Hledání

428 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

13merlin
  • 11.5.2019
  • 36 zobrazení
  • 0
kpmlounskasekce
Severočeský letecký archiv uspořádal o víkendu 6. - 7. dubna velkou výstavu modelů v Proboštově. jm.
Kategorie: koníčky
více  Zavřít popis alba 
  • 6.4.2019
  • 40 zobrazení
  • 0
fapv2010
  • 2.11.2019
  • 21 zobrazení
  • 0
13merlin
  • 16.6.2019
  • 26 zobrazení
  • 0
ajina777
  • 25.2.2019
  • 189 zobrazení
  • 0
svazturistuzusti
Tašov-Proboštov kolem hřbitovaa-Byňov-Velké Březno- 8km
více  Zavřít popis alba 
  • 17.10.2019
  • 91 zobrazení
  • 0
svazturistuzusti
Malečov Pohoří-nová rozhld.na Lucemburkově kopci-
Proboštov-Býňov--Velké Březno.
více  Zavřít popis alba 
  • 6.3.2019
  • 153 zobrazení
  • 1
ustinadlabemkctspartak
Malečov-Pohoří-Nová rozhledna na Lucemburkově kopci- Proboštov-Býňov-Velké Březno.
více  Zavřít popis alba 
  • 6.3.2019
  • 139 zobrazení
  • 1
ouletkov
Pořadí - lodě do 600 mm délky
1. Pavel Sviták (Maják Borovany) loď Survey - celkem bodů 400
2. Lubomír Jedlička (Maják Borovany) loď Christian - celkem bodů 396
3. Stanislav Jakeš (Fregata Bakov nad Jizerou) loď Xenie II - celkem bodů 394

Lodě nad 600 mm délky
1. Stanislav Jíša (KLoM Plzeň - Letkov) - loď USCG Sherman - celkem bodů 394
2. Stanislav Jakeš (Fregata Bakov nad Jizerou) - loď Nastojčivyj - celkem bodů 392
3. Petr Jíša KLoM Plzeň - Letkov -loď Snowberry -celkem bodů 388

F - DS (parníky)
1. Jiří Voráček (Maják Borovany) - loď Bivoj - celkem bodů 370
2. Pavel Sviták (Maják Borovany) - loď Lechales - celkem bodů 366
3. Otakar Křen (Nautilus Proboštov) - loď Borkum celkem bodů 363

F- Ž (dámská kategorie)
1. Petra Jíšová (KLoM Plzeň - Letkov) - loď White Star - bodů 100
2. Kateřina Ivančová (Maják Borovany) - loď Linda - bodů 94
3. Kateřina Ferjančičová (Maják Borovany) - loď Edita - bodů 94

Junioři
1. Matěj Sedmík (KLoM Ledenice) - loď Leader - celkem bodů 398
2. Jakub Svoboda (KLoM Ledenice) - loď Kajman - celkem bodů 388
3. Derek Pinc (KLoM Ledenice) - loď Policie - celkem bodů 381
4. Jáchym Kubín (KLoM Ledenice) - loď Policie - celkem bodů 358

O pořadí rozhodoval součet najetých bodů ze čtyř jízd. Dvě jízdy se jely v normálním kurzu a dvě v opačném.
Trať byla klasická. O udělení poháru rozhodoval nejlepší výsledek přes všechny kategorie.
Vítězem a držitelem putovního poháru se stal Pavel Sviták (Maják Borovany).
více  Zavřít popis alba 
  • 3.8.2019
  • 97 zobrazení
  • 0
lotusesprit
Toužim -Janův hrad - Na místě hradu stálo starší proboštství milevského kláštera zmíněné poprvé v roce 1354, které roku 1394 přepadl a vyloupil Boreš mladší z Rýzmburka spolu s bratry Bohuslavem a Buškem ze Švamberka. Zajali toužimského probošta, kterého odvedli na hrad Osek, kde ho drželi v zajetí. V roce 1420 se proboštství stalo útočištěm mnichů z husity dobytého kláštera v Milevsku. Ani zde však nezůstali v bezpečí, protože o devět let později se Toužimi zmocnil Jakoubek z Vřesovic, který již ovládal blízké Žlutice. Přestože formálně zůstávala Toužim majetkem milevského kláštera, předal ji roku 1436 (nebo 1437) císař Zikmund Lucemburský do lenní zástavy právě Jakoubkovi. Ten potom v místech proboštství nechal postavit hrad. Během válek krále Jiřího z Poděbrad s jednotou zelenohorskou hrad obléhali páni Plavna, ale posádka se pod velením Jana z Vřesovic ubránila. Jan potom v roce 1469 přijal obyvatele ze sousední zničené Útviny, kteří pod zdejším hradem založili opevněné město. Přes velký význam města ho Jindřich z Vřesovic prodal v roce 1490 Jindřichu IV. z Plavna. On a jeho syn, Jindřich V. z Plavna, se zasloužili o rozšíření městských práv a zrušení lenního závazku toužimského panství. Kromě toho postavili první části tzv. dolního zámku a starý hrad vybavili sklepním schodištěm s renesančním ostěním. V roce 1563 musel Jindřich z Plavna, syn Jindřicha V. z Plavna, toužimské panství přenechat Jindřichu Mikuláši Hasištejnskému z Lobkovic, aby vyrovnal vysoké dluhy. Lobkovicům panství zůstalo až do roku 1623, kdy je Kryštof Hasištejnský z Lobkovic prodal Juliu Jindřichovi Sasko-Lauenburskému, který v polovině sedmnáctého století provedl barokní úpravy: budovy hradu opatřil novými štíty a přestavěl také dolní zámek. V období 1689–1787 panství patřilo bádenským markrabatům, kteří zámecký komplex rozšířili pouze o dvě malé budovy. Po smrti Elišky Augusty Bádenské v roce 1787 panství připadlo královské komoře, od které ji koupili Schwarzenbergové, ale již v roce 1799 se vrátilo zpět do rukou komory. Od roku 1837 Toužim patřila rodu Beaufort-Spontinů, kteří o ni přišli až v roce 1945. Rodovým sídlem však byl ostrovský zámek a Toužim sloužila jen hospodářským účelům. Budovy hradu byly sníženy o patro a ztratily barokní štíty. Ve dvoře dolního zámku byl zřízen pivovar a samotný zámek upraven na byty. Po druhé světové válce zůstal starý hrad bez využití a dolní zámek sloužil jako dům osvěty. Do podoby areálu výrazně zasáhly necitlivé zásahy z poč. 19. stol. (zboření horního patra Horního zámku), postupně zanikla zahrada včetně letohrádku. V roce 1945 vyhořel pivovar. V 1. pol. 60. let zbořena větší část poplužního dvora, zahrada postupně zastavěna panelovým sídlištěm. Od 90. let zámek chátral. V roce 2015 převzal spolek Živý zámek Toužim předchozí občanské iniciativy a začal organizovat další aktivity k oživení a zpřístupnění zámku.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2012 až srpen 2019
  • 37 zobrazení
  • 1
wintermans
Silueta pseudogotického zámku Orlík, odrážející se ve vodách Orlické přehrady, patří ke známým scenériím České republiky. Zvláště pak o letní rodinné dovolené na této přehradě si lze vhodnější cíl výletu v okolí sotva představit.

První zmínka o vybírání cla na řece Vltavě pochází z roku 1253. Nad brodem řeky na cestě z Milevska do Mirovic sloužil tomuto účelu hrad, založený patrně králem okolo poloviny 13. století. První zmínky o něm z let 1287 – 1288 svědčí o tom, že mezi královskou posádkou Orlíku a lidmi pražského biskupa Tobiáše z Bechyně panovaly velmi napjaté vztahy. Docházelo i k ozbrojeným srážkám a hrad posloužil jako místo, kam se svážela kořist a kde byli drženi zajatci. První přímá zmínka o Orlíku je nicméně až v listině z roku 1357, kdy jej král Karel IV. udělil v manství Jetřichovi z Portic. Ten patřil k nejvýznamnějším postavám politické scény své doby: zastával pozice nejvyššího kancléře Království českého, probošta vyšehradského a biskupa mindenského. Jetřich z Portic postoupil Orlík s královým svolením roku 1360 svému synovci Jetřichovi mladšímu, purkrabímu na Vyšehradě. Roku 1369, patrně po smrti nového majitele, udělil Karel IV. hrad Hyncíkovi Pluhovi z Rabštejna, který se později stal jedním z oblíbenců jeho syna Václava. Roku 1395 vyměnil Hyncík Pluh Orlík se Zikmundem Hulerem za hrad Boršengryn (u Kynžvartu). Zikmund Huler patřil sice rovněž k milcům krále Václava, avšak roku 1405 byl poté, co jej jeho nepřátelé před králem falešně obvinili ze zpronevěry, odsouzen a popraven. Hulerův bratr Ondřej prodal hrad s příslušenstvím roku 1407 Petru Zmrzlíkovi ze Svojšína, nejvyššímu mincmistrovi Království českého. Zmrzlíkové ze Svojšína, kteří hrad drželi až do roku 1514, na něm sídlili a zasloužili se i o jeho přestavbu. Petr Zmrzlík (zemř. roku 1421) a jeho synové Petr, Václav a Jan patřili k vyznavačům husitství; dokonce do té míry, že roku 1422 byl jejich hostem na Orlíku sám Jan Žižka z Trocnova, který zde napsal výzvu Domažlickým, aby se postavili na odpor křižákům a domácím nepřátelům. Roku 1427 však přešli Zmrzlíkové na nepřátelskou stranu, za což jim císař Zikmund udělil do zástavy statky Kostelec, Tochovice a Rožmitál. Jaroslav Zmrzlík, držitel Orlíku od roku 1457, patřil ke straně krále Jiřího, zatímco majitelé sousedního Zvíkova – Rožmberkové a od roku 1475 Švamberkové – stranili Matyáši Korvínovi. Obě strany si vzájemně škodily. Posledním z rodu Zmrzlíků byl Jaroslavův vnuk Václav, který zemřel roku 1567. Orlík držel od roku 1501; poté, co hrad v roce 1508 zničil požár, se odstěhoval do Lnářů a roku 1514 prodal panství s královým souhlasem Kryštofovi ze Švamberka. Ten získal na Orlík právo dědičného držení. Kryštof ze Švamberka hrad s velkým nákladem opravil a přestavěl, takže se stal jedním z center rozsáhlého švamberského majetku. K orlickému panství tehdy patřilo 5 dvorů, 2 pivovary, 3 městečka a 51 vsí. Další renesanční přestavby na Orlíku provedl po roce 1575 Kryštof II. ze Švamberka (zemř. 1582). Petr ze Švamberka se za stavovského povstání v letech 1618 – 1620 postavil proti císaři, za což mu byl majetek po Bílé hoře zkonfiskován. Orlík měl tehdy vojenskou posádku; císařským vojskům se vzal počátkem dubna 1621. Orlické a zvíkovské panství získal koncem roku 1622 Adam ze Šternberka, avšak ten již v dubnu 1623 zemřel a obě panství koupil věrný straník Habsburského domu, kníže Jan Oldřich z Eggenberka. Ten vypomáhal peněžně císaři v předchozích letech při potlačování povstání, za což obdržel darem panství krumlovské, netolické a prachatické. Roku 1623 byl povýšen do stavu říšských knížat a roku 1628 jmenován vévodou krumlovským. Eggenberkové Orlík drželi až do roku 1717, kdy jej prodali Schwarzenberkům. Za Eggenberků Orlík jako sídlo majitelů nesloužil a situace se nezměnila ani za Schwarzenberků, kdy si roli nejvyššího správního centra podržel Krumlov. Přesto se zde často upravovalo a dostavovalo. Roku 1802 se rod rozdělil na dvě větve a mladší z nich sídlila právě na Orlíku. Tehdy také zažil zámek patrně období své největší slávy, protože se stal domovem zakladatele orlické větve, rakouského polního maršálka Karla Filipa Schwarzenberka (1771 – 1820). Ten je ve světové historii znám především svým vítězstvím nad Napoleonem v „bitvě národů“ u Lipska roku 1813. Roku 1802 zámek vyhořel, ale Karel Filip jej nechal opravit a přistavět třetí patro. Interiéry zámku byly upraveny v empírovém slohu. Když se v polovině 19. století rozhodla hlavní rodová větev nákladně přebudovat Hlubokou v tehdy se prosazujícím romantickém novogotickém slohu, nemohli jejich orličtí příbuzní zůstat pozadu. Regotizace provedená na bázi projektu pražského profesora architektury Bernarda Gruebera v letech 1849 – 1860 sice nedosáhla pompéznosti Hluboké, nicméně i tak naposled výrazně změnila vnější tvářnost Orlíku. Následovala kultivace okolí parkem a výstavba rodinné hrobky v letech 1861 – 1864. Poslední drobné stavební úpravy na zámku provedli orličtí Schwarzenberkové ještě v letech 1937 – 1939. Po čtyřicetiletém intermezzu ve druhé polovině 20. století, kdy zámek zabral stát, je Orlík ve vlastnictví rodu Schwarzenberků i dnes.
více  Zavřít popis alba 
  • 22.6.2019
  • 41 zobrazení
  • 1
ivabendova
  • jaro 2012
  • 44 zobrazení
  • 0
barbiemen
Kategorie: lidé
více  Zavřít popis alba 
  • 2.6.2011
  • 312 zobrazení
  • 1
reklama