Hledání: stadia

Pro dotaz stadia jsme našli 136 výsledků.

Náš tip

Objevte možnosti videa
Fotka vydá za 1 000 slov.
A co teprve video?

costache
🍇 Říká se, že BURČÁK je mléko starců. Burčák tedy stařečkům nahrazuje polotučné mléko a pivíčko plnotučné mléko. Zkvašený vinný mošt zpravidla obsahuje 1 až 7 % alkoholu. Kvašením vinného moštu se z glukózy a cukru stává alkohol. To znamená, že v raném stadiu burčák obsahuje minimum alkoholu a je sladký. Postupně, když kvašením alkohol dosáhne hodnoty asi 4 %, začíná nápoj "bouřit". V této fázi "bouření" se kvasinky množí nejrychleji a burčák se dostává do své nejlepší fáze. Ve chvíli, kdy je prokvašena polovina cukru a alkohol dosahuje přibližně 6 %, je burčák v nejlepším rozpoložení pro konzumaci. Burčák obsahuje velké množství vitamínů, minerálů, bílkovin a kvasinek. Je výborným zdrojem flavonoidů (které regenerují a zpevňují cévy), stopových prvků (jako zinek nebo železo) a vitamínů skupiny B. Například tiamin - vitamín B1 podporuje srdeční činnost. Kyselina pantotenová zase chrání tělo proti onemocněním sliznice a zažívacího ústrojí. Burčák tedy působí příznivě na cévní systém a zažívání, dobrý vliv má i na pokožku.
🍷 Podle vinařů bychom ho mohli vypít tolik, kolik krve máme v těle. Což je 4 až 6 litrů. Podle mě je rozumné vypít takové množství, které každý jednotlivec uzná za vhodné a které mu prospěje - třeba jen skleničku. Znalci také tvrdí, že k burčáku se nečichá. To kvůli kvasinkám, kysličníku a bublinkám? Mě tyhle důležité vinařské rady připomínají hlášku pivařů, že "Není špatné pivo, ale špatný hospodský". Jsou to kecy. Špatné pivo existuje a k burčáku ZÁSADNĚ čichám. Jako ke všemu, co se chystám vypít či sníst. A že se s burčákem neťuká? To možná platí pro pověrčivé vinaře.
💩 A víte jaký je rozdíl mezi červeným vínem, bílým vínem a burčákem? Červené víno roztahuje cévy, bílé víno roztahuje nohy a burčák roztahuje konečník.
PIJTE BURČÁK! Je lepší se pokakat💩🚽🧻, než oslepnout z pančovaných metanolových šnapsů.

#burčák#nachmelené#kvas#borůvčák#višňové#pivnípunč#proteinovýsuk#žena#czechgirls
více  Zavřít popis alba 
26 komentářů
  • prosinec 2003 až květen 2020
  • 78 632 zobrazení
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
kolibos
poslední... hmyzáci s dokonalou proměnou

juvenilní stádia=larvy
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2002 až červen 2004
  • 10 577 zobrazení
kolibos
hmyz s proměnou nedokonalou

nedospělá stádia=nymfy
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2001 až srpen 2004
  • 7 220 zobrazení
tomasbob
Tak jsem začal výrobu nového neokoukaného konceptu modelu 1/5 naturál. Dříve jsem měl baju FG ze které bude použit pouze diferenciál a tlumiče. Jinak vše se vyrábí nové.Nové auto by mělo být o 8 cm širší a 10 cm delší než zmiňovaná Baja FG. Posuďte sami.. Vše je ve stádiu výroby a zkoušek, testů co který díl vydrží apod..Postupně sem budou přibývat fotečky jak stavba pokračuje...
více  Zavřít popis alba 
  • říjen 2010 až únor 2011
  • 1 876 zobrazení
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
coloraaa
Už je to tady! 16.3. 2014 se konal již 9. celosvětový trempský potlach. Tentokrát v Brown Mountains v Austrálii. Je to již třetí mezinárodní potlach v Austrálii. Slavnostní oheň byl zapálen v 19.00 hodin. Putovní potlachovou vlajku vytáhl na stožár nejstarší tremp potlachu kamarád Ray, který letos oslaví 100 let. Gratuluji. Potlachu se zúčastnilo něco kolem 400 kamarádů z Austrálie, Čech, Slovenska , Německa, Švýcarska, Francie, Nového Zélandu, Kanady a USA. Slavnostní oheň zapálil za Australské trempy kamarád Tom, za Americké kamarádka Elza , za Kanadské kamarád Fonny a za Evropské kamarád Pablo sherif T.O.Baske ze Slovenska.
Dne 15.3.2014 v předvečer celosvětového potlachu byl na Bombala River zapálen vzpomínkový oheň za kamarády, kteří již nejsou mezi námi. Oheň zapálila kamarádka Květka, manželka Mikina, který zemřel minulý rok a byl vynikajícím hudebníkem S.T.O. Tramptária ze Sydney.
Celosvětové potlachy se konají pod heslem Trampi sobě. Vznikly z kamarádství a z myšlenky sejít se jednou za pět let u společného ohně, ať bydlíš kdekoliv na světě. Jde o nezapomenutelná setkání kamarádů, kteří se neviděli řadu let a dnes už většině z nich zdobí skráně stříbro moudrosti. Posvátné ohně celosvětových potlachů už vzplály v Kanadě, USA, Austrálii i v Evropě. Jde o výjimečný fenomén, který bude mít tradici 33 let. S myšlenkou pořádání celosvětových potlachů přišel kamarád Wimpy. V Torontu byl hnacím motorem trampů a vymyslel různé čundry pro kamarády. Do Kanady emigroval v roce 1967. Hlavni myšlenka pořádání Celosvětových potlachů byla, aby se kamarádi roztroušení po emigraci do všech koutů světa jednou za 5 let sešli u společného ohně.
O dělání desátého potlachu mají zájem opět Farář s Fífou a bylo by to na jejich pozemku v Texasu. Co se týče termínu, tak přišel návrh, aby byl za čtyři roky, to je v roce 2018. Tím pádem by se potlach dostal opět do synchronizace s rokem 1968 a byl by na padesáté výročí okupace Československa. S velkou pravděpodobností by to byl potlach poslední. Zajímavostí je okolnost, že už neexistuje ani Česko - slovensko, ani Sovětský Svaz. Všechno je ale ve stadiu plánování a zatím není nic rozhodnuto.
Osadu Kamarádi Staré Řeky vzorně reprezentovali kamarádi Baron s manželkou.
A tady je celý seznam mezinárodních trempských potlachů po světě.
1978 - 1. světový potlach - Whitehorse Yukon Kanada.
1983 - 2. světový potlach - Snowy River Nový Wales Austrálie.
1988 - 3. světový potlach - Siebenbrunnen Švýcarsko.
1993 - 4. světový potlach - Colorado USA.
1998 - 5. světový potlach - Bush River British Columbia Kanada.
2001 - 6. světový potlach - Paddys River Dam Austrálie.
2006 - 7. světový potlach - Fort Adamson Texas USA.
2011 - 8. světový potlach - British Columbia Kanada.
2014 - 9. světový potlach - Brown Mountains Austrálie.
2018 -10. světový potlach - Fort Adamson Texas USA??????????
Zatím není nic konečného rozhodnuto, takže se možná bude v tradici mezinárodních trempských potlachů pokračovat. To ale ukáže čas.
Foto: frod - Božena Vaculík, Julo Chudik, Jiří Švehla, Vodička Václav a klonanistyria.
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • prosinec 2013 až březen 2014
  • 1 723 zobrazení
baruliiina
Nikdy nechodit zhulen do obchodního domu Penny pač se budete dohadovat zda je to dům obchodní nebo supermarket..... Ještě než vlezete do vlaku zjistíte že jeden stan je na pět lidí opravdu málo, nu což hlídací psi byli .... a neni málo jeden stan nýbrž také jeden rum, ovšem po takovém rumíku se foitky na pláži dělaj dobře a dloouho a celý bar je tím opravdu pobaven, vedle zas uměj hrát pouze landu nebo kabáty, ale smilovali se nad cizincema a pustili nam dávku hip hopu :D ale mi né a né tančit, takže exování vína bylo nutností a pak se tančilo i na stole, Ena má smůlu že ve stádiu poruch řeči musela dávat rozumy tragédnímu cíťovi přidala se i těžkomluvíví barbora a pak blek ukázal svou tvrdou pěst...šíleňačka nás ovedla kamsi k dýdžejům a ve 4 ráno hledat dříví v lese je o oko....nu což když ráno hledáme enu, je to dlouhý pač si povídá z mísou a voda ve sprše teče jen studená..... takže at žijou tučnáci
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 26.8.2010
  • 1 242 zobrazení
zajimavostinabrdech
Jako první a nejstarší Brdskou zajímavost si dáme Listonoha. Sledujte stvoření, které žilo na naší planetě ještě před dinosaury i mamuty a díky svým unikátním schopnostem a systému reprodukce přežili až dodnes. Jsou to malí sladkovodní korýši příbuzní krevetám s výrazným krunýřem, který kryje 2/3 těla. Připomíná vyhynulé trilobity a proto se jim někdy říká živoucí fosílie. Tento druh se na Zemi vyskytoval již před 350 miliony lety, dávno před tím, než se zde začali procházet dinosauři.
Naupliové larvy se líhnou při teplotě 10–15 °C. Po celý rok listonoh přežívá ve stojatých vodách v lužních lesích. Aktivní jsou od května do srpna, po zbytek roku přežívají jen vyschlá vajíčka. Vyskytují se jednopohlavní i oboupohlavní jedinci. Pod krunýřem má přibližně 140 nohou (počet není vždy stejný), kterými dýchá. Z krunýře vychází ocas zakončený vidlicí. Dosahují velikosti 2 - 10 cm. Jejich unikátnost spočívá v systému reprodukce a přežití v extrémních podmínkách. Jsou pro svůj život a pokračování druhu vybaveni velmi zvláštními schopnostmi.
1) rostou velmi rychle a dokáží v raném stádiu vývoje denně zdvojnásobit svou velikost, dospívají za 7-10 dnů.
2) Již desátý den po vylíhnutí jsou schopni klást životaschopná vajíčka (až 10 denně).
3) Disponují třetím okem které je citlivé na světlo a díky tomu pozná kde je „nahoře“ a lépe se tak orientuje v prostoru. Další dvě oči plní standardní funkci.
4) Jejich vajíčka dokáží přežít v bahně až 20 let za jakýchkoli podmínek (sucho, mráz, teplo) a znovu ožijí po kontaktu s vodou během 1-2 dnů.
Jen málokteré stvoření se může pochlubit takovou výbavou pro život!
Jediným oficiálním způsobem získávání vajíček listonohů jsou laboratorní chovy, které splňují veškeré hygienické normy a zákony.
Listonoh jarní je u nás kriticky ohroženým druhem a je zvlášť chráněný! Vyvarujeme se odchytů u nás ve volné přírodě!!!
Kupte si je v Akvaristice (někdy je mají i v hračkárně), kde se běžně prodávají i s krmením a návodem na odchov. Budete překvapeni jejich dováděním. Tak co líbili se?
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2008 až únor 2015
  • 1 116 zobrazení
chodovar-vandas-2013-14
A nejsmutnější na tom je, že ti šmejdi plodí děti. Dovedete si to představit? Děti šmejdů. Kam tohle může vést? Do pekla, kam jinam. Jsem rád, že tady nebudu třeba za 100 let, protože to šmejdství, které je dnes, bude za těch 100 let rozlezlé daleko, daleko víc než je nyní. Bude to jak rakovina v posledním stádiu. Bude přespívána i písnička Michala Davida - místo Děti ráje se bude zpívat Děti šmejdů. Nevím, jak dlouho se na to Bůh ještě vydrží koukat, než to všechno zlikviduje. Možná už v těchto dnech je někde na hajzlu a zvrací :(
Kategorie: lidé
více  Zavřít popis alba 
  • 23.11.2013
  • 885 zobrazení
janavavrova
je prosinec, advent, čas snění, klidu a rozjímání ... rozhodla jsem se pro pár fotek, přestože mě to nějak netěší. Listopad byl smutný, dlouhý měsíc, kdy se strach, zoufalství a beznaděj, střídala s nadějí ... a v tomhle stádiu se vlastně nacházíme pořád ... nikdo nic neví a každý den je zase všechno jinak ... takže dědo, až se budeš dívat na tyhle fotky, já to nevzdávám a fotím proto, ať si máš co prohlížet :)))
více  Zavřít popis alba 
  • 8.12.2013
  • 847 zobrazení
radkaa
Na výstavě motýlů České republiky, umístěné ve stanu, najdete nejen dospělé motýly, ale při troše pozornosti i všechna další vývojový stadia - vajíčka, housenky a kukly. Na jednom místě se důkladně seznámíte s životem motýlů i s jejich živnými rostlinami. Výstava je otevřena denně od 9 do 19 hoin. Trvá až do 31. 7. 2009 a najdete ji v areálu SEVER Botanické zahrady Praha.
Kategorie: přírodazvířata
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 16.7.2009
  • 817 zobrazení
lietava
Mesiac september v ničom nezaostal za letnými mesiacmi a pracovnou činnosťou na ne plynule nadviazal. Práce sa rozbehli na Polygonálnom bastióne, začalo sa so stavbou lešenia pri južnom arkieri Turzovho paláca a prebiehala aj archeológia v Kostkovej prístavbe. Piateho septembra sa konala akcia Deň otvorených dverí, kde združenie prezentovalo svoju činnosť a na hrade prebiehal kultúrny program. Samozrejme nechýbal bufet - Lietavská hradná kuchyňa. Priebežne na hrad sa dovážalo vápno, piesok a vykonávali sa mnohé bežné pracovno - prevádzkové činnosti. Po Dni otvorených dverí sa začalo so stavbou lešenia pod oknom na strednom obrannom múre, kde bolo lešenie vysunuté aj na exteriérovú stranu, aby sa mohlo okno konzervovať z oboch strán. Konzervácia zachránila značne zdeštruované posledné okienko - strieľňu na strednom obrannom múre. Murivo tam bolo značne zvetrané a držalo pohromade len silou vôle. Na prvej bráne sa pokračovalo v rekonštrukcii kamenného nárožia, kde boli pridané ďalšie bloky kameňa. Táto náročná úloha však prebiehala podľa plánu a už takmer obnovené nárožie je krásnym prvkom hradnej renesančnej architektúry. Dňa 19.09.2015 prebiehala akcia spoločnosti Johnson Controls, kde bol čistený priestor Podkovovitej veže a bol upravovaný svah v Perényho bráne a vykonávali sa aj iné práce so sutinou. Murárske práce prebiehali na Severnom múre, kde sa obrovská kaverna pomaly, ale isto zmenšuje. Stojí to však veľa driny, malty a kamenia - všetkého však máme nadostač. Práce na arkieri v Turzovom paláci pokročili do toho štádia, že oblúk s rozponom 2 metre nad arkierom bol obnovený a začala sa robiť nadmurovka. Práce prebiehali aj v podhradí, kde sa zručný reštaurátor Martin pustil do opravy a konzervácie historickej skrine, ktorá raz bude slúžiť v Kostkovej prístavbe. Práce pokračovali aj v októbri, ale o tom až nabudúce. šnr.
více  Zavřít popis alba 
  • září 2015
  • 730 zobrazení
abrexman
Fabie ve stadiu vyvoje
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2008
  • 613 zobrazení
pawoucek
Phobia.sys
Nový Bor

Vojta ví, jak se léčí opary - polibte koňskou p**el, a pak už se nebudete olizovat. A Slovákům prostě nerozumí. Eda toho měla v průběhu noci víc na sobě než v sobě. Pája odborně potvrdila, že máte-li v párku rozmixovanou myš, máte to štěstí a jíte maso. Krysa je ovšem skoro vyhynulý živočich. Ale na INPEKO to nemá. Kafku by pochválil i Zdenda Pohlreichů! Josef je anarchista. Nurplex je inspektor Šikula. Matouš je taky šikula! S Terezkou jsme se bavili a zároveň obávali při tanečních kreacích silnýho dua! Ztratila jsem svoje modrý oči! Čuny a spol. by měli trénovat bálek, protože určitě zas někdy přijedem! Jo a Edith - ty stádia jsou: 1. orální, 2. anální, 3. falické (zkoumaj si pohlavní orgány), 4. latence (období klidu), 5. genitální. Skoro jsme toho Freuda daly, co?
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • 20.3.2010
  • 549 zobrazení
kibic
Labský kaňon nedaleko Ústí n.L. nabízí mnoho skalních vyhlídek z kopců lemujících jeho svahy. Díky teplému klimatu a rozdílné nadmořské výšce je tu možné potkávat stejné kytky v různém vegetačním stádiu jen nedaleko od sebe.
více  Zavřít popis alba 
431 komentářů
  • 7.5.2017
  • 526 zobrazení
chilici
Sametky patří do řádu roztočů (Acarina), do podřádu sametkovců (Trombidiforma). Do tohoto podřádu patří také svilušky, které zná každý zemědělec a zahrádkář. Sametky jsou lidově často nazývány „sviluškami“, ale správný český název je sametky. Sametek u nás žije mnoho druhů. Ale pouze sametka s vědeckým názvem Neotrombicula autumnalis (nebo také Thrombicula autumnalis), s českým názvem sametka podzimní (nebo také zarděnková - název se běžně nepoužívá), způsobuje člověku nepříjemné kožní onemocnění. Toto onemocnění je označováno jako trombiculóza (též erythema autumnale).Trombiculózu způsobují pouze larvy sametek podzimních, zatímco další vývojová stadia nymfy a dospělci jsou dravci v horních vrstvách půdy. Obdobné onemocnění způsobené sametkami trápí také domácí zvířata, zejména některá plemena psů.Velikost dospělé sametky podzimní je prý jen cca 2 mm,zatím co tato sametka mohla měřit 3-4 mm,ale tvar těla byl totožný a naprosto rozdílný od sametky rudé.Bohužel nikde jsem se nedozvěděla vůbec nic o dalších sametkách,takže netuším,která by tohle mohla být.Zarazilo mě to,že se nechtěla hnout od toho pavučinkového zápředku,ale domýšlím se,že zřejmě tušila jídlo.
více  Zavřít popis alba 
51 komentářů
  • 16.6.2015
  • 577 zobrazení
salamek4
Jednotlivá elektrická zapojení ve stádiu pokusu = často tam bude neuspořádaný binec.
více  Zavřít popis alba 
  • 14.10.2010
  • 506 zobrazení
jurajec
Zimní období jsem se věnoval mému koníčku a vytvořil jsem za Zetor 25,valník 3,5tuny. Tento valník se používal ještě s koňským potahem, kde místo železné oje za traktor, byla dřevěná kláda pro připojení koňské síly. Vpředu byl kozlík pro kočího a ruční brzda valníku. U některých vozů zůstal kozlík, ikdyž byl valník v soupravě s traktorem. Někde se časem kozlík odřezal a zůstala jen páka ruční brzdy, pak nezůstala ani ruční brzda, kterou nahradily vzduchové brzdy, ale po válce první Zetory nebyly vybaveny kompresory na vzduch, takže byly valníky v různých stádiích vývoje techniky. Tento valník, je již vybaven vzduchojemem, ale zůstala tu i původní ruční brzda s kozlíkem, který se dá sundat. V zadní části vozu, je klika pro ruční zvedání korby pomocí ozubených kol a kosatky (já to mám jen na pákový mechanizmus). Tento valník na rozdíl od jiných má tu zvláštnost, že má řízení přední nápravy, jako u automobilů. Není tu točna přední nápravy, která je u všech ostatních valníků až do dnešní doby. Tyto vozy jsou vidět ještě dnes, ať v kopřivách nebo i tažené koňmi. Konec konců touto technikou se plnily plány tříletky a první pětiletky ......
více  Zavřít popis alba 
13 komentářů
  • listopad 2014 až duben 2015
  • 507 zobrazení
lietava
V sobotu 28.apríla sme na hrad vyviezli vyrobenú palubovku - podlahu obnovovaného 2 poschodia veže starej brány a začali sme s jej nabíjaním na svoje miesto. Osadili sme jej len časť zvyšok sa bude nabíjať budúci týždeň v stredu tak ak všetko dopadne tak ako má v stredu by sme podlahu mohli mať z väčšej časti osadenú. V nedeľu sa na hrade konala už tretia v poradí "nedela na Lietave" kde sme sa venovali návštevníkom hradu formou podávania informácii, suvenýrov a občerstvenia. Počas nedelného slnečného dňa sme pri latrínke zasadili dve rýchlorastúce TUJE, ktoré ak nám ich v začiatočnom štádiu neukradnú budú elegantne prekrývať latrínu, ktorá fotogenicky špatí hradné zábery. Taktiež sme v tento deň vyskúšali experiment spočívajúci vo výrobe vegetačného krytu. Do foriem sa osadila geotextília na ňu hradná hlinená miešanka do ktorej sme vysadili suchomilnú trávu ktorá ak sa chytí a vytvorí drny pôjde na opravenú korunu muriva.
více  Zavřít popis alba 
  • 29.4.2012
  • 490 zobrazení
cervik-dobriv
Duo Access v Albánii
Možná se to zdá divné, že se stále vracím do jedné země, ale má to své důvody. Albánie je země jako stvořená pro nás čtyřkolkáře. Nádherná rozmanitá příroda, vysoké hory, hluboké kaňony, dlouhé písečné pláže, opuštěné parky, kde potkáte maximálně své kolegy na motorkách. Lidé příjemní, hned si s vámi pořizují selfie a policisté, když je míjíte, vám salutují. Pro nás v Čechách to zní jako sci-fi, ale je to tak. Vytýčil jsem několik cílů, které jsme chtěli dosáhnout, aby to nebylo jen tak nesmyslné ježdění.
Vyrážíme večer 24.4. ve složení: zatím expedicí nepolíbený Fanda a já s Vladí na Access Max 750 LT, zkušený matador Pačenko s Petrou na Yamaha Grizzly 700, ostřílený pohodář Václav na Polaris 800 X2 a sportkař tělem i duší Milan na Suzuki 400 LT.
Po osmnácti hodinách dorážíme na místo. Kemp na Skadarském jezeře v Černé Hoře navštěvujeme pravidelně. Je to dobrá základna. Hlídá to tam Čech Riky a kdyby se nám něco na cestách Albánií stalo sedne do auta a přijede pro nás. To je pomoc k nezaplacení, kterou jsme naštěstí zatím nikdy nemuseli využít. Naložíme čtyřkolky bagáží a jdeme na kutě. Čeká nás 2 000 km za 11 dní v sedle čtyřkolky.
2. den ráno dotankujeme a bereme směr hranice. Překvapila nás dlouhá fronta, ale za necelou hodinu jsme v Albánii. Kousek za čárou v městečku Koplik bereme útokem bankomat, prodejnu sim karet a supermarket, kde kupujeme něco na večerní seznamovačku u ohýnku. Navštěvujeme turistický komplex, kde kromě jezírek s rybami měli i páreček medvědů. U poslední benzínky dotankujeme a jedeme do pohoří Kushen. Kde to jen jde, jsou malá políčka. V řečišti rozvineme tábor a upečeme si dobrotu. Kvákání žab nás doprovázelo až do rána.
3. den: V jedné horské vesničce vidíme kombajn. Na sekání obilí ho asi nemají, protože políčka tu mají malá a nepřístupná. Budou ho nejspíše používat jako mlátičku. Míříme dál, směr park Lura. Těsně před ním odbočíme a pokračujeme dál horami. Na vrcholcích parku leží sníh, a už jednou před lety jsem skrze něj jel, tak zkouším novou cestu, která také šplhá k vrcholu, kde se brodíme sněhem. Otočím se a Venca nikde. Vracíme se k němu. Čtyřkolka stávkuje. Nechutná jí zdejší benzín a tak jí dopuje aditivami. To už jí šmakuje a můžeme pokračovat. Vrcholek překonáme a za ním se spouštíme do údolí. Po dvouhodinovém sjezdu dotankovávam z vlastních zásob a rozmýšlíme se, jestli se odklonit od trasy a dojet k benzínce nebo pokračovat a věřit že něco potkáme. Adrenalin vyhrál a pokračujeme dál do hor. Při soumraku na jedné pastvině u hučícího potůčku rozbalujeme tábor. Z dálky slyšíme projíždět auto. Je to „prezident“ místní oblasti. Alespoň to tvrdí. Vítá nás, potřásá si s námi rukou, pořizují si s námi fotky a mírně pod vlivem mizí za kopci. Tentokrát nám společnost přes noc dělá kukačka.
4.den: Po nočním dešti s rozbřeskem přichází sluníčko, které nám, než dosnídáme vysuší stany. Pro dnešní den máme za cíl jezero Ohrid. Výjezdu a sjezdů je tu dost. Počasí nás stále honí. Půl dne mu úspěšně ujíždíme, ale nakonec musíme do pláštěnek. Dvacet km před cílem nás zastaví divoký potok. Prvotní nápad, že jeho dno zaházíme balvany, po kterých přijedeme, se rozplynul. Proud valící se vody z vodopádu nám je bere. Přihlížející domorodci nám ukazují kudy to máme objet, ale na silnici se nám nechce. Bohužel to jinak nejde. Teď už neprší, ale rovnou chčije. Silnice je tak kluzká, že všechny zatáčky jedeme driftem. V jedné zatáčce to zkusil i místní domorodec s autem a rovnou do kamionu. Dlouhou frontu elegantně předjíždíme. Za doprovodu deště dojíždíme do dnešního cíle. V hotelové restauraci u jezera Ohrid si jak jinak dáváme ryby. Aby nám lépe chutnalo pouští nám české písničky.
5. den je ve znamení deště. Hned od rána oblékáme nepromok. Dotankujeme vše co jde a šplháme do hor. S přibývající nadmořskou výškou přituhuje. Sesunuté svahy, spadané kamení, vše nějak dáváme. Zastavuje nás vodopád valící se přes cestu. Klackem zjišťujeme hloubku. Postupně jeden po druhém ho překonáváme. Sportku pro jistotu bereme na kurtu. Příroda nás zkouší. O kus dál popadané stromy. I s těmi si poradíme. Těsně před vrcholem nás zastavuje mokrý sníh. Po půl hodině prokousávání hledáme jinou cestu. Musíme zpět 30 km na rozcestí a překonat hřeben jinde. I tam šplháme vysoko. Cestou potkáváme dřevorubce, kteří čistí cestu od padlých stromů. Kus nad nimi už si zase musíme poradit sami. Konečně jsme na hřebeni, kde nás zase čeká sníh a mlha. Jdu se projít a zjistit jestli to půjde. Sníh směrem z kopce dáme, ale na rovinkách v zatáčce je místy nafoukáno i přes metr. To by nás zastavilo a zpět by to byl horor. Kempovat tu nebo se vrátit zpátky do hotelu? Cesta zpět až k asfaltové silnici nás stejně nemine a od ní je to na hotel už jen 15 km. Za soumraku dotankujeme a vracíme se zpět. Na hotel odkud jsme ráno vyjeli jsme dorazili za tmy a za sebou krásných těžkých 200 km.
6. den: Sluníčko nás tahá z pelechů dřív než chceme. Dnes nás čeká objet pohoří M. Shpatco. Včera se nám ho ani na druhý pokus nepovedlo překonat. Před snídaní ještě opláchneme čtyřkolky. Dofoukneme pneumatiky na asfalt. Je škoda je sjíždět a vyrážíme. Sportce se koupel nelíbila a baterka už nemá šťávu. Beru jí za sebe na kurtu, než vyschne voda někde v kabeláži. Po cestě se zastavíme v jedné vesničce na zdejších trzích. Oběd dáváme pod hradbami starého města Elbasan. Po 200 km objížďce jsme zpět na trase pouhých 5 km od místa, kde nás včera zastavil sníh. Vyjíždíme do jednoho průsmyku Tomorr, kde ovšem je závora s ostrahou. Na ceduli je povolen vjezd od 18:00 – 6:00 hod. Musíme hoďku a půl počkat. Ostraha je neoblomná. V průsmyku se buduje zbrusu nová cesta. Upouštíme tlak v pneumatikách a čekáme, až dělníci přestanou pracovat. Přesně v šest se závora zvedá. Kličkujeme mezi bagry, nakladači a různou technikou. Až tu bude hotovo, pro nás to tu již nebude. Na jeho konci šplháme na hřeben. Čím jsme výše, tím se cesta zužuje a zhoršuje. Voda z tajícího sněhu tu zanechává po sobě stopy. Začíná se i stmívat. Dosáhli jsme nejvyššího vrcholu a za ním klesání do údolí. Místy jsou svahy sesunuté nebo popadané kamení. To hravě čtyřkolky dávají. Vjíždím do kamenolomu. Trochu mě to rozhodilo, ale prostě to tu tak chodí. Je vedle cesty dobrý kámen? Tak jo. Trochu ho narubeme. :-D Za hluboké tmy přijíždíme do městečka Corovode a ubytováváme se v hotelu nad kaňonem.
7. den: Po snídani jedeme raftovat. Neopren, vesta, helma a pádlo je teď můj přítel. Dvě hodiny sjezdu divoké řeky Osumit hluboko zařízlé do skal. Úchvatné skalní útvary a vodopády mezi kterými proplouváme. Příjemné zpestření, ale čas je neúprosný. Musíme pokračovat dál. Před sebou máme návštěvu dolů. Nakonec to nebyli doly, ale starý vojenský muniční sklad, zasekaný hluboko do skály. Přes most jsme si nedovolili jít. Výdřeva byla ve značném stádiu rozkladu. V Corovode dotankujeme a navštívíme místní Fast Food, než zmizíme do hor. V podvečer přijíždíme k parku Kombetar. Hledáme místo ke kempování. To nacházíme a na vrcholku luxusní planinu s výhledem na okolní pohoří, která jsou ještě pod sněhem.
8.den: Ze spacáků nás dostává zvuk zvonců. Stádo koz nás přišlo navštívit. Pastevec nám chytil jednoho rohatého kozla, na kterého si sednul Milan a rohy mu posloužili jak řídítka. Lidé jsou tu příjemní a za odměnu pastevec dostal sušenky. Jeho hladoví psy se do sebe zakously nad zbytky večeře, kterou jsem tam vyhodil. Nechtěl bych je někde potkat o samotě. Vjíždíme do národního parku Kombetar, tedy spíš do toho, co z něj zbylo. Rozpadlá brána, pár zchátralých budov a napajedel. Cesta udržovaná z posledních sil k vesnici. Za ní už je znát zub času. Domorodci tu projdou jen s oslíky nebo na koni. To je pro nás výzva. Prohazujeme si cestu od spadaného kamení a stromů, až se dostáváme k další vesnici, odkud už je cesta sjízdnější. K termálním pramenům se dostáváme v odpoledních hodinách, jak jsme plánovali. Dáváme si příjemnou koupel. Nemůžeme se dlouho zdržovat, protože se chceme před soumrakem dostat k moři, což se nám daří. Na osamělé pláži nad městem Vlore rozděláváme, jako každý večer oheň a pečeme si mleté tyčinky neidentifikovatelného masa. Za šumění moře usínáme.
9. den: Probouzí do slunečného dne. Hned po snídani odlehčujeme mašiny od všeho, co jde sundat a razíme na malý okolní průzkum po výběžcích a do nedalekých písečných přesypů. Na oběd se vracíme ke stanům na pláži. V odpoledních hodinách se přibližujeme k nejdražšímu pozemku v okolí, který je doslova prošpikován ropnými věžemi. Nikde žádný plot ani ochranka. Jo holt jiný kraj, jiný mrav. Ropa tu doslova teče po zemi. Odtud míříme na hřeben Vokopole - Deshnice, který nás dovede až do městečka Berat. Toto město je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO a protéká jim řeka Osumit, v jejíž horním toku jsme se plavili. Po cestě potkáme ještě bývalou vojenskou základnu, ze které si místní udělali sklady. Za setmění přijíždíme k hotelu, který vypadá jak malý zámek.
více  Zavřít popis alba 
  • jaro 2015
  • 415 zobrazení
mogulrock
V sobotu jsme hráli v Jeníkovicích. Jeníkovická hospoda s každou akcí uchystá nějaké překvapení a tentokrát to byla nová hostinská Kateřina a její tým. Změna na první pohled byla patrná zejména v čistotě, úpravě detailu a ochotné obsluze. Změna rozhodně k lepšímu. Návštěva byla taková jeníkovická, spíše o trochu nižší a zase trochu obměněná. Soubor hrál trochu divoce, neb počáteční diskuze o tempech přešla do stádia experimentu, který jsme po přímluvě udýchaných kytaristů po dvou sériích zrušili, a pokračovali v osvědčených rytmech. Pěknou tancovačku jsme zakončili ve dvě.
více  Zavřít popis alba 
  • 17.11.2019
  • 412 zobrazení
coloraaa
Dnes jsem si zajel do zatopených oblastí abych se podíval jak žijí Listonozi.
Sledujte stvoření, které žilo na naší planetě ještě před dinosaury a díky svým unikátním schopnostem a systému reprodukce přežili až dodnes. Jsou to malí sladkovodní korýši příbuzní krevetám s výrazným krunýřem, který kryje 2/3 těla. Připomíná vyhynulé trilobity a proto se jim někdy říká živoucí fosílie. Tento druh se na Zemi vyskytoval již před 350 miliony lety, dávno před tím, než se zde začali procházet dinosauři.
Naupliové larvy se líhnou při teplotě 10–15 °C. Po celý rok listonoh přežívá ve stojatých vodách v lužních lesích. Aktivní jsou od května do srpna, po zbytek roku přežívají jen vyschlá vajíčka. Vyskytují se jednopohlavní i oboupohlavní jedinci. Pod krunýřem má přibližně 140 nohou (počet není vždy stejný), kterými dýchá. Z krunýře vychází ocas zakončený vidlicí. Dosahují velikosti 2 - 10 cm.
Rostou velice rychle. Rychlost jejich růstu až k reprodukci je důležitá, protože než tůně vyschnou, tak musí stihnout dospět (7-10dnů) a pak naklást vajíčka (až 10 denně). Když tůně vyschnou, tak zemřou dospělí jedinci, ale vajíčka jsou připravená v bahně pro další generaci. Jen málokteré stvoření se může pochlubit takovou výbavou pro život!
Jejich unikátnost spočívá v systému reprodukce a přežití v extrémních podmínkách. Jsou pro svůj život a pokračování druhu vybaveni velmi zvláštními schopnostmi.
1) rostou velmi rychle a dokáží v raném stádiu vývoje denně zdvojnásobit svou velikost, dospívají za 7-10 dnů.
2) Již desátý den po vylíhnutí jsou schopni klást životaschopná vajíčka (až 10 denně).
3) Disponují třetím okem které je citlivé na světlo a díky tomu pozná kde je „nahoře“ a lépe se tak orientuje v prostoru. Další dvě oči plní standardní funkci.
4) Jejich vajíčka dokáží přežít až 20 let za jakýchkoli podmínek (sucho, mráz, teplo) a znovu ožijí po kontaktu s vodou během 1-2 dnů.
Jediným oficiálním způsobem získávání vajíček listonohů jsou laboratorní chovy, které splňují veškeré hygienické normy a zákony.
Listonoh jarní je u nás kriticky ohroženým druhem a je zvlášť chráněný!
Ve volné přírodě je neberte. Kupte si je např. zde:
http://www.iqhracky.cz/zive-sady-listonoh/
Další alba zde:
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Listonoh
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Listonoh_II
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Videa_Listonoh_II
více  Zavřít popis alba 
9 komentářů
  • 21.6.2013
  • 439 zobrazení
trempoviny
Najdou se lidé, kteří do hospod nechodí. Nakoupí si levný chlast v obchodech a pak se doma v různém stadiu opilosti dívají na televizi. Na veřejnosti se tváří jako abstinenti a pomlouvají sousedy, kteří do hospod chodí. Já hospody navštěvuji téměř sedmdesát let a myslím, že se ze mě “notorik” nestal. Pro trampa na vandrech je hospoda v podstatě druhý domov, kde se může potkat s blízkými i neznámými kamarády trampy, místními štamgasty a mnoha dalšími lidmi. Od těchto lidí se často dozvíme o zajímavostech a historii místa či krajiny, které procházíme, mnohem více, než z nějaké brožůrky. V místě svých bydlišť se trampové od počátku svého hnutí scházejí na tzv. slezinách, kde se hrají a zpívají naše krásné trampské písně. Uvědomili jste si někdy, že trampské písně jsou nejen melodické, ale především jejich texty jsou vlastně poezií, která se v ostatních hudebních žánrech příliš nevyskytuje. O trampských skladatelích by se mělo učit ve školách coby o básnících – bohužel se děti často učí o magorech. Pandemie, která také dorazila do Česka, nám hospody na několik týdnů zavřela. Naštěstí, hospody opět fungují, tak se můžeme plně radovat ze života. Ať žijí znovuzrozené hospody ! Fotky jsou od konce května 2020:
více  Zavřít popis alba 
  • jaro
  • 360 zobrazení
Reklama