Hledání

14 087 vyhledaných výsledků

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

vanza
  • 23.10.2013
  • 60 zobrazení
  • 0
vanza
  • 23.10.2013
  • 37 zobrazení
  • 0
straansky
Sněžka - 1602 m n.m. - nejvyšší hora v Krkonoších a v České republice. Je to vyhledávaný výletní cíl a rozhledový bod ve východní části Krkonoš na česko-polské hranici a díky své výšce poskytuje neomezený panoramatický výhled do daleké krajiny. Skalnatý holý vrchol má rozlohu 30 akrů, na severní polské straně spadají srázy do údolí Lomničky, na jižní české do Obřího dolu. K západu klesá skalnatý hřbet na vrcholovou planinu Úpské rašeliniště, povlovnější východní přechází v Obří hřeben. K jihovýchodu vybíhá ze Sněžky rozsocha Růžové hory, Pěnkavčího vrchu a Červeného vrchu. Název Sněžka pochází z 19. století, je odvozeno od pojmenování Sněžná - jako sněhem pokrytá. První český název byl Pahrbek Sněžný, pak Sněžovka, od roku 1823 pak definitivně Sněžka. První historicky zaznamenaný výstup na Sněžku uskutečnil roku 1456 neznámý Benátčan, který v horách hledal drahé kamení. Sněžka v minulosti bývala především poutním místem. Na vrcholu Sněžky je nyní Polská bouda s meteorologickou stanicí, konečná stanice lanovky z Pece pod Sněžkou, rotundová kaple sv. Vavřince, základová deska z dnes již zbourané České boudy, Česká poštovna (ta původní byla založena roku 1872) a nedaleko ní stojící kamenný trigonometrický obelisk. Ještě donedávna stála na polské straně dřevěná budova meteorologické stanice z roku 1900, stavba vysoká 18 metrů byla jištěna proti silným poryvům větru ocelovými kotevními lany. V roce 1990 byla rozebrána a snesena do údolí.Nejstarší stavbu na Sněžce je 14 metrů vysoká kaple sv. Vavřince a najdeme ji na polské straně vrcholu. O jeji výstavbu se zasloužil slezský šlechtic Kryštof Leopold Schaffgotsch (*1623), kterému patřily pozemky na severních svazích Krkonoš. Rozlehlé rodové panství bylo ale zkonfiskováno poté, co se jeho otec Hans Ulrich postavil císaři a jako vzbouřenec byl v roce 1635 v Řezně sťat. Císař mu majetek zabral, ale jeho syn byl později omilostněn a část panství získal zpět. Kapli na Sněžce začal Kryštof Leopold stavět na popud cisterciáků z Krzeszówa jako výraz díků za to, že mu byly pozemky vráceny. První práce začaly v roce 1653, ale dalšímu pokračování zabránili lesníci hraběte Černína, který si na Sněžku činil nárok. O pozemky na Sněžce se šlechtici dohadovali jedenáct let, než je soud přiřkl Schaffgotschovi. Práce na kapli hrabě obnovil v roce 1664 a trvaly dalších 17 let. Nová kaple byla vysvěcena 10. srpna 1681. Od té doby se na vrcholu Sněžky pětkrát do roka konaly bohoslužby a účastnily se jich stovky poutníků. V josefské době rušení klášterů - po roce 1810 - byla uzavřena i kaple sv. Vavřince, zpustla a až do roku 1850 fungovala jako příležitostná hospoda a přístřešek. Roku 1854 se dočkala nového vysvěcení. V dalších letech ji několikrát poškodil požár, vždy však byla obnovena. Naposledy byla kaple opravena v roce 1999. Objekt byl zpevněn a zateplen, uvnitř byl instalován nový oltář a restaurovány nástěnné malby. V posledních několika letech se na vrcholu Sněžky 10. srpna na svatého Vavřince scházejí polští a čeští duchovní, horalé a poutníci, aby se zúčastnili mše za horské záchranáře a vůdce.

Základy Polské, dříve Slezské boudy byly položeny v roce 1850. Stavitelem byl Bedřich Sommer, hostinský z boudy u Sněžných jam. V roce 1857 bouda vyhořela, obnovena byla o pět let později a její budova sloužila veřejnosti až do výstavby nového horského hotelu, který byl dán do užívání roku 1976. V objektu je i meteorologická stanice.

Nejníže položenou stavbou na české straně Sněžky je horní stanice původní sedačkové lanovky z Pece pod Sněžkou (1590 m n.m.). Lanovka byla postavena jako oběžná dvouúseková s dvoumístnými odpojitelnými sedačkami. Za hodinu přepravila 250 osob při dopravní rychlosti 2,5 m/s. Ze stanice Pec pod Sněžkou (890 m n.m.) byla doba jízdy na Růžovou horu (1354 m n.m.) 11 minut, délka úseku 1560 m. Úsek z Růžové hory dále na Sněžku měřil 1967 m a jízda trvala 13,5 min. Lanovka byla vyrobena firmou Transporta Chrudim v licenci švýcarské firmy Von Roll. Práce byly zahájeny v roce 1946 odlesněním trasy 1. úseku Pec pod Sněžkou - Růžová hora, navážením potřebného materiálu a postavením pomocné dopravní lanovky. Vlastní stavba a montáž lanové dráhy probíhala v letech 1947 a 1948. Provoz na 1. úseku Pec p. Sněžkou - Růžová hora byl zahájen dne 15. ledna 1949 a současně probíhalo dokončování 2. úseku na Sněžku. Zde byl zkušební provoz zahájen 10. listopadu 1949 a trvalý pak 1. července 1950. V letech 1962-63 provedena Transportou Chrudim rekonstrukci tratě, při které byly některé podpěry sníženy, přidány, nebo naopak odstraněny. Od zahájení provozu v roce 1949 do konce roku 1998 bylo ze stanice Pec pod Sněžkou vypraveno celkem 9 677 940 a na Sněžku vyvezeno 6 011 003 cestujících.

Výstavba nové lanové dráhy byla oficiálně zahájena 22. září 2011, náklady byly předpokládány ve výši 300 milionů Kč, z toho dvě třetiny hrazené z evropských fondů. Nová lanovka měla být zprovozněna na jaře 2014. Jedná se o dvouúsekovou osobní visutou jednolanovou dráhu oběžného systému typu GD4 s odpojitelnými čtyřmístnými kabinkami od italské firmy LEITNER A.G.Konečné náklady dosáhly částky 311 milionů korun, z nichž necelých 80 milionů korun zaplatí město Pec pod Sněžkou, zbytek je financován z fondů Evropské unie. Stavitelem byla trutnovská firma BAK.

Po ukončení provozu spodního úseku v září 2012 došlo během následujících týdnů k odstranění původní dolní dráhy a demolici stanice Růžová hora. Do konce roku byly také osazeny nové podpěry. V létě 2013 již byla technologie obou stanic téměř dokončená, do září bylo nataženo dopravní lano. Dne 9. října 2013 proběhly první zkušební jízdy kabinek, v listopadu byly absolvovány zátěžové zkoušky a 20. prosince 2013 byl dolní úsek lanové dráhy slavnostně zprovozněn.

Provoz na původním horním úseku byl ukončen dříve, již v květnu 2012. Během léta byla dráha odstraněna a zdemolována byla i stanice na Sněžce. Na podzim byla zahájena montáž nové horní stanice. V létě 2013 byly osazeny příhradové podpěry (s designem původních podpěr), během října bylo osazeno dopravní lano. První zkušební jízda proběhla 11. listopadu, následovaly zátěžové zkoušky. Celá dráha z Pece na Sněžku byla dokončena ještě v roce 2013, nicméně ke schválení horního úseku Drážním úřadem došlo na začátku roku 2014, zprovozněn byl 22. února toho roku.

Poslední stavbou na české straně Sněžky byla Česká bouda, která byla postavena v roce 1868 a sloužila turistům do května roku 1990. Uzavřená Česká bouda zchátrala a na podzim roku 2004 ji její poslední majitel (Správa Krkonošského národního parku) zlikvidoval.
více  Zavřít popis alba 
31 komentářů
  • červen 2014
  • 183 zobrazení
  • 1
babi90
Vernisáž fotografií profesora J.Štreita v Galerii Gong - Dolní oblast Vítkovic 9.4.2013

Prof. Mgr. Jindřich Štreit (* 5. září 1946 Vsetín) je český dokumentární fotograf a pedagog. Zaměřuje se na dokumentování života na venkově a obyvatele českých vesnic. Ženatý od roku 1971, manželka Agnes, dcera Monika.

Životopis / wikipedie /

Dětství strávil na Valašsku. V roce 1956 se s rodiči a sourozenci přestěhoval do podhůří Jeseníků do obce Těchanov. Vystudoval gymnázium v Rýmařově, kde v roce 1963 maturoval a jako další studium si zvolil na pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, obor výtvarná výchova, kde v roce 1967 složil státní zkoušky. První impulz k fotografování dostal od otce. K dalšímu fotografování se dostal díky prof. Janu Bukovianovi, se kterým se setkal v době vysokoškolských studií.

Již za doby studií se zúčastnil řady fakultních výstav a soutěží a svoji závěrečnou zkoušku navíc ukončil i svojí první samostatnou výstavou. Po ukončení vysokoškolských studií začal vyučovat na základní škole v Rýmařově a o rok později se stal i jejím ředitelem. Svoji pedagogickou činnost obohatil i veřejně prospěšnou činností v Sovinci, kde od roku 1974 vedl galerii a od roku 1998 vedl galerii v Bruntále.

Od roku 1972 se cíleně věnoval fotografování života na vesnici, fotografování portrétů a fotografování romského života. V letech 1974-1977 absolvoval Školu výtvarné fotografie, pro závěrečnou práci zvolil téma divadelního zákulisí.

V roce 1982 se zúčastnil nepovolené výstavy neoficiálních výtvarných umělců. Tajnou policií byl vzat do vazby a následně byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 10 měsíců s podmíněným odkladem na dva roky za údajné hanobení republiky a jejího představitele. Zároveň mu byly státní policií zabaveny negativy, pozitivy i fotografické přístroje a byl mu vysloven zákaz vykonávání fotografické činnosti. Po propuštění z vězení se již nesměl vrátit ke své učitelské profesi, začal pracovat jako dispečer Státního statku Rýžoviště.

Po sametové revoluci v listopadu 1989 se stal zaměstnancem muzea v Bruntále a od roku 1994 je fotografem „na volné noze“.

V roce 2009 získal profesuru na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Vyučoval dokumentární fotografii na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze, kde v roce 2000 habilitoval a stal se docentem pro obor fotografie. Vyučuje na Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě.[3]

Od roku 1991 pracuje na dokumentárních projektech ve Francii, Anglii, Brazílii, Moldávii, Rakousku, Německu, Japonsku, Číně, Maďarsku, Rusku (Burjatsko, Krasnodarský kraj, Ingušsko, Čečensko), ale také v České republice (Ženská věznice, Břevnovský klášter, Lidé olomouckého okresu, Lidé Mikulovska, Cesta ke svobodě, Lidé Třineckých železáren, Mezi námi, Za oponou, Spolu, Cesty života, Lidé mého kraje – Bruntálsko, Ocelový svět, Tichá nemoc, Vítkovice, Hledat anděla, Lidé Vítkovska). Na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity se podílí na vedení několika studentských projektů (Lidé Hlučínska, Náš svět, Zlín a jeho lidé, Dobrovolně, Opava na prahu 3. tisíciletí, Dopravní podnik Olomouc).

Doc. Jindřich Štreit každé léto organizuje výstavní expozice na hradě Sovinec. Je členem Sdružení Q Brno, Spolku olomouckých výtvarníků, Aktivu volné fotografie při Pražském domě fotografie a Umělecké besedy v Praze. Realizoval na 950 autorských výstav, je autorem 29 publikací. Je zastoupen v nejvýznamnějších sbírkách a bylo o něm natočeno několik filmů.

V roce 2006 mu bylo uděleno ocenění Medaile Za zásluhy I. třídy při příležitosti státního svátku vzniku samostatného Československa.

Jindřich Štreit byl 13. února 2007 hostem televizní talk show Krásný ztráty Michala Prokopa.[4] Dne 18. září 2009 byl prezidentem Václavem Klausem jmenován profesorem pro obor volné a užité umění.[5]
„ Umění fotografie se podobá hraní na housle. Musíte denně cvičit, abyste dosáhli virtuozity, a pokud svůj nástroj odložíte a vracíte se k němu jen někdy, ztrácí se jiskra. Je to jako trénink vrcholového sportovce.[6] “
— Jindřich Štreit

wikipedie :

Dolní oblast Vítkovice (konkrétně důl Hlubina a vysoké pece a koksovna Vítkovických železáren) je národní kulturní památka[1] nacházející se poblíž centra Ostravy ve Vítkovicích. Zahrnuje rozsáhlý průmyslový areál Vítkovických železáren s unikátním souborem industriální architektury. Souboru tří na sebe navazujících celků – černouhelného dolu, koksovny a vysokopecního provozu – se také říká „Ostravské Hradčany“.[2] Oblast je zapsána v seznamu Evropského kulturního dědictví a aspiruje na zapsání do seznamu světového dědictví UNESCO.[3]

Historie

Severní část Dolní oblasti
Prvotní podnět k založení Vítkovických železáren vzešel 9. prosince 1828 od olomouckého arcibiskupa Rudolfa. Provoz Rudolfovy huti byl pak zahájen v polovině září roku 1830. O rok později zde vznikla koksovna. První vysoká pec na koks byla zapálena v roce 1836, druhá o dva roky později. V roce 1852 byl v blízkosti huti založen důl Hlubina. Postupem času bylo v provozu šest vysokých pecí, které byly postupně odstavovány až do 27. září 1998, kdy byl proveden poslední odpich.[4]

Pojmenování Ostravské Hradčany je překvapivě staršího data, než se lidé domnívají. Vzniklo již za dob první republiky, kdy byla v oběhu poštovní známka s motivem pražských Hradčan a nápisem „Československo – Hradčany“. Spolu s ní byla vydána také známka s panoramatem Vítkovic a nápisem „Československo – Mor. Ostrava“. Lidová tvořivost pak vykonala své a vzniklo označení Ostravské Hradčany.[5]

[editovat] Současnost

Jižní část Dolní oblasti
Po ukončení výroby železa se diskutovalo, co s bývalým průmyslovým areálem. Myšlenku jeho zbourání převážil názor revitalizace objektu a jeho zachování jako technické památky pro budoucí generace. V červnu 2002 byla nařízením vlády Dolní oblast Vítkovic prohlášena národní kulturní památkou. V prosinci 2008 se pak jako jedna ze čtyř českých památek dostala na vznikající seznam Evropského kulturního dědictví. Památkáři rovněž vyvíjejí úsilí o zapsání oblasti na seznam světového dědictví UNESCO, tato snaha však zatím nebyla úspěšná.[3]

V září 2009 získal projekt na oživení a nové využití vysokých pecí a dalších památkově chráněných objektů půlmiliardovou dotaci z prostředků Evropské unie a České republiky. Zájmové sdružení právnických osob, které ji obdrží, by nejcennější části Dolní oblasti mělo obnovit nejpozději do roku 2013.[6]

Galerie Multifunkční auly GONG, Dolní Vítkovice

Galerie Multifunkční auly GONG, Dolní Vítkovice se nachází v přízemí této unikátní stavby a slouží k vystavování nejrůznějších výstav.

Její jedinečnost tkví hlavně v možnosti vystavovat velkorozměrové objekty.

Galerie je přístupná široké veřejnosti každý den vždy od 10:00 do 18:00 hodin.

V současné době probíhá v galerii výstava fotografií uznávaného autora Jindřicha Štreita "Vítkovice".

Výstava potrvá od 10. dubna do 5. června 2013.

Výstava Jindřicha Štreita - Vítkovice

Zveme Vás na první výstavu pořádanou sdružením TROJHALÍ KAROLINA

Výstava fotografií uznávaného autora Jindřicha Štreita "Vítkovice" potrvá od 10. dubna do 5. června 2013 v galerii Multifunkční auly GONG.

Záštitu převzal rektor Slezské univerzity v Opavě prof. PhDr.Rudolf Žáček, Dr., na výstavě spolupracuje i Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity

Cena vstupného je:

Základní vstupné - dospělá osoba - 50,- Kč
Děti, studenti, osoby nad 65 let - 20,- Kč
Rodinné vstupné (2 dospělí + 1 - 2 děti) - 90,- Kč

Projekt regenerace a oživení technických památek v Dolní oblasti Vítkovic získal významné ocenění. V rámci pátého ročníku prestižní soutěže o evropskou destinaci nejvyšší kvality – EDEN 2011 převzali zástupci sdružení Dolní oblast Vítkovice Cenu ředitele CzechTourism za unikátní projekt k rozvoji národní technické památky a Evropského kulturního dědictví, které spravují a rozvíjejí. Toto ocenění porota udělila vzhledem k vysoké kvalitě přihlášek jako speciální cenu.

Foto: Hana Papežová,Pavel Mára / posláno od J.Štreita pro dokumentaci - 28 fotografií před videem /

Rozhovor s prof.J.Štreitem v I.dnes.cz :

Za vyvrcholení své práce považuje slavný fotograf Jindřich Štreit svou současnou výstavu v bývalém plynojemu Gong. Ostravu poznal hlavně v 80. letech, barevné kouře plné síry jej fascinovaly. Viděl tu mima Marcela Marceaua a založil Galerii Opera.

Dva roky chodil slavný fotograf Jindřich Štreit po všech provozech v Dolní oblasti Vítkovice, až vytvořil velkou knihu - monografii Vítkovice 2008. Nyní byla v bývalém plynojemu Gong zahájena výstava těchto fotografií.

Na Štreitových fotografiích je zachycen provoz Vítkovic, většinou na nočních směnách, kdy se fotograf cítil být méně ruše

Do současnosti realizoval přes tisíc výstav. Vyhlášenou formou neoficiální kultury se staly v osmdesátých letech jeho vernisáže výstav děl českých a slovenských umělců na Sovinci, ve kterých se svou ženou Agnes pokračují až do současnosti.

Od roku 1990 část své práce soustavně věnuje podpoře humanitární a charitativní činnosti. Za svoje fotografie získal řadu domácích i mezinárodních ocenění.

"Určitě je to moje největší výstava. Ne do počtu vystavených fotografií, ale co se týká prostoru a velikých fotografií. Když jsem měl retrospektivu, tak tam bylo kolem 160 fotografií, tady jich je kolem 120, ale nebyly tak velké," vysvětluje.

"Je to tu nádherné a je úžasné mít takový prostor jenom sám pro sebe. Jako by to architekt Gongu Josef Pleskot dělal pro moje fotky," směje se fotograf.

Ostravu jsem nefotil. Skvěle to udělal Viktor Kolář

A má Štreit nějaké fotografie z té doby? "Ne, já jsem to nefotografoval, protože všechno fotil Viktor Kolář.

Video A.Čaply na konci fotografií .
více  Zavřít popis alba 
  • duben 2012 až duben 2013
  • 275 zobrazení
  • 0
polinkova
Ahoj, gorilí parto,
zevrubně jsem sepsala celé "své vidění" kauzy kolem Tana v Mnichově a posílám ho
- jednak v příloze,
- jednak i zde v textu, neb někteří adresáti nemohou mé přílohy otevřít..
Samozřejmě můžete tohle neradostné líčení šířit dle vlastního uvážení dál..

Vlasta

Ahoj gorilí parto!

Snad už jste si prohlédly/i naši fotodokumentaci z cesty za Tanem a Okandou do Mnichova (úterý 9.6. - středa 10.6.) - viz:

http://milada315.rajce.idnes.cz/9.-10.6.2015_ZOO_Mnichov

http://dafina1.rajce.idnes.cz[/url]

[url=http://www.rajce.idnes.cz/u695836]http://polinkova.rajce.idnes.cz

Milada a Marcela popsaly - a fotodokumentací doložily! - své postřehy a dojmy hned po návratu. Přidávám se (konečně zase od PC) k jejich obavám...

Pokusím se věcně zaznamenat, co jsem tam za ty dva dny na vlastní oči a uši viděla a slyšela a co mne kolem toho napadá.

1.den = 9/6:

Před polednem jsme zastihli Bagiru (*1985) s malou Nafi (*únor 2013), Neemu (*1987) a Sonju (*1989) ve venkovním výběhu, odkud se po chvíli přesouvaly do pavilonu na krmení (denně v 11,45); venkovní výběhy všech lidoopů (též šimpanzi a orangutáni) jsou po rekonstrukci: otevření gorilího výběhu je zde (s komentářem ředitele ZOO a ošetřovatele jménem Markus) na videu = od 23 min:

http://www.br.de/mediathek/video/ein-neues-affenparadies-100.html

Při krmení (= zelený rozhoz) bylo zřejmé, že je Bagira jednak fyzicky nejmohutnější, jednak v chování naprosto dominatní – Sonja i Neema před ní důsledně ustupovaly, resp. s hrstí salátu rychle vyklidily pole a zašily se do koutů na „skále“, která tvoří zadní stěnu pavilonu.

Patrně vědí proč, neboť Neema má na ruce kousance, které nejsou dávného data (a po těle i nad obočím další, různě staré jizvy) – viz:

http://polinkova.rajce.idnes.cz/9.6.2015_VLASTA_SOSULKA_ZA_TANEM_V_MNICHOVE_1_DIL/#P1010797.jpg

V pavilonu byli vesměs „náhodní“ návštěvníci a na tablu s info o gorilí rodině ještě zpráva o tom, že stříbrohřbet Roututu bez předchozích příznaků, nečekaně uhynul..

http://milada315.rajce.idnes.cz/9.-10.6.2015_ZOO_Mnichov#DSC06834.jpg

Před 15 hod jsme se vrátili uvítat Taníka s Okandou – na tablu už byli oba „naši kluci“:

http://milada315.rajce.idnes.cz/9.-10.6.2015_ZOO_Mnichov#DSC06930.jpg

Zastihli jsme ve výběhu ještě pomocného ošetřovatele (blonďatý mladík), jak končí úklid – a mizí, aniž cokoli rozhodil, nacpal do polínek anebo přisypal do hlavolamů: jsou ve výběhu 4 stejné – a stejně nesmyslné: jsou plné žlutých tenisáků, které však otvorem (malým) nemohou vypadnout, takže jejich důvtip spočívá v tom, že při sebevytrvalejším šťourání klacíkem je odměna nula... - tedy pokud tam není přidáno něco malého jedlého, což ale znamená odšroubovat celou boční stěnu a to je čas navíc..

Věděly jsme, že byl Tano minimáně před týdnem (? kdy přesně?) pokousán Bagirou – viz videa Mirky z 3/6:

http://vinettou.rajce.idnes.cz/3.6.2015_-_TANO_A_OKANDA_.....vida_taky_zelvy/

Konečně kluci přišli!... jak moc byl Tano pokousán, jak se hojí a jak si rány, na které dosáhne, pečlivě čistí, už jste na fotodokumentaci viděly/i.

Na fotkách jde hůř rozeznat, že je pokousán i nad pravým okem a ve slabinách (ještě že mu Bagira nevydrápla oko anebo neukousla pindíka!..) Okanda je bez šrámů a zaplaťpánbůh, že v něm má Tano velikého kamaráda, takřka bráchu a teď i oporu...

Na příchod kluků tam čekaly 3 sympatické fanynyky (jedna měla „dělo“ a vydatně fotila). Když zjistily, že jsme Češi, ptaly se, zda nejsme ti z Regensburgu (jména jsem žel zapomněla), kteří též milují gorily a údajně právě díky jejich písemnému dotazu na vedení ZOO je z odpovědi známo, proč a jak byl Tano v zázemí Bagirou tak zrasován.... ZOO klade důraz na to, že Tano napadl Nafinu a Bagira ji coby správná matka bránila...Nic konkrétnějšího (ani o tom, že ve Stuttgartu byli kluci s dalšími 2 gorilátky ve věku Nafiny a že bez problémů pobývali ve výběhu s dospělými gorilami, dokonce i s těmi, které kojily mláďala – ovšem po veletrpělivém přivykání!) tyto ženy netušily. O Tanovi mluvily s nadšením, jak je úžasně komunikativní, což jsme sami zažili: přišel si s námi ke sklu také popovídat (vyřídila jsem mu pozdravy od vás) a nechal se přilákat i ke skupince dětí s mladou pracovnicí – patrně „osvětářkou“ ze ZOO: když se děti ptaly, co se mu stalo, vysvětlila jim že „vznikl Kampf (boj), což je mezi gorilami normální“.

Po prvním dnu jsme najisto věděli, že se „Kampf“ semlel v zázemí, kde tráví kluci všechen čas kromě 2 hodin (15 – 17 h), kdy jsou v pavilonu, neboť do venkovního výběhu zatím nesmějí, a že se Taníkovi rány na těle pomalu, ale přece zacelují.

Z množství těch ran jsme však nabyli dojmu, že – ať už se to v zázemí semlelo jakkoli (!!??) a kohokoliv vinou (!!??) – nechali tomu „volný průběh“ a vlastně to mohlo dopadnout ještě hůř...

2.den – 10/6:

Pravidelné krmení „pro návštěvníky“ v 11,45 bylo tentokrát rozhozem shora – minirajčátka a jahody a Bagira (si) zase dokazovala, že tam vládne - prudkou ránou do skla (ale to naše holky taky umí :-), výpadem proti Neemě, přednostním právem vyzobat to nejlepší a na ostaní - až co zbyde..

Před příchodem kluků v 15 hod byl tentokrát ve výběhu jednak ten mladý blonďák z předchozího dne, jednak skutečný ošetřovatel – prý se jmenuje Karl:

- a : Sláva! - přinesli naditá polínka a odšroubovali dekly u 3 hlavolamů a nasypali mezi tenisáky hrstičky buráků!

= viz Milada:

http://milada315.rajce.idnes.cz/9.-10.6.2015_ZOO_Mnichov#DSC07133.jpg

http://milada315.rajce.idnes.cz/9.-10.6.2015_ZOO_Mnichov#DSC07134.jpg

Pak tam ošetřovatelé ještě přinesli velkou „vanu“ se zeleným rozhozem, aby měli předchystáno i pro velké gorily, které se tam vracejí po 17 h na noc.

Jenže: pak přišli kluci – a Taník byl jako tělíčko bez duše...

Zkraje sice párkrát zašťoural v polínku a v hlavolamu, ale cca po 15 min. úplně odpadl a jen hledal vhodnou polohu, jak by si ulevil – asi od bolesti bříška.. Když se konečně vykakal, měl řídké hovínko - viz: http://polinkova.rajce.idnes.cz/10.6.2015_VLASTA_SOSULKA_ZA_TANEM_2_DIL/#P1011593.jpg

- bohužel se mu vůbec neulevilo... kroutil se chudinka dál, několikrát i ublinknul, popošel k jejich mříži, jakoby chtěl do zázemí, aby mu pomohli.. hrozný pohled. Nejen pro nás, i pro dvě německé fanynky, které to též prožívaly...

Pak už jsme to nevydrželi (bylo cca 16 hod.) a šli jsme ke služebnímu vchodu, kam šel právě ošetřovatal od dravců (byli jsme v mezičase na jejich „show“ takže jsme ho poznali) a poprosili ho, aby vyřídil kolegovi od goril, že je Tano patrně nemocný, ať mu pomohou dřív než v 17 hod.

Když jsme se vrátili do pavilonu, jedna fanynka brečela jako želva, druhá byla „jenom“ vyděšená.. Oslovili jsme je: říkali jsme mj., že známe kluky ze Stutgarttu a sledujeme je v Mnichově díky krásným videím, které natáčí jakási Brigitte Tos!!! = a ona to byla ona!! a zná dobře pražskou ZOO – byla tu už 3x!

Když po cca 20 minutách ošetřovatel ani nevykoukl (a věřím, že mu to ten kolega vyřídil), poprosili jsem Brigitty (jmenují se tak obě), zda by někam nezavolaly: učinily to zjevně velice rády, neboť to mohly – samozřejmě v dobrém a s naším souhlasem - „svést“ na nás z Prahy.

Neboť, jak se ukázalo, museli kluci v pavilónu vydržet celý stanovený čas, stihly jsme si toho s Brigittou Tos dost povědět - a to, co říkala bylo alarmující!!

shrnu:

1/ k tomu, co jak se to Tanovi stalo: zná také pouze verzi, sdělenou na dotaz Čechů z Regensburgu,

- ale: zná zázemí a ví, že jsou to malé prostory („ložnice“), kde není úniku..

2/ zkušenosti místních ošetřovatelů se začleňováním jsou samozřejmě nulové

- ale: Wilhelma nabídla, že ponechá v Mnichově své 2 ošetřovatele/ky, kteří v tom mají praxi a kluky důvěrně znají, aby tam pomáhali/y po celou dobu, kterou to bude zapotřebí!! - a Mnichov to odmítl!!

3/ všichni ve Wilhelmě mají příkaz, že smějí ze ZOO podávat pouze pozitivní zprávy, takže i ona, která pro ZOO zpracovává oficiální videosestřihy, má na problematické záběry embargo!

Některé věci ale přece zveřejní – jako soukromé video = můžete to porovnat.

TV reportáž - Tano + Oki = cca 5:45

http://www.br.de/mediathek/video/elefant-ludwig-wird-erwachsen-100.html

!! 8/6 015

https://www.youtube.com/watch?v=UCmlS7g6m8E

Pak bylo konečně 17 h. a Tano s Okim odešli do zázemí.

K nám do pavilonu přišel – s profesionálním úsměvem - ošetřovatel Karl:

na dotaz, zda Tano nebere nějaká antibiotika, po kterých má průjem, se nám vysmál, že žádné léky nepotřebuje a průjem že také nemá. Když Milada pravila, že to může být ze stresu, vysmál se jí též, že prý jakýpak stres?!.. Když jsem mu ukázalo Tanovo hovínko na kameni, lehce znejistěl a prohlásil, že se tedy půjde dozadu podívat a přijde nám říct, jak to je.

Když přišel, připustil, že Tano průjem má, ale konstatoval, že tedy asi něco snědl a že to přejde..

(že by kvůli Tanovi omezil rozhoz v pavilonu ho zřejmě vůbec nenapadne..)

Poslední kapka byla, když se ho Brigitte zeptala, jak to bylo v zázemí a zda tam mají pro případ konfliktu a zklidnění situace nějakou hadici (říkala jsem jí o Praze) – před touto otázkou Karl dostova zdrhnul...

Pak ještě rychle vystartoval do výběhu s lopatkou, aby uklidil Tanovo hovínko a zahladil stopy, nežli tam vpustil velké gorily....

Jeli jsme domů jak po funuse...

Tano s Okim nemají v Mnichově žádné zastání nejen v „gorilím přijímači“, ale bohužel ani v tom „profesionálním“ lidském!!

To hlavní, co je teď třeba si ze všech sil přát - a co nejrychleji pro to něco dělat ! - je aby tuhle šílenou zkoušku Tano vůbec přežil!...

ach jo..

Vlasta Smoláková

P.S. Pokud ZOO hellabrunn tvrdí, že jsou kluci v zázemí nonstop pod kontrolou kamer, měl by tedy existovat záznam z toho napadení, ne?! ZOO Praha, které Tano patří, má snad právo dozvědět se pravdu!?
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 13.6.2015
  • 530 zobrazení
  • 4
zabka25
Závěrečné zkoušky - cukrář ve výrobě. Praktická část.

Fotografie jsou foceny půjčeným fotoaparátem ještě v době, kdy jsem fotit vůbec neuměla.

#zaverecnezkousky#zkousky#dorty#zakusky
více  Zavřít popis alba 
  • 15.6.2011
  • 58 zobrazení
  • 0
vanza
  • 8.5.2013
  • 92 zobrazení
  • 0
vanza
  • 30.10.2016
  • 33 zobrazení
  • 0
vanza
  • 3.10.2015
  • 148 zobrazení
  • 0
vanza
  • 6.4.2013
  • 120 zobrazení
  • 0
vanza
  • 17.9.2013
  • 100 zobrazení
  • 0
vanza
  • 26.10.2017
  • 35 zobrazení
  • 0
zkonb
Fotky ze zkoušek dle NZŘ ze dne 6. řijna 2013
(foto Šárka Pospíšilová)
více  Zavřít popis alba 
  • 6.10.2013
  • 154 zobrazení
  • 0
vanza
  • 26.5.2013
  • 80 zobrazení
  • 0
bennnik
  • 10.7.2012
  • 136 zobrazení
  • 0
dmdmdm
více  Zavřít popis alba 
  • 26.6.2012
  • 424 zobrazení
  • 0
kingmckay
Kategorie: události
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 22.1.2011
  • 148 zobrazení
  • 0
knihak
  • 10.4.2009
  • 8 zobrazení
  • 0
destinka
  • 25.5.2009
  • 129 zobrazení
  • 0
luca141
dollynka na svých zkouškách....mazec:D
více  Zavřít popis alba 
  • 21.9.2007
  • 67 zobrazení
  • 0
kingpin11
  • 1.11.2009
  • 47 zobrazení
  • 0
dagmar8
  • 1.1.2003
  • 214 zobrazení
  • 0
reklama