběru volby koláče, a nejen jeho. Připravil jsem se, že budu modrý "od hlavy až k patě" a že nemusím mít velkou svačinu s sebou, neboť trhám stylem hrstičku do kelímku, hrstičku do pusy.
Zajíždím do Josefova Dola až pod místní sjezdovku a přes ní vyšlapu na červenou TZ. Po ní přes Peklo dojdu až na magistrálu. Po ní dojdu Na Žďárek, na sedlo Holubníku a pod Černou horu. Tu přejdu, ale protože jsem mezi tím nasbíral pomalu tašku krásných hřibů, tak už se na Čertův odpočinek i Sněžné věžičky nezastavuji, sestoupím na Kristiánovskou cestu a poté neznačenkami scházím k Josefodolce. I tady vypouštím ještě zacházku přes Karlov a nejkratší trasou mířím k autu
Kategorie: cestováníkrajina
více  Zavřít popis alba 
33 komentářů
  • 22.8.2019
  • 84 zobrazení
  • 12
jirca6
Vymyšlený jsem to měl tak, že si udělám vandřík do Údolí Pekla a cestou přes Žumberk dojdu na kemp Horka, kde probíhá zábavně sportovní den - Mravenčení. Je sobota 18. srpna, lehce pod mrakem a ne pařák, prostě optimální na vejšlap. Vyrážíme s Renčou do Nasavrk. První etapou bude Keltská stezka, Hradiště, více jak 23 hektarové oppidum České Lhotice a blízké historické okolí. Na mnoha tabulích jsme zjistili, jak zde obyvatelé šest století před Kristem žili, hospodařili, stavěli, bojovali, jak měli vybavená stavení, …. Dýchla na nás úžasná atmosféra a mezi 8-mi metrovými obrannými valy si připadali jak mravenečci. Člověk nechápe, co tohle všechno muselo dát kdysi práce. Po zelený scházíme podél prakticky vyschlého Hradišťského potoka k soutoku s řekou Chrudimkou. Skály a cesta jsou krásný, Hradišťský vodopád však smutně čeká na svoji pýchu. Zde začíná Pekelské údolí, už od roku 1915 sem jezdili trempíři a skauti tábořit, od 30. let zde pak vznikaly osady, chajdy a trampské kempy. Cestu lemují plastiky zvířat, které smutným pařezům vtiskly šikovné ruce trampských řezbářů. V hlubokém kaňonu míjíme staré chaty a sruby (Ozov, Korejda, Juliánka, Marcela, U Pampelišky, Dům u Jelena, U sv. Antoníčka, Muří noha, ….). Jen Šolišandu, tu úplně první ze všech, jsem nenašel….. U jedné z nich asi tucet kamarádů mělo slezinu a voněla jim tam nějaká pečínka. Pokračujeme zvolna dál kolem Pekelského mlýna do Údolí Strádovského pekla. Jdeme stezkou v oboře s jeleny a muflony. Založil ji už v roce 1776 hrabě Auersperg. Krajina změnila ráz, suťové svahy se střídají se strmými skalisky, na nich se z posledních sil drží borovice v podivných náklonech, na menších skalkách je spousta vřesu, kytek a trav, níže pak jedlové a bukové háje. Řeka střídá klidné části v mnoha ramenech s úzkými kamenitými úseky, kudy rychle spěchá ke Strádovskému mostu. Ještě před ním obědváme a kocháme se. Pak už vzhůru do skal, kde nad bezednou rokli vzhlíží rozvaliny hradu Strádova. Po výstupu děláme přestávku, přemýšlíme, jak to dřív vypadalo. Opouštíme údolí i Přírodní rezervaci Krkanka a přes hřbet míříme lesy k Libáni. Na lavičce u památníčku zvažujeme, jestli ještě Radochlínské rybníky nebo uzavřít okruh přes Drahotice a Ochoz do Nasavrk a dál na hrad Žumberk. Zvolíme druhou variantu, Drahotický rybník je úžasný. Se stovkou čibuků, kačen a starou alejí statných dubů. Na okraji Nasavrk nahlížíme do velkého arboreta včelařského institutu a školy. Je snad jediné toho druhu v republice. Na závěr výpravy ještě zlehka houbaříme a vracíme se. Mravenčení na Horce už se dnes nestihne. Ale bylo to moc fajn…..
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 18.8.2019
  • 167 zobrazení
  • 2
toulavoustezkou
V okolí Jáchymova je naučná stezka Jáchymovské peklo. Historická naučná stezka „Jáchymovské peklo“ vede místy málo známými, krásnými, ale nezapomenutelnými svou minulostí, kterou skrývá. Slavná hornická minulost této oblasti je ale poznamenána tragickými událostmi posledního období těžby od roku 1945 do začátku 60. let minulého století. Tehdy se v Jáchymově dobývala uranová ruda v zájmu velmocenských hrátek Sovětského svazu. My jsme se vydali k průmyslovému komplexu Eliáš, který sestával z dolů a úpravny, se nacházely dva tábory pojmenované prostě Eliáš I a Eliáš II. Poblíž je jezírko a skautský kříž vztyčený na paměť vězněných skautů a skautek.
více  Zavřít popis alba 
  • 15.7.2019
  • 47 zobrazení
  • 3
sabbath65
Ze Dvora na Kačinu, kde jsme se setkali s pražskou minisekcí (Martina se Zdendou). Po obědě krátká prohlídka zámku a pokračovali jsme na Seč. Po krátké zastávce na hrázi jsme pokračovali dál na Hlinsko, cestou ještě zastávka na kávu v nevalné restauraci v Horním Bradle. Na Pekle se pražská sekce oddělila a jela domů, my ještě Svitavy a taky směr k domovu.
Za mě krásných 307 km.
více  Zavřít popis alba 
  • 7.7.2019
  • 34 zobrazení
  • 0
mscekyne
Po roce jsme opět v naší školce přivítali krásné marionety - loutky, které děti mají moc rády. Pohádka byla
o Kašpárkovi, kterak napravil pyšnou princeznu. A s kým se Kašpárek utkal? Samozřejmě s čertem a také s celým peklem. A děti mu moc fandily.
více  Zavřít popis alba 
  • 15.4.2019
  • 29 zobrazení
  • 0
m-f
No, a je konec. V sobotu jsme se po snídani sbalili a za čtvrt hodiny jsme byli v Novém Městě. Tam jsme přespali a před obědem vyrazili domů. A aby nám nebylo líto krásného počasí, tak se cestou stavili ve Strádovském Pekle před Chrudimí. Moc pěkné místo
více  Zavřít popis alba 
  • 8.4.2019
  • 49 zobrazení
  • 0
pavel2015
Původní myšlenku bledule v Pekle zhatila informace, že od 25.2.2019 do odvolání je stezka uzavřena kvůli sesuvu půdy.
https://www.kudyznudy.cz/aktivity-a-akce/aktivity/do-pekla-za-koberci-bleduli-jarnich.aspx

Pak byla ve hře varianta bledule na Vysočině. Z tama jsem přijel a furt docela frišno maje obavu bych tam na ně nejel moc brzo. Říkajíce si v duchu bledule a sněženky, dokola a dokola, vyhrály pro letošek jemnější sněženky. Hledajíce všude možně nakonec vybrán tip od Toma, kterému tímto děkuji. Prohlížejíce mapu jsem našel dvě oblasti s označením PR Úpor-Černínovsko. Tož jsem si udělal vlastní plán trasy se zvědavostí, co bude v tom zadním, velkém výběžku. Bude bílo i tam? Zvědavý jak baba.
https://mapy.cz/s/3pDtR

Mám i záznam trasy, ale kdo by se chlubil blouděním v mlze, dvojím překročení 50-té rovnoběžky a návštěvou Petrohradské ermitáže. První odbočka moc brzo, druhá moc pozdě. Jsem si říkal co ty dvě kočky mazaly zpět ... njn, slepé rameno. Buď přeplavat nebo zpět po vlastních stopách. Nakonec to bylo 17 km na necelých 5 hodin.

Když už jsem u těch lidí. Nejdříve je mám před nosem. Dvakrát. Ještě, že se jde s foťáke otočit k řece ... jsem zde kvůli sněženkám a ne dát řeč s pocestným. Pak mi náhoda přihrála další dvojku upovídaných, ženských stvoření. Jsa dva kroky od řeky bylo lehké pustit je k vodě. Kochajíce bílou krásou, šuměním lesa občas bouřícím a šplouchající vodou jsem zmerčil smutně krásný, široký strom. Včul jsem zalitoval sólo výletu pokračujíce s myšlenkou, že někdo by se na fotku šikl. Po pár metrech mi náhoda/osud přihrál zpět stejnou, dámskou dvojku. Někde přede mnou udělaly obrat a vracely se zpět. Vyhověly mé prosby a tak vznikla fotka před stromem.

Prodírajíce se vpřed divočinou jsem plán změnil na dojití až k soutoku. Zrak padnuvši na kostel sv. Petra a Pavla mi hlavou probleskly portrétovky u zábradlí. Tehdy Květa naplánovala Máchovu cestu 1. část. Lucku a věnovanou trpělivost při focení jsem již zmiňoval. Tehdy mě zaujal i výběžek do soutoku Vraňansko-hořínského plavebního kanálu s Labem. V duchu jsem si říkal, tak se tam někdy projít. A vida, do roka a do dne se mi to splnilo. Neplánovaně, náhodou, neuvěřitelné.
https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2018_03_31_Machova_cesta_1_cast_PANASONIC_bez_CPL/#2018_03_31_Macha_1_p_008.jpg

Tůdlevá vlevo břeh Labe kudy jsem si to špacíroval:
https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2018_03_31_Machova_cesta_1_cast_SONY_s_CPL/#2018_03_31_Macha_1_s_009.jpg

U výběžku jsem potkal další dvojku a došlo i na pokec s pocestnými. Děkuji 2x. Prvně za fotku, podruhé mi ušetřili zkoumání druhého břehu u kanálu. Díky neprostupnému terénu jim pár metrů trvalo hoďku. A ještě kousek od nich spadl strom. Mazal jsem tedy zpět stejnou trasu a v jedné třetině jsem se oddělil od řeky směrem do polí. Hnědá a zelená, jen stromy teprve nasazují. To je hezčí řeka majíce možnost ještě užít sněženky.

První část PR je moře sněženek. Druhá pak oceán. Jaký je rozdíl? Asi takový jako mezi Středozemním mořem a Tichým oceánem. Kdo na základce v zeměpisu aspoň jednou kuknul na globus nebo nástěnnou mapu světa, trklo ho to do očí - malej a velkej.

Takže kdo si chce užít moře a hafol lidí dle zaparkovaných aut všude možně, popojde eném kósek. Kdo je pro oceán, přidá pár kiláků a potká lidí méně. Jsou tací, co si "zaplavali v obou oblastech". Odměnou bude usínání s řekou a bílou krásou kam oko dohlédlo.

I v mém mladém věku může být něco poprvé, zatímco v moři jsem to nepotřeboval, oceán si to zasloužil - udělal jsem panorama sněženkové nekonečné krásy ...
https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2019_03_09_PR_Upor_Cerninovsko_snezenky#2019_03_09_Upor_57.jpg

A tyto dvě fotky naznačují i hloubku. Stejný směr, zoom na max a vzááádu daleko stále bílo. To se musí zažít.
https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2019_03_09_PR_Upor_Cerninovsko_snezenky#2019_03_09_Upor_59.jpg
https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2019_03_09_PR_Upor_Cerninovsko_snezenky#2019_03_09_Upor_58.jpg

Zpáteční cesta byla bez zásob. Spočítaný to bylo dobře, falírovalo v tom akorát to násobení. Krát 2 to mělo být. Ještě, že jsem měl housera a hřálo mě peří. Nemaje psů ani Frištenského, nevěděl bych koho utratit či nechat zmrznout.

Když už jsem u jídla. Na první fotce je mazanec. Ale není to jen tak obyčejný mazanec. Je domácí, něžnou, ženskou ručkou dělaný s ingrediencí pouhým zrakem neviditelným a nechápu co dělá na mém talíři. Od spolubydlící není a ještě před týdnem bych na něj nově zakoupenou Nutellou namaloval krásně ladné tvary (při vzpomínce co lze vykouzlit s mandarinkou). Teď bych mohl též, ale nevěděl bych co s tím. Pokud to nedává někomu smysl, mě také ne. Za poslední dva roky jsem se ale naučil, že když nerozumím věcem, které se mi dějí, chce to čas. Tož uvidíme, kdy probíhající události zalije svit pochopení. A hlavou mi rezonuje písnička od Chinaski - Potkal jsem tě po letech.
https://www.youtube.com/watch?v=NC2KmqwR9b4

Během zlomku vteřiny,
celej svět byl naruby a mně
hlavou proletěly peřiny
a já v tu chvíli ztratil budoucnost i paměť.
Stejně mi to hlava nebere,
není mi jasný, kam jsem tenkrát srdce dal.
Stejská se mi po těch večerech, nocích a ránech, kdy jsem tě pomiloval.

Někdy se to prostě povede,
stačí vteřina a je jasný co bude dál.
Zabiješ mě jedním pohledem
a já nikdy nezapomínám.

Co se týká počasí. Autem z Prahy tam déšť. Silnější až hustý. Než jsem v teple autí na místě dosvačil, bylo po dešti. Po cestě mraky, sluníčko, mraky a zataženo. Autem zpět do Prahy opět déšť. Náhoda? Štěstí?
více  Zavřít popis alba 
  • 10.3.2019
  • 39 zobrazení
  • 0
cipoch
Karlštejn a nádherné muzeum betlémů v Karlštejně.. Královský betlém, který je opravdu bezkonkureční, obrovský, pohyblivý v posledním patře pod střechou v temném místě krásně osvícený, se mi nepodařilo natočit, tak alespoň posílám odaz na youtube, kde ho zachytil někdo lépe než já :) https://www.youtube.com/watch?v=pisua4rJqzE&t=19s Určitě stojí za vidění i betlémy v kamenném sklepení, kde jsou všechny cesty a betlémky osvícené svíčkami a vypadá to tam paradoxně jak v pekle.. :-) Ale v hodném pekle :-)
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 29.12.2018
  • 38 zobrazení
  • 1
zshuzova
Mikuláš přišel za žáky ZŠ v Huzová ve středu 5.12.
Po návratu z plaveckého výcviku z Břidličné čekalo chlapce a děvčata překvapení.
Navštívil je Mikuláš s čertem.Neposedný čert si chtěl odnést do pekla některé zlobivější kluky... a dokonce i paní ředitelku a paní vychovatelku! Ale naštěstí si to rozmyslel! Mikuláš rozdal dětem sladký dáreček, protože krásně zazpívaly a slíbily, že celý další rok budou hodné.Pak s čertem celkem vklidu odešel a spoustu dětí si oddechl.
více  Zavřít popis alba 
  • 6.12.2018
  • 56 zobrazení
  • 0
horstyn
21.11.2018

O památky v Plzeňském kraji ve správě Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích je stále velký zájem i když v letošní návštěvnické sezoně došlo u většiny k mírnému poklesu.
Jako stabilní v návštěvnosti stále zůstává hrad Rábí, který je nejvyhledávanější památkou v našem kraji. Za něj se řadí co do počtu návštěvníků hrad Švihov a Velhartice. Hrad a zámek Horšovský Týn se s 26 tisíci návštěvníky řadí na krásné čtvrté místo.
Během letošní návštěvní sezony proběhlo, jako každý rok, na zámku mnoho kulturních akcí. Připomeňme si slavnostní přejmenování zámeckého kina na Divadlo Václava Vorlíčka, kterého se za přítomnosti známých osobností sám zúčastnil. Setkání proběhlo na nádvoří zámku a doprovodný program pak v Erbovním sále. Od poloviny června do poloviny září si mohli návštěvníci zámku prohlédnout výstavu kostýmů z pohádek Zdeňka Trošky/ Princezna ze mlejna, O Jasněnce a létajícím ševci, Z pekla štěstí a další/. Celkem ji shlédlo šest tisíc lidí. Během červencových svátků se uskutečnil 1.ročník Trauttmansdorffských slavností s bohatým programem a slavnostním plesem. Jako každoročně i letos připravil zámek několik speciálních prohlídek jako byly Zpětohledy, prohlídky sklepení se svíčkou, nebo cyklus Jak se co dělá, letos věnovaný projektu Šlechta českých zemí v evropské diplomacii. Již tradiční mezinárodní filmový festival pro děti a mládež Juniorfest proběhl od 9-15.11.2018. Další akce ještě na návštěvníky zámku čekají- např. degustace Svatomartinských vín, adventní koncerty, Živý betlém nebo vánoční prohlídky. Po celou dobu návštěvnické sezony byla nově volně zpřístupněna jižní zahrada a také nádvoří zámku. Pro turistickou sezonu 2019 připravuje vedení zámku několik dalších novinek; jaké to budou, je zatím tajemstvím.
více  Zavřít popis alba 
  • 22.11.2018
  • 36 zobrazení
  • 1
vkcs
O tom, že se pustím do premiérového ročníku vrchařské koruny Českého středohoří, jsem měl od začátku jasno. Jako malý jsem trávíval své prázdniny nedaleko Peruce a Stradonic, a kopečky jako Hazmburk, Raná či Milešovka mi byly velice blízké.
Nicméně k první vyjížďce jsem se dostal až ve druhé polovině letošního srpna.

Vyjížďka č.1, 19.8.2018
První vrcholy jsem zdolal vlastně tak jakoby „náhodou“. Jejich dosažení bylo jakýmsi vedlejším produktem plánovaného cyklovýletu z Prahy do Loun. Začátek trasy byl pro mě rutinní, stezku z Prahy podél Vltavy přes Klecany, Řež, Kralupy, Nelahozeves, a po silnici pak dále přes Ouholice a Straškov téměř pod Říp jsem jel už tolikrát.. Rovina a nuda.. Dále jsem pokračoval po silnici přes Mšené lázně do Stradonic, a pak už směr Louny. V tomto městě jsem jednak navštívil pivovar Lounský žejdlík, samozřejmě místní náměstí, ochutnal jsem pramen Luna, ale především jsem zavítal k obřímu modelu jízdního kola u pivovaru Zichovec. No a co dál? Zde, po více než 100km jízdy začala vrchařská pasáž. Nejprve mě čekal výšlap na rozhlednu Červený vrch. Nízký a krátký, ale pekelně strmý úvod. Ale nic to nebylo oproti dalšímu kopci, Oblíku. Bylo něco po 14h, parné srpnové odpoledne, a já se začal sápat po klikaté cestičce na tento 509m vysoký vrchol. Dal mi pořádně zabrat, ale výhled byl dokonalý. Mimo jiné jsem pohlížel na nedalekou Ranou, následující cíl. A dostat se nahoru mi vzalo opět plno sil, ale odměnou byl opět překrásný výhled. První vrchol VKČS byl v kapse. Původně jsem měl v plánu zdolat i na Milou, ale to jsem vzdal, začínal jsem mít pořádnou krizi, ozývaly se nohy, které nebezpečně tuhly. V parném odpoledni mě spasila hospoda v Bělušicích, kde do mě prakticky na ex zahučel litr ledové Kofoly a nalil mi potřebnou energii do žil. Na Číčov jsem se tak dostal poměrně bez problémů, jen jsem nevěděl, s čím se vlastně vyfotit, vrcholová cedule žádná. Ale výhled opět pěkný. Druhý vrchol zdolán, a já si řekl že pro tento den toho bylo až až a začal jsem myslet na „navrátila“. Ale rozhodně jsem to neměl ještě kousek. Čekala mě cesta přes Lovosice a do Litoměřic, kde jsem si v místním minipivovaru Labuť chvíli odpočinul u výborného pivečka. A pak ještě asi 20km do Roudnice, kde jsem už sedl na vlak do Prahy. Byl to dlouhý den, na tachometru mi svítilo 180km…
Vzdálenost: 180km, převýšení: 2 291m, povinné vrcholy: 2 (Raná, Číčov), bonusové vrcholy: Červený vrch, Oblík

Následně jsem VKČS na delší dobu přerušil a věnoval se jiným cyklo výletům, v září jsem pak na 10 dní vyrazil do Jeseníků, kde jsem si vyjezdil i zdejší vrchařskou korunu. K té Středohořské jsem se vrátil po dlouhé odmlce až v poslední zářiový den..

Vyjížďka č.2, 30.9.2018
Září se v poslední den rozloučilo takřka letním počasím, takže jsem měl o to víc chuti konečně zas zdolat pár kopečků ve Středohoří. Pocitově tento den shledávám jako nejtěžší vyjížďku v rámci VKČS. Ráno jsem si dokonce přivstal na vlak natolik, že jsem už byl v 8h v Lovosicích a mohl jsem vyrážet. A úvod to byl hodně ostrý, od Labe se vyšvihnout na vrchol Lovoše. Trvalo mi to asi hodinu, většinu cesty na vrchol jsem kolo vedl. Ale výhled byl dokonalý, Lovoš je podle mě kopec s jedním z nejhezčích výhledů u nás. Mám ho i radši než ten z vyšší Milešovky. Bylo 9 ráno, sluníčko svítilo, a dole se v mlžném oparu probouzely Lovosice i polabská „placka“. Následně mě čekal stejně tak prudký sjezd, a v ranním lese jsem skoro zalitoval, že nemám dlouhé rukavice, celkem by se snesly. Kopcovitou krajinou mě čekal výšlap na zříceninu hradu Košťálov, opět s krásnými výhledy na okolní krajinu. A pak nadešel strašák, Solanská hora, jelikož na ní nevede žádná značená cesta a já se bál pátrání, abych hledáním vrcholu neztratil moc času. Ale nakonec s pomocí map v telefonu vše klaplo. Na vrcholu jsem si chvíli odpočinul a nad svačinou jsem se rozhlížel po okolí. A dalším cílem byla Hradišťanská louka. Cesta na ní se mi nijak zvláště nelíbila, ale samotné místo bylo jak z pohádky, téměř horská loučka s břízou uprostřed, a nikde nikdo, parádní relax. Čekal mě sjezd do Štěpánova, a v nadcházejících kopcích se začaly ozývat nohy, kterým se už nechtělo pokračovat. Nicméně dojel jsem do Milešova, a čekala mě královna Milešovka. Vyjel jsem kam se dalo, ale přiznám se, že většinu cesty jsem po červené značce kolo vedl. Na cestě i vrcholu byl provoz, plno lidu, někteří na mě nechápavě hleděli co tam dělám s kolem. Hlavně pak na vrcholu, někteří se mě ptali, jestli jsem to nahoru vyjel, případně jestli se chystám sjíždět dolů. V obou případech byla odpověď ne. Na vrcholu jsem pohlížel na nedaleký Lovoš, kterým jsem začínal ráno. Než jsem seběhl dolů z Milešovky, bylo 16h. Tudíž 8 hodin od ranního startu, a já měl najeto asi jen 45km. No ale jakých! Teď mě čekala svižnější silniční část, z Velemína přes Lovosice, Terezín, Roudnici nad Labem a do Kralup nad Vltavou. To abych alespoň něco najel. Tady jsem už ale sedl na vlak směr Praha.
Vzdálenost: 107km, převýšení: 2 485m, povinné vrcholy: 5 (Lovoš, Košťálov, Solanská hora, Hradišťanská louka, Milešovka)

A opět následovala několikatýdenní odmlka. Závěr října se blížil, a já si říkal, že to takhle téměř v polovině přece nevzdám. Klíčový byl víkend 20.-21.10.2018…

Vyjížďka č.3, 20.10.2018
Stejně jako u druhé vyjížďky, jsem i tento den nasedl na ranní vlak z Prahy a v 8h jsem už začal šlapat v Lovosicích do pedálů. Úvod byl zahřívací, po rovině podél Labe, asi 14km do Dolních Zálezlů. Ale zde se začalo hned dost prudce stoupat směr Moravany. Zahřívacím prvním bodem byla vyhlídka Skalky, moc pěkné místo, s výhledem na zákrutu řeky Labe. V údolí se akorát rozpouštěla ranní mlha. Pokračoval jsem přes Stebno a Milbohov, a dojel jsem až na Větruši nad Ústím nad Labem. Tady jsem byl poprvé, konečně, vždycky na ní jen koukám od řeky. Sjel jsem dolů do Ústí, a opět se kousek přiblížil po rovině po silnici, tentokrát do Neštěmic. Odtud mě čekalo další stoupání od řeky přes Ryjice na zříceninu hradu Blansko. Následující pasáž byla hodně nahoru a dolu, a vzala mi plno sil, takže na dalším vrcholu, Javorském vrchu, jsem usedl na lavičku, a snědl jsem svůj svačino oběd. Hezky už bylo vidět do Děčína, zdál se tak blízko, ovšem mě ještě na cestě čekalo několik kopcovitých překážek. Nejprve jsem sjel dolů do Jílového, a odtud mě čekal výšlap na Děčínský Sněžník. Ten jsem si opět zařadil jako bonus, ale podívat se sem jsem plánoval už tak dlouho, že jsem dnes prostě musel. A stálo to za to! Dole pod kopcem krásně žloutly listnaté lesy, letošní podzim je vážně dokonalý! Parádní byla také občerstvovna pod rozhlednou, vůbec jsem nepočítal, že by mohlo mít něco koncem října otevřeno. Chvíli jsem si sedl do tepla na dvě velké Kofoly a koukal do mapy co dál. Ze Sněžníku mě čekal snad 15km sjezd na Děčínské nábřeží, při němž jsem ztratil přes 550 výškových metrů. Ale brzo mě čekalo další stoupání, nejprve na rozhlednu Velký Chlum, na kterou teda vedla z Děčína po červené hodně mizerná cesta, a pak už po silnici přes Březiny a Dobrnou k rozhledně Sokolí vrch, která už ale měla zavřeno. Bylo krátce po 17h. Sjel jsem tedy do Děčína a vyběhl jsem ještě alespoň na Kvádrberk, a vychutnal si tu nádherný západ slunce. Za tmy jsem pak už jen dojel na vlakové nádraží a zamířil do Prahy.
Vzdálenost: 94km, převýšení: 2 661m, povinné vrcholy: 5 (Skalky, Blansko, Javorský vrch, Velký Chlum, Sokolí vrch), bonusové vrcholy: Děčínský Sněžník, Kvádrberk

Vyjížďka č.4, 21.10.2018
Hned druhý den ráno jsem se vlakem vydal pokračovat tam, kde jsem v sobotu skončil – tedy do Děčína. Dnes mě čekaly ty nejvzdálenější body od domova, především vyhlídka Češka. Ale od začátku. Ráno byla v Děčíně pěkná mlha, a pěkně dlouho jí trvalo, než se přes den rozplynula. Zamířil jsem nejprve do Benešova nad Ploučnicí, a odtud na Markvartice. Cesta na vrchol rozhledny Triangl byla trochu hledání, především v závěrečné části. Z vrcholu jsem si cestu zkrátil polem, a dokonce i přes kravský výběh, abych se dostal do Kerhartic. Odtud už jsem pokračoval po silnici, zato pořádně do kopce do Kamenického Šenova a na vyhlídku Češka. Zde jsem byl už letos v dubnu, byla totiž i jedním z vrcholů vrchařské koruny severu. Dnes jsem se tu příliš nezdržel a po vyfocení se jsem sjel zpět k Panské skále, kde jsem usedl na lavičku a dal si jídlo. Pak jsem pokračoval do Žandova, chvíli nahoru, chvíli dolu, ale pak už jen nahoru na rozhlednu Strážný vrch. Bohužel byla zrovna nepřístupná kvůli opravě. Po modré značce jsem přes Valkeřice vyšlápl na nedalekou rozhlednu Kohout, ta sice přístupná byla, ale zas je už poměrně obklopená vzrostlými stromy a není toho z ní moc vidět. Po silnici jsem pak pokračoval směrem na Verneřice a udělal jsem si dobrovolnou zajížďku k vysílači Buková hora, kde jsem se i porozhlédl z Humboldtovy vyhlídky. Nelitoval jsem. Po návratu do Verneřic mě čekal dnešní pátý vrchol, rozhledna Náčkovice, kde jsem dal rychlou odpolední sváču cca v 17h. A pak přišlo peklo, takový profil jsem absolutně nepředvídal. Úsek od rozhledny přes Homole u Panny, Proboštov, Horní Zálezly a Malečov, stále nahoru a dolu, ale takový krpály! Začínala být tma i zima, a nohy už toho měly hodně dost. Tahle pasáž mi vážně utkvěla v hlavě, krize. Z Malečova jsem se po zelené vydal na Vysoký Ostrý, ale fotil jsem se tu před 19h, za totální tmy, dole byly vidět jen světýlka rozsvíceného města Ústí nad Labem. Mrzelo mě to, musí to být určitě krásný výhled odtud, ale tak někdy příště. Čekal mě už jen strmý sešup za tmy do Ústí na nádraží, a vlakem šup do Prahy. Dle počtu vrcholů a převýšení nejnáročnější etapa.
Vzdálenost: 117km, převýšení: 2 872m, povinné vrcholy: 6 (Triangl, Češka, Strážný vrch, Kohout, Náčkovice, Vysoký Ostrý), bonusové vrcholy: Buková hora/Humboldtova vyhlídka

Vyjížďka č.5, 31.10.2018
Zbývaly mi poslední dva vrcholy koruny, Hradiště a Varhošť, oba poblíž Litoměřic, takže bylo fajn, že už mě nečekalo žádné velké přemisťování. Využil jsem nenadálého krásného počasí, vzal si den volna v práci, a rozhodl se korunu dorazit v poslední říjnový den. Vlakem jsem dojel z Prahy do Roudnice nad Labem, a odtud jsem krátce před 10h vyjížděl. Úvodních necelých 20km bylo na pohodu a kopírovalo po rovince tok Labe, ostatně tuhle část Labské stezky do Litoměřic znám moc dobře. Z Litoměřic mě ale čekal poměrně ostrý výšlap přes Mentaurov na vrchol Hradiště. Od tohoto vrcholku jsem moc nečekal, o to víc mě příjemně překvapil, protože výhled byl nádherný. Na Říp, Radobýl, Hazmburk, ale i Lovoš, Milešovku, a další kopečky. Bylo vtipné říkat si na tomhle jsem byl, na tom taky, … Po žluté jsem seběhl do obce Hlinná, a to už jsem mířil na poslední vrchol co mi zbýval, na Varhošť. Jen cesta na sedlo byla náročná, a pak ještě po žluté značce k rozhledně. Dnes mi to do kopce moc nejelo, nohy ztuhlé jak z kamene. Ale výhled z rozhledny byl parádní, překvapilo mě, že bylo vidět už i na Ústí nad Labem. Hotovo, pomyslel jsem si, 20 vrcholů zdoláno! Můj den ale ještě nekončil, bylo krásně, a tak jsem pokračoval ještě dál přes Kamýk na Kalvárii a vyhlídku Tři kříže, tam mě to teda také uchvátilo. A pak přes Žernoseky a Michalovice, a vyšlápl jsem si ještě na Radobýl, ten už znám z loňského září, takže jsem věděl na co se těšit. Z Radobýlu jsem sjel opět do Litoměřic, a díky posunu času mi zbývala už asi jen hodina a půl světla. Po stezce 2A jsem pokračoval přes Terezín do Roudnice, a odtud už za tmy po silnici přes Rovné, Ctiněves, Mlčechvosty, Ouholice, a Nelahozeves do Kralup na vlak do Prahy, tak jako při návratu u vyjížďky č.2.
Vzdálenost: 100km, převýšení: 1 654m, povinné vrcholy: 2 (Hradiště, Varhošť), bonusové vrcholy: Kalvárie/Tři kříže, Radobýl

Shrnuto, celkově jsem najel 598km a nastoupal téměř 12 000 výškových metrů. Tahle koruna hodně bolela, a můžu směle říct, že je obtížnostně srovnatelná s těmi horskými (které jsem letos absolvoval v Beskydech, Jeseníkách, nebo Jizerkách+Krkonoších). Kopce jsou ve Středohoří sice nevysoké, ale strmé, a vzhledem k okolní rovinaté krajině člověka hodně potrápí. Na druhé straně na prakticky každém z nich zůstanete okouzleni, jakým vás odmění výhledem.
V rámci letošního ročníku jsem poznal plno krásných nových míst, o kterých jsem dosud vůbec nevěděl, nebo na které jsem se chystal, a tohle mě alespoň rozhoupalo podívat se na ně. Kromě Lovoše, Milešovky a Češky jsem byl na zbývajících 17 vrcholech úplně poprvé. Byl to parádní souboj s kopcovitou přírodou a moc jsem si ho užil, ke všemu mě ve všech vyjížďkách provázelo krásné počasí. Jsem zvědavý, jaké vrcholy budou zařazeny v příštím ročníku, a moc se těším!
Přeji hodně zdaru,
s přátelským pozdravem

Petr Holička, Praha, 33let
více  Zavřít popis alba 
  • 17.11.2018
  • 136 zobrazení
  • 0
skolkalubenice
Říjen byl plný zážitků. Navšívilo nás divadlo Šamanův sen o daleké cestě. Objevovali jsme tajnosti zeleniny, pomocí bramborových razítek jsme vyrobili krásně vlaštovky. Pak jsme se věnovali podzimním lesním plodům. Vyráběli jsme je z plastelíny, hráli jsme si s kaštany, koupali se v nich a dokonce je i pekli. Také vaření nám šlo, vlastnoručně vyrobený šípkový čaj s medem byla opravdová pochoutka.
více  Zavřít popis alba 
  • 11.11.2018
  • 39 zobrazení
  • 0
zsamsvidochov
S novým školním rokem se sešlo ve školní družině dvanáct školáků z první až čtvrté třídy. Noví byli čtyři prvňáčci a paní družinářka Simona Felcmanová.
Září jsme věnovali vzájemnému poznávání, stmelování kolektivu, sebepoznávání a vytváření hezkého prostředí a atmosféry ve školní družině i celé škole. Vyrobili jsme si „Náš kalendář“, kde jsme si zaznamenali, kdy a kdo slaví narozeniny a svátek, abychom je mohli vždy společně oslavit. Každý, včetně paní družinářky, si vyrobil svůj vlastní erb s otiskem ruky a také svůj vlastní batikovaný polštářek k odpočívání a hrám. S hotovými polštářky jsme si užili samozřejmě i pořádnou polštářovou bitvu při polštářkovém dni. Do prostor šatny dětí jsme vyrobili strom a k němu „gázové listí“ v barvách podzimu. Strom nás bude provázet celý rok a „měnit“ se podle aktuálního ročního období. V neposlední řadě jsem si též vyrobili tzv. „Schránku důvěry“ , ze které si vždy pravidelně ve středu čteme náměty a připomínky a zamýšlíme se nad nimi. Na konci září jsme četbou příběhu o Sv. Václavovi, patronu české země, výrobou papírového Václava na koni a poslechem písně od Jaromíra Nohavici, „Legenda o Sv. Václavu, oslavili jeho svátek.
S příchodem října jsme se ponořili do „krás“ podzimu, který nám letos opravdu přál zejména počasím, a tak jsme mohli mnohokrát vyjít na krásné odpolední procházky, např. Na „Zlatnici“, „Junkáč“, „Plecháč“ aj. Ve družině jsme míchali barvy a experimentovali s nimi , tvořili z podzimních plodů a listů, které jsem si i pro další použití vylisovali. Těmito výtvory jsme zkrášlili prostory školní družiny i celé školy a okolí. Do oken jsme vyrobili bordury s gázovými stromy, stromy tiskanými vatovými tyčinkami a stromy, které vznikly pomoci frotáže listů bílou voskovkou a následném dobarvení plochy vodovými barvami. Venkovní parapety zase zaplnili naši listoví skřítci a víly a ve školní družině jsme vyrobili z opracovaných větví a provázků nástěnku. K radosti dětí také konečně pošťák dopravil nové koberce s motivy her. Jeden v podobě skákacího panáka a druhý v podobě hry „Twister“. Předposlední a poslední říjnový týden se nesl ve znamení provoněné budovy školy. Nejprve jsem si připravili „zeleninový salát s balkánským sýrem“ a „ovocný salát s medem.“ Všichni ve škole si pochutnali. Po neděli jsme pokračovali „Jablíčkováním“ - jablečným dnem. Při něm jsme jablíčka probrali ze všech stran. Krájeli jsme křížaly, pekli štrůdl a jablíčka v župánku, vařili jablečný kompot a čaj. A aby nám nějaká jablíčka zůstala, vytvořili jsme si trvanlivá jablíčka z látky, provázku, filcu a větvičky. Přitom všem jsem si zpívali „Jablečnou“ píseň od J. Vodňanského , z alba „Všecky švestky mají pecky“. I školní družina se připojila k projektovým dnům ke stému výročí vzniku samostatného Československa shlédnutím videa „České nebe“ z dílny divadla Járy Cimrmana.
První dva měsíce školního roku 2018/19 nám ve školní družině utekly jako voda a věřím, že děti si jich užily plnými doušky.
více  Zavřít popis alba 
  • 26.10.2018
  • 76 zobrazení
  • 0
zsamsbrantice
Jablíčkový den. Poznávali jsme jablíčko všemi smysly. Pekli jsme štrůdly, učili se básničku, zpívali písničku Koulelo se, koulelo, vyráběli jsme červíka v jablíčku, kreslili jsme obrázek podle textu, vyprávěli si příběhy z historie, kde jablko hrálo hlavní roli. Na závěr jsme si zahráli na malíře a vznikly moc krásné obrázky.
více  Zavřít popis alba 
  • 24.10.2018
  • 60 zobrazení
  • 0
sgjiskra
Bude se Střelnice přejmenovávat?

Ano, jméno fotbalového svatostánku v chodské metropoli je natolik notoricky známé a zažité, že měnit jej by, byl doslova fotbalový hřích, který by měl být oceněn fotbalovým peklem, minimálně, ale po tom, co se v páteční podvečer dělo na umělohmotném pažitu na levém břehu říčky Zubřiny, vedení SG bude na nejbližším zasedání výboru nejspíš navrhovat změnu názvu na fotbalový stánek Loreta.

Ne v každém mači totiž rozezvučí "ostrostřelci" na obou stranách barikády zvonkohru brankových konstrukcí desetkrát v průběhu pouhopouhého jediného měření sil!

Naštěstí neduněly jen tyče, ale vlnily se i sítě a to poměrně často, i když k výčtu střelců by stačilo jedno jediné jméno, "Bery" Bočan, nepostavil li by si kožené slunce na značku pokutového kopu benjamínek "Kraky" Krakeš.

Soupeř začal zostra, ale své šance nedokázal proměňovat v ono pověstné koření fotbalu, což se naopak dařilo již výše jmenovanému borci v barvách domácích kouzelníků s kulatým nesmyslem a to do půle hned třikrát, když pak ve druhé části fotbalové dramatu přidala sextikona širšího kádru SG ještě jednu branku, mohl následně kompletovat Kraky svou precizně provedenou penaltou pověstného bůra.

Soupeř tak v úplném závěru Lankesem alespoň kosmeticky upravil závěrečný účet z lehkého ofsidu, jež přesný a běhavý sudí "Lednicka" Schlägel k překvapení všech přehlédl.

Krásný fotbalový spektákl měl být navíc opentlen záznamem z akční kamery na bederním pásku El kapitána, bohužel na záznamu jsou vidět jenom nejlépe rostlá umělohmotná stébla a občas i špičky gumotextilek, což bude pravděpodobně souviset s formou tělesných partií, na nichž byla kamera umístěna a tak se jen potvrdilo rčení, že pivo dělá hezká těla a pro birrely to bohužel platí také, no a vo tom to je, ale příště v Postřekově, to už bude, jak praví klasik Matulka, zase všechno jinak, no a my obyčejní dělníci přírodních a umělohmotných stéblech se na to již teď těšíme!

SG Jiskra Domažlice vs. AH DJK Vilzing 5:1 (3:0)

Branky:
Bočan 4, Krakeš p.k. -
Lankes Christian

Sestava SG:
Rybár Pavel - Hrnčíř Major Matulka Pekhart - Forst Růžek Bittengel Rejthar - Bočan Krakeš

Trenér:
Vlček

Fotograf:
Bombala:

Diváci:
Csulák, Palovič, Šíma a další

SG Jiskra Domažlice forever!
Kategorie: sport
více  Zavřít popis alba 
  • 6.10.2018
  • 71 zobrazení
  • 0
radimturista
Krásné toulání na ČeskoLipsku
více  Zavřít popis alba 
  • 28.9.2018
  • 60 zobrazení
  • 1
bele
ALB 1211
Sokolský výlet 2018 s návštěvou lokality Peklo u České Lípy a zříceniny hradu Ronov.

Autobusem jsme dojeli na nádraží Zahrádky u Č. Lípy, dále vlakem do České Lípy a krásným Pekelským údolím zpátky na Zahrádky k autobusu. Následoval přejezd na pozdní oběd do vyhlášeného zájezdního hostince U Doušů v Kravařích. Mimochodem jídlo i pivo předčilo naše očekávání. Výborné, hodně a za rozumnou cenu. K tomu úsměv majitelů a personálu :-)
Z Kravařů je už jen kousek na kopec se zřícenionou hradu Ronov

Díky za fajn výlet, dobrou partu i počasí. Za rok dovi :-)

POZN.: fotky z koláží mám pro zájemce k dispozici i jednotlivě
více  Zavřít popis alba 
164 komentářů
  • 15.9.2018
  • 322 zobrazení
  • 9
vkcs
O Vrchařských korunách jsem prvně slyšel někdy loni na podzim, kdy už bylo z mého pohledu pozdě se aktivně zapojit. Sám bydlím v Praze, tak byla jasná volba splnit si Pražskou vrchařskou korunu. A protože rodiče bydlí v severních Čechách, rozhodl jsem se, že v rámci dovolené absolvuji i Vrchařskou korunu Českého středohoří.

Plán byl vyrazit na lehko, zásoby mít sebou v dresu, případně nakoupit cestou. Dopředu jsem si vytipoval trasy a vrcholy, které by se daly objet za den - na začátku to byly tři trasy, ale čím víc jsem to zvažoval, tím víc tras přibývalo :) V sobotu jsem si jako předkrm dal pražské vrcholky a od neděle se jelo naostro.

Den 1 - neděle 19.8.
Na rozjezd plánovaná krátká a lehká etapa. Délku mi bohužel zhatil nejezdící přívoz ve Velkém Březně, náročnost samo České středohoří - takové rampy jsem opravdu nečekal :D Nakonec ale plán splněn a navštívil jsem Velký Chlum, Sokolí vrch, Javorský vrch a Blansko. Celkem 69 km a 1750 metrů převýšení.

Den 2 - pondělí 20.8.
Nakonec královská etapa co do délky i nastoupaných metrů. Ráno jsem vyjel rovnou od Labe směrem Lovečkovice. Když jsem po hodině stálého stoupání dorazil k první rozhledně, očekával jsem, že nic horšího mě už nečeká - omyl. Po dalších dvou rozhlednách následovalo stoupání po bývalé železnici - šest kilometrů rovnoměrného kopce, který se tváří jako rovina, ale ve skutečnosti je to jen jiná forma pekla :D Navšíveny Náčkovice, Strážný vrch, Kohout, Češka a Triangl. Celkem 109 km a 1920 metrů převýšení.

Den 3 - úterý 21.8.
Naplánovaný servis kola - zlobící kotoučovka na předním kole srovnána, vidlice nastavena na trvalé otevření a drobné seštelování. Původně v plánu byly i nějaké vrcholy, ale ráno jsem je přesunul na pátek a naordinoval si volný den :) Celkem 26 km a 290 metrů převýšení.

Den 4 - středa 22.8.
Hned ráno jsem musel využít naspořené síly a zasprintovat si do Ústí na vlak směr Břvany u Mostu. Tady byl znát rozdíl charakteru krajiny, když tu jsou spíš jednotlivé kopce než celá pohoří. V průběhu mi začal selhávat časový odhad - dojezd byl skoro o dvě hodiny později. Což se asi nedá svést na nucenou půlhodinovou přestávku pro nabití telefonu u Žernoseckého přívozu :D Navštívena Raná, Číčov, Hradišťanská louka, Solanská hora a Košťálov. I s ranní časovkou celkem 97 km a 1720 metrů převýšení.

Den 5 - čtvrtek 23.8.
Ten den se nohy vůbec nechtěly rozjet a navíc stoupání nad Větruši. Už jsem měl po první zastávce, když se mi v cestě objevilo stádo krav. Nedalo se nic dělat a hledala se alternativní cesta. Navštíveny Skalky, Milešovka a Lovoš. Celkem 86 km a 1810 metrů převýšení.

Den 6 - pátek 24.8.
Poslední den. Už jen tři poslední vrcholy. Ale i ty dokážou bolet. Každé stoupání bylo snad dvakrát delší a třikrát prudší než na mapě. Nakonec se i ty zvládly a na posledním vrcholu už byla jen úleva a radost :) Navštíveno Hradiště, Varhošť a Vysoký Ostrý. Celkem 57 km a 1230 metrů.

Sice celkově Everest nepadl, ale mám trochu podezření, že mi Strava v mobilu lehce podměřovala :) Každopádně moc děkuji za vypsání vrchařské koruny v tomto krásném kraji. Všechny vrcholy jsem až nahoru nedal, ale alespoň vím, kde pracovat pro příště. A co se týká srovnání s Pražskou vrchařskou korunou, tak v Českém středohoří je vše o dost blíž k sobě, ale kopce jsou mnohem ostřejší a terén náročnější.

Ještě jednou veliké díky pořadatelům a snad se někdy na kole potkáme osobně :)
více  Zavřít popis alba 
  • 11.9.2018
  • 37 zobrazení
  • 0
reklama