Hledání: stadia

Pro dotaz stadia jsme našli 137 výsledků.
AKCE -35 % s kódem
Vytvářejte
fotodárky v akci!

Akce trvá do 30. 11.
Kód: BLACKFRIDAY2020
BLACKFRIDAY2020
slavek-m
Nádherný letní den v Krušných horách ve společnosti prstnatců. Vzhledem k podobnosti a příbuznosti prstnatce plamatého pravého a Fuchsova bylo jejich určování problematické a pravděpodobně by bylo lepší skoro všechny rostliny označit Dactylorhiza maculata agg. (o to spíš, že tam bylo asi i dosti přechodných kříženců), ale o rozlišení jsem se alespoň pokusil. Našel jsem také jedu rostlinu, která se od ostatních hodně odličovala a celkově seděla na prstnatec májový rašelinný, ale možná šlo jen o podivný zaprcatělý kousek z komplexu prstnatce plamatého :-) Na české straně hranic jsem našel jen pár orchidejí - většinou náhodné setkání mezi rdesnem nebo na okraji stromů. Na německé straně hranic je kouzelná louka - porostlá bílým kobercem koprníku, mezi kterým svítí arnika. Na okraji louky u potoka rostou tučnice a všivce (a našel jsem i jednu rostlinu kropenáče vytrvalého v pokročilém stádiu poupat). Po celé louce kromě vítodů kvetou stovky, možná tisíce prstnatců z komplexu prstnatce plamatého - plamatý pravý a plamatý Fuchsův. Kolik ketrý poddruh zastupuje dílů celé populace netuším, ale zřejmě se tam vyskytovaly oba.
více  Zavřít popis alba 
180 komentářů
  • 8.11.2020
  • 140 zobrazení
jaroslavburda
Sítinovka pěnišníková (Graphocephala fennahi) - Po dlouhé době se konečně dostávám k focení. Uplynuvší měsíce jsem se bezezbytku věnoval stěhování z rušného města na samotu do krásných českých hor, a přesto, že řeším problémy s kolenem (a je pro mě velmi obtížné fotit), už jsem nevydržel bez hmyzíků ani o den déle.

Dnes se podíváme na exoticky vybarveného kříse z čeledi křískovití (Cicadellidae) - polokřídlou sítinovku pěnišníkovou. Tento drobný hmyz o velikosti cca 8-11 mm byl na našem území objeven teprve před několika málo lety v některých částech Prahy (zdroje uvádějí rok 2004). Odtud se celkem úspěšně rozšířil do dalších krajů ČR, což svědčí o schopnosti aktivně se šířit na lokalitách s příznivými podmínkami pro výskyt a přežívání sítinovek. Původem je však doma v Severní Americe, odkud se v první polovině 20. století rozšířila do Velké Británie a odtud i na naše území a do většiny zemí Evropy. Podobá se dobře známé sítinovce zelené (Cicadella viridis), o které píše již např. Vladimír Javorek v Kapesním atlasu ploštic a křísů (1978). Avšak sítinovka pěnišníková je mnohem exotičtěji vybarvená, jak si z fotografií můžeme povšimnout.

Jméno sítinovky pěnišníkové je odvozeno od pěnišníků nebo-li rododendronů, oblíbených keřů, které se pěstují pro svou estetickou hodnotu a nenáročnost v mnoha českých zahradách a parcích. Pro sítinovky slouží pěnišník jako prostředí vhodné pro vývoj a taktéž jako zdroj potravy. Samice sítinovky kladou na podzim vajíčka do květních pupenů. Na jaře se vylíhnuvší larvy poškozují nejen pupeny, ale i listy; dospělý křís pomocí bodavě savého ústrojí (rostrum) nasává potravu z rostlinného pletiva (sání listů menším počtem jedinců na vzrostlých keřích nezpůsobuje výrazné vizuální poškození). Dospělce a starší nymfální stádia můžeme studovat počátkem léta (mají rády přímé sluneční světlo a teplo), dospělé jedince můžeme pozorovat na keřích až do pozdního podzimu.

Vyjma úhledně pestrobarevného zbarvení, velkých fazetových očí a štíhlého těla se střechovitě složenými křídly, stojí za povšimnutí například i (především) zadní pár nohou, na jejichž holeních si můžeme povšimnout bohatého otrnění. Trnů je určitý počet a jsou pro jednotlivé skupiny charakteristické - často tvoří tzv. hřebínky (fulgoroidea). Není nezajímavé, že např. z jednoho takového trnu na konci zadních holení se vyvinula pohyblivá ostruha (kalkar). Všechny tyto speciální "úpravy" noh pomáhají k dokonalejšímu pohybu křísů na rostlinstvu a k bezchybným odrazům při skákání.

Velmi zajímavá je i funkce bodavě savého ústrojí, pomocí kterého křísi extrahují potravu. Bodec, tvořený dvěma trubičkami, vniká do rostlinného pletiva (pod specifickým úhlem), kdy tenčí trubičkou ze slinných žláz do místa vpichu vstřikuje slinu, která obsahuje četné fermenty a umožňuje osmózu (vzlínání), a tím nasávání šťáv i z buněk, které nebyly vpichem porušeny. Zmíněný sekret je pro rostlinné tkáně značně jedovatý (vyvolává fytotoxémie). Druhou prostornější trubičkou je pumpována nasávaná potrava do jícnu a odtud dál postupuje do žaludku a dlouhého vinutého střeva. Velmi zajímavé je, že speciálně u křísů se vyvinula tzv. filtrační komora, což je vlastně vychlípenina jícnu. Komorou prochází počáteční i konečná část střeva. Konečnou částí střeva se odčerpává z potravy přebytečná voda, takže zažitina zhoustne a přední část střeva z ní dostává živiny již v koncentrovanější formě. To usnadňuje vstřebávání do těla. A podobných velice zvláštních úprav mají křísi řadu… Věděli jste například, že v bazální části zadečku se u samečků vyvinul složitý zvukotvorný orgán kombinovaný s tympanálním sluchovým ústrojím (smyslový orgán sloužící k zachycení zvuku)? Nebo například, že křísi umí speciálním "tvořítkem" produkovat dlouhá, velmi pružná vosková vlákna s velmi složitou mikroskulpturou :-)

Nehybnou, sedící sítinovku lze snadno přehlédnout. Není-li vyrušena vnějším podnětem, neprozradí se pohybem a převládající zelenavé zbarvení jejího těla ji dobře chrání před objevením. Plně vyvinuté sítinovky lze často nalézt na lícní straně listů a to v těsné blízkosti hlavní žilky. Obvykle sedí s tělem orientovaným shodně s podélnou osou listu a jsou-li vyrušeny, reagují zpravidla hbitým přelezením na jejich spodní stranu, případně odskočí a popolétnou na vedlejší list nebo jinou sousedící rostlinu. Fotografování sítinovek se tak proměňuje v úsměvnou hru na schovávanou. Ptáte-li se zda-li sítinovky pěnišníkové vašim ozdobným keřům mohou škodit, pak je nutno zdůraznit, že největším problémem je přenos parazitických hub (Seifertia azaleae) a jiných patogenních organizmů, které způsobují např. zasychání a hnědnutí květů rododendronů. Silnější infekce se projevují výraznou redukcí počtu květů. Podle četných literárních údajů dochází k infikování pletiv pupenů touto houbou zpravidla v místech poškozených mechanicky samičkami sítinovek při kladení vajíček.

Ale jsou krásné! A jsou tu s námi (dle fosilních nálezů) již od konce prvohor, z období permského.

Jablonec nad Nisou, zahrada, rododendrony
Mapovací čtverec: 5257
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + Raynox DCR-250 + dvojitý difuzér (foceno z ruky)

Foto 2020 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 15.9.2020
  • 30 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
zahrada-na-vsi
Velké hnízdo, matky vytvořily u klapky oddělek.
Celkem 135 otevřených a prázdných velkých kokonů
Nicméně i 92 zavřených velkých kokonů jen s nálezem mrtvých mladých matek v konečném stadiu
105 malých zavřených kokonů se stejným nálezem dělnic
kompletní plíseň hnízda, z parzitů pouze antherophagus a roztoči vše v malém množství na velikost hnízda.
Možné důvody docel velkých ztrát: 1.) ztráta rovnováhy (větrání) a CO2 otrava 2.) plíseň 3.) nedostatek potravy v pozdním létě. Konec hnízda začátkem srpna s nástupem tropických teplot.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 20.8.2020
  • 10 zobrazení
trempoviny
Najdou se lidé, kteří do hospod nechodí. Nakoupí si levný chlast v obchodech a pak se doma v různém stadiu opilosti dívají na televizi. Na veřejnosti se tváří jako abstinenti a pomlouvají sousedy, kteří do hospod chodí. Já hospody navštěvuji téměř sedmdesát let a myslím, že se ze mě “notorik” nestal. Pro trampa na vandrech je hospoda v podstatě druhý domov, kde se může potkat s blízkými i neznámými kamarády trampy, místními štamgasty a mnoha dalšími lidmi. Od těchto lidí se často dozvíme o zajímavostech a historii místa či krajiny, které procházíme, mnohem více, než z nějaké brožůrky. V místě svých bydlišť se trampové od počátku svého hnutí scházejí na tzv. slezinách, kde se hrají a zpívají naše krásné trampské písně. Uvědomili jste si někdy, že trampské písně jsou nejen melodické, ale především jejich texty jsou vlastně poezií, která se v ostatních hudebních žánrech příliš nevyskytuje. O trampských skladatelích by se mělo učit ve školách coby o básnících – bohužel se děti často učí o magorech. Pandemie, která také dorazila do Česka, nám hospody na několik týdnů zavřela. Naštěstí, hospody opět fungují, tak se můžeme plně radovat ze života. Ať žijí znovuzrozené hospody ! Fotky jsou od konce května 2020:
více  Zavřít popis alba 
  • 17.6.2020
  • 368 zobrazení
jaroslavburda
Klíště obecné (Ixodes ricinus) - Jedněmi z nejčastějších "kamarádů", kteří mě s neochvějnou trpělivostí doprovázejí na mých expedicích za brouky, pavouky, pestřenkami a jinými hmyzíky, jsou roztoči, s oblibou parazitující především na kopytnících a šelmách, ale nepohrdnou prakticky nikým a na lidech si zvláště pochutnávají. S klíšťaty (ale také pijáky psími či vzácnými pijáky lužními) se setkáme již brzy z jara od března do listopadu po celém území ČR a to až do nadmořské výšky kolem 800 metrů. V literatuře se uvádí tzv. dvojvrcholový výskyt, s kulminací na jaře (květen) a na podzim (září).

Protože právě nadchází první kulminační období, napišme si několik řádků o tomto nepříteli všech houbařů, makrofotografů a milovníků přírody. U příležitosti focení koprofágních brouků hnojníků (Aphodius sp.), vyvíjejících se v srnčích exkrementech, jsem využil příležitosti a vyfotil samici klíštěte obecného, která mě bezpečně identifikovala jako svého hostitele díky hojně vydechovanému oxidu uhličitému. Skutečně! Klíšťata jsou totiž slepá, ale díky Hallerovu orgánu, který je umístěný na prvním páru končetin, svého hostitele registrují podle koncentrace CO2. A že já toho v horách vydýchám hodně.

Klíště se obratně pohybovalo směrem ke mně, aby se pomocí hypostomu (chobotek - sosák klíštěte, sloužící zároveň k přidržování se hostitele) provrtalo do kůže, nejlépe na nějakém vhodném místě, v záhybech kůže. Chobot kryjí přeměněné pohyblivé chelicery, které také napomáhají průniku do kůže. Do rány klíště vypouští anestetika proti bolesti, antikoagulancia (látky zabraňující srážení krve) i látky pro dokonalou fixaci v ráně. Další účinné složky slin ovlivňují imunitní systém – důležité jsou zejména proteiny, které vážou histamin a tlumí vnik zánětu. Do rány ale mohou taktéž zanášet velmi nebezpečné patogeny způsobující vážná onemocnění. Klíšťata jsou přenašeči mnoha chorob, v našich poměrech především klíšťové encefalitidy a lymeské borreliózy, ale nelze opomenout ani nebezpečí přenosu tularémie nebo ehrlichiózy, babesiózy, z rickettsioz u nás Q-horečky atd. 24 % klíšťat přenáší některou ze závažných nemocí. U téměř 40 % lidí se neobjeví typické příznaky onemocnění. Neodhalená nemoc přechází do dalších fází, kdy je jen těžko léčitelná.

Krev sají pouze samice, které se potřebují před pářením nasytit krví, aby měly dostatek živin na tvorbu vajíček; samci se živí rostlinnou mízou. Klíšťata se vyskytují ve čtyřech vývojových stadiích – mimo vajíčka je to šestinohá larva, osminohá nymfa a dospělé klíště, imago. Doba celého vývoje kolísá mezi 1–6 lety a každé přeměně musí bezpodmínečně předcházet sání. Jednotlivá stadia sají jen jednou, ale různě dlouhou dobu (larva 2–6 dní, nymfa 2–7 dní a dospělá samice 5–14 dní). Páření probíhá na hostiteli i mimo něj a plně nasátá oplodněná samice pak klade až 5000 vajíček.

Klíšťata přezimují v kterémkoliv stadiu vývoje, v hladovém i nasátém stavu. Probouzejí se už při teplotách nad 5°C (svědčí o tom nálezy v zimním období na lesní zvěři) a umí potrápit již v březnu či dubnu, jak jsem se přesvědčil na vlastní kůži. Zatímco jedna samice pózovala, druhá se mi zákeřně zavrtala mezi prostředníček a ukazováček pravé ruky. Inu stratégové :-)

Mezi metody boje s těmito nepříjemnými ektoparazity (vnější cizopasník, který žije na povrchu těla jiného organismu, tzv. hostitele) by měla patřit jejich plošná likvidace, užívání tělových repelentů a látek k ošetření oděvu a obuvi. Dostupné a účinné je očkování proti klíšťové encefalitidě, ale především je třeba dbát na důslednou kontrolu těla po návratu z přírody. Když už si klíště domů přinesete, řiďte se pokyny například ze stránky www.kliste.cz. Důležité je správné odstranění klíštěte, kterému babské a lidové povídačky příliš nepomáhají. Otáčení PO nebo PROTI chodu hodinových ručiček nemá význam a efekt jeho dušení olejem nebo mýdlovou vodou je minimálně sporný. Parazita šetrně uchopíme pinzetou směrem od zadečku za hlavohruď (nikdy ne prsty), kývavými pohyby ho pomalu uvolníme a postižené místo ihned ošetříme jodovou tinkturou.

Další zajímavosti:

Klíště obecné je jediné klíště, které aktivně vyčkává na svého hostitele, často na vegetaci blízko nad zemí v typickém posezu „s rozevřenou náručí“.

Hypostom je pokrytý četnými nazpět směřujícími háčky sloužícími k vlastnímu průniku kůží a k následné fixaci.
Zatímco u samce je tělo kryté chitinizovaným hřbetním štítkem (scutum), u samice dosahuje štítek do jedné třetiny těla. Zbytek těla samice je tvořen měkkým varhánkovitě složeným, kožovitým útvarem zvaným alloscutulum. Ten může po nasátí krve zvětšit svůj objem až 300x.

Klíště dokáže hladovět i déle než jeden rok.

Mapa aktivity klíšťat na území České republiky: https://www.kliste.cz/cz/mapa-aktivity

Kořenov, Martinské údolí, Jizerské hory, vyschlý mokřad
Mapovací čtverec: 5258
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + dvojitý difuzér (foceno z ruky)

Foto 2020 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 15.5.2020
  • 67 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
jaroslavburda
Hypera plantaginis - Nosatce z rodu Hypera - klikoroh, jenž nemá české pojmenování, jsem objevil na rumištním biotopu za slunečného dubnového počasí. Tento 4,2-5 mm velký brouk se vyskytuje již z kraje jara (od března do května) po celém území České republiky, zvláště pak v nížinách a pahorkatinách. Cestu si našel i do Jizerských hor, kde jsem jej objevil vůbec poprvé. Prvonález mě vskutku potěšil.

Krátká morfologie: Na protáhlém zahnutém nosci, po jehož stranách jsou umístěny tykadlové rýhy, jsou umístěna lomená, kyjovitě zakončená tykadla oranžové barvy. Oči jsou černé, velké, vejčitého tvaru. Štít je široký, kulovitého tvaru, hojně pokryt šupinkami žlutavé, béžové a světle hnědé barvy. Štítek je malý, takřka nezřetelný. Od očí, přes štít až na bázi krovek se táhnou dva široké, tmavě hnědé pruhy, postupně blednoucí ve světle hnědou barvu. Další tmavé pruhy jsou umístěny po stranách štítu a krovek, v jejichž polovině se mění ve výrazné, hnědé lichoběžníkové skvrny sahající až téměř ke konci krovek. Štít i krovky jsou pod bohatým obrvením černé, hrubě tečkované. Stehna (bez zoubků), holeně (bez háčků) i chodidla jsou pokryta žlutavými chloupky. Chodidla jsou zakončena poměrně velikými, nesrostlými drápky. Tento druh klikoroha je schopný letu.

Tohoto krásného nosatcovitého klikoroha prvně objevil a popsal (1775) švédský přírodovědec, entomolog a arachnolog Charles De Geer. V larválním stádiu se Hypera plantaginis živí vlnicí, štírovníkem, úročníkem či čičorkou.

Dle Hůrky rod Hypera zahrnuje v ČR a SR přes 25 druhů spíše malých, šupinkami různého tvaru hustě pokrytých nosatců. Mají nosec delší než hlavu a výrazně vystupující ramena krovek. Brouci i larvy se vyskytují nejčastěji na bobovitých a miříkovitých, larvy se vyvíjejí volně na rostlinách.

Profesor Josef Klika v knize Brouci (1873) o Hypera plantaginis píše ještě pod dnes již nepoužívaným českým názvem rostlinopas jitrocelový (Phytonomus plantaginis - synonymum): "2"; černý neb hnědý; šedými neb běložlutými, mnohdy kovově lesklými šupinami hustě pokrytý; tykadla a chodidla rezavě hnědá; na každé krovce po straně veliká, podlouhlá tmavá skvrna; štít o polovici širší než dlouhý, po stranách silně zaokrouhlený s 2 širokými, tmavými prouhami podélnými uprostřed; krovky sotva o polovici delší než dohromady široké, bílými, poněkud odstávajícími chlupy spoře posázené a mimo velikou skvrnu ještě tmavými tečkami a tmavou proužkou vedle štítku opatřené. Všude hojný."

Josef Kliment v obsáhlém díle Čeští brouci (1899) popisuje Hypera plantaginis jako kulatočlence nahnědlého. Není bez zajímavosti, že tento sympatický brouk měl historicky dva české názvy (rostlinopas jtrocelový/kulatočlenec nahnědlý), přesto se v současné době přikláníme pouze k vědeckému názvu latinskému Hypera plantaginis.

Kořenov, Martinské údolí, Jizerské hory, rumiště, louka
Mapovací čtverec: 5258
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + Raynox DCR-250 + dvojitý difuzér + odrazka (foceno z ruky)

Foto 2020 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
6 komentářů
  • 1.5.2020
  • 48 zobrazení
jalec
Piatok 27.3.2020 ukončená karanténa v bytovke krátkym jarným výletom na Chlmeckú skalu nad obcou Chlmec po zjazdovke hore. Okrem podbeľov, snežienok, scinií, fialok nám najviac do oka padli rozličné štádia zakvitnutého ponikleca. Potešte sa s nami.
Kategorie: příroda
více  Zavřít popis alba 
  • 27.3.2020
  • 98 zobrazení
krtekjoe
Fotky železniční tratě v různých stádiích rozkladu a jejího okolí.
Domašín

#URBEX

FOTO: Xiaomi Redmi 5A
více  Zavřít popis alba 
  • 17.2.2020
  • 22 zobrazení
krtekjoe
Fotky cest po železniční trati v různých stádiích rozkladu a jejího okolí.
Smečno-Přelíc-Studeněves (bývalá železniční trať Slaný–Kačice)
Srby-odbočka k dolu Libušín

#URBEX

FOTO: Xiaomi Redmi 5A
více  Zavřít popis alba 
  • 29.1.2020
  • 33 zobrazení
zschrastice1920
Tento týden děti poznávaly zvířátka. Určovaly, kde zvířátko bydlí, jak vypadá, čím se živí, co dělá v zimě. Hrály si na zvířátka předváděním jeho pohybu, řešily hádanky pomocí obrázků, slovního popisu a pantomimy. Procvičovaly barvy hledáním barevného míčku - potravy pro veverku. Na modelu vývoje žáby poznaly děti jednotlivá stadia jejího vzniku. Procvičovaly si paměť posloupností obrázků, počet 1-5. Na obrázku vybarvily zvířata, která žijí v lese. Zazpívaly si lidové písničky s doprovodem piana a rytmické hry na nástrojky. Při pohybové chvilce předváděly pohyb zvířat na hudební nahrávku - Improvizace k hudebně pohybové výchově. Při logopedické chvilce s paní učitelkou Vávrovou vytleskávaly rytmus slov a trénovaly prstová cvičení.
více  Zavřít popis alba 
  • 17.1.2020
  • 45 zobrazení
krtekjoe
Fotky železniční tratě v různých stádiích rozkladu a jejího okolí.
Kladno-Třebichovice-Saky-Jemníky-Knovíz-Podlešín-Zvoleněves (bývalá železniční trať Zvoleněves–Kladno-Dubí)

#URBEX

FOTO: Xiaomi Redmi 5A
více  Zavřít popis alba 
  • 10.1.2020
  • 46 zobrazení
krtekjoe
Fotky železniční tratě v různých stádiích rozkladu a jejího okolí.
Praha - Strašnice

#URBEX

FOTO: Xiaomi Redmi 5A
více  Zavřít popis alba 
  • 26.12.2019
  • 24 zobrazení
pajkamoto
Moje menší a větší projekty v různém stádiu dokončení.
více  Zavřít popis alba 
  • 19.12.2019
  • 114 zobrazení
krtekjoe
Fotky železniční tratě v různých stádiích rozkladu a jejího okolí.
Praha - Štěrboholy, Hostivař, Strašnice

#URBEX

FOTO: Xiaomi Redmi 5A
více  Zavřít popis alba 
  • 20.11.2019
  • 32 zobrazení
mogulrock
V sobotu jsme hráli v Jeníkovicích. Jeníkovická hospoda s každou akcí uchystá nějaké překvapení a tentokrát to byla nová hostinská Kateřina a její tým. Změna na první pohled byla patrná zejména v čistotě, úpravě detailu a ochotné obsluze. Změna rozhodně k lepšímu. Návštěva byla taková jeníkovická, spíše o trochu nižší a zase trochu obměněná. Soubor hrál trochu divoce, neb počáteční diskuze o tempech přešla do stádia experimentu, který jsme po přímluvě udýchaných kytaristů po dvou sériích zrušili, a pokračovali v osvědčených rytmech. Pěknou tancovačku jsme zakončili ve dvě.
více  Zavřít popis alba 
  • 17.11.2019
  • 414 zobrazení
1beckovalici
Centra "Pokusy a objevy "vedly paní Liegertová (maminka Leušky) a paní Němcová z Přírodovědecké fakulty UJEP.
Podzim u rybníka
S pomocí „chytré tužky“ děti podle vzhledu a zvuků poznávaly zvířata z okolí našich rybníků a povídaly si o tom, co které zvíře dělá na podzim (ryby, obojživelníci, ptáci, savci). Prakticky se seznámily se životním cyklem žab (fixovaná životní stádia od vajíček až po pulce a videozáznamy metamorfózy) a životem našich mlžů (demonstrace vnitřní anatomie na fixovaném preparátu a videozáznam životních projevů). Děti dostaly na památku malou žabičku vyrobenou 3D tiskem.

Mikroskopování planktonu z rybníka
Děti se dozvěděly, k čemu se používá mikroskop, jak se s ním pracuje a jak připravit jednoduchý mikroskopický preparát. Povídaly si o tom, co je to plankton, kde žije, že je potravou ryb a jiných živočichů. Pozorovaly běžné planktonní organismy a vyhledávaly je na fotografiích. Viděly jednobuněčné řasy, např. krásnoočko, hnědenku, kulenku, řetězovku, i mnohobuněčnou šroubatku, z živočichů buchanku, pancířníky a vířníky.
více  Zavřít popis alba 
  • 14.11.2019
  • 19 zobrazení
iva-63
Na Třeboňsku je velmi mnoho míst, kde se těžily nebo těží písky a štěrkopísky. Některé z těchto pískoven jsou stále v provozu, u jiných už byla těžba ukončena a pro svou čistou vodu slouží k rekreaci, popř. k rybaření. Mnohde však stádia sukcese po ukončení těžby představují cenný biotop, v němž lze najít velmi vzácné a ohrožené druhy rostlin, byť většinou dost nenápadné. V některých pískovnách na Třeboňsku také našly své útočiště vzácné břehule, drobní ptáci z čeledi vlaštovkovitých, hnízdící v norách v jejich kolmých březích. Z těchto i dalších důvodů jsou některé takové lokality chráněny jako přírodní památky nebo Evropsky významné lokality.
Jednu z takových pískoven jsme navštívily.
více  Zavřít popis alba 
45 komentářů
  • 3.10.2019
  • 71 zobrazení
jaroslavburda
Kodulkovití (Mutillidae sp.) - Velice zajímavým blanokřídlým hmyzem jsou nápadně a hustě ochlupené kodulky, připomínající mravence či brouka pestrokrovečníka mravenčího (Thanasimus formicarius), s kterýmžto si jej lidé velmi často pletou. Samci jsou okřídlení, samice křídla nemají (na snímcích je tedy samice). Sexuální dimorfismus je velmi patrný, samci neodpovídají samicím velikostí, zbarvením ani tělesnými proporcemi.

Samice kodulky je rychlá a má velmi dlouhé a účinné žihadlo. Žihadlo kodulek vykonává hned několik funkcí. Jednak slouží k usmrcení hostitelské samice snažící se bránit vetřelci ve vstupu do hnízda (dokáže usmrtit například i několik čmeláků za sebou včetně královny) a k obraně proti predátorům, jednak jako smyslový orgán k ohledávání a zjišťování stáří hostitelského plodu. U hostitelských kukel vpravením sekretu zbrzdí metamorfózu do doby vylíhnutí kodulčí larvy. Samice kodulky dokáže rozpoznat správné stáří larvy hostitele k nakladení vajíčka pomocí speciálních brv na bázi žihadla. Pokud není larva dostatečně velká, samice hnízdo opustí a hledá jiné. Je-li dostatečně velká, kodulka na ní nebo do její blízkosti naklade vajíčko. Jedná-li se o larvu kutilky či hrabalky dochází tak k zajímavé situaci, kdy parazit parazituje na jiném parazitovi. Larva kodulky prodělává krátký vývoj (většinou okolo 10 dnů), během něhož spořádá vnitřní orgány hostitelské larvy, kterou tím zabije a v její komůrce se zakuklí. V hnízdě často přezimuje ve stadiu předkukly a na jaře se vyhrabe ven už jako dospělá.
Žihadlo zvláště tropických kodulek je velmi silné a na Schmidtově stupnici bolestivosti žihadel má číslo 3 (nejvíce - 4 - mají některé hrabalky a mravenci). Jedovaté sekrety některých tropických druhů se vyznačují vysokou účinností a zejména u osob s poruchou imunity nebo trpícími alergiemi mohou způsobit i smrt. Samice některých druhů jsou dravé, napadají a zabíjejí hostitelské dospělce a živí se jejich krvomízou. Kromě energetických látek tak současně získávají i stavební látky potřebné pro vývoj vajíček. Kutikula kodulek vyniká neobyčejnou pevností.

Pokud jsou rozrušeny, vydávají kodulky bzučivý zvuk (stridulace), jenž má případné útočníky zastrašit. Pokud ani to nepomůže, jsou schopny vypouštět páchnoucí chemikálie. Tyto chemikálie jsou na bázi ketonů a zřejmě slouží k zahnání mravenců, kteří jsou potenciálními predátory kodulek.
V ČR 5 podčeledí se 16 druhy. Kodulky se vyskytují na výslunných, suchých a teplých místech s řídkou vegetací, hlavně na písčitých podkladech s hnízdy hostitelských včel, vos, kutilek a hrabalek. Kodulku jsem fotografoval na složeném smrkovém dříví, kde pátrala po hostitelských hnízdech.

Kořenov, Martinské údolí, Jizerské hory, metrové dříví
Mapovací čtverec: 5258
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + Raynox DCR-250 + dvojitý difuzér + odrazka (foceno z ruky)

Foto 2019 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • 24.7.2019
  • 116 zobrazení
finedays
Lužním lesem z Velkého Oseka na Libici, k soutoku Cidliny a Labe a podél Labe do Poděbrad.( fotky se v lese nepovedly, tma, stín, vlhko, zeleň, kyslík, ...nádhera!)
Libický luh leží v ploché labské nivě jihovýchodně od soutoku Labe s řekou Cidlinou. Geologickým podkladem jsou převážně nezpevněné nivní sedimenty - hlíny, písky a štěrky – fluviálního původu, holocénního stáří. Půdy jsou tvořeny mocnými fluvizeměmi a výplněmi mrtvých labských ramen. Území bylo utvářeno především činností řeky Labe, která před regulací neustále měnila svůj tok. Změny toku zajišťovaly v nivě kontinuální přítomnost vedlejších průtočných i neprůtočných koryt a slepých i mrtvých ramen a tůní v různém stadiu sukcesních procesů. Diverzita stanovišť i bioty byla značná. Regulace Labe v první polovině 20. století zastavila dynamiku těchto přírodních procesů a zásadním způsobem tak ovlivnila jak charakter území, tak následně byla příčinou postupného významného ochuzování biodiverzity. Územím dále protéká potok Bačovka, který je částečně napojen na staré labské koryto.
https://knp.rajce.idnes.cz/Libicky_luh_5.4.2008/#
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 14.6.2019
  • 96 zobrazení
jaroslavburda
Jantarka obecná (Succinea putris) - Plicnatý plž z čeledi Succineidae - jantarkovití. Ulita má oválný tvar, je žlutavá - jantarová, v mládí průsvitná. Poslední závit je široce rozšířen. Stěny ulity jsou poměrně tenké. Ulita je lehce rýhovaná. Noha světlá, stopky očí jsou tmavší. Velikost: Výška ulity je 16-22 mm, šířka 8-12 mm. Jantarky nalezneme většinou na těchto stanovištích: břehy vod, bažiny, mokré louky a lužní les. Žije převážně v nížinách a pahorkatinách.

Zajímavost: Jantarka se často stává hostitelem motolice podivné (Urogonimus macrostomus). V těle napadené jantarky vytváří sporocysty neboli larvální stádia žlutavě-bělavé barvy se zelenými kroužky. Tyto barevné pulzující výběžky během dne vyplní tykadla jantarky, která potom připomínají pohybující se červy. Takto nápadná jantarka se snadno stává kořistí ptáků, převážně pěvců. Tím se larvy motolice podivné dostávají do svého konečného hostitele. V trávicím traktu ptáků pak žijí dospělé motolice, s trusem ptáků se pak dostávají vajíčka znovu do koloběhu.

Zde snímky napadené jantarky motolicí podivnou - https://www.biolib.cz/cz/taxon/id448254/
Jablonec nad Nisou, rumiště na kopci, za jízdárnami

Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + Raynox DCR-250 + dvojitý difuzér + odrazka

Foto 2019 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 13.5.2019
  • 95 zobrazení
jaroslavburda
7 až 10 denní larvální stádium blíže neurčeného potemníka. Potemníkovití se vyvíjejí ve čtyřech vývojových stadiích v tzv. dokonalé proměně. Na fotografii je zachyceno druhé stadium - vajíčko, larva, kukla, dospělec. Například larvám potemníka moučného (Tenebrio molitor) se říká mouční červi, kteří jsou vyhledávanou pochoutkou plazů, ptáků či hlodavců. Ano, jedná se o "červy", na kterých si po příslušné kulinářské úpravě smlsnou i lidé. Čím dál častěji vyhledávanou pochoutku lze zakoupit v pražené podobě či ve formě proteinové moučky.

Jablonec nad Nisou, les, trouch pařezu
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + Raynox DCR-250 + dvojitý difuzér + odrazka

Foto 2019 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • 26.4.2019
  • 147 zobrazení
pozkoc
Semelka přišla spolu s Leškou z Chodova z ulice, kam je vyhodili nějací dobří lidé. Holkám totiž umřela panička a co s kočkama, oni si na ulici něco chytí. Naštěstí se našli i hodní lidé, kteří se o holky postarali, krmili je a pak zavolili k nám. Semelka byla v pokročilém stádiu březosti a 10 den po příchodu k nám porodila 4 koťátka. Je to pečlivá, milující máma, hodně mazlivá kočička. S ostatními kočkami nemá problém. Ráda baští, je klidná a příjemná. Až dovychová koťata bude pro někoho určitě milou a klidnou společnicí.
Semelka s koťaty se ubytovala u Katky v Bohnicích. Více se můžete dozvědět na FC stránce Katčina dočasná péče pro spolek Pozor kočka!
více  Zavřít popis alba 
  • 24.4.2019
  • 31 zobrazení
zschrastice1819
Ukázka zahradního nářadí dle ilustrace, následně si děti vybraly obrázek který znají a popsaly ho kamarádům. Seznámení s činností ke které jsou určeny. Jarní zahrada- vybarvi jen to co potřebuje zahradník ke své práci. Ochutnávka naklíčených semen řeřichy z minulého týdne. Výtvarná činnost- práce s nůžkami, barevným papírem a lepidlem- vystřihnutí a nastřihnutí květu sedmikrásky, nalepení stonku na barevný papír dolepení květu. Práce s přírodním materiálem- natření skořápky vlašského ořechu barvami- Beruška. Ukázka a poznávání prvních jarních květin . Schovávání obrázků květin po školce- hledání a správné pojmenování. Vývojová stadia hmyzu- proměna dokonalá. Pozorování umělého hmyzu pomocí kukátka na hmyz- pozorování ve třech směrech.
více  Zavřít popis alba 
  • 29.3.2019
  • 92 zobrazení
Reklama