Title

Od Obšáru po Ondavu 1944/2017 (kinofilm)

Description

Pomalu začínám chápat to, co myslela Věra Tichá (příslušnice 1. ČSAZ) ve své knize. To, že ty obrovské šipky, které se pohybují po mapě znázorňující směry úderů armád, byly tisíce k smrti vyčerpaných lidí, kouř a oheň, sténání umírajících, krev a ranění. Pomalu chápu to, že si dovedla odmyslet všechny ty hrůzy války a pokládala svou generaci za šťastnou. I když to bylo nekonečně těžké, jejich mládí splynulo s velkým bojem, se smělými cíli a vítězstvím. Bylo neobyčejně bohaté. Žili na plné obrátky, bez pochybností, měli jasno, neboť na jedné straně byl nepřítel a na druhé my, Čechoslováci. Pomalu začínám chápat, to, že by neměnila s dnešní generací, protože to nemá ani zdaleka tak lehké. Když jsme stoupali po mazlavém blátě jako housenka natahující se mezi stromy, nějak mě to na chvilinku došlo a já měla pocit, že je opravdová válka a s těmi lidmi kolem se trajdáme až z Buzuluku, abychom konečně dorazili po tolika letech domů. Já měla pocit, že není nic, jenom to, co se dělo tady a tam. Že našim jediným problémem je nepřítel unikající před námi, minová pole nastražená v prudkém kopci, mokré nohy a nestíhající dech, když jsme běželi kolmo k nebi. Na těch pár chvil jsme srostli v jednu homogenní masu, která se stala rodinou. Nikdo se tam nehrál na to, jestli je profesor, odborník přes počítače, malíř nebo pracuje v továrně, nikdo se nad nikoho nepovyšoval. Vše nepodstatné se ztratilo a my jsme se těšili na horký čaj a pirohy ve vesnicích, kde nás vítali místní obyvatelé. Nikdo se tehdy nehrál na to, že my holky mezi vojáky nemáme co dělat, nikdo se nikomu nevysmíval, ale podal ruku, když vám ušly nohy stranou na blátě nebo něčem jiném. A že tam toho bylo na těch kopcích hodně. Ono, je to těžko někomu vysvětlovat, no jak se praví, kdo tam nebyl, nepochopí a kdo to zažil, nezapomene.

Settings