Jde o jedno z několika málo veřejnosti přístupných rašelinišť v Čechách. Nachází se v blízkosti kempu Soumarský Most po levé straně Teplé Vltavy zhruba 5 km západně od města Volary. Od roku 2012 jím vede naučná stezka, otevřená dne 24. května u příležitosti Evropského dne parků. Stezka je jeden a půl kilometru dlouhá a oficiálně přístupná pouze od června do října z důvodu ochrany silně ohroženého tetřívka obecného. Prochází místy, kde se do roku 2000 průmyslově těžila rašelina, proto byl pro snazší a bezpečné používání vybudován chodník. Součástí stezky je také dřevěná vyhlídková věž, vybudovaná v období od září do listopadu 2011. Celkem měří 9,2 m a vyhlídková plošina, ke které vede 31 schodů, se nachází ve výšce 6,2 m. Návštěva rašeliniště je pro milovníka přírody opravdu krásný zážitek. Můžete zde vidět a zažít jak vypadá nedaleký Vltavský nebo také Mrtvý luh, kam je vstup přísně zakázán. Bývá tu hlavně na podzim hodně mokro a blátivo, takže pořádné, vysoké, nepromokavé boty s sebou. Jinak neprojdete. :-)

V těsné blízkosti rašeliniště se nachází řada bunkrů lehkého opevnění. V jednom z nich najdete i muzeum tohoto opevnění ŘOP. V rekonstruovaném bunkru si můžete prohlédnout dobové zbraně, uniformy i nářadí a pokud je otevřeno dostanete vynikající výklad k bunkru i volarskému systému. Pro děti je zde připravena malá vědomostní soutěž, střelba ze vzduchovky, a další atrakce.

Tohle místo rozhodně stojí za návštěvu.

Další krásné dny strávené na Šumavě. Hodně válení a hodně jídla, nějaké to houbaření a malý výlet. A tak jsem si to chtěla trochu zpestřít. Šumava je plná lidí a také je velké horko, tak se vlastně už několik týdnů válím jen na jednom místě. Místečko mám tedy opravdu hezké, což o to, ale už mám absťák a těším se až se s podzimem zase (snad) vše vrátí do svých obvyklých kolejí, Šumava se vyprázdní a já zas vyrazím na nějaký delší pochod vylidněnou krajinou. Tentokrát jsem si jen odskočila na jednu noc vyhlížet padající perseidy. Počasí bylo ideální a zážitek nádherný. Konečně jsem si splnila svůj celoživotní sen ležet někde na kopci pod hvězdnou oblohou a koukat na ty padající vodopády hvězd. Podařilo se mi to až letos. Ideální počasí, ideální čas a ideální místo. Noční oblohu fotit neumím, tak v albu není ani jedna. Ale byla to taková nádhera, že jsem vlastně koukala až do rána, takže jsem v NP vlastně ani nebivakovala, jen celou noc ležela a koukala na oblohu. Když už jsem k ránu chtěla alespoň na chvíli zavřít oko, abych vstala na východ slunce, tak vyjel "vláček" družic starlink. Sice pro to moc nejsem, že tam nahoře už toho lítá tolik, ale byla to hezká a zvláštní podívaná.Vybrala jsem si pro pozorování místo s hodně malým světelným znečištěním a byl to opravdu nádherný zážitek.