Hledání

1 061 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

grausam
  • červenec 2013 až listopad 2016
  • 397 zobrazení
  • 1
tom-ass
Jeden končí, další začíná.

Možná by se na konci roku hodilo zhodnotit, co se událo, kde sem se v járu 2011 vysktnul, co zažil a zamyslel se co bude. Jsem přece jenom technik a žiju jen a jen fakty a s poezií jsem na tom asi jako fotbalista s maturitou!! Držím se struktur a ctím koncence! Jistě by se našlo 100x více lepších událostí.. ále :-)

Leden
Kdybych se měl držet přísloví „ jak na Nový rok tak po celý rok“, byl bych pěkně v prdeli! Někteří tuší, někteří ne, ale hnedka začátkem ledna sem vyfásl antibiotika po vydařeným silvestru, kde jsem se podle všecho vyndal jak prádlo z pračky… Antibiotika nezabraly, zato dokázaly mě poznamenat na celou zimu a pětistovák za prosinec mi byl platnej jako Bikilovi tenisky! SHIT HAPPENDS first time. Ne všechno bylo ovšem tak bledý v lednu. Z bratra se stal velikej kluk a měl maturák, kterej sem si nemohl nechat ujít! Nejneskutečnější zážitek, kterej nám všem mohl připravit, byl kozáček předvedený v pruhovadném sexy elasťáku s monstrózně vycpanýma prsama že by i Dolly Buster mohla závidět. Posledního ledna jsem oželel LOBy a odjel si zazávodit do MarLázní na ski. Strašně uslintanej závod, ovšem bedna a ještě k tomu nejvyšší ta se počítá. Jelikož sem na ten závod absolutně neměl, lišácky si pohlídal a vyvezl se za Fíšou (Pavel Fišer) kterýmu zákonitě muselo dojít a taky došlo. Velká gratulace patří taky Želízkovi, kterej nahmátl na třetí flek i s kýlou, kterou si údajně odtamtud dovezl (stejně jako z skisprintu, jáchymovskýho soustředěníčka či blbnutí v bazénu ? )

Únor
Únor byl krom bezvýznamnýho začátku letního semestru veskrze prozávoděnej propitej, zkrátka takovej jak má být!!
Všechno začalo neskutečnou iks kombinací km, časů, hodnou ultramaratonce 2 závodů karlova běhu, tejdenního soustředění ZetČéÚ na Perninku, 3 závodů Akademického mistrovství v běhu na lyžích, 2 kurevsky rychlých Euroloppet závodů Gsiesertallauf (– 30km klásou za hodinu?? – JDE TO!) a 2 závodů Šumavského maratonu (Posuďte samy: čísly 594 lyžařských kilometrů z toho 237 závodních) cca ve třech tejdnech!! SICK! Od dnes nepochopim se to dalo zvládnout ještě na manželce se smrkajícím Kubou ? (možná nedalo od posledního – šumaváku mam na břichu zajímavý boule ovšem sono, rtg ani pan chirurg s obvoďákem vylučují kýlu, jen namožený – proč kua už 10 měsíců?? SHIT HAPPENDS po druhý, ale stálo to za to ?
Co bych ještě dodal k oněm závodům? Z Kárla na kláse zacinkal bronz spolu s pivním soudkem, co určitě stojí za zmínku je, že předemnou se umístil silák Mlátil a to upět smekám! AMČR bylo spíše boj s větrnými mlýny, ovšem jedno vítězství dáváme PIVNÍ ŠTÁFLE a o pivo a kousek to jde ne?? A šumavák? To byla sama kapitola pro sebe na sobotním skatu se mi totálně zastavily lyže – LF není na 40km… a na kláse po protrápenym závodě krásnej flek do 20, patnáct nebo tak nějak, nevzpomínam..

Březen
.. za kamna vlezem, já ještě ne. Lítal jsem mezi klečí ( viz. video ztečí klečí) Slavil Blančiny třiadvacetiny, klátil se na skadiloppetu a užíval posledních zbytků sněhu a prvních Oblžů pořádaných lokomotivou plzeň (LPM) Na tom orienťáku ně co je! Těšil jsem se na to trápení v lese!
Duben
Duben byl ve znamení velikých oddílových akcí Antybálu dle nejnovějších výstřelků teplákovýho fashion stajlu s kulema v pravo a Velikonočního soustředění tentokráté v Branžeži mezi pískovcema!
Málem bych zapomněl ještě na jednu velikou oddílovou akcí v dubnu – pořádání oblastního žebříčku v OB a to hned po Antybálu! Jak se běhá, staví a hledaj kontroly po prohýřený noci?? Posuďte sami :-D

Květen
V květen byl bikovej. Přihlásili jsme se (Perry, jiskřič a Náwa) na bikový maraton. A ne jen tak ledajaky, když se rozhodnem na závodit tak to musí stát přec za to ne? Vybíráme MČR v maratonu na bikách. Nějakých 60 nebo 70 km to je vždycky poho ne? Breakfast by řekli za Atlantikem! A nebylo. Bylo to v prdeli jak prostředníček při neštěstí na ToiToice. 200 najetých km na 3 hodinovej závod ve vedru jak gay baruje, je MÁLO! KŘEČ TEAM EXCELOVAL. (SHIT HAPPENDS AGAIN) Krásnej článek lze přečíst u perryho na blohu!

Červen
Při slovu červen 2011 vidim Livigno, proč? Protože sem tam 14 dní byl ne?? Jako správnej mazák ukončuji zkoušky předčasně a 11 už sem lapal po dechu a sbíral červený krvinky v italské bezcelní zóně Livignu! Největší show byla na šírerovi (Jističovo silnička) ne a ne se s těma ouzkejma kolama a řidítkama srovnat – křest ohněm, po 2 passech jedněch hnědejch elasťákách už všechno ladí a sedí a tom jezdí! Krom pozadí, který na první silniční výlet odsedělo stováka na sedle..AU

Červenec
Červenec to byl druhej únor, ne že by byla zima nebo nedej bóóóže sníh. Ovšem začal podobně hektish jako únor. Hnedle na začátku letim do Plzně na bikový 5 days, výborná záležitost oddílová akce, kdo nebyl, prohloupil 5 dní 5 etap 5 večírků pár vítězství luxusní ubytování u Tošíka, lot of fun! Po skončení jsem se přesunul na svatbu Mišulka je Coté!!! ( já si lámo hlavu s koncem školy. Tomuhle říkám změna!!) A pak rovnou na Bike adventure, kterej sme s náwou doslova prosrali a problili. :-D Konec července byla strašná nuda, Witte Automotive – no money no honey!

Srpen
Zajímavá věc construction invervention, stavba srubu, grilu/ohniště. Místa na oslavičky odpaněnýho v září a listopadu (11.11.11)! Srpen je dlouhej měsíc a proto jsem tam vměstnal ještě další oddílovou akci a to 5 days tentokrát pěší – bohemia 5 days orienteering mezi pískovcema. Odtud jsem si také odnes lecjaké ponaučení minimálně důvěřuj leč prověřiuj, narážím zde na zapůjčený stan, který se mi nádherně složil hnedle první noc.. není divu, když místo ohebných palstových tyček držely plachtu javorové větývky ?
Jak již sem řekl srpen je dlouhej měsíc a tejdenní kurz ZČU, kde jsem ouřadoval jako instruktor orientačního běhu. Mi jej nádherně vyplnil. Abych tomu dal korunu, tak jsem odjel o pár dní dřív na sokolovský 3 etapový oblže na Šindelovou.

Září
V září zářil orienťáček oblžema v Nejdku a Mčr vBečově přec! A bychom z toho neoslepli navštívili jsme naše oblíbená božídarská rašeliniště, myslím, že nemusím zdlouhavě popisovat jak to dopadlo :-D Pro velikej ohlas sme tam zapadli hnedka 2x! Asi nejpudovější okamžik připravil bratr, kterej hnedka poté, co jsem ho upozorňoval: „Vole, utáhni si ty boty!“ zašlápl po pás do bahna a ztratil jednu. Po hodinový hledačce rochnění se ve sračkách jako v přítoku ČOVky, botu společnejma silama taháme apokračujem v ráchání ala swamp olympics!

Říjen
Krom ordinary oblžů, kde jsem vyladil krok a utrpěl nějaká ta vítězství se v průběhu října nic velikýho nestalo. Nejspíše by říjen skončil uplně bez povšimnutí, kdyby se nekonala another akce Jahodovka. Přesně si to datum pamatuju 28.10. , státní svátek, výběh na Blaťák a Nordic walking na Boží Dar, naši západní sousedé by plesali radostí, až do chvíle než by se dozvěděli, co vše se cestou vypilo. A že Podvodnímu žaludku stačí málo, klopýtám o hranu silnice a hbitě si strkám ruku pod sebe abych si nedejbóže neodřel ústa. Ústa sem si sic neodřel, za to prsty pravé ruky jsou zralé na facelift, zítra tomu budou 2 měsíce, ruka furt krvavá… SHIT HAPPENDST zase…

Listopad
Listopad byl jako stvořený pro proježdění na kole! Sucho inverze nahoře slunce téměř dvacítky, dole mlíko téměř nula… Kde by ste raději bydleli?? Smutý ale je, že sem to kolo vytáhl jen dvakrát, možná to bude tím, že sem opět píchal silničku a na biku půlil přehákli, kroutil ráfek… Co mi tedy zbylo? – běhat jak zátopek před olympiádou. Tak sem se vrhl na krosy. Věřili by ste, že se tomass taky může umístit na běhu? Já do 15.11 NE!

Prosinec
V prosinci začínám rýmičkou a nahánět km na lyžích. Poprvé devátýho.. sic o 14 dní později než loni, ale co, svět se nezboří! V prosinci také peču svou první vánočku, fakt dobrou i pěknou!!
Zhodnocení – sumáž KM

Kdybych měl sesumírovat všechny odjeté, proběhané, prolyžované kilometry protočily by se mi dvakrát panenky protože sem se dostal k nějakýmu číslu kolem 6,5 tisíce km a 43000minutám aktivity což si ani nedokážu pořádně představit. Dal sem si ten čas ( na pár aritmetických výpočtů a vychází to v průměru na 1,9 hodiny zatížení denně… což není málo, představte si každej den odpustit jeden pročuměnej film, či 5 piv, 3 čísla se svojí partnerkou bez předehry, cestu z Karlových Varů do Prahy nebo sjíždění statusů na FB??

A co rok 2012? Bude zlomovej a uteče rychleji než poslední litr do kalohot. V červnu státnice. A co potom? Práce? Další škola? Stáž v zahraničí? Doktorandské studium? Big trip? uvidíme Určitě ale vím, že se stále chci hejbat, sklouznout se s patou volnou, šlápnout do pedálů či natáhnout krok! Že jsem nezmínil žádný holky? Ne nezmínil, ony by si to jistě nepřály ;-)

Takže krásnej Novej i novej rok!!
více  Zavřít popis alba 
  • únor 2010 až prosinec 2011
  • 590 zobrazení
  • 0
kupajz
Ubytování u Olsena Dlugopole Dolne 30km od Králík lázeňské městečko na úpatí hor bazen velká zahrada ohniště gril nové pokoje ze sociálním zařízením balkon ,terasa,velká plně vybavéná kuchyň s myčkou,TV SAT WIFI půjčovna kol,čerstvá domácí vejce,naproti lowisko pstruha 35zl za noc děti do 6 let grátis.Domácí klima.

http://u-olsena.pl
více  Zavřít popis alba 
  • léto 2017
  • 579 zobrazení
  • 1
piskotaci
čarodejnice jsme slavili na Áčku, měli jsme grilovat venku u ohniště, ale bylo špatný počasí, takže jsme se taktně přesunuli "na terasu" :-) Márovi jsme tam i přáli k narozkám
Kategorie: zábava
více  Zavřít popis alba 
  • 29.4.2006
  • 192 zobrazení
  • 0
vladie34
Jedná se o dřevěnou chatu 2_kk v Oblasti Újezd nade Mží,20km od Plzně v chatové osadě Mloci.Chata je vybavena lednici,mikrovlnkou,kávovarem Dolce Gusto,sporákem který je na plyn,tv a dvd přehrávačem,4 místy na spaní,veranda lze otevřít do poloviny ,stůl židle ,skříň na oblečení,kuchyňská linka s nádobím-talíře-hrnce-hrnečky-skleničky,rychlovarná konvice,lze přitopit - k dipozici kamínka na elektriku.Venkovní teráska, možnost grilování-gril k dispozici,možnost ohýnku-ohniště pod chatou.Studna s vodou,možnost koupání v řece za loukou před chatou nebo kilometr a půl je Hracholuská přehrada. WC chemické. Parkování pod chatou. Bez internetu. K dispozici hifi věž. Pes není překážkou-dle domluvy.Termíny- červen až září-možno po domluvě i déle. Cena 3500.- / týden plus vratná kauce 2000.- ,možnost přikrývek a dětského bazénku. Záloha na rezervaci bych ráda 300.-

Termín volný
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2014 až červenec 2016
  • 307 zobrazení
  • 0
defenger
Autovýlet: Asi před týdnem jsme vyrazili Fabiho Fábií na poznávací výlet. První velkou zastavkou jsou Buchlovice, kde procházíme zámeckým parkem i okrasnou zahradou. Krátká vzpomínka zůstavá i na dvě půvabné slovenky, které se nechali vyfotit. Zbyl po nich mejlový kontakt. Po lehkém obědě pokračujeme v cestě dál... Našim hlavním cílem dne je rekreační oblast u obce Velký Ořechov. Je zde pro nás obytná maringotka se sprchou a wc. Nedaleko je ohniště s grilem. Kolem nás zurčí potůček a v dáli se leskne hladina malé vodní nádrže....
Po procházce půvabnou přírodou jdeme nasbírat klestí na táborák. Nasycení špekáčky i napojeni fernetem, relaxujeme. Polovina odjíždí autem k domovu, zbytek zůstává přes noc....
více  Zavřít popis alba 
  • 16.7.2006
  • 277 zobrazení
  • 0
kire640
V sobotu ráno jsme usoudili, že oplýváme výletovací náladou. Tudíž jsme se po snídani navlékli do oblečení na motorku, přidělali kufry, do kterých jsme dali věci na převlečení, abychom nebyli celý den navlečení v teplém a vyrazili jsme. Trasou Sedlčany (zde jsme doplnili benzin) - Petrovice - Milevsko - Týna nad Vltavou, kde jsem zastavili u jaderné elektrárny Temelín. Dále už do Hluboké nad Vltavou, kde jsme našli parkoviště, převlékli se do letního oblečení a s koupenou zmrzlinou (vanilková a višňová) vyrazili nahoru k zámku.
Ze tří okruhů jsme se rozhodli pro ten nejkratší, a to zámecká kuchyně. Bylo to velmi zajímavé, mají tam vychytaný gril, kde pohon otáčení rožněného zajišťuje teplý vzduch z ohniště. :-)
Po prohlídce ještě káva v zámecké restauraci a hurá dolů. Cestou jsem si dal langoše. :-) Na parkovišti ještě párek v rohlíku a Soňka zmrzku. :-)
Cesta na Kratochvíli byla krátká, ale moc hezká. Parkoviště jsme, na rozdíl od Hluboké, našli snadno. Následuje převléknutí a přesun k zámku. Koupili jsme si prohlídku zámku včetně kostela (kam jsme šli z celé skupiny jen my a průvodkyně).
Znovu do motohadrů a poklidnou jízdou na Zvíkov. Na parkovišti akorát přestali vybírat. Postavili jsme našeho Alpíka vedle o 5 let staršího Transalpa. Vypadal velmi zachovale. Ještě, než jsme odešli, tak přišel jeho majitel. Padala slova o spokojenosti, spolehlivosti, pak přání šťastné cesty a náš alpík na parkovišti zůstal sám. Naštěstí stál hned vedle pěkný Velorex :-).
Hrad Zvíkov už měl zavřeno, ale prostory hradu byly otevřené. Prošli jsme si je, udělali pár fotek a vrátili se na parkoviště. Dali si něco k pití (po točené malinovce a jednoho Birella. Pak jsme zvážili, že vzhledem k reálnému času už plánovaný smažený květák necháme na nedělní oběd. A dali jsme si véču zde.
Cesta domů prběhla v poklidu. Po zvíkovkém mostě jsme přejeli Vltavu, zavadili o Milevsko a Za Petrovicemi odbočili na Nechvalice. Pak už přes Rovinu do Sedlčan a domů.

Měli jsme spoustu nádherných zážitků, najeli příjemných 223 km a znovu jsme prožili radost z návratu domů s tím, koho milujeme a kdo miluje nás...
více  Zavřít popis alba 
  • 11.7.2015
  • 72 zobrazení
  • 0
pravyplaninar
K vodopádu se vyráží z parkoviště u soutoku řek Boka a Soča u městečka Žaga. Na první vyhlídku je to podle popisu jen 15 minut, ale pokud si chcete vodopád opravdu užít, budete se muset mnohem více namáhat. Ale to záleží jenom na vás. Celkově si totiž výhledy na vodopád můžete vychutnat ze čtyř viewpointů. A v dosahu 15 minut dojdete pouze na ten první. Vodopád je tu vidět zespoda a poměrně z dálky. S každým dalším se to zlepšuje, ale za cenu pořádného stoupání. Vyškrábat se až nahoru je docela pěkná dřina. Ale stojí to za to. Nikde nikdo, jelikož většina turistů míří pouze na první viewpoint. Cestou vás čekají božské výhledy na vodopád, Bovec, horu Rombon a další velikány i celé údolí Soči. Celkově počítejte na celý výlet s více jak 2 hodinami.

My se přesunuli tímto definitivně k obci Bovec. Zde jsme docela dlouho hledali ubytování, které by nám vyhovovalo a líbilo se nám. Hodně kempů zde vypadalo dost odporně. Nakonec jsme zakotvili v krásném vodáckém Kayak kempu Tony na okraji obce u řeky. Jde o velice krásný kemp obklopený úžasnýma horama na které jsou odtud báječné výhledy. Kemp s milým vedením a kde jsou čisté toalety a sprchy, bylinková zahrádka a otevřená ohniště, kde můžete večer v klidu opékat nebo grilovat. Doporučujeme.
více  Zavřít popis alba 
  • 24.9.2018
  • 43 zobrazení
  • 0
limburska
3 patra

přízemí- předsíň, chodba, kuchyň s jídelním koutem, hala a obývací pokoj se vstupem na zahradu, wc, koupelna, ložnice se vstupem na zahradu, komora, bazén 4,5x9,5 s protiproudem, automatikou, strojovna, sprchový kout, wc, kotel- samostatné ohřívání bazénu nezávislé na domě,

podkroví- hala- knihovna, pracovna, 4x ložnice, 2x velká koupelna s WC, 4x šatna k ložnicím s úložným prostorem na míru

půda- po vyklápěcích schůdkách- úložný prostor

suterén garáž pro 2 vozy za sebou, prádelna, kotelna- plynový kotel, wc, relax- sauna, sprcha jacuzzi s párou a masážemi, whirpool pro 4-8 osob, velká místnost s kuchyňským koutem, lze využít jako pracovnu, garsonku, lék. ord., momentálně jako kosmet.salon, se samostatným vchodem

zahradní domek- dílna, letní kuchyň s kuchyňským koutem, letní voda, velký prostor s vnitřním uzavřeným posezením s grilem a udírnou, 2 zastřešené kotce pro velké psy, venkovní ohniště

plyn, kanalizace, el. 220/380, napojení na CPO, poplach, čidla, zahrada navržená architektem, vzrostlé stromy, osvětlení zahrady, zavlažování, centrální vysavač, centrální automatické bezpečnostní rolety, 2 elektrické brány a 1 ruční velká brána do zahrady, kam lze pohodlně zajet, parkování v garáži, před garáží 1 místo, další 2 místa na pozemku, les hned za domem a zahradou, ze 3 stran chráněné území, napojení na cyklostezku, slepá, klidná ulice, nádherný výhled, vyjímečné místo, nutno vidět!!! Veškeré služby a obč. vybavenost na dosah, mezinár. škola, MHD 200m, tram., bus, metro 15min busem Kačerov, nebo 15min Smíchovské nádraží, autem 13km na Václavské náměstí do centra, ale uprostřed přírody v chráněné oblasti !!!
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2010 až červen 2017
  • 80 zobrazení
  • 0
holkysobe
V pořadí 12. cyklobabinec jsme uspořádaly v podhůří Orlických hor ve Verměřovicích (nedaleko Letohradu) v roubené chaloupce u Beránků:
http://www.e-chalupy.cz/orlicke_hory/ubytovani-vermerovice-chalupa-u-beranku-8332.php., kam jsme se dopravily vlakem i s koly. Útulná chaloupka zvenku maličká, byla velmi účelně propracovaná ke spokojenosti návštěvníků, kterých by se do ní vešlo 10. Poskytovala nejen nocleh, ale i vybavenou kuchyň, jídelnu, společenský pokoj a venku malý bazén, zděné ohniště s grilem a dokonce i saunu.
První den jsme udělaly okruh po pravém břehu Pastvinské přehrady a vracely se přes Mladkov a Jablonné nad Orlicí podél Tiché Orlice. Chvílemi náročnější trasa, ale za to krásné výhledy do malebné krajiny. Jelikož jsme vyrazily ještě před 10. hodinou, zpět v chaloupce jsme byly již kolem 18. hodiny. Celkem jsme najely 45 km.
Druhý den - v neděli - jsme se sbalily a chaloupku po snídani opustily. Na luxusní cyklostezku nás vyvedli manželé Beránkovi, kteří jeli s rodinou také stejným směrem. Naším záměrem bylo dorazit po proudu Tiché Orlice do Ústí, kde jsme chtěly nastoupit na vlak. Dostatek času a asfaltová stezka nám umožnily zdržet se v Letohradu - hlavně v zámeckém parku a prodloužit výlet až do Chocně, kde jsme se po obědě a zákuskách u nádraží ještě stihly prospat. Pak pokračovaly vlakem do Pardubic a odtud posledních 10 km do medlešického pivovaru, kde jsme měli sraz s několika našimi chrudimskými přáteli.
Celkový počet km za oba dny byl asi 102 km.
Počet účastnic byl tentokrát úctyhodný - 9, a to hlavně proto, že s námi opět mohla jet Růženka, která si od Jitky opatřila motokolo a bez zrychleného dechu absolvovala od pátku až do neděle. Také jsme uvítaly novou členku týmu Moniku Volnou a doufáme, že jsme ji neodradily pro další výlety.
Takže: Blanka, Irča, Iveta Jitka, Monika, Růženka, Světlana, Věrka a Zuzka.
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2018
  • 76 zobrazení
  • 0
holovic
Pár poznatků:
- Norové mají přísná pravidla silničního provozu - především v omezení rychlosti - ale nikdo ta pravidla nerespektuje (uvidíme, kolik pokut budeme muset platit). Za celou dobu jsme nepotkali jediného policajta a neviděli jediný ťukanec.
-Silniční poplatky probíhají automaticky - technikou na identifikaci vozidel - vyúčtování přijde časem na adresu trv. bydliště - nic vás při jízdě nezdržuje.
-Norské silnice mají opravdu kvalitní povrch, ale ne všechny (jak se všude píše). Jinak zejména v horských oblastech jsou hodně úzké a s takovými výhledy, že by se člověk strachy pos..., ale dá se na to za pár dní zvyknout a poblíž nejhorších úseků jsou rozšířená místa, na která se dá případně couvnout, či dojet.
- Všude na hranicích tímto směrem probíhají "namátkové" kontroly. Zastavována a odstavována byla pouze konkrétní vozidla (ať si to každý přebere po svém) - nás nikdo nekontroloval.
- Xenofobie (rasismem bych to nenazývala) nepanuje zdaleka jen u nás - byli jsme svědky situace, kdy na nákup potravin vyrazila tříčlenná skupina opálených krasavců (jistě lékaři, či inženýři, kteří prchli před válkou - soudě dle luxusního BMW, kterým přijeli, si nestihli vzít ani doklady) a ihned byla přivolána ochranka.
Ale zpět k zemi vzdálené:
- Na túry se nevstává - spí se dlouho, protože zde není tma - jen šero cca od 23 hod - někdy je takové světlo, že nás to budilo.
-Dalo by se říct, že od 19 hodin do 10 dopoledne jsou prázdné silnice.
- Venku se nedá po večerech vysedávat - buď je na to chladno nebo Vás žerou komáři - občas jsme stejně vysedávali (pomůže ohniště - někde jsou na to zařízení a silný repelent - někdy nepomůže nic).
- Jezdí zde hodně našich škodovek a jezdí v nich Norové.
- Nejluxusnější a největší obytňáky mají němečtí důchodci i (i velikost autobusu) - vozí si i laťkové ploty, altány se závěsy a truhlíky s kytkami - předpokládáme, že na jednom místě vegetí celé prázdniny, jinak je to k nepochopení. Napadlo mě, co si o nich asi myslí Norové, či Švédové, kteří nemají ploty ani kolem domů a chat.
-Všude se platí kartami - bankovky nikde nikdo nevytahuje, pouze u "kempařů" je třeba mít po kapsách norské desetikoruny - vhazují se do automatů na teplou vodu ve sprchách - jinak teče pouze studená - jedna mince - 5min.
-Kamkoliv pohlédnete, vlají norské vlajky - Norové jsou hrdí na svou zemi a je jasné, proč. I my jsme si nakoupili vlaječky a suvenýry s norskou symbolikou - na památku a jako projev úcty.
-Některé kempy nemají sprchy, pouze možnost načerpání vody (pro bydlíkaře), jiné mají krom základního vybavení i pračky se sušičkou, grily, zahradní nábytek, kuchyňky, sauny, hry a hračky pro děti. Zažili jsme zde obojí.
- Náš obytňák patřil k veteránům, ale nebyl ojedinělý a viděli jsme i starší modely (nejstarší, co jsme viděli, měli Francouzi).
-U sámošky jsme potkali Slováky (kteří zde pracují) - prý "či nemáme na predaj pivo či slivovicu, alebo aspoň cigarety". Bylo nám jich líto, ale neměli jsme - kořalu nepijeme, nekouříme a předražené pivo jsme zde kupovali každý den, jelikož jsme si vezli jen pár Plzní a Heinekenů z domova (Doma na to není chuť, nenapadlo nás, že tady bude). Tak až sem někdo pojedete, vemte i pro Slováky, sú to naši nevlastný bratija!!
-Často projíždíme stavbami silnic a tunelů, kde se ale nyní v sezóně nepracuje, aby nebyl narušován plynulý provoz - bagry a stroje jsou úhledně seřazeny u silnice a lžíce a radlice jsou barevně nasprejovány vzkazy s přáními hezkých prázdnin od dělníků.
- V obytňácích jsme potkávali nejvíc místních, pak Švédy, Dány, Němce, Francouze. Potkali jsme i dost Američanů - tvářili se, že jim patří svět, nikoho nezdravili a hrdě nesli vlajky s hvězdami a pruhy :-)). Ve vypůjčených dodávkách se zde pohybují kvanta asiatů - jsou neskutečně otravní - bzučí kolem všeho a všech jako mouchy a dokážou na sebe navlíct neskutečné věci - smáli se našemu historickému, leč spolehlivému vozidlu a na túru vyrazili ve zlatých a stříbrných igelitových bundách, s neonovými deštníky, v elegantních kabátech až po kolena a viděli jsme i cca 12ti centimetrové štekle. Fotí a točí sami sebe na "placky", nejlépe "z prodloužené ruky". Jiný kraj, jiný mrav - my jsme se jim smáli taky. Naopak "kolegové - obytňákoví veteráni" a že jich bylo dost, na nás vždy srdečně a s úsměvy mávali - však my na ně taky. Náš veterán si vysloužil jméno - Joachym (inspirováno oblíbenou knihou mého dětství - stařeček Joachym - Dýmka strýce Bonifáce).
- Až na jednu noční vichřici s deštěm, jsme měli po celou dobu teplé a slunečné počasí - někdy až horko - ochlazuje se navečer, chladné jsou noci - topit nebylo třeba ani jednou, teplých fuseklí často. Mně tedy na rozdíl od Ondry přišla i ta vichřice romantická, jelikož nás jednak v ničem neomezovala a jednak je třeba poznat i drsnou stránku této země a pokud je to v noci při usínání a ne třeba na túře, co víc si přát. (pokračování příště)
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2018
  • 401 zobrazení
  • 0
bbclub
ZASE jedna podařená akcička za námi. Jezdíme pořád dál. Jezdíme pořád ve více lidech. A zažíváme nové neuvěřitelnosti, které stmelují bandu, upevňují přátelství a zůstávají ve vzpomínkách navždy. Tak jako už kdysi táhli čundráci o víkendech krajem, aby našli svou cestu z města, nejdřív po kolejích táhli bosí a pak spali pod celtou ve skalách vprostřed zašuměných lesů, kde ohníček zahříval všechny společně a bez rozdílu.... tak to jsme sice trochu uhnuli, i když ne moc ...

My to vzali na kolech. I když nejdříve taky vlakem a to z Ústí nad Labem do Roudnice. Odjezd z nádraží byl dramatický. Jeli jsme ve složení: Martin, Michal, Petr, Zbyněk. Abecedně řazeno,nikoliv pořadí toho jak jsme postupně dorazili na nádraží, kam jsme se sjeli na poslední chvíli. Do odjezdu pár minut, kola s plnou bagáží pod schodištěm nově zrekonstruovaného nádražní haly, kde nejezdily výtahy, s vlakem co už "houkal" k odjezdu.. první horká chvilka hned na úvod. Naštěstí nehledě na bolavá kolena či tříselnou kýlu jsme dokázali vynést a naskládat 4 kola s plnou bagáží do vagónu, kde se vzápětí našlo volné sezení i pro nás. Než jsme stihli rozbalit karty... byli jsme v Roudnici.

Po krátké prohlídce šikmého dlážděného náměstí v centru a projíždce po mostě s výhledem na řeku i Roudnický Zámek, se přesouváme pod něj na nábřeží směrem na Račický kanál, kde právě probíhá souboj veslic válečných Vikingů, bohatě barevně zdobených. Prostředí lákalo k prvnímu pivku, ale dálka před námi slibovala víc.

Kolem kukuřičného pole, projíždíme přes Štětí, kde jsme úspěšně minuli všechny pumpy, které jak se později ukázalo, budou mít jistý strategický význam dojezdu jednoho z členů. Jedna pumpa přece jen objevena... ale neměli vzduch. Zatímco Petr marně hledal kompresor, co by mu do pneu natlačil trochu tlaku... Zbyněk mezitím do sebe natlačil už asi třetí řízek. Postupně jsme všichni dotlačili kola až do kopce na Chcebuz a zkoukli jak tam filmaři rozmlátili už rozmlácenou scenérii starého statku, kde se natáčel film Lidice. Zbytky ohořelých staveb už asi nikdo neopraví... vesnice je na tu dekoraci pyšná.

Zbyněk sežral další řízek... a to už jsem dostali hlad všichni, takže jsem udělali zastávku hned za vískou u nějaké bývalé Kovárny, kterou obývala překvapená rodinka z toho, ce se jí to kolem baráku usídlilo za žrouty na kolech. A domorodci překvapení jistě byli i pak co jsme odjeli. A to jsme jim tam nenechali ani drobek smetí. Mementem po nás ale zůstala zanechaná dlažební kostka, kterou Zbyněk urputně celou dobu táhnul v zavazadle, jako rodnou hlroudu po tom, co ji vyrval v Ústí z chodníku, aby si s ní podepřel brašny, který mu padaly z nosiče. Petr mu pomohl to vyřešit, řízkem už ho za to ale Zbyněk odměnit nemohl, už do sebe nacpal poslední. A nacpaní jsem byli všichnni. Bylo akorát na čase něčím to spláchnout a tak jsme vyrazili najít hospodu.

Za pár stovek metrů jsem nalezli jakousi domorodou maketu rádoby hospody, ale riskli jsem to o kus dál. Přes různé polní cestičky, jsem se dodrncali až do vesničky Pavlíčky, kde jsem zapadli do útulného soukromého vinného sklípku, kde se pro nás už chladily Svijany. Michal neodolal dorazit se po předchozí svačince utopencem. V příjemném chládku by se sedělo snadno, ale Doksy čekaly.

Po cestě kolem ohradníků s koníkama a chaloupek v různých vesničkách (jednu z nich si Zbyněk oblíbil kvůli jménu) jsem roztahaní dojeli do Doks a doplnili zásoby. Ty jsme předtím nakoupili, na radu jakési paní z parčíku, ve vietnamské večerce v jednom městečku Dubá, protože údajně nic blíž není. Tak jsme tam nakoupili a vyjeli... vzápětí hned za rohem se vynořil místní dům potravin - sámoška. Než jsme stihli babku radilku proklít, přišli jsme na to že byl fakt zavřenej. Ale ten okamžik překvapení stál za to.

V Doksech, jsme tedy na náměstí jen doplnili jen lahve s pitím. Petky s pivem. Martymu se asi zdálo, že málo pění, tak jí cestou párkrát hodil z nosiče, jinak se tam vlastně nic zvláštního nestalo. Tedy vlastně jen taková drobnost po setkání s jedním kolegou domorodým cyklistou, co nám při hledání místa k zakempování v místním lesíku u rybníka, poradil tutovou cestu k bezva místu. Bylo jen potřeba dostat se podle něj určeným směrem... přes asfaltku. Byli jsme ovšem v lese... Po hodinovém motání se v lesním bludišti, které sestávalo z nekonečných kolmých odboček a písečných cestiček, které už už vypadaly, že budou končit hledanou asfaltkou, jsme se za pomoci GPS navigace, dedukce, instinktu a domorodcových slov v paměti, dopracovali ... doprostřed bažin. Jako vojáci ve Vietnamu, jsme se proplétali džunglí, obtěžkáni plnou polní naloženou na velocipédech, jejichž úzké pneu se zařezávaly do měkké bažinaté půdy, která pod nohama v podloží stále více řídla, zatímco okolní les, traviny a houštiny stále více houstly. Čas se najednou neuveřitelně zrychlil, slunce hnalo za obzor a komáři se ženili... naše bojové nadšení dosahovalo vrcholu... už jsme prostě nemohli dál.. dál už to nešlo... no fakt ne... nebyla tam totiž už cesta a tak jsme se naštěstí vrátili. Živí. Z této situace vznikla poze jedna fotka, protože navzdory podmínkám, bylo potřeba tento zážitek zdokumentovat alepoň jedním snímkem... kdybychom nepřežili. Ale přežili jsme .. i když to byl Saigon.

Za tmy jsme po nekonečné cca 10km "projížďce" hadovitou asfaltkou dorazily na Hradčany. Nikoli v Praze, ale v Ralsku. První strategický bod k ukotvení jsme zaujali kde jinde, než v místní hospodě. Brzo, po pár půllitrech jsme objevili, že je plná dobrých lidí...a nejen hospoda, ale celá ves. Naprosto neznámé bandě čtyř cyklistů nejdříve radili uchýlit se na noc někam za ves, ale po postupném sblížení jsme dostali nabídku k přenocování dokonce i pod stříškou u hospůdky. Volba padla ale na možnot tam, kde v chráněné krajině se zákazem dělat ohýnek, pálejí místní čarodejnice.... totiž na centrálním travnatém plácku pro děti. Tam bylo ohniště, dřevo, bytelný zahradní nábytek k sezení i stolování...a dokonce i malý altánek. A hned bylo kde grilovat. Hostinský nám zdarma poskytl kelímek horčice (děkujeme) ... místní krásky nám zdarma poskytly možnost si píchnout (děkujeme) buřty na jejich vidlice k rožnění (viz foto, kde někteří opalují buřty ...a Márty jen tu vidličku). Hezky jsme se najedli, napili, vyspali po tom, co jsem poseděli dlouho u ohně u tiché hudby linoucí se jako MP3 z MIchalova telefonu položeného v těsné blízkosti žhavých uhlíků, které probleskovaly tmou a postupně zhasínaly stejně, jako postupně zhášely naše čelovky... Ráno bylo PRÁZDNÉ ohniště, petflašky od piv... a zadní duše Petrova cyklooře. Po dohuštění, nezbytné dokumentaci, navrácení pícháků (děkujeme) opouštíme vesničku plnou dobrých lidí. Děkujeme a rádi se vrátíme.

Bývalým vojenským prostorem Ralska, kde nenní nic než les a fialová kleč podél cest, se dostáváme postupně přes pár vesniček, krásnou cyklostezkou z Provodína podél rybníka, který je tak zarostlý, že to vypadá jak cesta podél louky, až do Zahrádek. Tam poblíž místního zámku, v malebném centru vísky, převlíkáme ranní teplejší oděv do letní odlehčené pohody... jeden krátí kalhoty, další odkládá nafouklou bundu... a následuje malebná historická zámecká alejka kolem rybníka s labutěma, až do Holan.

V Holanech, den po předchozích slavnostech ještě vonělo grilované sele i když už ho nebylo. Dali jsme alespoň česnečku a samozřejmě pivko. Svijany opravdu chutnaly. Čekání na to až z nás vyprchají, jsme vyplnili pokecem s místními a focením okolního exteriéru..i interieru, který jsme postupně navštívili bez toho, abychom se pak vrátili ke stolu, kde jsme předtím seděli. Takže nic nebránilo tomu, abysme opět pak naskákali na kola a vyrazili. Ujeli jsme pár desítek metrů a v minutě jsem byli bleskem zpátky. NE že by nám tam tak chutnalo. Ne že by jsme se nemohli odtrhnout od Svijan, nebo místní atmosféry. Hnali jsme se k našemu stolu proto, že na něm ležela naše hromádka mobilů, peněženek atd. Scéna jak z filmu. Martin: "Já nemám mobil!" Petr: "Já peněženku!" Michal: "Já všechno!" Zbyněk: "... eee?" Z Holan jsme málem odjeli oholený. Takhle rychle jsme se nikdy do žádné hospody nevrátili !

S několika zastávkami na dohuštění ucházející pneu, doplnění zásob kukuřice a odlehčení od přebytečncýh tekutin dorážíme přes vesničky kolem luk,chmelnic sjezdem z kopce na Kravaře do vyhlášené restaurace U Doušů. Tam doplňujeme nezbytné ztracené tekutiny. Márty a Zbyněk neodolají a cpou se borůvkovejma knedlíkama. Všichni zapíjíme pivem... a to máme před sebou samé kopce.

Po dosažení Úštěku si už ani nic nedáváme. Zdravíme místního stánkaře Jirku, který je ale zaneprázdněn grilováním selete, hosty a švagrem. Vykonáme společné foto a razíme do Lovečkovic.Cesta je nekonečná, Petr s poloprázdným zadním kolem přesto dorazí na kopec dřív než Michal. Kde ten je? Neodbočil a střihnul to nějakým polem, kterého si kus namotal do řetězu. Přesto se shledáváme na dalším rozcestí, kde ho Petr zachytává na poslední chvíli. Dlouhý táhlý a krásný sjezd do Března tím pádem můžeme frčet zase společně. Poslední pivko dáváme u Dubu ve Velkém Březně, odkud půlka (Zbyněk -Michal) frčí domů po cyklocestě a půlka (Martin - Petr) přes přívoz.

Doma po dvou dnech a 130 Km Paráda. Počasí vyšlo a nálada taky. Víc takových výletů. Víc takových akcí. Víc takových cykloparťáků. A víc kompresorů na vzduch po cestě... když náhodou duše tlakem strádá. Ale duše v pneu se dofoukne, nebo vymění...a ty naše člověčí tímhle výletem rozhodně nestrádali vůbec. Naopak. Bylo to super. A to je to, proč to děláme.
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2008 až září 2012
  • 181 zobrazení
  • 0
cervik-dobriv
Sardinie v sedle TGB 1 000
Že se pojede na Sardini, už bylo rozhodnuto loni, než jsme dokončili expedici na Korsice na které se nám moc líbilo. Vyrážíme ve stejném složení: František, Zdenda a já s Vladi. Tentokrát už všichni na TGB Blade 1000 LT EPS 4X4. Už to naznačuje, že to bude ostré svezení, plné adrenalinu a zážitků. 7. května na noc vyrážíme směr přístaviště Livorno, 1 050 km jsme zvládli v klidu za 15 hodin. Je čas, tak se jdeme projít do města. Trajekt vyplouvá na noc a tak se zkulturníme a odpočineme v nezvykle velké kajutě.
První den začal v 6:30 hod. - vyloděním v přístavu Golfo Aranci a přesunuli jsme se do nedalekého kempu, kde jme odstavili auto s vlekem a nastrojili čtyřkolky. Byl to koncert. Už v 9 jsme vyrazili po trase směr sever a pěkně zostra. Na nezpevněných cestách nás překvapila jednosměrka, tak jsme ji dali v protisměru. Lemovala krásně pobřeží, kde jsme se spouštěli „šoustkami“ k osamoceným plážím. Na jedné z nich dáváme oběd. O kousek dál se brodíme rákosím a za ním písčitými cestičkami, které si náležitě užíváme. Před nájezdem na silnici nás zastaví závora. Hledáme kudy ven. Z druhé strany nás uzamklo golfové centrum. No nedá se nic dělat. Musíme drsným kamenitým výjezdem přes kopec. Dávám L, 4x4 a i pro jistotu uzávěrku předního diferenciálu. Je tu od vody vymletá strouha a potřebuji, aby všechna kola zabírala. Tady není prostor na chybu. Kameny od kol se za mnou kutálejí, chvílemi jsem nejistý, ale zastavit by znamenalo skončit v kotrmelcích. Po pár minutách jsem se prohrabal na vrchol. Potom i Fanda a Zdenda. Jako oddych jsme navštívili kamenné Nuragi a pevnost na hoře Altura. Na závěr jsme si nechali výhled ze zátoky Cala Spinosa na Korsiku a město Bonifacio, kde jsme byli loni a tam se zrodila myšlenka, že příště dáme ostrov na druhé straně. Je čas hledat kam se uklidíme přes noc. Pláže jsou tu nádherné, ale moc komerční. Na jedné jsou i písečné duny, ve kterých jsme se schovali. Ne na dlouho. Vykázal nás místní, že jsme zrovna v oblasti, která je chráněna. Na jedné vyhlídce potkáváme Čechy s karavany, kteří jsou tu už 14 dní, tak z nich dolujeme informace, jak to tu chodí. Pokud máte karavan, tak vás policie nechá přespat na parkovištích přímo u pláží. Bohužel stany nekompromisně vyhání do kempů tak jeden dobrovolně navštěvujeme.
2. den
Ráno musíme tankovat. Benzínek je tu dost a jsou tu i bez obsluhy, které jsou levnější, než vedlejší stojan s obsluhou. Jen se chvilku dohadujete s automatem. Po natankování mizíme v polích a v kopcích. Vedle vesničky Luras na jednom vrcholku u prehistorické stavby dáváme oběd. Jsou tu obrovské placaté kameny naskládané na sobě, jako kdyby jste si tu chtěl udělat přístřešek před deštěm. Podle domorodce je to posvátné poutní místo, kterých je na ostrově mnoho. O pár kilometrů dál navštěvujeme ještě jedno. Představte si dvoumetrové placáky naskládané u sebe jako zeď. Uprostřed malý vchod, kudy se sotva proplazíte dovnitř. Já jsem našel pohodlnější vchod. Propadlý strop kudy se spouštím dovnitř. Chodba sotva metr široká a jeden a půl metru vysoká vyskládaná z kamenů. Po deseti metrech končí kamenným stolem jako oltář. Všude kolem rostou korkovníky, které jsou do metru oloupané a na nich je napsaná poslední číslice roku, kdy byl oloupán. Prý každý osmý rok je kůra dorostlá do správné tloušťky na výrobu špuntů. V přilehlých vesnicích se na velkých hromadách suší a zpracovává. Ještě navštívíme nejznámější Basiliku Della Santissima. Je pruhovaná jak zebra. Černý a bílý kámen v pruzích už z dálky přitahuje pozornost. Na závěr dne míříme na nejsevernější bod ostrova, do vesničky La Pelosa. Naproti ní jsou 3 ostrůvky, na které se dá doplavat. Dva menší a jeden větší, kde je národní park. Kempování na divoko v přírodě se mi pomalu rozplývá a tak nacházíme otevřený kemp až v městečku Alghero.
3. den
Neptunova jeskyně, dlouhá kolem 1200 m je jednou z nejznámějších na celé Sardinii. Nachází se ve vápencovém výběžku Capo Caccia. Skládajá se z řady sálů, průchodů, jezírek a různých chodbiček. K jeskyni je možné doplout lodí, jelikož se nachází na úrovni hladiny moře, ale je přístupná i z pevniny, musí se ovšem sestoupit 110 výškových metrů po 656 schodech, které jsme zvolili. Ale zbytečně. Prošvihli jsme vstup o pár minut a další byl až za hodinu. Nechtělo se nám čekat, tak snad nám Bůh moří Neptun odpustí. Od moře míříme do hor k termálním pramenům, které jsou podle fotek volně v přírodě. Až tak zas volné nejsou. Všude samé ploty. Přijíždíme k prvnímu, který je oplocený a uvnitř se pasou ovce a prasata se válí v termálním jezírku. Druhý je také za plotem, ale místní nám ukazuje, že máme projít napůl rozpadlou brankou a dojít k němu. Kamenný bazén s písčitým dnem a hloubkou po kolena. Vyvěrající horká voda nám příjemně masíruje chodidla. Tady by se kempovalo, ale nemáme tu odvahu na cizím pozemku a v okolí žádný kemp není. Ty jsou zase až kolem moře, takže po chvilce relaxu zase sedáme na čtyřkolky a pelášíme dál po trase. Narážím na první problém. Kolem všech cest jsou ploty. Doma jsem vybíral průběžné kamenité nebo prašné cesty a zrovna na téhle byla zavřená brána. No nic. Improvizuji a po 50 km jsme zpátky na trase. Nekonečné ploty nás nepustili dřív. Přijíždíme k bio kempu. Za 30 € na noc se studenou sprchou to se nám zdálo moc, tak to musíme dotáhnout k moři. Tento den jsme dali 260 km.
4. Den
Ve znamení túry. Čtyřkolka se dostane až na okraj skal a odtud už musíme pěšky. Je tu ráj horolezců. Soutěskou sestupujeme hluboko až do vyschlého zarostlého koryta, kterým po 2 km dojdeme až na osamocenou pláž. Všechno tu nádherně kvete. V dálce slyšíme vrčet centrálu, což znamená, že tam bude bar. Taky že jo. Po hodině sestupu nám ani nevadí, že tu pivo stojí 3 € a s chutí ho do sebe klopíme. Vedle baru je zaparkovaná čtyřkolka Arctic Cat 700 s malým vlekem. Nevím, jak ji sem dostal, ale jestli jezdí tím korytem co jsme šli, tak tu má těžkou dřinu. Jdeme se na chvilku vyvalit na pláž Cala Luna. Máme přeci odpočinkový den. ? Asi ne sami koukáme. Před pláží je velké jezírko sladké vody a u něj se povalují 200 kg pašíci. To by byla zabíjačka. Na pláži do tvaru podkovy je celkem plno. Horolezci i turisti v důchodovém věku, ti všichni si užívají tuhle pláž. Dáváme si dvacet a po hodině mizíme zase do baru, odkud se nám nechce a před výstupem se musíme pořádně posilnit. U čtyřkolek už jsme zase střízliví, ale i kdyby, tak na asfaltku se dnes už nedostaneme. Tady jsou krásné kamenité cesty, které šplhají v horách. Na jednom hřebeni je krásný plácek na kempování. Místní si tu dělají pikniky. Z kamení vyskládaná ohrada a uvnitř ohniště a místo na 3 stany. Je rozhodnuto. Kempujeme v NP Gennargento. Konečně na divoko, kde mohu vyzkoušet sprchový kout s horkou vodou.
5.den
Hned po ránu na hřebeni nacházíme leta odloženou chloubu ruské výroby UAZ. Pod kapotou má dieselový motor Peugeot. Baterku už někdo odnesl, tak mám možnost vyzkoušet moji silnou powerbanku, která by měla nastartovat motor o obsahu 2,5L. Světla svítí, stěrače stírají, klaxon troubí, jen ke startéru šťáva neteče. Dokázali by jsme si hrát až do večera, ale jsme tu za jiným účelem, tak musíme dál. Sjezd z hřebene do kaňonu Gorropu, byl plný adrenalinu. Klesáme léty nepoužívanou kamenitou cestou, širokou akorát na čtyřkolku. Zde odvádí motorová brzda skvělou práci. Rychlost, spíše plazivost, řídíme jen plynem. Po půl hodině jsme se dostali na asfaltku, která kopíruje pohoří, ale mi chceme ještě níž až dolů do rokle. Domácí příprava tras se vyplácí. Další úžasná cestička vedoucí až na dno rokle. A proč byla úžasná? Protože když jsme vyjeli po jiné více projeté cestě z kaňonu zase na silnici, tak tam byla otevřená závora a značka zákaz vjezdu a cedule Offroad Turistika. Za poplatek vozí 5 km lidi v offroadech dolů a zase nahoru. Slečně u pokladny se to moc nelíbilo a snažila se nám vysvětlit, že máme zaplatit. Kdyby chtěla nějaký drobák, že jsme tam jeli sami, tak jí ho dáme, ale ona chtěla taxu, jako když vás tam vezou autem, takže jsme raději dělali, že jí nerozumíme a jeli dál. Oběd dáváme, jak jinak, než v parku Orcosio, kde jsou i lavičky a kamenný gril, ale není co na něj dát. Dnes máme ještě v plánu jet na jednu odlehlou pláž, ale musíme dotankovat, což znamená odklonit se od trasy. Benzínek je tu dost, jen je problém, že pokud chcete natankovat plnou nádrž, tak jedině přes kartu. V hotovosti jen po 5 € a automat nevrací, což znamená, že nikdy nemáme plnou nádrž a tím i nepřesný dojezd. Začali jsme to řešit, tak že to co chybělo v nádrži, jsme dolili z kanystrů, abychom měli všichni dojezd 230 km a já podle toho upravoval tankování. Vracíme se zpátky na prašnou cestu, která kopíruje vyschlé koryto až k moři, kde je kemp na pláži. Zase chybka. Závora 2 km před cílem. Čtyřkolky odstavíme do stínu křoví a jdeme na procházku. Kemp na pláži sice je, ale jen pro pěší. Nevím, kdo jim sem chodí, když z nejbližší silnice je to sem přes 30 km, ale třeba tam vozí turisty loděmi. Osamocenou pláž Sisine máme pro sebe. V sezóně to tu musí být šílené. Hlava na hlavě. Turisti sem jezdí obdivovat jeskyně, které jsou přístupné jen z lodí a jsou jich tu desítky. Skály vypadají jak ementál. Je čas se vrátit do civilizace. Kempujeme zase u moře poblíž Lotzória.
6. den
Vyrážíme brzo po ránu. Čeká nás druhá jeskyně Su Marmuri, která je považována za nejpůsobivější v Evropě, díky délce 850 m a průměrné výšce 35 metrů. Fakt nádhera a smí se tu bez blesku fotit. Odtud míříme zpátky po hřebenech k moři. Při jednom sjezdu se chová čtyřkolka divně. Mám defekt na 2 knoty. To byl pěkně ostrý kamínek. Na pobřeží nacházíme starou pobřežní pevnost. Ideální místečko na občerstvení. Jsme unešeni, jak je tu nádherně čisté a průzračné moře. O kus dál projíždíme podél plotů a otevřenou branou. Na GPS se mi objevuje ikona zelený tank. Tato značka znamená vojenský prostor a tím jsme měli ještě jet 20 km. Proto ta pevnost. Vracíme se raději zpátky a tuto oblast objíždíme po asfaltu. Díky
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2017
  • 444 zobrazení
  • 0
lukaslej
  • 18.6.2018
  • 61 zobrazení
  • 0
kolotuk12
  • červen 2017 až leden 2018
  • 55 zobrazení
  • 0
vitekrmz
  • únor až září 2017
  • 50 zobrazení
  • 0
jarda-quad
  • 16.8.2017
  • 34 zobrazení
  • 0
radek48
  • 1.5.2017
  • 58 zobrazení
  • 0
volente
  • 2.5.2015
  • 67 zobrazení
  • 1
saltoangel
  • 19.5.2007
  • 133 zobrazení
  • 0
marsol
  • 29.12.2013
  • 108 zobrazení
  • 0
grifo15
  • léto 2013
  • 33 zobrazení
  • 0
reklama